Soudce Zdeněk Sovák, který Václavu Klausovi radil při výběru ústavních soudců, cizí právní texty vydával za své a v listopadu 2003 havaroval se svým vozem v obci Malé Žernoseky u Lovosic s 2,46 promile alkoholu v krvi, se nepotrestaný vrací na své pracoviště.

Soudce nepřišel ani o řidičský průkaz a od odboru dopravy městského úřadu v Lovosicích dostal v přestupkovém řízení pouze patnácti set korunovou pokutu. Unionistický ministr spravedlnosti Němec na něj za rok a půl nestihl podat kárnou žalobu, ačkoliv to sliboval v médiích ještě 23. 2. 2006 na tiskové konferenci soudcovské unie. "Jeho chování se neshoduje s chováním soudce," řekl tehdy Němec. "Budu hledat zákonné cesty, aby soudce do konečného rozhodnutí nevykonával funkci." Justiční mafie pracuje dokonale. O Sovákově návratu informoval nyní server Novinky. Předseda vrchního soudu Vladimír Stibořík také neviděl důvod k tomu, aby ministru spravedlnosti navrhl Sovákovo zproštění soudcovské funkce. Soudce Sovák byl také obviněn v kauze opisování odborných právnických textů.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

ve zkrácené podobě vyšlo 4. 9. 2006 v deníku Metro ZDE

[Janu Čulíkovi] doporučuji více číst a vzdělávat se, včetně respektu k názorům a autonomii druhých. Pak by mu mohlo vyjít, že i jeho pozve ČT k debatě navzdory tomu, že ji kritizuje. A pokud se nemýlím o to Čulíkovi, ve skrytu duše, jde asi nejvíce, pokud ne o post šéfa zpravodajství nebo šéfa celého podniku.

Reakce Ivana Gabala na článek Jana Čulíka "Takhle, já musím souhlasit s tím, co tady řekl kolega". Ivan Gabal vede komerční firmu Gabal Analysis and Consulting.

Reakce Jana Čulíka "Sami máte možnost posoudit úroveň Gabalovy argumentace" ZDE

Reakce na článek Ivana Gabala ""Čulík jako Havlík"

Česká společnost mi připravuje nová a nová překvapení. Opět jednou - nad článkem Ivana Gabala - nevěřím svým očím. Reakce Ivana Gabala, který, jak píše, se "živí výzkumem a analýzou faktických informací", je pozoruhodně smutným příkladem demagogie a manipulace. Divím se, že se k ní Gabal snižuje, vzhledem k tomu, že je přece zjevné, že to každý pozná.

Nikdo nebrání Gabalovi, aby vyjadřoval své názory, co nejhlasitěji si přeje - to je podstatou demokracie. Ve svém článku poukazuji na skutečnost, že je nepřijatelné, aby Česká televize k danému problému pozvala dva hosty s totožnými názory, kteří si ve studiu notují a k tomu jsou ještě sympatizanty téže jediné politické strany - přičemž Česká televize ani neuzná za vhodné o tom diváky informovat.

Zabývá-li se Ivan Gabal analýzou faktů, mohl by snad vědět, že profesionální žurnalistika vždycky dává prostor při diskusi o problému dvěma radikálně odlišným názorům. Jinak je to propaganda.

Nevím, co má kritika jednostrannosti České televize společného s Gabalovou obavou, že Čulík chce zakázat jeho dceři chodit na střední školu. To je demagogie: Gabal se snaží protivníka diskreditovat umělým vyvoláváním antikomunistických emocí. Čulík přitom vůbec levicové názory nemá :)... Ale i kdyby je měl, co by bylo na tom špatného? V demokracii jsou přípustné všechny názory, (tedy i Gabalovy!)

