Jako stoupenec iniciativy Ne základnám během svého krátkého letošního pobytu v České republice jsem četl se zájmem debatu v Britských listech ohledně toho, zda tato organizace dosahuje svých cílů efektivně a zda by měla rozšiřovat svou aktivitu mimo Českou republiku do mezinárodního společenství.

An English version of this article is in

Od volieb do Európskeho parlamentu prešlo už viac ako sto dní, ale európska sociálna demokracia stále neprišla s nijakým vysvetlením svojho fatálneho zlyhania. Západní socialisti sa po neúspešných voľbách spokojne vybrali na letné dovolenky a všetko nasvedčuje tomu, že uspatou sociálnou demokraciou v Európe nepohne ani strašidelné faux pas, ktoré utrpela. Pritom siedmy jún 2009, keď vyhlásili výsledky volieb do EP, možno celkom bez ostychu označiť za „jedenásty september“ európskej sociálnej demokracie.

Málem nikdo ty dekrety nenazývá „prezidentskými“, jakými měly být v mimořádných poměrech 2. světové války a krátce po ní. Celkem tu jde o 143 dekretů od roku 1940, z toho 98 po návratu do vlasti. Mnohé z těchto dekretů měly závažné majetkové důsledky pro vymezené skupiny občanů . Vlastnická práva pozbyly podle dvou dekretů (z 21. 6. a z 20. 7. 1945) příslušníci německé a maďarské národnosti žijící na území ČSR, s výjimkou loajálních (na základě doplňujícího dekretu z 25. 10. 1945), a to konfiskací majetku bez náhrady. (Se zpětnou účinností byly dekrety prezidenta Beneše potvrzeny ústavním zákonem z 28. 3. 1946.) Státoprávně probíhaly zmíněné aktivity ve jménu zcela odlišného subjektu, než jakým je dnes Česká republika!

Tlak na vědce, aby jejich výzkum produkoval komerční zisky, ohrožuje podstatu výzkumu, zatlačuje do bezvýznamna čistý výzkum a nutí univerzity, aby se chovaly jako komerční podniky. Vyplývá to z výzkumu, zveřejněného v Británii v pondělí.

Nezávislá organizace jménem Scientists for Global Responsibility (Vědci za globální odpovědnost) argmentuje, že vládní politika "vnutila univerzitám podnikatelskou agendu". Ta ochromuje jejich otevřenost a nezávislost. Organizce požaduje, aby nové britské ministerstvo pro podnikání, inovace a kvalifiaci bylo rozděleno.

Kdo by se nedivil, že letošní Nobelovu cenu míru dostal zrovna Barack Obama? (A dávají se nutně ceny a vyznamenání nutně jen za neoddiskutovatelné výkony?) Pokud musel mít výbor, který pak o této ceně rozhodoval, návrhy na stole krátce po nesmlouvavém, razítkem stvrzeném 1. únoru 2009, kdy se v prezidentském křesle nový prezident USA ještě neohřál, jaké asi mohly být argumenty, jimiž by při vážení zásluh jednotlivých kandidátů na tuto prestižní cenu nesporně vynikaly právě ty Obamovy?

Udělení Nobelovy ceny za mír prezidentu Obamovi rozdmýchalo mediální rumraj. V úhrnu se řada komentářů pozastavovala nad tím, že americký prezident v podstatě ohromil masy rétorickými figurami, avšak zatím nedokázal prosadit téměř žádný z předvolebních slibů. Dodávám, že je tomu spíše naopak. Barack Obama vyhrocuje již dávno ztracený konflikt v Afghánistánu schváleným nasazením tisíců bojových jednotek a další tisíce pravděpodobně povolá. Eskaloval bezpilotní útoky nad afghánsko-pákistánským pohraničím se stovkami civilních obětí a rapidním nárůstem nenávisti tamních obyvatel vůči Američanům. Podpořil také rozsáhlé protiteroristické tažení pákistánské armády, jehož výsledkem bylo vysídlení dvou milionu lidí.

Titulek mého příspěvku je reakcí na jazykovědný koutek Františka Řezáče, ve kterém popisuje význam slova „vošajstlich“. Jako rodák ze Sudet potvrzuji, že slovo má zmíněný význam a provázelo mne z úst prarodičů i rodičů prakticky celý život. Jen u nás se v souladu s titulkem vypouštělo „t“ a výraz tedy zněl „vošajslich“.

Jak výše uvedeno, pocházím ze Sudet a dětství a mládí jsem prožil v nemovitosti „po Němcích“ a tudíž není žádných pochyb, že Lisabonská smlouva je v souvislosti s Benešovými dekrety „vošajslich“ a jen blázen by to u evropských soudů nezkusil, i když je možné připustit, že možná neuspěje, protože k věci došlo před vznikem EU, byť ani tuto eventualitu někteří nevylučují. V každém případě to ovšem nadělá mnoho zlé krve o nějakých těch škodách z předběžných opatření ani nemluvím.

