Nesnášenlivost, administrativní krutost, dobře realizované příběhy osobních krizí

6. 7. 2015 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut



Je to možná náhodným výběrem filmů, ale vidím tu letos v Karlových Varech celou řadu nesmírně aktuálních, burcujících filmů, zdůrazňujícím ve stále chaotičtějším světě, opouštějícím, aspoň jak se zdá z české zkušenosti, základní civilizační normy, potřebu humanity, civilizovanosti a slušnosti. V tom smyslu se mi zdá být letošní karlovarský filmový festival majákem ukazujícím směr. Je to zřejmě prostě jen proto, že festivaloví dramaturgové citlivě vybrali snímky, které závažným, aktuálním a tvůrčím způsobem svědčí o dnešní globální krizi. Paradoxně je to letos zřejmě výraznější než v předchozích letech.

Jedním z takových filmů je švédsko-polský snímek Efterskalv (Tady a potom) (2015) režiséra Magnuse von Horna. Je to intenzivní studie maloměstské nesnášenlivosti. Po dvouletém pobytu v dokonalém švédském nápravném zařízení pro mladistvé se vrací domů k otci a desetiletému bratru středoškolák John, který se v rámci blíže nikdy nespecifikovaného konfliktu, zřejmě s erotickým sokem, podílel na usmrcení své dívky.

Po dvouletém pobytu v nápravném zařízení ho švédský systém považuje za nevinného a umožňuje mu vrátit se do normálního života, jenže maloměsto, z něhož mladík pochází, proti tomu protestuje. John se stává terčem nesnášenlivého odporu spolužáků, když se pokusí vrátit se do školy, do níž před tragedií chodil, a terčem ostrakizace se stane i celá jeho rodina, v domě jim vymlátí okna. Samotného Johna jeho bývalý sok v lásce brutálně zmlátí. Film končí bez řešení - nesnášenlivost a nedostatek tolerance ve společnosti trvá.

Tragedií trochu jiného druhu se zabýval film chorvatského režiséra Ongnjena Sviličiće Taková jsou pravidla (2015). Je to soustředěná studie postarších manželů, jejichž sedmnáctiletého syna Tomicu bezdůvodně zmlátí spolužáci v noci kdesi na parkovišti a ještě si to natočí na video a dočasně umístí na Facebook. Mladík přijde ráno domů s pohmožděným obličejem, otec ho vezme do nemocnice, avšak tam syna prohlásí za zdravého. Do čtyřiadvaceti hodin syn zkolabuje, upadne do komatu a během dalšího dne v nemocnici zemře. Bezradní rodiče se snaží problém řešit, avšak brání jim v tom šokující byrokracie v zastaralé nemocnici, kde čelí frontám, nezájmu lékařů i sester a nesmyslným překážkám - nemocniční personál jim například znemožňuje vůbec syna v nemocničním pokoji vidět. Rodiče incident oznámí na policii a předloží tam i videozáznam útoku. Policii to však nezajímá, videozáznam pro ni není důkazem pro nic a případ odloží. Rodiče, obyčejní lidí (tatínek je řidič městského autobusu) si nedokáží s nezájmem společnosti o tuto tragedii poradit, snaží se to řešit soustředěním na běžné rutinní práce v domácnosti.

Je fakt, že režisér traktoval toto téma naprosto minimalisticky: je myslím docela nepřesvědčivé, že by škola vůbec nereagovala, kdyby do ní přestal chodit jeden její žák prostě proto, že ho v pouliční bitce zabili. Jak poukázal v diskusi po filmu jeden divák, z filmu jsme se nedověděli ani to, jak reagovali rodiče násilníka, který Tomicu zmlátil tak, že zemřel.

Režisér v diskusi po filmu konstatoval, že ho tyto další detaily nezajímaly, že chtěl snímkem především upozornit na to, že když se nám v postkomunistickém světě nic neděje, zdánlivě je všechno v pořádku. Teprve, když vznikne nepředvídaná krize, zjistíme, že společnost nás nepodrží a že žijeme ve stavu anarchie, kde je každý individualisticky sám pro sebe.

Otec zemřelého Tomicy si vyhledá jeho spolužáka, který ho brutálním útokem na parkovišti zabil a v prázdné uličce ho zmlátí do krvava. Vzal si s sebou z automobilu i hasák, avšak nakonec útočníka nedokáže zabít. Režisér to vysvětlil jako signál, že navzdory absolutnímu kolapsu společenských struktur si přece jen v mezních situacích lidé zachovávají lidskost.

Na karlovarském festivalu se hrály i dobré filmy, které nutně neřeší aktuální sociální problémy, avšak mají dobře napsaný příběh a inteligentně zpracovanou strukturu. Zajímavou hříčkou ve stylu nordic noir byl norsko-švédsko německý film režiséra Bobbieho Peerse Mizející kouzelník Dirk Ohm. V mrazivé zasněžené divoké krajině na severu Norska se německý profesionální varietní iluzionista stává svědkem zmizení mladé dívky. Zatímco ji pomáhá místním lidem i policii hledat, ve své samotě si v důsledku své intenzivní samoty vysní, že s ní má milostný poměr. Hříčka funguje v důsledku své chytře vypracované a provázané struktury.

V hlavní soutěži se v Karlových Varech promítá italský psychothriller režiséra Saveria Constanza Hladová srdce (2014). Mladý Američan se seznámí v Itálii s italskou dívkou, když oba omylem skončí v restauraci na záchodě, kdy zapadnou dveře a nejdou otevřít. V USA se pak koná slavná svatba a mladá Italka Američanovi porodí dítě. Potíž je, že se žena velmi rychle stane obětí nejrůznějších potrhlých mystických teorií, začne věřit, že její novorozeně je specielně vyvolané být jakýmsi novým Kristem, a odpírá mu řádnou výživu. Americký manžel se nejrůznějším způsobem snaží manželku z jejích bludů probudit a zachránit svého syna, za pomoci své maminky. Přetahování skončí pro manželku tragicky.

0
Vytisknout
9237

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2015