Radko KUBIČKO, moderátor: Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Média a politika, politika a média, politikové a novináři. To je stálé téma našeho pořadu Média v postmoderním světě. Také tentokrát budeme hovořit na toto téma. Příležitost nám poskytly dvě události z poslední doby, které byly velmi mediálně viditelné, byť samy o sobě zase tak důležité snad nejsou. Otvírají ovšem závažné otázky, které už jsou velmi důležité pro rozvoj demokratické společnosti. A na tyto otázky se budeme snažit odpovědět v našem pořadu Média v postmoderním světě, který právě začal, dobrý večer. V obou zmiňovaných případech šlo o stažení televizního moderátora. V prvním případě se to týkalo veřejnoprávní České televize. Ta stáhla z hlavního večerního publicistického pořadu moderátora Borka po jeho rozhovoru s předsedou vlády Paroubkem. Zdůvodnila to dlouhodobou nespokojeností s prací tohoto redaktora a nezvládnutím rozhovoru s premiérem, na který prý byl nepřipraven a kladl nepřesné a zavádějící otázky. Druhým mediálně sledovaným stažením moderátora byla kauza Mirky Čejkové, která na televizi Prima uváděla pořad Extra. Stalo se tak poté, co oznámila kandidaturu do Senátu v podzimních volbách za stranu Politika 21 evropské poslankyně Jany Bobošíkové. V našem pořadu se tedy budeme bavit o vztazích politiky a médií, politiků a novinářů. A ve studiu vítám své dnešní hosty, novináře a naše stálé spolupracovníky Karla Hvížďalu.

Transkript rozhlasové diskuse Radka Kubička s Karlem Hvížďalou a Janem Čulíkem, která se vysílala v ČRo 6 v pátek 1. září 2006 ve 20.10 hodin.

Pořad si můžete poslechnout na internetu ZDE

Nebezpečí plynoucí z jaderných hlavic umístěných na amerických antiraketách bychom neměli podceňovat, inspirací nám mohou být kanadské zkušenosti. Příznivci americké protiraketové základny v Česku zdůrazňují, že hlavice obranných raket by neobsahovaly jaderné zbraně, odpůrci se obávají opaku. Protiraketová základna by ležela mimo českou jurisdikci, personál a patrně i vojenské transporty by se těšily imunitě, inspekce českých úřadů či bezpečnostních složek by tedy byly téměř vyloučeny. Jedinou možností by bylo měření dozimetrem zdálky.

Poté, co vyšlo najevo, že v posledních hodinách konfliktu s organizací Hizbollah rozesel Izrael po celé jižním Libanonu tisíce nevybuchlých tříštivých bomb, zesílil mezinárodní tlak, aby byly tříštivé bomby mezinárodně zakázány.

Pro Spojené státy americké je nekonání zkoušky vznikajícího protiraketového deštníku absurdní zprávou, která legitimizuje veškeré pochybnosti o smyslu budování základen USA kdekoliv v Evropě. Protiraketový deštník nejspíše proti raketám "darebáckých států" chrání pouze tehdy, když není zataženo a neprší. Jak jinak si vysvětlit selhání zkoušky zásahu "pohyblivého terče" z důvodu špatného počasí? V mlze se na "demokratické státy" neútočí?

Agentury Reuters, AP a další uvedly, že Spojené státy ve čtvrtek kvůli špatnému počasí odložily zkoušku části vznikajícího protiraketového deštníku nad tichomořskou oblastí. Raketu, simulující terč, Pentagon plánoval vypálit z Kodiaku na Aljašce mezi 16:00 a 21:00 SELČ, antiraketu Boeing s "kill vehicle" hlavicí pak ze základny Vandenberg. Řídící středisko antirakety je v Colorado Springs. Test měl prověřit schopnosti radaru na letecké základně Beale Air Force Base, 60 kilometrů na sever od Sacramenta v Kalifornii. Nepříznivé počasí nakonec pokus znemožnilo. Nad Aljaškou byla mlha... Informaci přinesl v češtině bez jakéhokoliv komentáře server iHNed.

Zdroj Reuters ZDE

další podrobnosti ZDEZDEZDEZDE

Jako už předtím Human Rights Watch, mluví nyní i Amnesty International o válečných zločinech Izraele při svém tažení proti Hizballáhu. Bilanci 33 dnů trvající vojenské akce popisuje Amnesty International takto:

• 1183 mrtvých, zhruba třetina z nich děti,
• 4054 zraněných,
• 970 000 uprchlíků.

Velká část české veřejnosti trpí zvláštní poruchou, která se vyskytla v exotických případech u japonských vojáků po druhé světové válce. Někteří z nich zůstali osamoceně na tichomořských ostrovech, které měli bránit před útoky amerického námořnictva, i po skončení druhé světové války. Když byli po mnoha letech objeveni, stále byli připraveni v bojové pohotovosti. Izolace, které byli vystaveni, jim jednoduše neumožnila, aby zaznamenali a přizpůsobili se změně vnějšího světa.

