CRI│AP│ Poradce amerického prezidenta odpovědný za záležitosti zbraní hromadného ničení Gary Samore řekl 1. 5. v Washingtonu , že ruské obavy z amerického protiraketového plánu jsou odůvodněné.

V celé řadě zemí došlo k střetům mezi demonstranty a policií. Odbory využily tradičních prvomájových demonstrací k protestům proti tomu, jak vlády "řeší" ekonomickou krizi.

Mohli jste připomenout, s jakou slávou s tisícovými davy se slavil 1. máj v Baťových podnicích za 1. republiky. Nemyslím, že by se ta současná mládež, která se před listopadem nejvýše batolila, jako celek oslavám 1. máje pouze vychechtávala. Poznal jsem vzdělané, mladé lidi, orientující se naprosto jednoznačně s požadavkem spravedlivé společnosti. Ten proces poznání současného kapitalismu si ale musí mladí projít sami a nebude to jednoduché, vzhledem k politickému mumraji...poznamenává Ivan Somer z Brna.

Odpověď ŠOK: Britské listy pohled na oslavy Svátku práce v prvorepublikovém Zlíně přinesly v roce 2007 - pod názvem První máj - jiný pohled. Prvomájové manifestace většinou organizovaly socialistické strany - sociálně demokratická a národně socialistická. Tábory lidu pak probíhaly pod heslem „Socialistický národ“. Na You Tube je projev Tomáše Bati na Prvním máji roku 1924 a zlínské prvomájové oslavy roku 1926 či 1927. Který podnikatel by dnes jel na Prvního máje s alegorickým vozem a názpisem "Sloužíme národu" nebo "Buď práci čest"? Můžete se podívat i, jak viděl První máj tehdejší filmový Baťa Journal.

Před 40 lety stál někde na tomto místě osmnáctiletý první mladý muž zlínský. Stál na půdě, která tehdy patřila cizí šlechtě, nechápající potřeby města a lidu a stěží rozuměla i jen jeho jazyku.

Zíral na Zlín, městečko o několika chalupách, jež byly domovem bídy, časem i hladu. Srovnával. Srovnával tuto horskou kotlinu – své rodiště – s městy na březích velikých řek. Tam řeka, průmysl, obchod přinášely lidu skvělé živobytí. Zde nic než kotáry, půl suché. Lidé putovali odtud široko a daleko na celé měsíce z domova za chlebem. Ničeho tu nebylo k živobytí. Jenom bída a špatný kámen.A duší jeho táhla touha. Touha pomoci. Touha zlepšiti tento těžký život svého lidu.

Zatímco prvomájově naladěných komunistů se sešly 1. května na Výstaviště necelé dvě tisícovky (a antikomunistických provokatérů slabých dvacet), tisícovka lidí vítala mítink ČSSD na Žofíně. Rudé bylo pomálu a nahradila ji dechovka, oranžová byla precizně organizovaná. Ale projevy politiků splývaly. Nikdo z nich nepřipomenul památku chicagských dělníků a anarchistů, První máj všichni pojali jako předvolební mítink svých stran. Paroubek vyčítal komunistům neschopnost v minulosti, komunisté sociálním demokratům zase nedůslednost v přítomnosti i nedávné minulosti... Snad už to tak dokonce i lidé chápou... Antifašistický večer na smíchovské Císařské louce byl ale jiný. May Day 09 se proměnil v jednu největších alternativních akcí v Praze za posledních několik let (hned po MMM 2008). Kultura zde byla jiným jazykem politiky a politika se stala kulturou. Na šest tisíc mladých lidí, desítky muzikantů a DJ's, desítky stánků s nahrávkami kapel z celé Evropy, triček, nášivek a placek, přednášky i promítání filmů, zaplnily prostranství tak, že už moc místa nezbylo.. Vše prosté poplatků OSA a jiných vyděračských organizací. Přišly i mámy s malými dětmi v kočárcích, celé rodiny. Free kultura si udělala svátek na podporu netolerance vůči neonacismu a neonacionalismu. A těch šest tisíc lidí se zde free cítilo a chovalo.

Máchovo postavení v české literatuře se vždycky zdálo být kontroverzní - jako by jeho dílo nemělo absolutně nic společného s tradicí české poezie z devatenáctého století. Existenciální motivy, úvahy o nicotě, smrti, časnosti, vině a trestu jsou nesmírně moderní, jako by patřily nejméně do dvacátého století. Hudební struktura Máje, založená na integraci všech vrstev jazyka básně (jak to ukázal ve třicátých letech dvacátého století Jan Mukařovský) je neuvěřitelně složitá a nepřeložitelná do jiných jazyků.

Loupežník Vilém není český literární typ, napsal Josef Jedlička. Ani jeho družka Jarmila jím není. Přesto - nemůžeme Máchu jen tak beze všeho obejít. Vyjádřil za nás cosi skrytého a zapíraného a cosi z jeho díla nám přešlo do krve, třebaže jsme o to dvakrát nestáli a vůbec jsme to nefedrovali.

Jedlička pokračuje:

Jméno bývalého britského premiéra Neville Chamberlaina je dnes synonymem výrazu "zbabělý blb". Když však tuto osobu transformujeme v nadávku, dopouštíme se přece jen jisté nespravedlnosti. Tento "blb" nejenže vyšel vstříc britskému veřejnému mínění, ale především bral bez širšího kontextu vážně tehdejší požadavky Adolfa Hitlera, jehož považoval za nového Bismarcka. Evropa po I. světové válce byla postavena na právu národů na sebeurčení, a jakmile už nešlo přehlížet, že sudetští Němci nemluví "československy", nešlo v tehdejší logice ani dost dobře oponovat požadavku, aby území jimi obývaná připadla Německu. Když se Hitler tvářil přívětivě a dušoval se, že je to jeho úplně poslední územní požadavek, kromě nepopulárního Churchilla mu skoro všichni Britové věřili, že jeho záměry jsou "reálpoliticky" omezené. Šest let starý nacistický režim ještě nastavoval světu lidumilnou tvář a hrál si na pravidla; britští politikové nečetli Mein Kampf a rozhodli se tedy diktátorovi gentlemansky poskytnout "benefit of the doubt". Výsledek známe. Chce si to snad někdo zopakovat?

