Česká pošta: o doručování zásilek a širší souvislosti

13. 12. 2010 / Oldřich Průša

p>Popisuji pár zkušeností obyvatele pražského bytového domu (charakteristika: u vchodu do domu jsou jednotným písmem označeny jmény zvonky uživatelů 35 bytů domu, vstupní domovní dveře jsou průběžně uzamčeny bezpečnostním samozamykacím zámkem, tj. domácí telefon /vstup do domu -- byt/ lze použít ke slovní komunikaci, nikoliv už o otevření vstupních dveří, což znamená permanentní zamknutí dveří pro větší bezpečnost, ale též nutnost pro každého přicházejícího sejít do přízemí a osobně otevřít).

Ad letáky: Část těchto tiskovin možná doručuje pošťačka -- nikdy jsem ji nepotkal, většinu pak neidentifikovaní doručovatelé -- při míjení se zdravíme, občas využijí mé přítomnosti ve vstupní chodbě k žádosti otevření dveří.

Na stěně vstupní chodby je pro neznalé doručovatele umístěno sdělení, žádající nevhazovat neadresované tiskoviny do jednotlivých schránek. Tištěné materiály ať informačního charakteru /inzerce supermarketů apod./ nebo s politickým předvolebním či nepředvolebním obsahem stran a hnutí, jakož i periodika vydávaná magistrátem či městskou částí jsou vyskládávány na konferenční stolek ve vstupní chodbě domu, kde jsou umístěny též poštovní schránky obyvatel domu. Počet výtisků jednotlivých tiskovin někdy zhruba odpovídá počtu bytů v domě (svědomitý doručovatel) případně je menší (tiskovina už dochází) nebo o něco případně o hodně větší (kdybych měl obejít celý doručovací okrsek, bolely by mně nohy a ztratil bych moc času). Je obvyklé, že pokud se doručovatelé do domu nedostanou, štůsek materiálů je zanechán na podestě před vstupními dveřmi. V tom případě je množství závislé zvl. na síle s směru větru v době mezi takovýmto doručením a příchodem obyvatele domu ochotného se sehnout a zásilku poponést o cca pět metrů na uvedený stolek.

Obyvateli nerozebrané tiskoviny jsou po 2-3 dnech někým z domu, případně uklizečkou, přemístěny do tříděného odpadu.

V předvolebním období jsem byl párkrát svědkem počínání jedné osoby bydlící v domě, spočívající v předvýběru politických subjektů, které se ucházejí o naši přízeň. Jednoduše hromádky stran a hnutí jím nepreferovaných sebral a zahodil. Takže zjevně zcela neefektivní investice.

Ad poštovní zásilky: doporučené zásilky doručuje Česká pošta následovně. Doručovatelka si dům odemkne a do poštovní schránky adresáta vhodí Výzvu k vyzvednutí doporučené zásilky. Tím "doručení" pro Českou poštu končí. Z doručení zásilky se stává pouze doručení výzvy. Nejen fakt, že pošťák nezvoní dvakrát, ale zdá se, že použít domovní zvonek má poštou zakázáno.

Adresát může být sice celý den v bytě, ale kontaktu od zaměstnance pošty se nedočká.

Není zřejmé, co brání doručovateli na adresáta zazvonit a pokusit se tímto způsobem o doručení. Na příslušné webové stránce České pošty jsem se dočetl pouze, že "Dodání Doporučené zásilky příjemce potvrzuje." Viz

http://www.cpost.cz/cz/sluzby/psani/cr/doporucena-zasilka-id222/#all

Zjevně trochu lakonické.

Ještě že moderní komunikační technologie vytlačily podávání a doručování telegramů a ulehčily tak České poště práci. Odpadly tak případy obecně známé, kdy telegram s textem: "Babička má pohřeb zítra v 9.30," byl doručen tak, že jej zaměstnanec pošty umístil na horní stranu domovních poštovních schránek. Z vlastní zkušenosti mohu doplnit toto. Telegram o dopravě nábytku určeného do obývacího pokoje nákladním vozidlem Avia z Krnova do Prahy, v souladu s potvrzením předchozí dohody a s upřesněním časového rozmezí, byl "doručen" pod vstupní dveře paneláku s 45 byty. Měl jsem štěstí, že jsem byl mezi prvními, kdo těmito "doručovacími dveřmi" procházel. Dle smlouvy v případě nemožnosti doručení zásilky hradil veškeré náklady pochopitelně zákazník. A že je to z Krnova do Prahy pro dvoučlennou osádku kus cesty.

Ad identifikace obyvatel bytů: v minulosti bylo téměř bezvýjimečným pravidlem, že dveře do každého jednotlivého bytu byly označeny štítkem se jménem nájemníka, resp. vlastníka, či ještě i podnájemníka bytu. V některých domech bylo zvykem, že každý byt byl označen také číslem. Tento údaj často byl v mnoha případech i součástí adresy na dopise, či jiné zásilce a býval i na poštovní schránce a přízemí domu, což výrazně zjednodušovalo pošťákům doručování zásilek zvláště ve velkých domech. Postupem času zejména na sídlištích jmenovky ze dveří bytů mizely. Zůstávalo alespoň číslo bytu na zárubni dveří a poštovní schránka byla označena jménem uživatele bytu a číslem bytu. V nově obydlovaných městských domech se stává pravidlem, že jméno uživatele bytu je na venkovním zvonku k bytu a na domovní poštovní schránce. Očíslování bytů postupně vymizelo a individuální svoboda vymazala jména z dveří bytů. Mobilní telefony postupně vytlačují potřebu zvonků jak na domě tak i u bytu, což využijí ale pouze pravidelní či předem ohlášení návštěvníci.

Ad trocha nostalgie: v minulosti nebylo zvykem vstupy městských domů zamykat. Kromě zimy byly vstupní dveře domů povětšinou otevřeny dokořán. Bylo to velmi příjemné osvěžení v horkých ledních dnech, když na chodce z takto otevřených domů dýchl proud chladného vzduchu.

Doba se bohužel změnila směrem k růstu počtu krádeží, a tedy z důvodů bezpečnosti k uzavření a uzamčení všech domovních vchodů. Chladný osvěžující vzduch zůstává v domech Co v domech bohužel nezůstalo, je domovní inventář, který šlo ukrást. Pod každými schody v domě bývala nějaká rohožka. Je smutné vidět do kamenné dlažby léty používání vtlačený otisk obrysu ocelové rohožky, která jak vidno musela sloužit po desítky let, než ji někdo ukradl a za pár korun zpeněžil ve Sběrných surovinách. Ten otisk rohožky je svědectvím mnoha minulých let, zamčené dveře charakterizují dobu dnešní.

Otázky, na které neznám odpověď:

• má se/musí se/smí se doručovatel pokusit o kontakt s adresátem prostřednictvím domovního zvonku a poté domácího telefonu a vyčkat příchodu adresáta a zásilku doručit?
• existuje povinnost uživatele bytu mít na dveřích do bytu jmenovku?
• má stavební, resp. správcovská firma povinnost označit čísly jednotlivé byty v domě?
• má takovou povinnost uživatel bytu?

Vytisknout