Česká veřejnost se ocitá v podobné situaci, ačkoliv - paradoxně - právě otevření se okolnímu světu mělo být prostředkem osvobození od setrvání v anachronním světě nepřetržitého (a nekonečného) spění ke světlým zítřkům. Místo názorové plurality se ovšem ocitáme ve stavu umělého udržování stavu společenské reality v pozici japonského vojáka, který je stále v pozoru před svým nepřítelem, i když ten už dávno složil zbraně. Stále máme dojem, že musíme své světlé zítřky bránit zuby nehty.

Matky z Májového náměstí (španělsky Madres de Plaza de Mayo), to je jedinečná organizace argentinských žen, z nichž se staly aktivistky za lidská práva. Už téměř tři desetiletí bojují tyto matky za právo dovědět se, co se stalo jejich dětem, které byly uneseny agenty vojenského režimu, které byly pak mučeny a usmrceny ve válce, známé jako Špinavá válka z let 1976 – 1983. Jméno organizace pochází od Májového náměstí v Buenos Aires, kde se tyto matky každý čtvrtek už třicet let setkávají a půl hodiny se po náměstí procházejí. Armáda přiznala, že více než 9000 z unesených osob je stále ještě nezvěstných, avšak Matky z Májového náměstí tvrdí, že je jich asi 30 000.

Jan Čulík již několikrát psal o tom, že ve Velké Británii je nepřípustné, aby sdělovací prostředky veřejně propíraly detaily právě probíhajícího soudního procesu. Posledním příkladem, který uvedl, je kauza údajných londýnských teroristických spiklenců. Americký list New York Times kvůli britským zákonům zablokoval přístup britských čtenářů k článku, který by mohl být chápán jako ovlivnění průběhu soudního řízení.

Český zpravodajský server iDNES.cz publikoval dnes rozhovor s Kulínského advokátem Tomášem Sokolem. Pod rozhovorem je uvedeno:

Nežijeme ve Velké Británii, ale v České republice. Přesto se ptám: Je to vpořádku?

O skutečnosti, že vysoce postavený americký senátor postavil Rusko na roveň Venezuele a Íránu, informoval ve středu 30. srpna washingtonský zpravodaj RIA Arkadij Orlov. Uvedl, že na jednání Summitu o energetické bezpečnosti konaného ve West Lafayette (Indiana, USA) vystoupil předseda senátního výboru pro mezinárodní záležitosti, republikán Richard G. Lugar. Ve svém referátu věnovaném povaze nových „energetických hrozeb“ pro národní bezpečnost Spojených států prohlásil: „Nepřátelské režimy od Venezuely a Íránu po Rusko používají dodávky energie jako prostředek pro vyvíjení nátlaku na své sousedy.“

Nejen v posledních týdnech, ale i v minulosti se v politickém dění vytyčuje požadavek „vlády odborníků“ – jako by se jednalo o skupinu lidí, kteří s politickými názory nemají mnoho společného, kteří jsou schopni ingorovat politické šarvátky předsedů stran, jejich poradců a dalších mediálních hvězd politických zpravodajství.

Tři měsíce trvalo, že se podařilo zvolit předsedu Poslanecké sněmovny a dát dohromady seznam patnácti jmen, krému se bude po příštích nejméně třicet dnů říkat nová vláda. Byla to práce úmorná, novináři podrobně sledovaná. Výsledek překvapil. Tedy minimálně v jednom ohledu. Novináři buďto něco popletli nebo sekretářka něco špatně přepsala.

Fotbaloví odborníci říkají, že Sparta je v krizi. Nejsa jím, budu jim věřit, a to i vzhledem k jejím neuspokojivým výsledkům. Jaké má Sparta možnosti k řešení krize? Nejsnazší může okopírovat od našich politiků. Co takhle změnit v české lize pravidla hry? Například: vstřelí-li soupeř Spartě vítězný gól, nebude uznán a zároveň zavést pravidlo, že každý gól, který vstřelí Sparta bude počítán za dva! Navíc bude-li mít soupeř Sparty herní převahu, budou mu za trest vyloučeni jeden, dva či více hráčů, aby se hra vyrovnala. To by v tom byl čert, aby se při tomto „většinovém systému“ Sparta nestala vítězem ligy!