◄ Adolf Hitler s dcerou Josepha Goebbelse.

Podle dvou posledních kroků designovaného premiéra Fischera a výroku prezidenta Klause to vypadá, že žádné mimořádné volby nebudou. Poslanci jsou nespokojeni, že nebyli přepraseni *) (pamatujete, jak se dělilo Československo?) a skončili třeba na šestnáctém místě kandidátek. Jistota, že splatí dluhy a splní své závazky, se rozplývá se zvětšujícím se číslem pořadí a zmenšující se šancí na hvězdný výsledek strany. Že ODS díky Topolánkovi, Langerovi a Julínkovi volby velmi dlouho nevyhraje, je prakticky jisté. Že se Bursíkovi Zelení nedostanou do sněmovny, je také skoro jisté. Že se tam nedostanou ani "demokratické" zelené odštěpky bez jakékoliv minulosti, je také jisté. Rozpad KDU-ČSL je za dveřmi. Dvě křesťanské strany na tak málo křesťanů je také mnoho a pět procent nehrozí žádné z nich. Poslanci stávající sněmovny nemají tudíž zájem schválit zákon o zkrácení volebního období a není nikdo, kdo by je k tomu mohl donutit. Ani předseda jejich strany. Šestnácté místo na kandidátce se rovná rozsudku ukončení kariéry, tak jakýpak předseda... A premiér Fischer, přijímající vládu nad Českem z rukou Václava Klause, ví, co má dělat. Evidentně nechce být "úřednickou" loutkou v náručí Topolánka a Paroubka v tiché opoziční koalici... Vítězem vlády Dne vítězství je prezident.

Konrád Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění, vyšlo v edici 21. století, nakl. Academia, Praha, 2008 (originál vyšel poprvé ve Vídni v roce 2006).

Pod politickou nálepkou „společnosti vědění“ je ukryta společnost nevzdělanosti, tvrdí ve své knize rakouský humanitní vědec Konrad P. Liessmann.

Vědění jako svobodné potýkání s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého „tržně neperspektivního vzdělávacího produktu“. Univerzity reformované jako podniky řízené manažery vědění. Univerzitní učitelé jako plně mobilní a internacionalizovaní projektoví manažeři, schopní zejména v oblasti získávání peněz z externích zdrojů. Studenti jako klienti masově vzdělávacího systému, navyšujícího ke spokojenosti politicko-mediálního dozoru stavy absolventů vysokých škol v populaci. Masa nevzdělanců s vysokoškolským glejtem a vedle nich elitní centra uzavírající se ve svém výjimečném postavení a posléze ve svém specifickém jazyce. Koncept kvantifikační evaluace v oblasti hodnocení kvality, zoufalá snaha vykázat vyšší procento „vědeckého poznání“ ve vzdělávací bilanci, proměna univerzity v úřad rozdělující zakázky a tituly.

Fascinuje mě pozoruhodná drzost, s níž chce Jiří Paroubek prosazovat jakási vládní opatření, například snižování platů manažerů, když nemá k ničemu demokratický mandát. Jak je možné, že si politici v ČR osobují právo požadovat zásadní politické změny, když nebyly součástí žádného předvolebního programu a nebyly schváleny voliči ve volbách. Jiří Paroubek nemůže navrhovat nic, protože nemá mandát. Kde bere tu drzost? Zapomněl, že není ve vládě?

Totéž se samozřejmě týká činitelů ODS.

Je dobře známo, že Jiří Paroubek nevynechá jedinou příležitost, aby se svezl na populistické vlně. Tak tomu bylo i v těchto dnech, když oznámil, že je nutné snížit nemravné platy manažerů státních či polostátních firem. Což o to, platy jsou to opravdu nemravné. Jen by bylo dobré také říci, odkud se vzaly. Ony nespadly z nebe, ani se nezrodily ze vzduchoprázdna.

V pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“ se měl řešit extremismus. Kouzlem nechtěného se stalo, že tento pořad prostřednictvím diskutujících ukázal naprostou neschopnost naší společnosti vypořádat se s problémem, který má. Nikdy nepochopím, proč má o růstu extremismu debatovat před televizními kamerami dvé ministrů, jeden policista a pět Romů. Je to důkaz toho, že se zde neustále dává dohromady extremismus a Romové. Extremismus je kategorií sám o sobě a není ho třeba za každou stranu vztahovat k nějakému objektu nebo lépe řečeno oběti.

Představa, že po polepšení Romů, přestane v naší společnosti růst extremismu, je dětinská a hloupá. Extremismus a romská otázka jsou dva velké problémy naší společnosti, které se sice potkávají na ulicích, ale to neznamená, že spolu hlouběji souvisí a vyřešení jednoho problému vyřeší druhý. Naštěstí nakonec zaznělo, že za vše špatné mohou komunisté a zbytečná tolerance k nim. Viník tak byl slavně nalezen…

Doporučuji všem čtenářům Britských listů, aby si tento pořad našli na webu České televize a podívali se na něj. V zásadě se dá říci, že co vystoupení to perla…

Reportáž o nově odhaleném památníku ukrajinského básníka Tarase Ševčenka v Reportérech ČT z 30. března 2009 ukázala kromě debaty o opodstatněnosti tohoto památníku především zaujatost a místy až nenávist vůči ukrajinské menšině v ČR. Je až zarážející, jak velký prostor dostali v této investigativní reportáži názory obyvatel městské části Prahy 5, jejichž nesouhlas s památníkem byl vyjadřován pomocí asociace s Ruskem, nepřímo Sovětským svazem a zašlými časy bratrské družby. V neposlední řadě pak bylo otevřeně řečeno, zdali je dobrá myšlenka mít sochu ukrajinského básníka v místech, kde stával sovětský tank č. 23.

Volba ředitele České televize je jako vyhlášení války. Ačkoliv, jak vždy zdůrazňuje radní Dobromil Dvořák, ředitel ČT se nevolí, ale rada ho jmenuje. Slovo „volba“ vyloženě nemá rád. Nicméně je pravda, že ředitel se vybírá z kandidátů hlasováním, takže je to … volba. I když na závěr i jméno padne. Někdy padne i ředitel. Po místě tentokrát touží 19 lidí (řti museli vyřadit, neboť nedodali požadované dokumenty) a je nač si brousit zuby.