Víte, co je to demokratický deficit? Stojí za to dát si chvíli práci a podívat se na toto podivuhodné slovní spojení podrobněji. Máme totiž co do činění s pojmem sestrojeným nejenom důmyslně, ale i podivuhodně účelně. Demokratický deficitje výraz, který v sobě zahrnuje schopnost v jediném okamžiku jednu a touž věc potvrdit i popřít. Říct, že je něco demokratické, a zároveň, jedním dechem, dodat: „ale ta demokracie má deficit“. „To auto je v nejlepším pořádku, ale nemá motor“. Nebo: „Ten nafukovací člun je plně připraven k plavbě. Drobného průstřelu brokovnicí vpředu si, prosím, neračte všímat.“ A tak podobně.

Na téma funkce, role a vlivu masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení, což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost a politická funkce filmu a televize, je povětšinou neviděna a/nebo popírána.

Mnohé z Topolánkových výstupů, řečí a proklamací jsou nehorázné slátaniny. Jsou na úrovni pivního diskutéra v hospodě. Neberu mu jeho názory a nezavrhuji ho. Tak jako nezavrhuji Xtého diskutujícího v X hospodách v Česku. Ale takovéto názory by neměl pronášet expremiér, expředseda při střídání předsednictví EU, předseda vlivné parlamentní strany.

Odvolávat chce ministry, které navrhla ODS do vlády, když premiér Fischer bude pokračovat v levicové politice. Co je to za blábol.

Během dnes začínající třídenní návštěvy americké delegace vedené ministryní zahraničí Hillary Clintonovou v Rusku budou na pořadu jednání celkem tři témata: Koordinace postupu obou zemí ve věci íránského jaderného programu, nová smlouva o strategických jaderných zbraních, k jejímuž podpisu by mělo dojít do konce roku, a otázka nové konfigurace amerického protiraketového systému v Evropě. Zdá se, že v íránské otázce panuje takřka shoda, neboť - alespoň podle dobře informovaných zdrojů deníku Kommersant - Moskva má už jasno v tom, za jakých podmínek by v Radě bezpečnosti OSN neblokovala sankce proti Íránu. V otázce nástupkyně smlouvy START však zdaleka tak jasno není - a ve věci protiraketové obrany (PRO) po nedávných výrocích náměstka ministra obrany pro mezinárodní bezpečnost Alexandra Vershbowa o možnosti umístit protiraketový radar na Ukrajině panují opravdu značné nejasnosti. Moskva vyjadřuje rostoucí nelibost nad zjištěním, že podle nové konfigurace systému by v blízkosti jejích hranic mělo být rozmístěno ještě více antiraket a bojových lodí než podle původního rozvrhu z éry prezidenta Bushe.

An English version of this article in

Rád bych se podělil o zkušenost s věrohodností prohlášení ministryně spravedlnosti JUDr. Daniely Kovářové v tzv. kauze Čunek. Ministryně před několika týdny halasně oznámila, že k Nejvyššímu soudu podává stížnost ve prospěch i neprospěch Jiřího Čunka a Petra Hurty, údajně aby očistila justici. Současně však uvedla, že stížnost zatím nezveřejní, aby neovlivňovala rozhodnutí soudu s tím, že stížnost zveřejní až po jeho rozhodnutí. Řekl jsem si, proč takové tajnosti, a zvědavý na to, co stížnost tak zajímavého obsahuje, že její obsah nesmíme znát, jsem dne 9.9.2009 o text stížnosti i s případnými přílohami požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

„Doporučení“ římskokatolické církve ústy papežů nepoužívat kondomy je vděčné téma pro kritiku, neboť je očima neortodoxních věřících a nevěřících zcela nesmyslné. Dovedu si představit, že používání kondomů může být natolik „netradiční“ (např. ve smyslu oddělení muže od ženy něčím umělým) nebo nepříjemné, že vede k jejich nepoužívání, jako tomu bylo svého času v Indii a možná i jinde. Stejně tak mám pochopení pro touhu mít hodně dětí, podporovanou navíc mnohde tradicí. Nakonec však stejně lidé s růstem životní úrovně docházejí ke snaze o omezení potomstva, ať už k tomu použijí jakýkoliv prostředek: buď sofistikovanou hormonální antikoncepci nebo dokonale jednoduché kondomy či v nejhorším případě potraty, ba dokonce i zabíjení novorozeňat (jak tomu zřejmě bylo v Číně, kde ale šlo i o to mít syny a nikoliv děvčátka)

Snad Rostislav – jak symbolické jméno v naznačovaných souvislostech – Matulík, jenž návštěvu papeže označil za „plnou majestátní symboliky“ ve zvláštní příloze MfD ze dne 23. září 2009, nazvané trefně „Vítej, papeži, v zemi ateistů“… PROČ (1.?) a proč zrovna on (2.?), který – bůhvíproč (3.?) – zdůrazňuje v šiku mnohých dalších původ páně Josepha Ratzingera z Bavor (4.?), odkud k nám již stovku let před misí Konstantina s Metodějem údajně připutovaly křesťanské ideály?

