Jak hlasovat ve čtvrtečních všeobecných volbách v Británii je lehké, napsal komentátor listu Times Simon Jenkins: Chcete-li labouristickou vládu, hlasujte pro liberální demokraty. Chcete-li konzervativní vládu, hlasujte pro labouristy. A chcete-li liberálnědemokratickou vládu, hlasujte pro konzervativce. Proč?

Byl jsem rozčilený. Jan Pokorný mi nabídl na duben pětkrát páteční Radiofórum, jenže mi ho třikrát vždy na poslední chvíli vzal. Že jako politická krize, o které musí promluvit profesionálové. Prostě smůla bez náhrady vysílacího času a upláchnutého honoráře. Ale těch osmnácti stovek za pořad mi líto není. Je škoda té poslední diskusní otázky: Hraje Radiožurnál dobrou hudbu?

Výběr dopisů od posluchačů Radiožurnálu Jaroslavu Hutkovi.

Reakce na článek Jaroslava Hutky Drobečky.

Radiožurnál vysílá aktuální zpravodajství a publicistiku. Zpravidla ke dni. Nebo k předchozímu dni. Jaroslav měl prostě smůlu, že s námi spolupracoval v období vládní krize, kdy se situace na politickém bojišti měnila každým okamžikem. Diskusní pořad Radiofórum na to reagoval. Tudíž občas upustil od pátečního formátu - jeden host diskutuje s telefonujícími posluchači - a zařadil besedu s aktéry dění, komentátory a politology nebo novým premiérem. To je celé. A normální, píše Jan Pokorný, šéfredaktor Radiožurnálu, a pokračuje:

Brazílie se tento týden stala první zemí, která veřejně odmítla rozsáhlý program amerického prezidenta Bushe na boj proti AIDS, který mnozí kritizují proto, že prosazuje v chudých zemích svou agentu zaměřenou proti interrupcí a pro sexuální abstinenci.

Aktivisté tleskali rozhodnutí brazilské vlády odmítnout 40 milionů dolarů z amerického programu pro boj proti AIDS, které by však Brazílie dostala pouze pod podmínkou, kdyby podepsala deklaraci, odsuzující prostituci.

Brazilská vláda a mnoho organizací, bojujících proti AIDS, jsou přesvědčeny, že taková deklarace by byla vážnou překážkou při snahách pomáhat prostitutkám a jejich zákazníkům chránit se před nákazou virem HIV.

V tomto textu, ale nejen v něm, vytváří novináři chimérickou představu, že TAM někde v Západní Demokracii je to dobré. TAM v západní demokracii jsou ustálené návyky a možnosti dělat, říkat, demonstrovat... Víte, já si nemyslím, že je dobré tento sen lidem v Česku předkládat. Domnívám se, že jim vytváříme nepravdivou představu a vzniká tak dojem národní zakomplexovanosti. Osobně vám mnohu říci, že ta demokracie, o které v textu hovoříte, již zde v Austrálii neexistuje. Zde demokracie skončila pomalu před deseti lety. Snad, možná, hovoříte-li o Británii - nemám nyní aktuální přehled, píše Pavel Sadek z Austrálie.

Politická propaganda hodná nejtvrdších totalitních praktik - tak mi připadá zcela nepřiměřená reakce pravicových stran (a většiny masmédií) na prvomájový zákrok proti panu Šináglovi. Jde totiž o zcela zásadní otázku: Je přestupkem (narušením veřejného pořádku) situace, kdy se pokusí jedinec (nebo skupina) narušit řádně ohlášenou a povolenou akci (pozn. red.: chyba! viz níže*)) nějaké organizace či skupiny občanů? Jsou příslušné orgány povinny v takovém případě chránit právo pořadatelů? Mají proti narušiteli pořádku (výtržníkovi) zasáhnout?

Pan Polívka buď nezná dějiny a nebo si nevidí do úst, když přirovnává reakci medií na policejní zákrok na Letné k "politické propagandě hodné nejtvrdších totalitních praktik". To, že se nejen demokratické politické strany, média, ale i vetšina věřejnosti postavila proti rychlosti a brutalitě zákroku, je pochopitelné a potěšující. Pan Polívka patrně nechce vidět, jak policie na zemi škrtila studenta, když píše, že nebylo použito donucovacích prostředků.

Ve všech pořádných městech najdeme pomníky velikých mužů, bývají to panovníci, vojevůdci, básníci a pak ostatní. Bronz, kámen, litina. Dvě věci vás zaujmou ihned -- za prvé většina těchto velikánů, tak velikých mužů, až si zasloužili takový pomník, byla za živa nevelké postavy, za druhé sochy mají až na výjimky jen básníci, které už nikdo nečte, nebásníci si nesmrtelnost vysloužili vesměs tím, že nějak připravili o život tisíce jiných lidí. Jezdeckou sochu architekta jsem ještě neviděl, ale spatřil jsem už mnoho monumentálních, zhusta jezdeckých pomníků oficírů, kondotiérů, panovníků a podobných neužitečných profesí.