Televize je funkční, nezadlužená, digitalizovaná. Plní veřejnou službu... Nedemonstruje a nestávkuje už skoro osm let. No neberte to.

Když jsem si dnes přečetl informaci o hlasování o trestním kodexu a o novele komunistických poslankyň, která chce vrátit trestní odpovědnost zpět na 14 let kvůli sexu dětí, trochu jsem se zamyslel.

Především dítě je biologicko-medicínský pojem. Jsou to lidé mezi narozením a 18ti lety. Pokud si myslí někdo, že jejich sexuální život se řídí zákonem, tak jednoznačně jako lékař musím prohlásit, že ne. Řídí se hormonálními hladinami a udělat s tím příliš mnoho jednak nejde a za druhé to nemá smysl.

Hranice "legálního" sexu se pohybují cca v diferenci několika let po světě. Někde je legální ve 13, jinde v 16, jinde je to jedno a nikdo rodné číslo nezkoumá.

Komunisté pojali oslavy Svátku práce bujaře. Slavit se bude po celé republice, neboť volby do Evropského parlamentu se blíží. A tak Brušperk či Orlová mají svůj první máj už na čarodějnice - 30.4.2009, Jindřichův Hradec v tentýž den pořádá dokonce lampionový průvod. Praha způsobně Prvního máje slaví na Prvního máje na Křižíkově fontáně v Praze 7 na Výstavišti už od 9.00. Od kuropění zde najdete pivo, buřty, slivovici-filipovici i dechovku vřískalku pod názvem JT Band, od 10.30 hodin dokonce i projev předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. ... Ale takový Šumperk a Jeseník mají první máj až 2.5.2009. Nejspíš se jedná o odlišné časové pásmo...

Sociální demokraté se tentokrát nechtějí na Výstavišti družit, a tak po dnešním upálení čarodějnic slaví 1. 5. 2009 od 14:00 na Slovanském ostrově - Žofíně. Tancem i zpěvem. Ostatní oslavy byste museli hledat zoufale skryté v hlubinách kalendáře akcí na serveru ČSSD. Pivo, buřty a hudbu nejspíše potkáte také.

Anarchisté, kvůli kterým se vlastně První máj v celém světě slaví, budou v Praze od 11:00 na Střeleckém ostrově a posléze budou pochodovat Prahou. Na pražské Císařské louce se pak uskuteční už od 13:00 do pozdního večera festival Antifašistické akce May Day - Festival proti rasismu 09.

Občanští demokraté se jako již tradičně líbají pod třešněmi na Petříně. Jak je znám, tak od rána do večera je tam vstup volný a neomezený ani pro občany jiné stranické příslušnosti či bez ní. Láska kvete ale i všude jinde, jen Mácha je na Petříně.

Lidovci by svátek Sv. Josefa Dělníka měli světit také. Kde, ovšem nikomu nesdělili.

Zelení na svých stránkách radostně prozrazují, že ekonomická krize je nová příležitost pro tržní nástroje v politice životního prostředí. Kde ale budou na Prvního máje, nesdělují také. Nejspíš si ho odbyli diskusním večerem s Danielem Cohn-Benditem, Jiřinou Šiklovou a Milanem Horáčkem 28. dubna 2009 od 18:30h ve Velké aule Fakulty humanitních studií UK. │ŠOK

První máj a jeho tradice VÍCE INFORMACÍ

V Plzni se slaví 1. máj již několik let stejným způsobem, takže ani není třeba nějak zvlášť upozorňovat publikum, které prvomájové akce pravidelně navštěvuje.

KD│Guruové Obamovy zahraniční politiky jsou zmateni anarchickým chaosem, jenž zasáhl jednu z osmi světových jaderných velmocí - Pákistán. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že má potíže pochopit, proč pákistánská armáda nezasáhne proti povstalcům z Talibánu, kteří se blíží k hlavnímu městu Islámábádu, napsal pro UPI Arnaud De Borchgrave.

Po šesti dekádách nezávislosti - polovinu z toho strávil pod vládou vojenské diktatury - je Pákistán stále převážně feudální společností, v níž Talibán zahájil povstání proti pozemkovým vlastníkům podporujícím neschopnou vládu prezidenta Asífa Zardárího. Je těžké si představit, že by se během účtování nemajetných Pákistánců s bohatými vláda těšila velké podpoře. Prezident říká, že Pákistán je ve válečném stavu bez toho, aby definoval nepřítele. Pro Talibán a milióny pákistánských bezzemků je nepřítelem politický establishment a feudální stav, který vláda chrání.

Před několika dny v televizi opět běžel film Hotel Rwanda, který nám poskytl hollywoodský pohled na to, co se ve Rwandě počátkem devadesátých let dělo. Dalším filmem na toto téma byl např. snímek Někdy v dubnu (Sometimes in April). Bohužel oba filmy jsou jednostranné a zkreslující. Vojáci RPF (Rwanda Patriotic Front) v nich vystupují jako hrdinové a osvoboditelé, zatímco Hutuové jsou vybarveni jako krvelačné zrůdy. Film nemluví o tom, že vojáci RPF ve Rwandě byli celou tu dobu předcházející duben 1994.

Barack Obama odmítl názor Bushova viceprezidenta Dicka Cheneyho, že mučení vodou bylo přijatelnou a pozitivní metodou, a zmínil se o tom, že Winston Churchill odmítl používat mučení i během intenzivních náletů nacistického Německa na Británii.

Na tiskové konferenci k prvním 100 dnům jeho prezidentského úřadu hovořil Obama na celou řadu témat, od obav, že se jaderný arzenál Pákistánu dostane do extremistických roukou, až po mučení, které prováděla vláda George Bushe.

