Většina návrhů, které byly na jednáních zmíněny, se týkají nejméně rozvinutých zemí. Nejčastěji se jedná o jejich bezcelní a bezkvótový přístup na trhy vyspělých zemí. Jde o tradiční iniciativu Evropské unie, která ovšem představuje problém především pro USA. Spojené státy americké dávají před plošným přístupem k nejméně rozvinutým zemím přednost postupu případ od případu, a to prostřednictvím svého systému všeobecných preferencí (GSP). Udělení preferencí umožňuje totiž postupovat nejen vůči každému partneru zvlášť, ale také pracovat s přidělením nebo odnětím preferencí v závislosti na splnění určitých podmínek, například v ochraně práv k duševnímu vlastnictví. Závazek ve WTO by tuto možnost prakticky eliminoval. Další návrhy směřují k vytvoření uceleného rámce pro napomáhání obchodu a k prodloužení přechodného období pro implementaci dohody TRIPS.

Problém, se kterým by se měl rozvojový balíček vyrovnat, nebo alespoň stanovit, jak bude řešen, je eroze preferencí. Zatímco dovozy z některých zemí na trhy vyspělých států jsou v současnosti zatíženy nižšími, tj. preferenčními sazbami a dovozy konkurence sazbami na základě doložky nejvyšších výhod (MFN), otevřením trhů pro všechny partnery by se pro preferované země zostřila konkurence. Tento problém zasahuje jak obchod se zemědělským, tak průmyslovým zbožím, a prozatím není jasno, jak bude eroze preferencí v rámci jednání kompenzována.

Zvláštní zájem rozvojových zemí v oblasti obchodu s bavlnou byl specifikován již na konferenci v Mexiku. Ačkoli byl následně vřazen do zemědělství, přesto zůstává třaskavou směsí. Co do významu je přirovnáván k problematice vztahu dohody TRIPS a veřejného zdraví, jejíž vyřešení bylo nevyhnutelnou podmínkou pro úspěšné zahájení současného kola jednání v Doha v roce 2001. Evropská unie je připravena odbourat své podpory pro pěstování bavlny, i když z toho mají některé členské státy obavy, avšak USA by daly přednost řešení problémů zemí vyvážejících bavlnu spíše prostřednictvím finanční pomoci. Jaký přístup bude pro rozvojové země přijatelnější, ukáže velmi blízká budoucnost.

Doposud však také nebyl finalizován již zmíněný vztah dohody TRIPS a veřejného zdraví. Ačkoli se členové WTO dohodli v roce 2003 na tom, že umožní rozvojovým zemím bez výrobních farmaceutických kapacit vydávat nucené licence na patenty na výrobu léčiv do zahraničí a zpětně léčiva dovážet, doposud nebylo toto rozhodnutí implementováno do dohody TRIPS. Na jeho platnosti to sice nic nemění, členové WTO se o něj ve svých aktivitách mohou plně opírat, avšak dohoda na změně textu dohody TRIPS je uváděna zejména nevládními organizacemi jako hledisko úspěšnosti WTO a jeho konferencí. V současné době pokračují intenzivní jednání mezi USA a Africkou skupinou o tom, jakou podobu bude mít změněný text dohody. Požadavky Africké skupiny na přeformulování a změkčení některých částí rozhodnutí z roku 2003 nejsou přijatelné pro USA, pro rozvojové země naopak není přijatelný požadavek USA zahrnout do dohody také stanovisko předsedy Generální rady, které doprovázelo zmíněné rozhodnutí a znamenalo faktické posílení ochranných prvků před jeho zneužitím.

Pro rozvojové země také není představitelné, že by rozvojový balíček nezahrnoval zároveň tzv. implementační otázky, tj. problematiky, v nichž zájmy rozvojových zemí vykrystalizovaly teprve v průběhu implementace a uplatňování dohod WTO. Patří k nim např. problém ochrany biologické rozmanitosti jako kategorie duševního vlastnictví. Dosavadní praxe umožňuje využití biologického a genetického potenciálu, nacházejícího se v rozvojových zemích, v inovačním vývoji, aniž by toto využití podléhalo jakékoli odměně vlastníkům. Protože však z využití vynálezů založených na biologické rozmanitosti plynou inovátorům značné zisky, je zájmem rozvojových zemí se na těchto ziscích podílet. Řešení by mělo být nalezeno ve změně dohody TRIPS, k čemuž se odmítavě staví především USA. I když Evropská unie nezastává přímo odmítavý přístup, prozatím je pouze ochotna diskutovat o jediné součásti zájmu rozvojových zemí v této oblasti, a to povinném odkrytí původu genetických zdrojů v patentových přihláškách.

Dalším možným námětem na součást rozvojového balíčku je problém investičních opatření v rozvojových zemích. Tato opatření, pokud mají obchodní aspekty, by neměla být v rozporu s pravidly WTO a závazky jednotlivých členů. Tento předpoklad ovšem rozvojové země neplní a proto mají zájem o odsun této povinnosti, a to včetně povinnosti oznámit ostatním členům WTO, jaká investiční opatření přijímají. Obě pravidla jsou založena v dohodě o obchodních aspektech investičních opatřeních (TRIMS). Tento požadavek se však setkává se zcela jasným nesouhlasem vyspělých zemí.

Pokud by do rozvojového balíčku byly zahrnuty všechny uvedené problematiky, a zároveň by bylo sjednáno, jak a kdy budou vyřešeny, mohl by to být dobře politicky interpretovatelný výsledek nadcházející konference. Ať už však bude obsah rozvojového balíčku jakýkoli, může přinést ještě problémy z hlediska jednotného závazku, který bude výsledkem celého kola negociací. Podle principů jednotného závazku, tj. celkové závěrečné bilance zájmů členů v průřezu všech oblasti, by tzv. předčasná sklizeň v některých částech jednání mohla být problematická v pozdějším vyvažování. Bude-li například sjednáno snížení podpor pro pěstování bavlny ve vyspělých státech a bude-li otevřen trh pro tuto surovinu z rozvojových zemí, může být obtížné požadovat otevření rozvojových trhů pro průmyslové výrobky nebo se to může stát argumentem pro odmítnutí jiných rozvojových požadavků.

Z věcných i procedurálních důvodů je proto možno očekávat, že sjednání dohody o rozvojovém balíčku nebude jednoduché ani pro vyspělé státy, ani pro rozvojové země. Vyspělé země budou vedeny obavou z toho, aby vše, co poskytnou předem, nebylo považováno za samozřejmost, na jejímž základě se na ně dále zvýši tlak k ústupkům rozvojovým zemím. Mezi ně se totiž zahrnují nejen ty s nejnižším stupněm ekonomického rozvoje, ale i ty, jejich hrubý domácí produkt na hlavu mnohonásobně převyšuje úroveň některých států počítaných k vyspělým. A ze strany rozvojových zemí již byly naznačeny obavy, aby sjednání rozvojového balíčku v Hongkongu nebylo považováno za dostatečný ústupek rozvojovému světu, a aby další rozvojové požadavky a sjednání zvláštního a rozdílného zacházení nebyly odmítány v oblastech jako je zemědělství a obchod průmyslovými výrobky a službami.

WTO má ještě příležitost postarat se přijetím naplněného rozvojového balíčku na VI. konferenci o příjemné překvapení. Selhání v tomto směru by mohlo být naopak vykládáno jako nevítané nadělení.

Autorka pracuje na Stálé misi ČR v Ženevě