S velikány je to vůbec složité. Nejlepší je velikán dávno, dávno mrtvý.

V jedné z vil v Praze -- Hodkovičkách sídlí dívčí výchovný ústav, zvaný také "domov padlých dívek", lidověji "kurvinec". Další ústav stejného "zaměření" je (nebo aspoň donedávna byl) v obci Kostomlaty nedaleko Mladé Boleslavi. Možná existují další místa v ČR se stejnými ústavy, anžto zejména nezletilých "padlých dívek" v tuzemsku hojně přibývá. Nicméně tam, a nikoli jinam, je třeba umístit ty "sexuálně nájemné" dívenky, které prý sexuálně zneužíval jistý údajně katarský princ, čímž rozvířil další tuzemský skandál. Tam jedině patří i celý ten skandál, který tak nesmyslně "vykvetl" až do nejvyšších pater české politiky. Politiky a justice.

"Natočíte-li špatný film, nejste proti Adolfu Hitlerovi," říká Godard.

Pan Švec zase: "Tma láká. Vzrušuje," a pozastavuje se nad tím, že výlohy 60 let po válce plní protagonisté nacistické éry.

Pan Slačálek uvažuje o právu neonacistů na názor.

Hlasuji pro Godarda, míní Marcel Sauer:

Ve svém článku "Češi pořád chtějí někoho zakazovat" vyjadřuje Jan Čulík své znechucení nad tím, "jak málo jsou Češi schopni kriticky rozebrat názor, s nímž nesouhlasí". Vyjadřuje ho právem - sám totiž tuto neschopnost v tom samém článku předvedl.

Student Luděk Hájek připomíná nedělní pochod neonacistů v Brně a zásah policie proti antifašistům. Jan Čulík píše v poznámce k tomuto článku "V demokracii musejí ovšem občané právo pokojně projevit, i veřejnou demonstrací, jakýkoliv názor. Jiní občané musejí mít právo vyjádřit protinázor - jistě z bezpečnostních důvodů nikoliv ve stejnou dobu a na stejném místě." Hezky shrnul důvody, proč nejsem demokratem, přesněji řečeno stoupencem liberálně-demokratického státu, a to ani v nějaké ideální poloze, jíž hájí Čulík a která nemá s realitou mnoho společného.

Česká republika má vládu (většinou).Vláda rozhoduje ve sboru (většinou, viz níže). Vláda má ministerstvo zahraničních věcí (Zamini). Zamini má ministra (Zaminira). Zaminir má pravomoci. Kromě Zaminira a jeho pravomocí má Zamini zastupitelské úřady (ZÚ), zpravidla velvyslanectví, stálé mise (SM) a generální konzuláty (GK). O jejich vzniku a zániku rozhodovala vláda usnesením. Při změnách v síti ZÚ je třeba schválit rozhodnutí a jeho dopady na státní rozpočet (při vzniku) a posoudit klady a zápory navrhovaného řešení (při vzniku i rušení).

Internetová verze britského deníku Guardian získala cenu "Webby", kterou uděluje International Academy of Digital Arts and Sciences za nejlepší deník na internetu. Jinými nominovanými listy byly New York Times, Wall Street Journal a Washington Post. "Webbies" jsou čelné mezinárodní ceny, které odměňují vynikající kvalitu internetového designu, funkcionality a tvůrčích schopností. Letos se soutěže účastnilo 4000 soutěžících v 60 kategoriích.

Francouzský filmový režisér Jean-Luc Godard právě natočil nový film. Jmenuje se Notre Musique. Godardovi bylo v prosinci 74 let. Ke konci své kariéry je stále stejně hravý, provokativní i zvrácený jako kdykoliv předtím, píše britský list Guardian. Godard stále zastává vzpurné postoje a bezchybně dokáže naštvat kritiky i diváckou obec. Na tiskové konferenci, uspořádané k premiéře Godardova nového filmu, režisér otrávil novináře tím, že pozval na pódium mluvčího odborového svazu francouzských herců a filmových techniků a pak seděl tiše, zatímco představitel odborů ostře kritizoval francouzskou vládu.

Vítězství Spojenců ve 2. světové válce obnovilo naši státnost a zachránilo národ. Položilo základy mezinárodních institucí, které představují naději i pro budoucnost.

