Gaza: Střílení na děti, to nedává smysl

26. 4. 2024

čas čtení 6 minut
Další z četných reportáží západních televizí o Gaze, jaké v českých televizích neuvidíte. Vyvolalo by to totiž v ČR soucit, a to je pro české televizní izraelské propagandisty nepřípustné


Toto je ten vážně zraněný chlapeček:

Moderátorka, britská komerční televize ITV: Po 200 dnech války Izrael novináře do Gazy stále nepouští. O to větší cenu mají hlasy, které riskují své životy při humanitárních misích na tomto území. Jedním z nich je i britský lékař, chirurg Junaid Sultan. Právě se vrátil z nemocnice, která je nyní označována za poslední plně funkční nemocnici v Gaze a která je stále více zahlcena zraněnými pacienty, většinou ženami a dětmi. Doktor Junaid hovořil se zpravodajskou televizí ITV News o hrůzách, které viděl, a které prý nemůže dostat z hlavy. Apeluje na britské a americké představitele, aby naslouchali lékařům, jako je on, a urychleně jednali. Upozorňujeme, že reportáž Marthy Fairlieové obsahuje znepokojivé záběry a výpovědi.



 


„Člověk ani nedokáže pochopit rozsah devastace, to  čím procházejí.“

Šest měsíců bojů zničilo většinu domů v Gaze. Životně důležité zdravotnické služby leží opuštěné, ale navzdory nebezpečí se tam dobrovolně vydávají zahraniční í lékaři a nabízejí Palestincům záchranné lano.

„Měli jsme hodně obětí , a byla obrovská potřeba krve. Tak jsme tam jeli.“

Konzultant cévní chirurg britského zdravotnictví doktor Junaid Sultan se právě vrátil z Gazy po dvou týdnech tam s lékařskou charitou Fudger Scientific.

"Evropská nemocnice je v podstatě poslední plně funkční nemocnicí v Gaze, právě teď.“

„Jaké to bylo, když jste tam přijel?“

„Byl tam neustálý hluk dronů a byl to pocit, že jste neustále monitorováni a sledováni, střelba se neustále pohybuje z jakéhokoli směru, až vám najednou doslova naskakuje husí kůže. A neustálé bombardování.“

Podle ministerstva zdravotnictví Gazy počet obětí nyní překročil 34 000, mezi nimi více než devět a půl tisíce žen a čtrnáct a půl tisíce dětí. Přes 77 tisíc lidí bylo zraněno. V Evropské nemocnici se lékaři snaží zachránit devítiletého Kareema Abu Arama, kterého přivezla jeho rodina poté, co byl dva dny před svátkem íd zraněn při bombovém útoku v Rafáhu.


Po 12 hodinách operace, kterou provedl tým Fudger, je Kareem  v kritickém stavu. Ruce a nohy má roztříštěné, stejně jako jeho sny o tom, že až vyroste, stane se policistou.

„Měli jsme spoustu žen a dětí, které se dostavily na pohotovost s takovýmto úrazem, a nejhorší byla střelná zranění, střelná zranění u dětí, což absolutně nedává smysl.

„Jednalo se o kulku, která byla v   6letém dítěti posledních několik měsíců a nemohlo chodit. Měl velké bolesti. Podařilo se nám kulku plně vytáhnout.“

„A měli jsme tu děti se střelnými zraněními různých částí těla, které jsme prostě ošetřovali každý den. A bylo velmi smutné být svědkem desetiletého chlapce, který přišel poslední den v podstatě jako oběť bombardování a měl mnohočetná zranění. Ale to nejničivější, které jste mohli vidět, byly jeho obě nohy, které byly úplně znetvořené a visely jen na malém množství tkáně. A to byl teprve desetiletý chlapec. Křičel bolestí a neměl žádné léky proti bolesti, protože chyběly léky proti bolesti. A když přijel, neměli jsme jiné řešení, než mu nabídnout amputaci, abychom mu zachránili život, v podstatě proto, že jinak by vykrvácel. Ale to, co jsem  viděl u desetiletého dítěte, to prostě nemůžu dostat z hlavy. Doslova jsem se rozbrečel, když jsem ho viděla křičet a prosit o pomoc. Bylo to velmi traumatické.“

"Bylo těžké se emocionálně odpoutat od pacientů a dělat svou práci? Zjistil jste, že jste si vy i vaši kolegové museli udělat chvilku jen na to abyste zvládli to, co vidíte?“

"Budu k vám velmi upřímný. Vidíte to každý den tolikrát a slyšíte příběh každého. Je to tak bolestivé. Takže se musíte opravdu od toho izolovat  a musíte pokračovat v práci, protože pokud to neuděláte, nebudete schopni pracovat."

„Těšíme se na dnešek? No, jak se cítíte?“
"Sspousta práce, kterou je ještě potřeba udělat, a my děláme, co můžeme, a já mám dneska na seznamu čtyři děti...“

Situace v evropské nemocnici je zoufalá. Oddělení a kóje jsou přeplněné, protože pacienti jsou ošetřováni tváří v tvář více než 20 000 uprchlíků, jejichž domovy nyní nejsou víc než tato prostěradla na chodbách.

„Další domov, který v Evropské nemocnici v Gaze navštěvujeme, tato žena doslova peče chleba na chodbách. To jsou teď nemocnice v Gaze.“

Zabránit infekci je v těchto podmínkách téměř nemožné.

„Lékařské zásoby. Jmenujte, co chcete, a ta věc tam prostě chybí. Není tam jediná věc, o které bych mohl říct, že v té nemocnici nebo v rámci Gazy je v dostatečném množství, ako odsávačky, šití, čisticí prostředky. Pacienti nedostávají žádné léky proti bolesti. Občas  jsem operoval bez jakékoliv ošetřovatelky, bez jakéhokoliv pomocníka , bez jakéhokoliv anestetika.“

Nyní je doktor Junaid zpět ve Velké Británii a jeho mise ještě neskončila. Naléhá na světové politiky, aby viděli to, čeho byl svědkem.

„Prosím, pokud máte možnost, pošlete svého velvyslance, ať posoudí situaci, protože my jako lékaři, mise za misí přicházíme a snažíme se vás na situaci upozornit. Ukazujeme vám obrázky, ukazujeme vám příběhy, ukazujeme vám fakta z terénu. Co jsme viděli a čím jsme si prošli, ale máme pocit, že nás nikdo neposlouchá.“

A jednejte, než přijdou o život další lidé. Martha Fairleyová, ITV News.

1
Vytisknout
1266

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2024