"Obskurní" Slovensko, imperiální arogance a duch Mnichova

13. 10. 2011 / Karel Dolejší

Podle Marka Gongloffa, člena redakčního týmu listu Wall Street Journal, je Slovensko, jež neschválilo rozšíření fondu EFSF, "obskurní" zemí. Ta prý v minulosti náležela do Maďarské a Velkomoravské říše, "již porazili Theoden a Gandalf v bitvě u Helmova žlebu". Gongloff nabádá čtenáře, aby si jméno "Slovakia" nepletli se "souvlaki" či Slovinskem. To vše se ovšem u příslušníka národa, jehož prezidenský kandidát varuje před sílícím Sovětským svazem, ještě jakžtakž snese.

Jiné věci jsou vážnější než poněkud křečovitá ironie. Mimo jiné Gongloff v takřka barokní hyperbole píše:

Zase jednou, děti, nějaký obskurní představitel anebo národ eurozóny má tu moc rozhodnout, zda západní civilizace bude postupovat vpřed, nebo jestli jsme my všichni odsouzeni strávit příští dekádu tlačením všech našich svršků v nákupních vozících a odrážením kanibalských hord toužících sežrat naše děti.

V této souvislosti se vyplatí připomenout jedno starší a známější vyjádření:

Jak strašné, neskutečné, neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli sporu ve vzdálené zemi, mezi lidmi, o nichž nic nevíme.

Autorem druhého výroku je samozřejmě Neville Chamberlain a zazněl 28. září 1938.

Jazyk obou citovaných pasáží se od sebe v jistém smyslu výrazně liší. Chamberlain použil vážného a dramatického, seriózního, rádoby státnického tónu, kdežto skrze Gongloffa promlouvá postmoderní infotainment, jazyk nepřetržitě se pitvořící ve stylu idiotských reklam, jenž nám právě pod pláštíkem "nevážnosti" nepozorovaně podsouvá vážné hlavní sdělení.

A toto hlavní sdělení se v obou případech nijak zvlášť neliší. Gongloffovi vadí, že nějaké "obskurní" Slovensko "shodou náhod" mohlo zablokovat rozšíření záchranného fondu eurozóny a uvést tak v rámci probíhající evropské dluhové krize trhy v dodatečný zmatek. Chamberlainovi zase překáželo, že by měla jeho země jít do války "kvůli vzdálené zemi", která byla ohrožena zhroucením Versailleského systému.

Gongloffova jedovatost i Chamberlainovo odcizení mají jednu věc společnou: Nepříjemnou připomínku stavu všeobecných poměrů personifikují a promítají ji na momentálně "nejslabší článek". Novinář z pravlasti kasínového kapitalismu si zle utahuje z jedné z jeho obětí a kárá ji, aby "držela basu" - protože jinak by si ji někdo mohl asociovat s osudem Řecka. Alibistický premiér země patřící k hlavním architektům systému, v němž bylo Německo bezprecedentně poníženo a ožebračeno, mával zprávou lorda Runcimana a znepokojeně hovořil o tom, jak "špatně" (srovnejme si to s poměry ve Výmarském Německu...) se daří německé menšině ve "vzdálené zemi".

"To my jsme ta velká a slavná západní civilizace; my se přece bez vás břídilů snadno obejdeme; vzpamatujte se, nebo z vás naděláme souvlaki", zní hlas obou arogantních karatelů, jimž se takto levně podařilo projektovat vlastní jungovský stín vně a pokoušejí se ho teď dostat pod bezpodmínečnou kontrolu.

Jak nakonec dopadl Chamberlain už víme. Jak skončí to, s čím se identifikuje Gongloff, na to si budeme muset počkat přinejmenším do konce října, kdy duo Merkozy při dalším ze svých komických výstupů odhalí záhadu "trvalého a úplného řešení" evropské krize, jak nám slíbilo v zatím posledním díle oblíbené telenovely "Zánik Západu"...

0
Vytisknout
13426

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2011