Prozatím spěje k ekonomickému liberalismu, asociálnosti a organizační autokracii. Paroubkovi se líbí pouze mladé slečny a čtyřicetileté poslankyně se už mohou cítit na odpis. Mládí ale hulí trávu (prý 65% sš studentů) a tak je razantně nesmyslné Paroubkovo odmítnutí dobře míněných rad do roztrhání obětavého poradce Dimuna (pracuje zadarmo, neoficiálně a rád nejen pro bývalého ministra Němce z US-DEU a pro Paroubka, ale podle svých slov i pro poslance Haška, Tejce a půtuctu dalších sociálních demokratů, ačkoliv Paroubek jakékoliv jeho poradenské služby v oficiálních tiskových zprávách odmítá) tak trochu nesmyslné. Dimun se spletl v jediném. Legalizace není totéž co dekriminalizace a klasifikace. Hovořím o marihuaně, nikoliv o pedofilním katarském princi. Paroubek nezaujme mladé díky neuvěřitelně diletantské reakci na Czechtek a kulturu mládeže vůbec, stejně jako nezaujal v rozhalence tančící opilý důchodce Boris Jelcin při rockovém koncertu. Oba byli pouze k smíchu.

Česká cena za nerozborné přátelství s válečného zločince Bushe s předsedou české sociální demokracie bude vysoká. Nezahrne pouze americký radar v Brdech, na který už experti vyměřují základy a připravují míchačky s betonem, zahrne i vládu ODS nejspíše na celé funkční období, případně medvědí objetí ČSSD s ODS ve velké koalici, aby předseda a jeho věrní nepřišli o poslanecké jistoty. Zahrne platby u lékařů, zprivatizovaný ČEZ, prodané železnice, rozprášené systémy sociálních a zdravotních služeb, vládu outsourcovaných či zprivatizovaných policajtů, prokurátorů, soudců či bachařů. Privátní lékaře, privátní metro, privátní všechno. Česká cena za nechuť řešit otázku radaru včetně těch, co ji způsobili, hned na počátku - ještě dlouho před parlamentními volbami, nechuť učinit z radarové základny základní téma voleb, bude vysoká. Někteří sociální demokraté už nejspíše tuší , že Paroubkova modernizace ČSSD v duchu opožděného blairismu otevře bohužel past, do které se zřítí nejen preference sociálních demokratů a důvěra jejich voličů, ale možnost celé levice ovlivňovat politiku pravicové vlády. A to i kdyby rozčarování z vlády Mirka Topolánka znamenalo dočasný nárůst procent ČSSD. Možná, že přijde jiná, nová levice. Blair svým souhlasem s americkým voluntarismem v Iráku poškodil labouristy do té míry, že musel odejít. Schroeder svým Neue Mitte připravil půdu pragmatické Angele Merkelové a dovedl SPD ke vzniku Lafontainovy Die Linke. Bez politiky se nedá dělat politika. Bez myšlenek se nedá pracovat. Prací prášky se prodávají lépe, než čest, poctivost a pokora před voliči. Kdyby byl Topolánek chytrý, přivine Paroubka na prsa jako spojence. Paroubek svými představami o prezidentovi v osobě Václava Havla či Jiřího Dienstbiera přivede Václava Klause k hladkému vítězství a svou stranu k další porážce. Ale hlavně, když se stará o to, zda mu Bush podepsal fotku...