Patřím ke dvěma třetinám českých občanů, kteří odmítají umístění amerického radaru ve své zemi. Řízené úniky informací z připravené smlouvy (na Aktuálně.cz) mají zjevně tuto množinu lidí přesvědčit, že ta smlouva není přece jen tak hrozná; dá se vypovědět, do roka musí v takovém případě radar přestat fungovat, do dvou let zmizet.

To zní dobře, ale parlamentní volby budou až za dva roky a praktickým důsledkem naplnění smlouvy může být nevratné mýcení lesa a přípravné stavební práce, které území znehodnotí na desítky let dopředu. A když už tady ten radar bude, nebude předpokládané sociálnědemokratické vládě zatěžko zařazovat zpátečku? Radar se teď hodí jako kladivo, protože deklarovaný odpor proti němu přidává hlasy. Co ale po volbách? Jsou postoje ČSSD tak stabilní, aby se na ně bylo lze spolehnout? Není přece tak daleko doba, kdy radar Paroubkovi nijak nevadil...

Racionální úvaha nicméně směřuje k tomu, že občané budou už letos na podzim v krajských volbách volit strany, které budou brát ohled na jejich postoje a názory. To se ovšem netýká jen radaru či Kosova, ale zejména zásahů (nebudeme říkat destrukci reforma) do zdravotnictví, obecně zahraniční, energetické či dopravní politiky. Strany, které jasně řeknou, že vládou připravenou smlouvu o umístění radaru nebudou respektovat a okamžitě ji vypoví, mají na volební zisk největší šanci.

Nebylo by dobré, aby jej shrábla jen ČSSD. Už proto ne, že její chování po volbách nelze předjímat s jistotou. O autenticitu politiky, o to, aby se občané s politikou identifikovali, mohou ovšem soutěžit i menší strany současné koalice. Jen u ODS se to dá předpokládat stěží. Třeba se ale najde nový subjekt, neposkvrněný lhaním či ignorancí. Takový Tamáš by mu docela slušel. Musel by být ovšem při síle. Tu ovšem nezíská hladovkou, již budou skepsí nadaní Češi vnímat jako jistý druh exhibicionismu a hulváti od anonymů až po Kotrby mu ukáží, kolik je v Česku iracionální zloby.