Ideologický boj proti Izraeli

17. 4. 2024

Katedra blízkovýchodních studií na Princetonské univerzitě nabízí kurz, jehož seznam četby zahrnuje knihu, která tvrdí, že Izraelci systematicky mrzačí Palestince, aby jim odebírali orgány.

Na Michiganské univerzitě byly lavičky před Hillelovým domem počmárány Davidovou hvězdou, následovanou rovnítkem a hákovým křížem.

Na Harvardu se židovským studentům viditelně vysmívali a fyzicky je napadali, když šli do třídy.

Došlo k bezpočtu dalších případů takového tuctového antisemitismu. Přesto by bylo chybou domnívat se, že současné nepřátelství vůči Izraeli je založeno pouze na antisemitismu. Koneckonců, část tohoto nepřátelství pochází od samotných Židů.

Jednou z nejviditelnějších organizací kritizujících Izrael je Židovský hlas za mír. Eli Lake z časopisu Commentary dokonce identifikoval to, co nazývá fenoménem "AsAJew", aby popsal mnoho židovských protiizraelských aktivistů, kteří se odvolávají na své náboženství, aby legitimizovali svou taktiku. Někteří z těchto aktivistů mohou být právem popsáni jako Židé, kteří "nenávidí sami sebe" – ale přesto jsou to Židé.

Pro ty, kdo by se postavili za Izrael, je důležité dohlédnout za antisemitismus a uvědomit si, že nepřátelství vůči židovskému státu je také založeno na něčem jiném: Na osadnicko-koloniálním paradigmatu. Podle tohoto konceptuálního rámce je stát Izrael nelegitimní entitou vytvořenou a obydlenou evropskými kolonizátory, kteří napadli cizí území, aby vykořisťovali původní obyvatele a vnucovali jim svou kulturu a náboženství. Toto paradigma považuje Izraelce za srovnatelné s britskými osadníky v Keni, Francouzi v Senegalu nebo Belgičany v Kongu.

Stoupenci tohoto paradigmatu jsou ochotni omlouvat, a dokonce glorifikovat znásilňování a vraždění nevinných, protože v těchto zločinech vidí přirozenou, nevyhnutelnou reakci na osadnický kolonialismus. To je důvod, proč 7. října, zatímco barbarství stále probíhalo, mohl redaktor Teen Vogue napsat na X: "Co jste si všichni mysleli, že znamená dekolonizace? vibrace? papíry? eseje? poražení." To je také důvod, proč příspěvek nasbíral více než 100 000 lajků a byl 23 000krát přeposlán.

Skutečnost, že toto paradigma získalo široké přijetí mezi akademickými, kulturními a mediálními elitami, by neměla nikoho klamat, pokud jde o jeho intelektuální hodnotu. Je nápadně hloupé.

Uveďme jen několik jeho zjevných nedostatků: Britové, Francouzi, Belgičané a další evropští osadníci byli sponzorováni svými mateřskými zeměmi, pro které jednali jako agenti. Židovští osadníci v Palestině nebyli sponzorováni carským Ruskem. Určitě to nebyli agenti Ruska. Byli to uprchlíci prchající před ruskými pogromy.

Evropští osadníci se přestěhovali do cizích zemí, které jim byly cizí. Neexistovaly žádné africké tradice oslavující starobylé britské kmeny, které kdysi obývaly tuto oblast. Britové a další Evropané byli dotěrní přistěhovalci, kteří postrádali jakékoli předchozí spojení s kolonizovaným územím.

Židovští osadníci se naopak vraceli do země, s níž je pojilo hluboké náboženské a kulturní pouto. V Palestině byla nepřetržitá židovská přítomnost po téměř tři tisíce let. Židovští osadníci přijali hebrejštinu jako oficiální jazyk svého rodícího se státu, stejný jazyk, kterým mluvili Židé v Bibli a který Židé v diaspoře uchovávali při pesachových sederech a dalších náboženských svátcích.

Bez ohledu na tyto a nesčetné další nesrovnalosti je dnes osadnicko-koloniální paradigma ve vlivných kruzích široce přijímáno. Kritikům Izraele poskytuje povrchně úctyhodný základ pro jejich nepřátelství, základ zdánlivě neposkvrněný antisemitismem.

Zastánci Izraele si musí uvědomit, že boj proti židovskému státu se stal především ideologickým bojem a že jeho jádrem je osadnicko-koloniální paradigma.

Tento boj se v mnoha ohledech podobá ideologickému boji mezi Východem a Západem za studené války. V tomto boji marxisté věřili, že kapitalismus je odsouzen k zániku a nakonec se zhroutí kvůli svým vlastním vnitřním rozporům. Mnozí z dnešních nepřátel Izraele rovněž věří, že židovský stát je na špatné straně historie. V souladu s osadnicko-koloniálním paradigmatem je Izrael založen na vratkých základech apartheidu a rasové diskriminace a je odsouzen ke kolapsu.

Výsledek ideologického zápasu studené války nabízí důvody k optimismu, pokud jde o výsledek tohoto současného ideologického boje proti Izraeli.

