Připadám si hůř, než na přednášce pro gymnazisty. Vysvětlovat neustále dokola, že politický program není jen žvanění v hospodě Na růžku, ale scénář reálných kroků, které mají mít společenský - mocenský dopad, je už nudné. Jan Čulík se z vlastní neznalosti mýlí. Zákon o politických stranách, stejně jako zákon o sdružování občanů rozpracovávají ústavní zásady a dávají rámec uplatnění svobody slova i činů při možném protiústavním chování jednotlivců i skupin. Stále platí, že práva občanů, garantována ústavou, může zákon omezit. A tak se stalo - zákonem o politických stranách. Politické strany nemohou působit na pracovištích a vytvářet paralelní řídící struktury, politické strany nesmí zřizovat ozbrojené složky a politické strany nesmí vyvíjet protiústavní činnost a usilovat o potlačování práv jiných skupin osob či podněcovat k nenávisti. Společenské organizace nemohou vyvíjet činnost politických stran a usilovat o naplnění politických cílů. A hned je jasněji...

Druhý omyl: Zrušení a likvidace politické strany neznamená konfiskaci jejího majetku, ale zápočet aktiv a pasiv k datu zrušení, a rozdělení zbytku majetku likvidátorem rovným dílem mezi zbylé členy, pokud se ke svému členství přihlásí....

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy, v právní věci navrhovatele: vláda, se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti odpůrci: Dělnická strana, se sídlem Ciolkovského 853, Praha 6, o návrhu na rozpuštění politické strany, t a k t o :

• Politická strana Dělnická strana s e   r o z p o u š t í .
• Likvidátorem s e   u r č u j e   Mgr. Radslav Janeček, advokát, se sídlem Bubeníčkova 44, Brno.
• Navrhovateli  s e   n e p ř i z n á v á   právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu Pst 1/2009-348 ve věci zrušení Dělnické strany 699 str. 1,4MB NSSARCHIV BL

Příznivci extrémní pravice, nazývaní též náckové, se sjíždějí každý rok 13. února do Drážďan. Prý aby uctili památku spojeneckého náletu v roce 1945, tehdy spojenecký nálet udělal z města na Labi peklo. Policie v Německu má již své zkušenosti s „uctíváním“ památky v provedení těch, co křičí „Nic než národ !“ a vždy se perfektně připraví. Svůj postoj k řvoucí mase, obdivující „pořádek“ skoro svorně a hlavně veřejně vyjadřuje i německá politická scéna. Všichni bez rozdílu vyrazí do ulic. Všechny barvy proti hnědé – to bylo heslo loni. Lhostejno, že jedni několik kilometrů od řvoucího davu, kluků a holek s holými hlavami a okovanými botami vytvoří „neproniknutelný“ lidský řetěz, do kterého se v lesku kamer a fotoaparátů zavěsil i český ministr Kocáb. No a ti druzí několik desítek metru od těch, co skandují „Nic než národ“ … či v originále „Auslender raus!“... vytvoří živou zeď, oddělenou perfektně připravenými policisty a policajtkami, od … okovanými botami obutých naducánků s holýma a prázdnými hlavami.

Až když jsem tato slova, která významně formovala mou svobodu v dětství, napsal na obrazovku, uvědomil jsem si, že ani nevím, zda má být na konci „ď“ nebo „ť.“ Snad to není důležité. Podstatné je to, že o tématu svobody byly popsány tuny hliněných tabulek, papyru, pergamenu o papíru ani nemluvě. Rovněž byty se všemi myslitelnými předponami už také půjde těžko spočítat. Dovolím si připojit malou poznámku na téma, že ač jsme každý odněkud jinud, tak jsme asi všichni slyšeli slova jako „všechno má své meze“, „všechno má svůj čas“ a „všeho s mírou“ a to v různých jazykových a sociálních i kulturních prostředích. Můžeme to s úplně klidným svědomím aplikovat i na svobodu a snad nám to pomůže se poněkud lehčeji pohybovat v těch složitých úvahách nad svobodou a její hodnotou, stejně jako ve složitých úvahách na jiná témata.

Historik na University of Kansas, bývalý příslušník jednotek Rangers a bývalý profesor vojenské akademie ve West Pointu Adrian R. Lewis vyzývá k obnovení institutu povinné vojenské služby. Článek Coscription, the Republic, and America's Future (Povinná vojenská služba, republika a budoucnost Ameriky) upozorňuje, že početní stavy jednotek pozemní armády a námořní pěchoty jsou vzhledem ke stávajícím úkolům příliš malé a nedostačují. Problém však podle Lewise není jen v kvantitě (proto také nenavrhuje prosté rozšíření profesionální armády), ale zahrnuje mnohem širší souvislosti.