Válka. Situace, kdy se lidské osudy mění na statistské položky v přehledu zabitých. Ta, kterou si v tyto dny připomínáme, byla nejhorší v dějinách lidstva. Podle Vojenské encyklopedie R. Ernesta Dupuyho a Trevora N. Dupuyho byla 2. světová válka z hlediska ekonomických nákladů pětinásobně dražší než 1. světová válka, počet padlých vojáků se zvýšil na dvojnásobek a počet všech ztracených životů vzrostl na trojnásobek. Byla to válka, během níž se objevilo cílené masové zabíjení civilistů v týlu fronty, průmyslové vyhlazování lidí, nukleární zbraně a další nástroje supermoderního sebeničení lidí.

Totalitní slogan padesátých let naháněl hrůzu a děsil zaměstnance příslušných věkových kategorií, kteří se z kádrových důvodů necítili nejlíp. Jeho druhá polovina totiž neupřesňuje, o která místa půjde. Byla i taková, z nichž se člověk už nevracel domů denně, ale po letech, vrátil-li se kdy vůbec. Například zaměstnanci výsadkových podniků chodili ráno s hrůzou do práce, jestli na jejich stole neleží bílá obálka s oznámením vyhazovu, samozřejmě nezdůvodněného.

PRAHA/ŘÍM -- "Il Cavaliere" působil toho dne vyčerpaně. Za parlamentní lavicí byly vidět jeho těkající vlčí oči a ruce křečovitě sepjaté - téměř k modlitbě. Premiér Silvio Berlusconi, který minulý čtvrtek obdržel pro svou novou vládu důvěru od italského parlamentu, dnes otevřeně mluví o svém odchodu z politiky. Média zlomyslně píší o "konci berlusconismu".

Je ostrá kritika Klausa Zmluvy o Ústave pre Európu prejavom nepochopenia jej zmyslu a funkcie, a teda prejavom českej malosti, alebo práve naopak konečne vymknutie sa jednej českej osobnosti v rámci Európy z nej? Ako by politici, média a verejnosť vnímali rovnaký postoj, byť v inej otázke, ak by ho zastával Václav Havel?

Posledního dubna pálí Češi již tradičně všecko, co vydává škodlivé smrady. Dříve to byly čarodějné ženy, dnes vynesou plastové odpady a pneumatiky za svou vesnici na vršek, zapálí to, čichají tu vůni, která se jim usazuje i se sazemi a škodlivými spalinami v plicích, v zahrádkách, v zelenině a ovoci, a dívají se, jak půvabný černý sloup odnáší velku část toho sajrajtu do dáli - do jejich lesa na jejich houby, do jejich rybníka do jejich ryb.

Sedm měsíců před 11. zářím 2001 vydalo americké ministerstvo zahraničí zprávu o stavu lidských práv v Uzbekistánu. Byla to litanie hrůz, píše americký list New York Times. Uzbecká policie opakovaně mučí vězně, psalo americké ministerstvo zahraničí. Nejběžnějšími technikami mučení bylo "bití, často tupými zbraněmi, a dušení plynovou maskou." Mezinárodní organizace na obranu lidských práv také informovaly, že součástí mučení v Uzbekistánu je vaření částí těla, používání elektrických šoků na pohlavních orgánech a vytrhávání nehtů na rukou a nohou kleštěmi. Dva vězni byli uvařeni k smrti.

Ve skutečnosti jde v tomto případě o velice, až strašlivě filozofický fejeton, zabývající se nejen rovností obou pohlaví, ale také vztahem mezi člověkem a technikou, strojem a citem, krátce má velmi hluboké a náročné téma. Na první pohled to tak možná ale nevypadá.

V době, kdy Hitler prodává obálky časopisů lépe než modelky, je účelné vetknout do titulku holocaust. V době, kdy jakýkoliv odkaz na perverzi zajistí článku solidní čtenost, je účelné dostat do nadpisu sex. Bez ohledu na účelnost bude ale tenhle text i o tom, o čem je jeho název.

Dvě dívky sedí v mé kanceláři a vyprávějí mi o maturitě, na kterou se připravují. Obě hovoří pěti evropskými jazyky a když navštívil jejich školu Tony Blair, byla vybrána Nicole Danielová, aby s ním pohovořila francouzsky. Nicole, 16, strašně ráda čte, přečetla Zločin a trest, Madame Bovaryovou a Jude the Obscure. Její sestra Naďa hraje na kytaru a zpívá.

Avšak sestry Danielovy asi neudělají v Británii tu maturitu, píše Janice Turnerová v deníku Times. Možná zítra je zatkne policie a budou deportovány z Británie do země, odkud utekly před dvěma a půl lety. Nemají totiž nárok na politický azyl.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.