Hlavním důvodem vítězství Západu ve studené válce byla realita. Komunismus nefungoval. Kapitalismus ano. Ideologové na obou stranách by se mohli donekonečna dohadovat o teorii. Nemohli však ignorovat empirické důkazy.

Kapitalismus se nezhroutil, jak marxisté horlivě věřili a kázali, ale vzkvétal a obohacoval země, které jej praktikovaly. Relevantní důkazy byly jasné jako kontrolovaný laboratorní experiment. Kapitalistické západní Německo daleko předčilo komunistické východní Německo – přestože obě země byly osídleny Němci a východní Německo bylo před druhou světovou válkou bohatší než západní část země. Jižní Korea daleko předčila Severní Koreu – přestože obě země byly obydleny Korejci a sever byl v 50. letech bohatší než jih. A samozřejmě, Spojené státy předstihly SSSR.

Ideologové mohli vést soudní spory, ale realita rozhodovala o tom, kdo má pravdu a kdo ne.

Něco podobného se nakonec stane v tomto současném ideologickém boji proti Izraeli. Realita, založená na empirických důkazech, nakonec určí, která strana zvítězí. A tento důkaz je jasný.

Pokud by byl Izrael osadnicko-koloniální entitou, založenou za účelem vykořisťování domorodého obyvatelstva, dalo by se očekávat, že každé území, které opustí, bude vzkvétat. Stal se však pravý opak.

Izrael okupoval jižní Libanon v letech 1985 až 2000. Přestože je Izrael vystaven téměř každodenním raketovým a minometným útokům z této země, zdržel se vyslání pozemních jednotek a omezil svou reakci na letecké útoky na vojenské cíle. Podle osadnicko-koloniálního paradigmatu měl Libanon, jakmile se osvobodil od izraelské okupace, vzkvétat. Místo toho, jak poznamenává Hussain Abdul-Hussain, výzkumný pracovník Nadace pro obranu demokracií:

"V letech 2000 až 2023 se libanonská ekonomika zhroutila, protože země sklouzla dolů ve všech ukazatelích správy věcí veřejných. V roce 1996 se Libanon umístil na 109. místě ze 191 zemí v kategorii "právní stát", jak uvádí datová služba The Global Economy. Do roku 2006 se Libanon propadl na 126 a v roce 2021 se propadl až na 162. Také Libanon trpí šířením korupce. V roce 2004 se Libanon umístil na 97. místě ze 145 v indexu vnímání korupce. V roce 2022 se Libanon umístil na 150. místě ze 180."

Izrael okupoval Gazu v letech 1967 až 2005. Po svém stažení a předtím, než Izrael zahájil pozemní útok v reakci na běsnění ze 7. října, obdržela Gaza miliardy dolarů mezinárodní pomoci. OSN poskytla v letech 2014 až 2020 pomoc ve výši 4,5 miliardy dolarů. Katar ve stejném období poskytl pomoc ve výši 1,3 miliardy dolarů. Spojené státy, Německo a mnoho dalších cizích zemí přispěly obrovskými částkami. Dlouho před izraelskou invazí, kdy byla Gaza osvobozena od osadníků-kolonizátorů, se její ekonomika zhroutila. Podle zprávy OSN "v období 2006–2022 se HDP na obyvatele Gazy snížil o 27 %, z 1 994 dolarů v roce 2006 na 1 257 dolarů v roce 2022".

Nic z toho nedává smysl v osadnicko-koloniálním paradigmatu. Při absenci vykořisťovatelského Izraele by Libanon a Gaza měly prosperovat. Místo toho se zhoršily.

Osadnicko-koloniální paradigma nevysvětluje ani to, proč jsou Libye, Súdán, Sýrie a Jemen selhávajícími státy. V těchto zemích nejsou přítomni žádní Evropané – židé ani nežidé – kteří by vykořisťovali původní obyvatelstvo. Zdá se však, že jedinými produkty, které jsou schopny vyprodukovat, jsou chaos a krveprolití.

Antisemitismus je známý jako nejstarší nenávist na světě. Existuje a skutečně vzkvétá dodnes. Není to však jediný základ současného nepřátelství vůči Izraeli. Nejdynamičtějším motorem tohoto nepřátelství je osadnicko-koloniální paradigma. Je sice znepokojující vidět, jak široce je tato teorie přijímána, zejména vysoce vzdělanými lidmi, ale existuje i určitý důvod k optimismu. Paradigma je totiž tak fakticky a logicky nezdravé, že nemůže dlouho přežít.

Prezident Ronald Reagan ve svém projevu ve Westminsterském paláci v roce 1982 předpověděl, že marxismus je předurčen k tomu, aby byl ponechán "na smetišti dějin". Mnozí jeho slova odmítli jako fantazijní. O sedm let později však padla Berlínská zeď.

Osadnicko-koloniální paradigma se může jevit jako mocná intelektuální zbraň v kampani za delegitimizaci Izraele. Realita se však nenechá ovlivnit prázdnými teoriemi. Stejně jako marxismus je i toto paradigma předurčeno k tomu, aby skončilo na smetišti dějin.

Podrobnosti v angličtině: ZDE