Británie požádala Izrael, aby vysvětlil, jak je možné, že popravčí četa, která zavraždila minulý měsíc v Dubaji činitele organizace Hamas Mahmouda al-Mabhouha, používala šesti falešných britských pasů. Izraelský velvyslanec v Londýně byl požádán, aby se ve čtvrtek dostavil na britské ministerstvo zahraničí a "podělil se o informace" o tom, jak je možné, že vrahové použili při své akci totožnost, ukradenou šesti britských občanům žijícím v Izraeli.

Firma Google byal donucena rychle přeprogramovat stránky své sociální sítě Buzz poté, co vyvolala vlnu kritiky za to, že síť hrubě porušovala soukromí uživatelů.

Kontroverze vznikla ohledně - pošetile koncipovaného - systému, který automaticky přidal do sítě Buzz uživatele Gmailu a zároveň zveřejnil totožnost lidí, jimž uživatelé nejčastěji posílaly emaily. Chyba vyvolala velké množství stížností, včetně kritiky od ženy, která si stěžovala, že nyní bude schopen její bývalý agresivní manžel sledovat každý její krok.

Firma Google se omluvila a oznámila, že Buzz přeprogramuje, takže si uživatelé Gmailu budou moci zvolit, koho chtějí za své "přátele", emaily lidí, jimž píší se už nebudou zveřejňovat automaticky.

Reportér rozhlasu BBC konfrontoval mluvčího firmy Google s tvrzením, že se firmě Google ohledně soukromí občanů zjevně nedá důvěřovat a že bude zapotřebí přísné vládní regulace, aby firmu Google zkrotila.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Dobré zprávy jsou vzácné; proto se doporučuje začít jimi, třebaže každý schopný reportér samozřejmě dává přednost těm špatným. Moje óda na Evropskou unii bude krátká. V dějinách našeho světadílu se vyskytuje jen málo desetiletí, v nichž vládl mír. Mezi státy náležejícími k tomuto společenství nepropukl od roku 1945 žádný ozbrojený konflikt. To je výjimečnost, na jakou může být Evropa hrdá. Radovat se můžeme i z řady dalších příjemných okolností. Staly se již natolik samozřejmými, že se nad nimi ani nepozastavujeme. Ale jsem tak starý, že si pamatuji, jak bylo po druhé světové válce složité vyjet do sousední země. Bez zdlouhavého byrokratického boje nebylo na cestu do zahraničí pomyšlení. Kdo chtěl překročit hranice, musel nejprve předložit ověřený zvací dopis, v trojím vyhotovení vyplnit žádost o vízum, kdo žádal o povolení k pobytu, byl nucen překonávat komplikovaná devizová nařízení a tucet dalších překážek. Kdo si chtěl obstarat knihu ze zahraničí, musel se podrobit obtížné proceduře na hlavním celním úřadu. Když někdo očekával platbu z Francie, nebo chtěl zaplatit účet ze Španělska, podobalo se to výsostnému aktu, jenž musel být posvěcen několika razítky.

Zkrátka proces evropského sjednocení změnil náš všední život k lepšímu. Ekonomicky byl natolik úspěšný, že dnes různí možní i nemožní kandidáti vstupu stojí ve frontě, aby byli do klubu vpuštěni. Svým bruselským ochráncům musíme být vděční také za to, že opakovaně a nezvykle neohroženě vystupují proti kartelům, monopolům a nedovoleným subvencím. Avšak bezpodmínečně jim ke krásným výsledkům gratulovat nemusíme, protože to si obstarají sami.

Kompletní článek ZDE

Jeden čtenář BL mi napsal : „Jedině vyšší produktivitou než v čínsko-indickém prostoru bude Západ schopen udržet svou dominantní pozici na globálním masovém trhu. Podmínkou je levná a hlavně vždy kooperující pracovní síla. Silný stupeň obav z nezaměstnanosti je tak nutným doprovodným jevem.“

Předchozí části tohoto seriálu jsouZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Jak postupně čtu seriál Věry Říhové o podnikání a nezaměstnanosti, už mě několikrát napadlo, že kdybych byl podnikatel, nabídl bych Věře Říhové zaměstnání - každá firma přece potřebuje takovéto lidi - kritické, uvážlivé, zkušené a nápadité.

Proto mě velmi zaujalo, že v ČR je to zřejmě naopak - paní Říhová podle svého svědectví dostává maily, v nichž ji lidi varují, že pro to, co napsala, ji už v jejím rodném městě nikdy nikdo nezaměstná.

Samostatně uvažující, schopný a nezávislý člověk se považuje za nebezpečného?

