Manfred Weiss z Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu, který byl zapojen do screeningu implementace acquis communitaire do českého práva, hovořil o německé zkušenosti s pracovními radami, účasti pracujících v dozorčích radách a propojení sociálních modelů v EU. Problém vidí ve financování sociálního systému, neboť funguje na principu pojistné matematiky.

Yuri Kazepov z italské Univerzity v Urbině zdůraznil regionální odlišnosti v programech sociální asistence v minulosti. V Itálii to znamenalo mimo jiné jiná kritéria pro udělování dávek. Rodina na jihu měla nárok na 200 E, na severu pak na 600 E. Přitom podmínky nebyly na jihu třikrát lepší... "Dnes je snadnější někomu dát výpověď, ale je snadné zároveň jiného najmout", sdělil Yuri Kazepov a považuje tento fakt za výhodu.

Jinou představu sociálního státu nastínil Dán, žijící ve Švédsku, představitel odborů - ilustrací svého rodnho města, ve kterém si důchodci ve věku více než 70 let jezdí taxislužbou na účet sociálního systému. Cenou, kterou Švédsko za tento komfort veřejných služeb platí, jsou vysoké daně a transparentnost daňového výběru.

Příspěvky Luďka Rychlého z Mezinárodní organizace práce, reprezentanta ČR v EU Miroslava Fuchse a Manfreda Weisse z Goetheho univerzity ve Frankfurtu měly jeden společný a o to více překvapující společný jmenovatel: řeč víceméně liberální. Danost agresivní podoby globalizace, nutnost se přizpůsobit. Neschopnost vize - pouze popis reality "dnes". Co bude zítra, o tom si povíme zítra.

O to více překvapující, vytříbený a fundovaný byl pohled profesora Jiřího Musila z FSV UK, který nejenže provedl historickoarchivační souhrn evropských sociálních modelů, ale přidal k němu analýzu rozdílů, analýzu klíčových bodů změny (chování žen v pracovním procesu, poles fertility) a přidal i návod na řešení krizového stavu - nutnost rozmachu všeobecně dostupných, veřejných sociálních služeb zaměřených na rodinu a domácnost.

Následná diskuze znamenala u některých nutnost přehodnocení jejich "neutrálních pozic a zaujetí stanovisek. A tak jsme se dozvěděli od pana Weisse, že "musíme systém měnit tak, abychom lidi uspokojovali".

Nic o tom, že lze měnit poptávku, nic o tom, že je nutné omezit extenzivní spotřebu a prestižní spotřebu. Nic o tom, že neproduktiuvní, prestižní investice do sociální stratifikace tvoří značnou část výdajů středních příjmových kategorií.

V ekonomickém a akademickém bloku po obědě vystupovali Jiří Rusnok s bezvýrazným a nicneříkajícím souhrnem existujících problémů evropskcých sociálních modelů. Petr Mach (CEP) přednesl přednášku na téma Evropská integrace - spása nebo hrobař evropského sociálního systému?.

Nic co by se nečekalo, nic co by překvapilo. Zavádění školného a snižování daní...

Seminář v tuto chvíli probíhá...