Obama uvedl, že je zcela spokojen se svým rozhodnutím zakázat waterborading a další tvrdé vyšetřovací techniky, používané v zálivu Guantánamo a v tajných vazebních střediscích CIA po světě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Dnešní média v Česku i ve světě jsou plná hysterických reakcí o hrozbě pandemie nového kmene "mexické" či "prasečí" chřipky. Informace českého vědce, že nový "prasečí" kmen má v sobě jak předešlou "ptačí", tak i "starou" "lidskou" chřipku, v nich prakticky zapadla. Téměř nepovšimnuta zůstala i zvláštní událost, která předcházela informacím o prvním výskytu nového smrtícího kmene: americká armádní laboratoř na základně Fort Derick ve státě Maryland potvrdila informaci, že z jejího komplexu zmizely ampule s velmi nebezpečným virem.

Fidel Castro Ruz je bývalý monarchický vládce a diktátor na Kubě s krví na svých rukou. Jeho pokrytecké texty publikujeme v BL proto, aby byly slyšet, protože nejsou jinde v češtině k dispozici. (Red.)

Dnes jsem otevřeně hovořil o barbarstvích páchaných na národech Latinské Ameriky. Ty karibské nebyly v době vítězství kubánské revoluce ještě ani nezávislé. Přesně 19.4., kdy končí Summit Amerik, uplyne 48 let od vítězství Kuby na Girónu. Pokud jde o Organizaci amerických států (OAS) byl jsem opatrný, a třebaže všichni vědí, jak je nám odporná, neřekl jsem ani slovo, jež by bylo možno interpretovat jako urážku této staré instituce.

Zešíleli jsme. Dva Britové onemocněli (velmi mírnou) chřipkou, píše známý britský komentátor Simon Jenkins. "Tato krize možná opravdu bude explodovat," varuje dramaticky reportér v televizi BBC. "Varování Londýnu: Je to tady!" křičí list Evening Standard. Strach se prý šíří "jako mexická tsunami".

Nejdříve bych asi měl odkázat na 23 stran firemních údajů pro předepsání léku. Anebo raději jen zmínit výchozí přehled na stručnějších 5 stránkách informací pro pacienta (bez závažných varování)?. Většina údajů ke zlověstným formám chřipkové nákazy uvádí zatím především informace o ptačí chřipce, protože ta se zatím jevila v posledních několika letech nejaktuálnější.. Jako příslovečného šafránu zájemce najde spolehlivé rady týkající se jednotlivých potenciálně maximálně ohrožených věkových skupin obyvatelstva. Zvláště důležité je vědět, pro které typy chřipky jsou obranné prostředky a jaká je případná rezistence vůči zatím globálně inzerovaným lékům . Rozlišují se kmeny A, B, C; u kmene A s : velkou řadou podskupin.

Kdyby se snad měla scházet nějaká rada odborníků, nedej bože vládní nebo parlamentní komise napříč politickým spektrem, na to, jak postupovat proti neonacismu všeho druhu, pak doporučuji, aby bylo v případě neonacismu postupováno stejně jako v kauze s novou prasečí mexickou chřipkou. Kdyby se náš stát a média věnovaly nákaze neonacismu stejně intenzivně a efektivně jako epidemii-pandemii chřipky, tak by bylo brzy po hnědé chřipce a zavládl by klid. Představte si to drama v televizi, když by hlásili, že se tři potenciální neonacisté pozorují v Praze a jeden v Ostravě.

(Všechny případy prasečí chřipky např. v Británii byly dosud velmi mírné, takže těžko říct, proč všechna ta hysterie, pozn. JČ)

Signatáři výzvy "Dost", která vznikla 20. 4. 2009, krátce po žhářském útoku na romskou rodinu, organizují v neděli 3. 5. 2009 řetězovou demonstraci, která proběhne v jeden den a jednu hodinu v několika městech ČR. Cílem demonstrace je opětovné odsouzení žhářského útoku na romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku, morální i finanční podpora této rodině, jejíž dvouleté dítě stále bojuje v nemocnici o život a vyjádření nesouhlasu s narůstajícím pravicovým extremismem v ČR.

K zorganizování demonstrací se romské organizace zavázaly již ve zmíněné výzvě, následně pak 22. 4. 2009 na TK organizované v Praze.

Řetězová demonstrace

Symbolika: V jeden den a v jednu hodinu se uskuteční na několika místech protestní shromáždění. Vyzýváme všechny ty, kteří odsuzují teroristický čin na romskou rodinu, aby se demonstrace zúčastnili v neděli 3. 5. 2009 od 16 hodin.

Města a místa demonstrací:

V průběhu týdne budou organizátoři místa konkretizovat a doplňovat o další města. Je možné také sledovat webové stránky www.romea.cz nebo kontaktovat sdružení Dženo, které je jedním z organizátorů řetězové demonstrace.

Při demonstraci mohou lidé podepsat petici odsuzující nárůst neonacismu v České republice. Součástí akce bude také charitativní sbírka, jejíž výtěžek věnují organizátoři postižené rodině k zajištění bydlení a hlavně na pozdější lékařskou péči. Současně došlo k dohodě romských organizací podepsaných pod výzvou „Dost“, že nebudou zakládat žádný další účet, ale podpoří ten založený vítkovskou radnicí s číslem účtu 43-4619960257/0100 u Komerční banky.

Děkujeme všem organizacím i lidem, kterých se tento hrůzný čin dotkl a jež vyjadřují solidaritu postižené rodině i romským organizacím.

Amnesty International, která má po celém světě více než 2 miliony členů, dnes vyjádřila solidaritu a podporu romské komunitě i všem dalším, kteří se v České republice zúčastní takzvané řetězové demonstrace. Její účastníci odsoudí žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově.

"Amnesty International se přidává k Romům a podporuje jejich výzvu, aby se úřady postavily proti narůstajícím projevům extremismu v zemi," prohlásila Nicola Duckworth, ředitelka programu AI pro Evropu a střední Asii.

Světová zdravotnická organizace zvýšila stupeň ohrožení prasečí chřipkou na šestistupňové stupnici na pět, protože dochází k přenosu viru mezi lidmi alespoň ve dvou zemích světa. Generální tajemnice Světové zdravotnické organizcae Margaret Chan naléhala na všechny země, aby aktivovaly své plány pro pandemie.