Štěpán Kotrba ve svém článku "Jak nelze pomluvit extremistu" říká, že „svoboda slova není pro všechny stejná“ a dokládá to souhrnem příkladů zaměstnání (ve většině případů státní služby) kde mají zaměstnanci svým způsobem omezenu svobodu vyjádření z důvodu zachování profesionality výkonu své služby atp.

Milan Tobiáš nyní tvrdí na stránkách serveru Jany Dědečkové , že je oběť, nikoli pachatel. Na příklon k pravicovému extremismu a antisemitismu u městského stážníka Milana Tobiáše byli jeho nadřízení z vedení Městské policie upozorněni před pěti měsíci. Poté, co byly díky informacím židovské organizace Peace for Israel upozorněna policie i média a v Týdnu vyšel článek Nahnědlý lidovec, sledovalo Tobiášovy aktivity "ve volném čase" protiextremistické oddělení. Vyplývá to z informací, které mají Britské listy k dispozici z policejních zdrojů jako odpověď na článek Popírání holocaustu není pro protiextremistické oddělení policie důvodem k vyšetřování strážníka. Důvodem k šetření to bylo. Policisté informovali Tobiášovy nadřízené.

Selhalo tedy nejspíše vedení městské policie a situaci ve sboru neřešilo, i když má k tomu zřízenou vlastní "inspekci". Je absurdním vytvářením falešné solidarity, jestliže nyní, na konci srpna se po zadržení Tobiáše před izraelskou ambasádou tvrdí ředitel městské policie Vladimír Kotrouš , že se strážníkem Milanem Tobiášem nebyly během jeho osmileté služby u policie problémy. Co jsou pro Kotrouše problémy, se lze jen dohadovat. Po nedělním zatčení Tobiáše však Kotrouš slibuje médiím, že spolu s protiextremistickým oddělením policie prověří všechny strážníky, zda nejsou sympatizanty radikálních hnutí. Jak radikální musí být hnutí, se kterým sympatizuje strážník , aby s tím měl velitel Městské policie v Praze problém?

„Nezávislý politolog“ Jan Bureš není ve skutečnosti nezávislý, dozvěděli jsme se z pera Jindřicha Šídla (HN, 31.8.2006), protože je zastupitelem za ČSSD v Dobříši. Zpráva o politologově závislosti prý natolik vyděsila Českou televizi, kde v poslední době Bureš komentoval téměř naprosto všechny záchvěvy politického vánku Česku, že údajně vydala svým reportérům příkaz, aby Bureše už ve zpravodajství necitovali.

Již dávno jsem chtěl napsat něco o jakýchsi nutných, možná nevědomých, možná potlačovaných, zastrčených a zašantročovaných, nicméně potřebných, ba nutných úhelných nebo základových kamenech či postfilozofických zásadách, na nichž mimo jiné také mohou spočívat zógenante stranické ideologie respektive řezanka z nich, která má podobu postžurnalistické manipulátorské břečky.

Jak říkají katolíci, ďábel nic nevymýšlí, ďábel se jen opičí po pánu Bohu a z rukou mu vycházejí jakési beztvarosti, deformace, karikatury, oponentury, pitvornosti a potvornosti. V tomto mají lidovci svou pravdu, když s komunisty nechtějí mít nic společného. Obávám se však, že zůstávají naneštěstí jen na povrchu.

Podivuji se údivu Jana Čulíka nad debatou v Událostech, komentářích ČT k zamýšlené americké základně, která by nepodléhala jurisdikci do té doby nezávislé hostitelské země. Česká televize naznačila svůj přístup k veřejné službě již v době balkánského konfliktu.

Poté, co jedna z humanitárních bomb zničila bělehradskou televizi, prohlásil host Daniely Drtinové, byvší redaktor ČR6, že se nejednalo o útok na sdělovací prostředek, neb bělehradská televize byla zdrojem nikoliv zpravodajství, ale propagandy. Tím dal tento čacký rek ducha najevo, že označíme-li takto účelově jakoukoliv televizi, pak se nemůžeme divit, že jí chytrá, nezávislá, demokratická humanitární bomba plným právem zavře ústa.

