Trumpova politika "velkého klacku" se může vymstít

31. 1. 2025

Taková ostrá a nekompromisní rétorika se vystupňovala po Trumpově nástupu do úřadu a brzy ji doprovázely rozhodné činy. Když kolumbijští představitelé protestovali proti tomu, aby Washington poslal letadla plná deportovaných nelegálních migrantů zpět do jejich země, Trumpova administrativa odpověděla uvalením tvrdých cel na vývoz z Bogoty. Tato reakce rozptýlila jakoukoli představu, že Trumpovy hrozby nátlakem byly pouhým blafováním.

Rychlá kapitulace kolumbijské vlády pravděpodobně povzbudí Bílý dům, aby použil takovou taktiku nekompromisních manévrů ohledně sporů s jinými národy na polokouli. Trumpovo oživení dřívějších hrozeb použitím vojenské síly proti mexickým drogovým kartelům by například mělo vládu prezidentky Claudie Sheinbaum více než jen trochu znervóznit.

Historie velkého klacku

Na začátku 19. století získaly Spojené státy dostatečnou ekonomickou a vojenskou sílu, aby dosáhly hegemonie na celé západní polokouli. Američtí lídři neváhali tento status prosadit. Washington dokonce běžně svrhával režimy považované za nedostatečně kooperativní. Nedávné americké administrativy se raději spoléhaly na jemnější opatření, ale prezident Trump vykazuje jasné známky toho, že se chce vrátit k používání "velkého klacku" k prosazení vůle Washingtonu.

Navzdory okamžité kapitulaci Kolumbie v otázce deportací uprchlíků představitelé Trumpovy administrativy pravděpodobně zjistí, že je mnohem obtížnější udržet americkou hegemonii na polokouli, než očekávali. Trhliny v této dominanci se skutečně objevují už nějakou dobu.

Neschopnost Washingtonu svrhnout komunistický režim Fidela Castra na Kubě byla prvním významným ukazatelem. Po neúspěchu v Zátoce sviní v roce 1961 (za použití ozbrojených kubánských exulantů jako amerických proxies) při svržení Castra, nebyla řada amerických administrativ ochotna zaplatit pravděpodobnou cenu v podobě peněz a krve potřebné k dosažení násilné změny režimu.

V poslední době američtí představitelé zřejmě dospěli ke stejnému závěru, i když neochotně, ohledně radikálních levicových vlád Huga Cháveze a Nicolase Madura ve Venezuele. Jejich hrozby akcí jsou většinou plané řeči.

Ani Donald Trump a jeho ultrajestřábí ministr zahraničí Marco Rubio pravděpodobně neupustí od takové politické zdrženlivosti. Většina vlád na polokouli by se zdráhala zapojit do ozbrojené americké křížové výpravy za vyhnání svých protivníků na Kubě a ve Venezuele. Doby, kdy členové Organizace amerických států jednoduše orazítkovali rozhodnutí učiněná ve Washingtonu, jsou dávno pryč.

Odpor mezi sousedy Washingtonu vůči americkým stížnostem na povahu vztahů, které navázali s hlavními mocnostmi mimo polokouli, je znatelně silnější. Američtí politici běžně vyjadřují podráždění nad rostoucími ekonomickými a diplomatickými vazbami, které země jako Brazílie, Argentina a Mexiko navázaly s Ruskem a Čínskou lidovou republikou. Obvyklé reakce na námitky Washingtonu se však stále častěji skládají ze zdvořilého, ale rozhodného odmítnutí. Například obchod mezi Brazílií a ČLR dosáhl v roce 2023 181,53 miliardy a v roce 2024 měl tuto částku překročit.

Meze nátlakové diplomacie Washingtonu v celém mezinárodním systému se názorně projevily, když se administrativa Joea Bidena pokusila získat globální koalici pro uvalení sankcí na Rusko za jeho invazi na Ukrajinu v únoru 2022. S výjimkou NATO a dlouhodobých amerických bezpečnostních klientů ve východní Asii kampaň propadla. Nikde nebylo toto selhání patrnější než v Latinské Americe. S výjimkou Britské Guyany žádná ze zemí v tomto regionu neuvalila na Moskvu sankce, natož aby příznivě reagovala na výzvu Washingtonu k ekonomické nebo vojenské pomoci Kyjevu.

Takové chování podtrhuje, že svět je dnes nesporně multipolární, politicky, diplomaticky i ekonomicky. Dokonce i vojenské kapacity se stávají více rozptýlenými, čímž začínají erodovat dominanci Washingtonu i v této oblasti.

Donald Trump by měl být opatrný

Multipolarita je zásadním vývojem na polokouli i na celém světě. Země jako Brazílie, Kanada, Mexiko a dokonce i Argentina jsou významnými diplomatickými a ekonomickými hráči. Měřeno nominálním hrubým domácím produktem (HDP) je brazilská ekonomika devátá největší na světě, kanadská desátá, mexická dvanáctá a argentinská třiadvacátá. Ochota těchto zemí následovat vedení Washingtonu v politice již nemůže být považována za samozřejmost a tento vývoj se může ukázat jako drsné probuzení pro Donalda Trumpa a jeho spolupracovníky.

Zdroj v angličtině: ZDE