SVětoví zdravotníci však dosud nejsou přesvědčeni, že by šlo, aspoň v této chvíli, o opravdu vážný problém, i když předpovědět nelze zatím mnoho:

Prasečí chřipka je tématem dne. Všude se o tom dá slyšet a číst. Následkem je něco mezi možná málo překvapující, ale zatím nevčasnou panikou, a podivnou odbornou ignorancí…

KD│Je zřejmé, že opozice proti omezování změn klimatu se stáhla na novou obrannou linii: Tvrdí teď, že snažit se omezit emise skleníkových plynů by bylo neuvěřitelně drahé. Ale i velmi důkladné výzkumy, jako velká studie MIT o návrzích Kongresu, zjistily pouze mírné náklady. Toho si nevšímejte, říkají kritici, konstatuje v blogu na New York Times Paul Krugman.

Prostřednictvím Peta Davise jsem získal poslední článek Roberta Samuelsona, o němž si Davis myslí, že byl úžasný; ale vše, co k tomu mohu říci, je — opravdu?

Tady je klíčový odstavec, v němž se Samuelson snaží popřít výsledky studií:

Na jaře 1989 se rozmanité barvy začaly objevovat nejen v podobě květů na mezích a v zahradách, ale i na opoziční politické šachovnici. Stejně jako v pražském centru, začal se i na jihu Moravy disent názorově rozrůzňovat, hledat nová témata a cesty, jak zvýšit svůj vliv.

Uplynulo čtvrt roku od triumfálního nástupu Baracka Obamy na prezidentský stolec Spojených států. Nechci psát o nenaplněných nadějích či částečně splněných slibech, o to se jistě vydatně postarají jiní komentátoři. Chci vynechat řeči o tom, že Obama nemůže vše splnit hned, že mu musíme nechat sdostatek času, jelikož čelí ekonomické krizi atd. Je třeba mu měřit stejně jako každému vrcholnému politikovi, který především nese největší zodpovědnost za činy své země, ať již jde o Spojené státy nebo Írán. Chceme po ostatních, aby dodržovali jakási pravidla v rámci práva „mezinárodního společenství“, tj. zemí dodržujících lidská práva a vyzvedávajících svobodu slova, vyznání, jednání – zemí požívajících veškerých výsad svobodného světa.

Ještě jednou se vrátím k tomuto tématu, třebaže už mnohé bylo řečeno a souhlasím se všemi reakcemi na článek pana Kotrby. Pan Kotrba nám ukázal postoj lidí, kteří si stále ještě neuvědomují, že zvířata jsou především živí tvorové a měla by být také samostatnou právnickou kapitolou. Dokud se nenaučíme rozlišovat živé od neživého, nebudeme si vážit života ani u člověka.

KD│Ženské organizace v Keni chtějí muže v čele země prostřednictvím sexuální stávky donutit k pacifistické politice. Bojkot hodlají podpořit dokonce i prostitutky, informoval Spiegel Online.

Kvůli hrozbě opakování krvavých povolebních nepokojů roku 2008 se ženy obrátily také na manželky prezidenta Mwaie Kibakiho a premiéra Raila Odinga a požádaly je, aby se ke stávce také připojily. Mezitím však i prostitutky daly najevo vůli podílet se na této akci, pokud jim bude zaplacen ušlý výdělek. .

Při loňských nepokojích, které následovaly po prezidentských volbách, přišlo v Keni o život více jak tisíc lidí a statisíce jich zůstaly bez přístřeší. Oba rivalové, Kibaki a Odinga, se poté dohodli na společné vládě. Přesto teď znovu vzrůstá napětí.

Ženská taktika směřující k vynucení pacifistické politiky prostřednictvím sexuální stávky je zdokumentována již v komedii Lysistrata, kterou napsal řecký básník Aristofanés roku 411 před Kristem. Ženy dvou znesvářených měst, Sparty a Athén, se podle hry pokusily ukončit Peloponéskou válku, ale namísto toho vyvolali válku mezi pohlavími.

Zdroj: ZDE

KD│Petardy, pálení pneumatik a vodní děla - tak vypadal včerejší střet demonstrujících zaměstnanců gdańské loděnice s policií, k němuž došlo před Palácem kultury. Dělníci demonstrovali na obranu svého závodu a pracovních míst, píše Gazeta Wyborcza.

Zaměstnanci loděnice odpalovali petardy a pálili i panáky v podobě premiéra Donalda Tuska. Několik osob bylo zraněno, jeden z odborářů dostal epileptický záchvat a spadl na chodník. Mezi zraněnými je pět policistů, kteří utrpěli lehké popáleniny, informoval mluvčí policejního velitelství Marcin Szyndler. Zdravotnická pomoc však byla poskytována také odborářům, kteří utrpěli v důsledku nasazení slzného plynu.

(V Polsku mají události kolem gdańské loděnice symbolický význam, neboť v tomto podniku v 80. letech jako odborový předák začínal bývalý prezident Lech Wałęsa. Střety gdaňských dokařů s policií vedly tehdy k vytvoření mocného nezávislého odborového svazu Solidarita, v jehož čele stál Lech Wałęsa a který začátkem osmdesátých let skoro svrhl komunistický režim v Polsku - KD.)

Zdroj: ZDE

KD│Ale ano, on může (Oh yes, he can), vtipkuje na blogu Christian Science Monitoru Matthew Clark. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád si totiž pro volby připravované na 12. červen vybral frázi, která zní v jazyce farsí "Ma Mitavanim", neboli "Můžeme" ( anglicky “We Can”, což je už jen krůček od Obamova “Yes, We Can”).

KD│Premiérka Julia Tymošenková prohlásila, že Ukrajina je připravena podpořit ruskou žádost o vstup do Světové obchodní organizace (World Trade Organization, WTO). Podle jejího názoru je kvůli krizi třeba rozšířit rusko-ukrajinskou obchodní výměnu, informoval Kommersant.

Na zasedání rusko-ukrajinské rady pro hospodářskou spolupráci Tymošenková nabídla Rusku pomoc při vstupních rozhovorech. "Uděláme vše pro to, aby Rusko mohlo do organizace vstoupit. Podpora Ukrajiny bude vždy na vaší straně", řekla premiérka. Ukrajina sama vstoupila do WTO v květnu 2008 a Rusko tehdy připomělo existenci předchozí dohody o vzájemné podpoře v případě, že by se jedna ze zemí stala členem WTO dříve než druhá.

