V dotyčném článku mluvím převážně o svých rodičích, a o tom v čem byl pro ně socializmus dobrý. Pro ně to nebyla žádná doba útlaku, jak se mě snaží přesvědčit pan Čulík. Pro ně to naopak byla doba kdy žili spokojeně, ať se to panu Čulíkovi líbí, nebo ne. To proč byli spokojeni jsem popsal ve výše zmíněném článku, a nehodlám to znovu opakovat.

Můj názor na socialismus nebyl do roku 89 nijak vyhraněný. To až v tomto režimu jsem si uvědomil, co všechno jsme ztratili, a ještě můžeme ztratit. Tento článek není o tom, že původně dobrá myšlenka došla až k roku 68 a dále. Je bezesporu, že vinu na tom neseme všichni, ale jak jsem řekl, to je na úplně jiný článek.

Západní demokracie došly ve svém bohatství a hospodářském rozkvětu až tak daleko, že musí proti svým nespokojeným chudým použít vyjímečný stav. Jen tak mimochodem, je to také o té svobodě, ke které se pan Čulík vehementně hlásí. Dnes to vypadá tak, že čím víc peněz jedinec má, tím větší je i jeho svoboda. Jestliže má peněz hodně, dokáže svojí svobodou překrýt, nebo dokonce i vymazat svobodu jedince, který peníze nemá. Co k tomu asi dodat.

Spojené státy nám skutečně nenařizují, abychom byli sobci, svině a podvodníci. Zatím. Je ale na zeměkouli dost států, které s nimi mají úplně jiné, velmi špatné zkušenosti. Názvy zemí si jistě každý dokáže doplnit sám. A na závěr bych se chtěl pana Čulíka zeptat, proč ve své poznámce - když už zhodnotil téměř celý můj článek - vynechal bodáky, a fosforové bomby Američanů a Britů. Nebo se mu snad tento způsob demokracie líbí? Chtěl bych znát jeho názor i na tuto otázku.

Pozn. JČ: "Mí rodiče byli v 'socialismu' spokojeni, píše pan Junek. Je svoboda dělitelná? Je přípustné obětovat za hmotnou pohodu, jakou zjevně zažívali v socialismu, lidská práva? Je například přijatelné akceptovat režim, který dává většině lidí skromný, ale jistý blahobyt, pod podmínkou, že opakují fráze a vzdají se vlastního názoru a terorizuje osoby, které s tím nesouhlasí? Je možné si užívat blahobytu, aniž by nám vadilo, že nevinní lidé pykají ve vězeních? Není to tatáž otázka, jakou nyní řeší americký Kongres, totiž je možné obětovat něčí lidská práva a mučit ho jen proto, aby se zabránilo útoku, který by mohl usmrtit mnoho jiných lidí? Je možno založit ochranu a komfort většiny na útlaku menšiny?

Co se týče války v Iráku, mám na to tento názor: Západ samozřejmě měl odsuzovat drsné porušování lidských práv režimem Saddáma Husajna a neměl s ním v žádném případě nadšeně obchodovat. Měl zřejmě napomoci i místním lidem, aby tento nelidský režim svrhl. Invaze byla hloupě a nekompetentně koncipovaná, byla založená na přání, které bylo otcem myšlenky, a celá akce nebyla promyšlená - žádné plány nebyly připraveny po dobu po invazi. Není divu, že se celá situace Američanům a Britům vymkla z rukou. Jsou však zataženi do války, která je krutá - je to zabíjení - a tak se nevyhnutelně velmi rychle dostali do situace, kdy šíří demokracii napalmem a fosforem... :(