Komu se Česká televize po vystoupení jejích neuvěřitelných hostů Ivana Gabala a Pavla Přikryla nejeví jako propagandistická, má můj upřímný a neutuchající obdiv.

Exkluzivní rozhodování, zda odpálit obrannou raketu, by činili výlučně Američané, zatímco podle mezinárodního práva by za takové činy bylo odpovědné i Polsko.

Čuměl jsem jak z jara na šot o americké raketové základně v České republice, který vysílala v úterý 29. srpna Česká televize v pořadu Události, komentáře, ve 22.30. Mou vinou je to, že normálně poslouchám britský rozhlas a dívám se na britskou televizi. V Británii je běžným, poslouchejte, chlapci a dívky z České televize! principem každého zpravodajského vysílání, a to nejen veřejnoprávních, ale i komerčních stanic, že jsou do studia zásadně zváni představitelé vzájemně ostře konfliktních názorů, tedy názorů, které si najvzájem protiřečí. Do studia musejí být zváni hosti z opačných stran politického spektra, ne přátelé, kteří si notují!

Vždyť je to i nudná žurnalistika, když si pozvaní hosté notují, jak si spolu všichni souhlasí. Jestliže slyší vedoucí zpravodajské redakce, že host ve studiu říká druhému hostu, "Takhle, já musím souhlasit s tím, co tady řekl kolega." (!) na hodinu by měl vyhodit z práce osobu odpovědnou za to, kdo byl do studia k diskusi pozván.

V roce 1989 napsal americký politolog Francis Fukuyama esej 'Konec historie?'[1], která vzbudila ohlas ve světě i u nás. Někteří správně pochopili titulek eseje jako provokativní otázku. Jiní Fukuyamu povýšeně poučovali, že se vynoří nové otázky a že historie bude pokračovat. To se kupodivu i stalo. Je to důkaz, že historii lze někdy předvídat. O to se zde pokusíme v tomto článku.

reakce ředitele Institutu sv. Josefa na článek Štěpána Kotrby Americký katolický antisemita bude přednášet českým neonacistům v Muzeu policie

Ve svém článku autor tvrdí, že přednášky Institutu sv. Josefa a Katolík revue jsou určeny pro neonacisty. Toto jeho tvrzení je nepravdivé. Jako katolík považuji nacismus i všechny jeho neo-verze za filosoficky i morálně zhoubné. To, že nedovede Štěpán Kotrba rozlišit mezi stoupenci sociálního učení Církve a neonacisty, svědčí v lepším případě o jeho nevzdělanosti, v horším případě o zlé vůli.

reakce Štěpána Kotrby

Jsem rád, že autor, který dostal od samotných křesťanů ocenění "Zlatá perla" portálu GranoSalis za šíření svých bludů o nemožnosti věčné spásy nekatolíků a přispěl tak k pravdivému obrazu o tom, jaká je skutečná podstata "katolického ekumenismu", nepolemizuje se mnou o antisemitismu svého hosta. To, že Semín neumí číst, vyplývá nejen z jeho reakce, ale i z článku, za který Zlatou perlu dostal. Jediné co tvrdím, je, že extrémní nacionalisté propagují na svém serveru jím pořádanou přednášku, zcela nelogicky umístěnou do Muzea policie. Pro koho jsou nenávistná slova o židovském vyznání určena, bude nejspíše vědět jen policejní prezident Husák a Bůh. Ale jen ten katolický...

Sociálním učením Církve naštěstí není antisemitismus analýzy revolučního žida, ale například pastýřský list amerických biskupů, který vydala v době horečného zbrojení biskupská konference v USA v roce 1983 pod názvem „Mírová výzva – Boží příslib a naše odpověď". Biskupové USA v něm kategoricky odmítají atomovou válku, zbraně hromadného ničení a závody ve zbrojení, protože to všechno je „loupeží na chudých a slabých". V roce 1986 vydali biskupové USA druhý sociální pastýřský list „Hospodářská spravedlnost pro všechny", v němž se snaží aplikovat hlavní principy sociálního učení na hospodářství USA. Tento dokument je silně ovlivněn výzvou II. vatikánského koncilu „číst znamení doby" a výroky papeže Jana Pavla II. k sociálním otázkám. Objasňuje dopady hospodářství na chudé a pléduje ve prospěch solidarity bohatých s chudými. Nejdůležitějším pro sociální učení není rasa a DNA, ale princip lidské důstojnosti, princip solidarity a subsidiarity. Ale ne tak, jak vyzývá Ježíš: „Hledejte nejdříve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno" (Mt 6,33). Spravedlnost nebe chudým na zemi nepomáhá přežít.