Rusko vede rozhovory o vstupu již patnáct let a zakončilo rozhovory s členskými zeměmi. Nicméně kvůli vyostření vztahů s USA po loňské srpnové válce v Gruzii byly rozhovory přerušeny.

Zdroj: ZDE

Pardubická společnost Retia vyvinula zařízení, které dokáže rozpoznat a lokalizovat osoby za pevnou překážkou.Produkt pod označením ReTWis je určený pro zásahové jednotky, protiteroristické složky nebo civilní záchranáře. ReTWis je založeno na zjišťování a vyhodnocování pohybů v dané oblasti s využitím ultra širokopásmové technologie UWB, která umožňuje rozpoznat i nepatrné pohyby, jako je tlukot srdce nebo dýchání. ... Retia, která vznikla v Pardubicích v roce 1993, je významným dodavatelem vojenských aplikací, zejména radarové techniky a elektronických zbraňových systémů.

Lidovky: Radar najde i lidi skryté za zdí ZDE

ŠOK│ Je otázka, proč informace o "horké novince" přišla teď, dlouho poté, co přístroj s podobnou funkcionalitou (i když ne totožný) odtajnila americká armáda v roce 2006 pod názvem RADAR SCOPE. Finální verze dostala název EMMDAR (ElectroMagnetic Motion-Detection And Ranging). Přitom už od společné protiteroristické operace americké tajné služby a ruských zvláštních jednotek v Moskvě, v divadle Nord-Ost v roce 2002, je jasné, že takováto technologie, vzniklá s přispěním českých vědců, existuje. Na Dubrovce byla použita - a to, na rozdíl od současných "policejních" aplikací, na poměrně velkou vzdálenost a na velké ploše.

20.4.2009 Americká armáda: Poručíme větru, dešti - Věda ve službách života a smrti ZDE

Po dlouhých pokusech počítačového amatéra se mi podařilo zprovoznit na internetu videotéku bavorské televize BR. Tento kanál veřejnoprávní televize byl v době normalizace mým informačním i kulturním útočištěm.

Bohužel už dnes nechytíme v Plzni žádnou německou televizi na obyčejnou anténu, protože digitalizované vysílače, konkrétně Hoher Bogen, nemají potřebný dosah. Marné byly i mé dotazy, zdali by tyto programy - ARD, ZDF a BR, na něž jsme byli zvyklí, nemohly být v nabídce našich digitálních multiplexů. Prý by to nikdo nechtěl. No, nevím. Zdejší kabelovky tyto programy samozřejmě nabízejí.

Tak tedy, zajásal jsem a považte, koupil jsem si láhev perlivého Lambrusca a oslavil návrat do své někdejší televizní vlasti. A hned jsem si dal za pravdu, bylo co slavit!

Česká televize uvedla 2. dubna ve 20. hod. na 2. programu televizní dokument Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. V pořadu věnovaném především životu ostravského disidenta a signatáře Charty 77 zazněly mj. vzpomínky Šavrdovy manželky Dolores a ostravských i pražských disidentů, Václavem Havlem počínaje a třeba Karlem Biňovcem konče. Nechceme zde opakovat to, co v pořadu zaznělo o Šavrdovi jako o člověkovi a odpůrci komunistického režimu i o vězni svědomí, chceme se jím více zabývat jako spisovatelem, protože k zhodnocení jeho literární tvorby nebyl v tomto pořadu vytvořen téměř žádný prostor.

Představte si, že jdete svojí cestou a někdo, aniž by vám vysvětlil proč, vás tahá za rukáv a stále něco chce. Jednoduše obtěžuje a zdržuje. Přesně takový mám pocit z tebe, milý státe, respektive s těmi, co vytvářejí tvůj systém a to, čemu tak vzletně říkáte zákony. Ve svém tupo-liberálním klausismu devadesátých let, jehož zahnívající zbytky jsou roztroušeny po celé vlasti a ještě dlouho budou zapáchat, ses hrdě bil v prsa a vykuleného občana, který se ještě ani nestačil vrátit z Václaváku, otcovsky moralizoval: Nebudu tě vodit za ručičku!

Kudlová, c. d.: "V podtitulu příspěvku Josefa Štochla zůstala formulace ,Těžítka světa díla Jiřího Ortena...', která byla uvedena i v programu konference, avšak obsahem referátu není rozhodně objasněna. Zůstává otázkou, zda jsou tedy ,těžítka' latentní aluzí na Kabeše, malým nedopatřením či obojím zároveň. Štochl se totiž v nich zabývá významovými těžišti fikčního světa Ortenova." . V předmětu citovaného úseku recenze, tj. ve svém příspěvku z III. světového kongresu literárněvědné bohemistiky, pojednávám netoliko o základních stavebních kamenech světa Ortenova díla (recenzentka je nenáležitě nazývá těžišti /mj.: v plurálu "těžiště" jednoho světa.../; zevrubněji k tomuto pisatelčinu výrazu v části 3 této studie), zejména o jeho, řečeno s Ortenem, "těžítkách", ale i o relacích mezi nimi, pohlížím na básníka a na kontext české poezie taktéž z hlediska versologického a zabývám se rovněž kryptogramy a podílem intertextovosti na dění smyslu.

Publikací tohoto příspěvku vyhovujeme autorovu přání, aby mu bylo dáno právo na odpověď. Poté, co byl kritizován v textu v časopise Tvar, stěžuje si, že neměl možnost reagovat. (red)

Nejprve mi (hromadným mailem) přeposlal Anton Markoš vyjádření Fatimy Cvrčkové k vystoupení Petra Hájka, prezidentova muže, na semináři Centra pro ekonomiku a politiku. Pročetl jsem její slova a zdálo se mi, že příliš zveličuje nějakou bezvýznamnou událost. Nyní jsem však dostal od Martina Škabrahy přímo odkaz na Hájkův příspěvek s názvem "Já z opice nepocházím". Začíná slovy: "Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jako že je živý Bůh nade mnou." I zděsil jsem se.