Můj vztah k novinám a novinářům se formuje už čtyřicet let. To, co bylo obvyklé za bolševika, není dnes pravidlem, nicméně ostouzení a lži se člověka dotýkají stejně v každém režimu. A je mu jaksi subjektivně jedno, máchá-li ho někdo v kyblíčku špíny z příkazu, pokynu nebo ideologického přesvědčení plného naivity či proto, že je to snadný způsob napsání článku. Nejsem v tomto pocitu sám.

Díky nekorektní novinářské práci jsem neoprávněně obviňován z korupce a zcela viditelně je poškozena i pověst České republiky.

Dovoluji si doplnit článek Milana Daniela Jaroslav Bašta, soudce Lynch a ministr Kohout - Český velvyslanec na Ukrajině je osobou, která mnoha zájmům evidentně překáží. Na rozdíl od autora jsem s Jaroslavem Baštou neseděl na Borech, ale ve Strakovce. Podle Milana Daniela na Borech „nikdy neuhnul“. Na Borech jsem nebyl, ale předpokládám, že ve Strakovce je k uhýbání nesrovnatelně víc příležitostí. Motivem k uhýbání je neztratit nebo získat. Jako všude.

Vyzvedávat pozitivní význam intolerance ¹⁾ je jistě na první pohled zvláštní, a to především vzhledem k negativním a rozsáhlým zkušenostem, které s ní máme. A přece to chci nyní učinit. A chci to učinit při plném vědomí nezměrného lidského utrpení, jež způsobily netolerantní mocenské systémy a jejich ideologie v dějinách a zvláště ve 20. století.

KD│ Zaměňování peněz a bohatství, které bylo tématem příspěvku z minulého týdne, se v těchto dnech stalo takřka nevyhnutelným. Možná, že nejdůležitější důvod představuje rozsah a hloubka, v nichž peníze metastázovaly do našeho života – takže je takřka nemožné si bez nich něco počít.

Ekonomické učebnice, které by se raději ve školách neměly číst, ospravedlňují tuto všudypřítomnost parádním rétorickým trikem. Pokud si z ekonomických učebnic vůbec něco pamatujete, může to být prefabrikované vysvětlení toho, proč používáme peníze – někde zhruba na straně 6. Je to nějak takhle: Mějme klempíře a chovatele prasat, kteří spolu chtějí obchodovat, jenže klempíř je Žid a chovatel nemá na výměnu nic jiného než vepřové. Přidejte k tomu peníze – a vida! Chovatel prodá své maso jiným lidem a výnos použije k zaplacení klempíře, který je zvyklý kupovat gefilte fish a macesy. Všichni jsou spokojení, patrně s výjimkou vepřů.

Způsob, jakým politici (nejen čeští, ale na na ty zdejší vidíme nejlépe) ignorují stav světa a "řeší" pseudoproblémy, které si nejdřív museli vymyslet, aby zakryli tragický rozsah své neschopnosti pochopit skutečnou hloubku budoucích průšvihů a nezájmu o správu veřejných věcí, vyvolává otázky, jestli jsou vážně tak blbí nebo spíš podplacení. Je však také možné, že už jinak myslet neumějí - tedy aspoň ti, kteří jsou této činnosti ještě schopní.

I když jsme se za uplynulý měsíc dočkaly mnoha zhodnocení squatterské akce na Albertově, pořád nemáme pocit, že bylo řečeno všechno. Zvláště byly paradoxně pomíjeny některé podstatné aspekty celé akce. Rády bychom tedy ukázaly celou událost naším pohledem, pohledem dvou přímých účastnic. V následujícím textu předkládáme hlavní motivy, které nás ke squatování vedly a vedou, a také komentujeme průběh squatterské akce, především závěrečný policejní zásah.

Barrack Obama obdržel Nobelovu cenu míru. Jsou popsány tisíce stran a biliony bajtů o tom, zda ano či ne a proč a zač. Je to zcela zbytečné, protože Alfred Nobel rozhodl, že pravomoc udílení své mírové ceny svěří norskému parlamentu známému jako Storting, ten pověření přijal a v duchu svého jednacího řádu zvolil pětičlennou nezávislou komisi. Musím se ke své hanbě přiznat, že když si čtu jména nositelů této ceny od jejího vzniku, že mi často neříkají vůbec nic, ale tu a tam mám jakoby tendenci souhlasit a jinde nesouhlasit.

Překvapení v době krize. V srpnu byl německý vývoz o 1,8% nižší než v letošním červenci a o 20% nižší než r. 2008. Některé komentáře k růstu exportu v předchozích měsících jsou důvodem k téhle poznámce o neuvěřitelném optimismu některých takzvaných znalců ekonomických souvislostí…

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.