Je tomu týden, co ODS vyzvala k podpoře své (protikomunistické) vlády všechny skutečné demokraty. Takto inspirativní výzva jistě přiměla k zamyšlení nejen poslance, ale i nás, kdož v pravou chvíli lístek do urny vložíme a pak čtyři roky vše jen zpovzdálí sledujeme.

Tedy jaký je skutečný demokrat? Snad názorově konsistentní, nepřebíhající ze strany na stranu podle toho, jak se to hodí. Snad respektující názory jiných, diskutující věcně a slušně. Že se nám vybavují jména jako Vlastimil Tlustý, který v v červnu 1988 vstoupil do KSČ, aby z ní po Listopadu vystoupil? "... já jsem nikdy komunista nebyl... a od roku 1989 se snažím prokazovat, že jsem odjakživa měl názory pravicové," tvrdil Lidovým novinám. Či Miroslava Němcová, která v polovině června prohlásila, že "chápe" protiparoubkovské demonstrace? Ale kuš!

Americký deník New York Times zablokoval britským čtenářům přístup k článku, zveřejněnému v USA o údajných londýnských teroristických spiklencích. List se totiž obává, že by zpřístupněním tohoto článku lidem v Británii spáchal trestný čin pohrdání soudem.

Podle zákona, kriminalizujícího pohrdání soudem, nesmí sdělovací prostředky informovat ani veřejně spekulovat o případu, který je sub judice - který projednává soud - až do konečného vynesení rozsudku. Mnohokrát se v Británii stalo, že pokud tisk toto ustanovení porušil, proces s obžalovaným se nemohl konat, protože obhájci právem poukazovali, že "tisk nastolil zaujatou atmosféru a soudní proces by nebyl férový". (Zajímavé, že v českém prostředí, třeba v případě Karla Srby, si nikdo takové servítky nebere - viz například nedávný článek časopisu Respekt před novým procesem se Srbou.)

Článek, který si čtenáři NYT v Británii nepřečtou, má titulek: "V britském případě týkajícím se terorismu, vycházejí na veřejnost nové údaje". Článek tvrdí, že obsahuje nové informace o vyšetřování osob, které byly v Británii zatčeny začátkem srpna, že prý připravovaly atentáty na transatlantická letadla.

NYT, "Details emerge in British terror case" "ZDE

NYT, Times Withholds Web Article in Britain" ZDE

Zveřejnění osvobozujícího rozsudku Městského soudu v kauze údajných machinací firmy Certos při zadávání zakázek na ministerstvu zahraničních věcí odhalilo podvod policistů. Soud i státní zastupitelství však nechalo od března 2006 trestnou činnost policistů bez jakékoliv pozornosti. Stíhání směřovalo nejen proti pracovníkům Certosu, ale i proti tehdejšímu generálnímu sekretáři Srbovi a mediální štvanice, která případ provázela, se nevyhnula tehdejšímu ministru zahraničí Janu Kavanovi (ČSSD). Ten byl hlavním cílem mediálního útoku „novinářů“ Mladé fronty Dnes.

Psáno pro deník Metro, ve zkrácené podobě vyšlo 30. 8. 2006 PDF

Boj za lidská práva je ušlechtilý, jenže se zvrací v protiklad ušlechtilosti tam, kde se stává živností. Názvy řemesel mívají v češtině koncovku –ař, proto tuto kategorii živnostníků označuji jako „právaři“. Před několika dny jsem hovořil s přítelem, významným českým porodníkem, členem ministerské komise, která dostala za úkol přezkoumat případy žen, jimž byla údajně proti jejich vůli provedena sterilizace. Celou kauzu zhodnotil jako velmi pochybnou.

V červenci přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17 366.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,459.34 USD. Příjem z reklamy byl 22 000 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.