Kam to ale Česká republika dotáhne, když si zaměstnavatelé, jak se zdá, soudě z čtenářských reakcí, vybírají za své zaměstnance jen lidi nejbojácnější a nejpodlézavější? A chovají se vůči podřízeným co nejneetičtěji?

Česká republika funguje v určité mezinárodní konkurenci - a ve světě nebývá zvykem, že se zaměstnávají jen nejúslužnější a nejpodlézavější jedinci.

Ekonomika už svou podstatou vyžaduje lidi schopné, rozhodné, samostatné a tvůrčí. Jestliže jsou tyto vlastnosti v ČR pro uchazeče o zaměstnání handicapem, pak to s tou zemí asi dlouhodobě nedopadne zrovna dobře...

Brzy se dočkáme smutného výročí - dne 16. března 1939 přestala v důsledku vojenské okupace německou armádou existovat československá první republika. Mladé generaci je to vzdálené skoro stejně, jako Bílá Hora nebo první světová válka.

Není proto zbytečné připomenout zde, co se stalo a to na základě německých historických pramenů.

Zejména rozsah a tím i dopad této okupace nelze bez pohledu na tehdejší mapu vůbec pochopit. Republika byla okleštěna nejenom o pohraniční opevnění, i zcela životně důležité části státního území byly odříznuty.

Před Popeleční středou skončí v Německu to, co se u nás jmenuje karneval a u Vás masopust. A před tím včerejškem se vyjádřil augsburský biskup Walter Mixa o sexuálním zneužívání takovým způsobem, že by se nepředpojatý pozorovatel mohl mylně domnívat, že mluví jako karnevalista nebo humorista, ačkoliv ta věc přece vůbec není komická. O jeho podivné teorii částečného odůvodnění nedodržování celoročního masopustu ohledně politováníhodně zneužívaných dětí něco v téhle poznámce…

Jako kdybychom neměli dost jiných starostí, že? (Pokud jako homosexuál někdo z nás v některých zemích neaspiruje na vojenskou kariéru, „kde by na to neměl být dotazován a neměl by odpovídat“, jak praví jedno pravidlo k obeplutí možného problému.)

V minulém příspěvku „Evropská komise ve Štrasburku prošla“ (Britské listy 15. února 2010) jsem na závěr pokládal několika europoslancům otázku, co je vedlo k tomu, že hlasovali pro přijetí komise, anebo proti ní. Podivoval jsem se nad tím, že ani přes urgence neodpověděl Jaromír Kohlíček, a uváděl pak dále, že mě dost nepříjemně zaskočily určité pomluvy dotýkající se jeho osoby, po-cházející údajně od jedné asistentky, překračující poněkud své kompetence. Kohlíčkovi to nedalo, odpověděl dodatečně, a to se svým příslovečným vtipem. Nepochybuji, že si také ve stejném duchu udělá ve své parlamentní kanceláři pořádek.

že ve sporu s vládou premiéra Fischera a uhelnými těžaři zastává pozice ochrany životního prostředí ze vztahu k životnímu prostředí.

KD│ Tým výzkumníků z Resnick Institute při California Institute of Technology (Caltech) vyvinul nový typ flexibilního fotovoltaického článku, který výrazně zvyšuje podíl absorbovaného záření a účinněji mění fotony v elektrony. To vše s použitím pouhého zlomku drahých polovodičových materiálů nutných k výrobě tradiční fotovoltaiky využívající krystalického křemíku.

KD│ Norsko plánuje výstavbu největší větrné turbíny na světě, přičemž spoléhá na to, že nová technologie zvýší ziskovost nákladných námořních větrných parků. Turbína s výkonem 10 MW bude zhruba třikrát výkonnější než běžné turbíny, informovala agentura Enova vlastněná norským ministerstvem pro ropu a ropný průmysl.

KD│ Dánská firma Novozymes vyvinula nový enzym schopný štěpit celolózu ze zemědělského odpadu na cukry, z nichž lze následně vyrobit ethanol. Továrna firmy Novozymes produkuje již nyní litr paliva za cenu kolem 37 eurocentů/litr (necelých 10 Kč). To by znamenalo, že doposud příliš drahý etanol z celulózy se stává cenově konkurenceschopným ve vztahu k běžnému benzínu či konvenčnímu ethanolu.

Premiér Jan Fischer požádal Českou konferenci rektorů, Radu vysokých škol, Akademii věd ČR a Svaz průmyslu a dopravy, aby nominovali své kandidáty do RVVI. Oslovené organizace to učinily. Kromě Akademie věd ale zamítly premiérův návrh, aby se uskutečnilo oficiální veřejné slyšení kandidátů. Fórum Věda žije! pokládá tento postoj za nepřijatelný. Členství v RVVI je významná a zodpovědná veřejná funkce. Fórum je přesvědčeno, že novináři, veřejnost i vědci mají v demokratické zemi plné právo seznámit se s názory kandidátů ještě před jejich jmenováním.