Korunku a titul Miss Roma získala pro rok 2009 Aneta Kančiová, dvacetiletá kadeřnice z Chomutova. Spolu s 11 dalšími dívkami prošla v sobotu 18. dubna v hodonínském kulturním domě Horní Valy všemi nástrahami soutěže o nejhezčí Romku České republiky. (Fotogalerie uvnitř článku.)

Před deseti lety jsem byl se skupinou zástupců českých neziskových organizací na návštěvě Lublaně. Nálety NATO na Jugoslávii skončily sotva několik týdnů předtím a naprostá většina Slovinců, jež jsem potkal, sympatizovala s bombardovanými Srby, ačkoliv jejich země s jugoslávskou armádou (Srby kontrolovanou) vcelku nedávno před tím svedla krátkou válku.

Ale to jen na okraj. Především mi jde o fakt, že kolegyně reprezentující Amnesty International tehdy dostala nepříjemnou otázku. Týkala se petic AI na podporu uvězněných srbských, chorvatských a dalších ultranacionalistů, které lublaňská inteligence v 80. letech hromadně podepisovala. "Když jsem si pak přečetl, co ti lidé chtějí, doufal jsem, že v tom vězení ještě sedí," konstatoval hořce jeden z hostitelů. Ti lidé moc dobře věděli, o čem mluví: Bývalá Jugoslávie měla za sebou právě druhé kolo krvavého konfliktu, který svým nenávistným štvaním rozdmýchali intelektuální političtí extrémisté všech zúčastněných stran. Když jsem teď editoval několik článků lehce sympatizujících se "zakázaným" bývalým šéfem Ku Klux Klanu Davidem Dukem, vzpomněl jsem si také na tehdejší odpověď mé kolegyně. Prohlásila, že Amnesty přece nezkoumala podstatu obvinění uvězněných nacionalistů, ale především žádala, aby ti lidé ve vězení nebyli mučeni. S tím jsem ovšem plně souhlasil. Nezodpovědní političtí hochštapleři rozdmýchávající rasovou a etnickou nenávist prostě zasluhují fešácký kriminál, je to totiž pro společnost menší zlo. A David Duke mezi takové lidi rozhodně patří.

Často slyším ve svém okolí diskuze o tom, jak by se měly financovat v Česku do budoucnosti přírodní vědy. V přírodních vědách (a v biomedicínském či klinickém výzkumu) se zároveň proinvestuje nesmírné množství peněz, zároveň je zde ale mezinárodně celkem dobře (a konsenzuálně) měřitelná efektivita. Ovšem kde jde o peníze, tam se stále hledají různá "ale", kličky, "specifika" atd. Zaujalo mne proto, že také v Británii dochází právě k rozdělování peněz (asi 1,5 miliardy liber) do přírodovědného výzkumu na období 2009-2010 (články "Good grades, but who gets the cash?", Nature z 1. ledna 2009, str. 13, a "Show us the money", Nature z 29. ledna 2009, str. 624-5).

KD│Univerzitní hodnocení Research Assessment Exercise (RAE) provedené v roce 2008, jehož výsledky byly oznámeny se směsí strachu, odporu a vyčerpání, je klasickým případem sebevraženého úsilí o řízení výkonů, které fakticky pohřbívá veřejný sektor, napsal v prosinci pro The Observer jeho management editor Simon Caulkin.

Kusánský (listuje šustícím šanonem): Tak vy tedy chcete zkoumat, zda je svět obsažen v Bohu?

Hus (zdvořile): Ano, chci použít přirozené světlo rozumu, abych tuto vznešenou záhadu co nejlépe osvětlil. Samozřejmě chápu, že můj projekt asi nebude prioritou Svaté stolice, ale ve vší skromnosti se domnívám, že nepožaduji přespříliš.

Kusánský (koženě a pedanticky): Bohužel, ale v grantovém roce 1415 ani v příštích osmdesáti letech na panentheismus nemůžeme dát ani měďák. Komise v čele s Michalem de Causisem vystavila vaší dosavadní profesní práci velmi nepříznivé hodnocení. Byl jste vyhodnocen jako pouze národně respektovaný teolog. Podle cechu kostnických úžerníků je váš projekt finančně naprosto neefektivní - a profesní komora římských helmbrechtnic se zase jednomyslně usnesla, že věci, které hlásáte, nejsou ani trochu sexy. Takže je nám líto, ale celé vaše oddělení bude ihned předáno světskému rameni k optimalizaci. Odvolat se můžete k Poslednímu soudu.

Zdá se, že se od amerických prezidentských voleb média připravují na mezník prvních 100 dnů Obamova prezidentského úřadu – a to nejen v USA, ale po celém světě. Není nad dlouho dopředu předpověditelnou mediální přihrádku, pro kterou se připraví redakční komentáře, rozmístí se reportéři na strategická místa a koordinuje se televizní grafika. Tak rozsáhlé přípravy vyvolávají pak v mainstreamovém zpravodajství automatický pohyb, který je téměř nemožné vykolejit z předem daného směru, a nedokáží to ani náhlé zprávy o pandemii prasečí chřipky ve stylu „všichni zahyneme“.

Reakce na polemiku pana Štěpána Kotrby "Duši mouchy a tělo žížaly je třeba brát se stejnou vážností jako názor čtenářky z Olomouce"

Vážená redakce, vážený pane Kotrbo,

dovolte abych reagoval na Vaši polemiku s článkem a názorem paní Phdr. Bronislavy Grygové, Ph.D., protože Vaše polemika je zavádějící a velmi zjednodušuje, co paní doktorka napsala, píše čtenář Záviš Pexidr.

Vážený pane Kotrbo,

ve Vašem příspěvku jsem nenašla věcnou argumentaci, pouze se snažíte vykreslit jakési (pro Vás) absurdní situace, které mají zesměšnit Vaše názorové oponenty, píše Tereza Vandrovcová.

To, že by podle nového Občanského zákoníku nemělo být zvíře chápáno jako věc, neznamená automaticky, že bude mít stejná práva jako lidé. Pan Kotrba, kterého si velmi vážím a s nímž se v řadě věcech názorově shoduji, tentokrát pojal svou polemiku velmi černobíle. Přikláním se k názoru paní Grygové, píše Jakub Ryppel.

Pane Kotrbo, pojetí zvířete jako „ne-věci“ není v žádném případě nějakou nepromyšlenou iniciativou útlocitných českých vegetariánů, nýbrž soudobý trend ve vyspělých zemích, odrážející morální vyspělost národa. Například v Itálii je podle Občanského zákoníku zvíře považováno za „cítící věc“ (essere senziente), což znamená, že zvíře je stále věc z hlediska vlastnictví, oceňování atd., zároveň je však přihlédnuto k tomu, že zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět.

Četl jsem příspěvek Štěpána Kotrby jako reakci na článek "Zvíře opravdu není věcí" o lítosti nad ubohými prasátky, než se z nich stane mražené vepřové s kostí. Uvedl svůj příspěvek poznámkou, že zákon byl připravován 70-letými a staršími právníky... Takže zřejmě to bude hrůza, když staří právníci navrhují, aby se se zvířaty jednalo "lidsky". Napsal jste, pane Kotrbo: "Jak se chovat k hospodářským zvířatům, jestliže jim přiznáme právo na dovolenou, pracovní dobu a porci obroku navíc při přesčasech?" To je ovšem značně přehnaná obava. Ještě víc je přehnaná obava o mouchy a žížaly, protože ony a hospodářská zvířata se od sebe liší jako "nebe a dudy" - jak se za mého mládí na Moravě říkávalo.

Z ničeho nepozná strach ten, kdo poznal štěstí brahma, kterého nemohou postihnout slova a ani mysl. Toho netrápí myšlenky: „Proč jsem nekonal dobro?“

Jenže... Zastáncům humánních způsobů zabíjení zvířat, stejně jako těm, kteří si maso oškliví, z vůně škvařeného sádla se jim dělá fyzicky zle a pohled na krev se jim hnusí, lze říci: a to chcete, aby kilo vepřového či hovězího stálo 400 Kč místo 100 Kč? Fakt si to přejete? Nutriční hodnota i méně kvalitního masa je větší, než obilí nebo tuřínu. To je realita. Nevnucujte svou etickou volbu druhým. Vaše právo jíst kořínky končí na hranicích práva mého - a mě štěstí přinese krvavý stejk. I bez reglementu Farm Animal Welfare Council. Rozvinuté emoce a představivost mi ta kráva předvádět nemusí.

Ceny košer poráženého masa (King Salomon, Praha) odpovídá global price v dolarech. Ale kupní síla většiny židovských věřících v Praze nikoliv. Víra ustupuje realitě a kuřecí kůže jsou v zásadě také košer. "Ten nahoře" tu bídu vidí a promine. Maso s certifikací "eko" je také "nekřesťansky" drahé. I zde víra ustupuje realitě špekáčku. Chceme žít dobře a přitom co nejlaciněji. Jako společnost jsme hédonističtí, ačkoliv na to nemáme. A tak to odserou prasata, krávy a kuřata. Jsou jim upírána práva dožít v klidu chléva do požehnaného věku.

◄ Moravská zabijačka jako vizuální propagace města Vlčnova na jeho internetových stránkách

Toto je nepřesvědčivý argument. Protože si všichni přejí levné maso, tak lze tolerovat drasticky brutální zacházení se zvířaty? Není tomu tak a naštěstí se prosazují ve většině moderních západních zemí zákony, které drastické zacházení se zvířaty zakazují - i když to může vést k zdražení masa.

Jsou určité hranice. Ty musí určit osvícený stát. Některé věci jsou nepřijatelné, stejně jako argument "láce".

Poznámka ŠOK:Slovo "drasticky" a slovo "brutální" naznačuje, jako kdybych popisoval procesy, které by nějak vybočovaly z etického průměru. To ale není pravda. Kdo určuje míru brutality v Evropě? Řekl bych, že Španělsko to nebude. Vzhledem k corridě jako národnímu sportu vraždění mladých býčků pro zábavu. Nebude to nejspíš ani Británie, kvůli honu na ubohou lišku, taktéž pro zábavu, přestože Cruelty to Animals Act je v zemi platný už od roku 1835... Pozn JČ: Hon na lišku je v Británii zakázaný od r. 2004 ZDE Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, novelizovaný Zákonem ČNR č. 162/1993 Sb. v Česku máme od chvíle, kdy jsem se stali členem Rady Evropy, kohoutí či psí zápasy neprovozujeme a tak patříme mezi ty "moderní" země... Máme i Ústřední komisi na ochranu zvířat, příslušné trestné činy v trestním právu a myslivcům jsme zakázali norování s liškou, takže pes se nenaučí lovit, nicméně např. PETA je v Česku extremistickou organizací. Preventivně. Česko je ve vztahu k násilí vůči zvířatům standardní zemí EU, bez výstřelků. Tradice JZD přinesla standard ustájení zvířat na roštu a v boxech, strojové dojení, stejně jako velkochovy prasat nebo kuřat. Jatka jsou ale jatka, kde se hledí na hygienické vlastnosti masa a ne na lásku ke zvířatům. Tu od řezníků z povolání, placených v úkolu, snad nikdo ani nečeká. Školní výlety do jatečních provozů za poznáním dětí, jak vzniká hovězí, se nedoporučují... Stejně tak v Česku není zakázána porážka hospodářských zvířat vykrvácením zaživa (šchita podle pravidel kašrutu - židovské kuchyně) vyškoleným řezníkem – šochetem. Tento několik tisíc let starý rituální způsob může přecitlivělým osobám připadat barbarský a týrající, nicméně patří k tolerovaným způsobům usmrcení zvířat. Zákaz chovu zvířat v cirkusech jako ve Švédsku, Británii, Rakousku či Finsku bychom také vnímali jako přemrštěný.

Modernost nicméně netkví v extrémních požadavcích a extrémních nárocích. A o tom se hovořilo i v souvislosti s novelou občanského zákoníku. Šanci na přijetí mají pouze taková pravidla chování, která odpovídají lokální kultuře v rámci globálních omezení. K čemu je zákon, kterému by tleskali extremističtí aktivisté, který by v praxi ale nikdo nedodržoval?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V březnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 585.45 Kč. Příjem z reklamy byl 14 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 3. 2009 částku 83 378.92 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.