Národní knihovna připravuje výstavu s názvem Záhada Kroniky trojánské - Počátek českého knihtisku, která se uskuteční od 12. března do 30. 5. 2010 v Galerii Klementinum. Jádrem výstavy bude sedm cimélií (Vzácný knihovní, resp. knižní materiál. – 2. Nejvzácnější (obvykle z nějakého určitého hlediska) součásti historických knihovních, resp. knižních fondů. V knihovnách bývá někdy vyčleňován zvláště.) české typografie – všechny tisky, které dnes známe z vůbec první tiskařské dílny v Čechách, činné asi od roku 1476 v západočeské Plzni (šest z nich má ve svých fondech Národní knihovna, sedmý unikát vlastní Strahovská knihovna premonstrátů). Budou vystaveny ve dvou trezorových místnostech, upravených v roce 2007 u příležitosti zapůjčení Codexu gigas ze Švédska.

Naše veľhory konečne ožili, ako sa patrí! Zamrznuté Štrbské pleso sa priam hemžilo milionármi a miliardármi. Chlapci z J&T predviedli, ako si v Tatrách predstavujú turistický ruch: pólo s drahými koňmi, súkromné lietadlá, ubytovanie v päťhviezdičkovom hoteli a lukulské hody pod zateplenými stanmi. Čo na tom, že bežní návštevníci ostali za plotom a ochrancovia prírody hromžia. Zdá sa, že názor, že Vysoké Tatry by mali návštevníkov lákať najmä na panenskú prírodu, patrí do starého železa. Budúcnosť je predsa úplne inde.

Podniky vlastněné zaměstnanci je fata morgána určité části socialistů a levice vůbec. Tato skupina zoufale hledá v současné společnosti sebemenší známky a stopy procesů, ze kterých by samosprávu bylo možno prezentovat jako trend. Jenže ty skutečné trendy soudobého kapitalismu žádný nástup samosprávy nepotvrzují. Obraz spravedlivé éry, kde „práce si najímá kapitál“, je jistě lákavý, jako hodnota a cíl pozitivní a dosažení takového cíle žádoucí, je namístě je podporovat. Až na to, že roli, kterou by skutečně probíhající procesy v kapitalismu samosprávě nakonec logicky musely (v rámci kapitalismu) vtisknout, je výrazně rozporná.

KD│ Šest let po přistěhování do bludiště nocleháren na předměstí Pekingu se Jü Pching cestou domů po zablácených ulicích lemovaných obchody s potravinami, internetovými kavárnami a kadeřnictvími stále mračí. Žena, která prodává bezpečnostní techniku, je jednou ze statisíců mladých absolventů univerzit - známých coby "mravenci" - přežívajících z nuzných mezd získaných v nestabilních zaměstnáních, kteří se snaží vytěžit z čínského hospodářského zázraku něco pro sebe.

Každý slušný člověk, který 15.2. 2010 sledoval pořad Reportéři ČT, musel zákonitě ztratit poslední zbytky iluzí o tom, že žije v právním státě. Ve skutečně demokratickém a právním státě pracuje státní správa pro slušné a poctivé občany, kteří si ji platí, dodržuje a dohlíží na dodržování zákonů, postihuje lháře, podvodníky a zloděje. Tito lidé jsou potom hrdi na svoji státní příslušnost a touto zpětnou vazbou se to zemi vrátí i s úroky, píše čtenář Josef Langhammer.

Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy v Praze a sdružení Přátelé Palestiny Vás zvou na seminář, který uvede Dr. Marek Hrubec, v úterý 23. února 2010, od 10:00. Místo konání: Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1, sál 206.

• Mgr. Michal Broža: Goldstoneova zpráva a její dosavadní osud v OSN
• Dr. Norman Finkelstein: Obsah Goldstoneovy zprávy a možnosti řešení konfliktu na Blízkém východě
• Dr. Jan Kavan: Součastný stav diplomatických jednání na Blízkém východě

Diskusi bude moderovat Jan Májíček. Příspěvky a diskuse budou v anglickém jazyce.

Otcové velkoměsta Brna musejí mít nefalšovanou radost. „Moravská metropole“ dala něco nového celé vlasti. Minimálně. Potvrdilo se posté, že korupční skandály u nás nemají hranic ani břehů a nedrží vlastně ani na geografické nebo sociální výjimky.

Rád bych reagoval váš článek "ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů". Doporučením vašeho článku je, že lidé mají za svá práva bojovat - respektive je vynucovat. Zmíním zde několik faktů, proč je to v Čechách velmi komplikované, ne-li nemožné. Tak předně, celou naší historií se vine niť bratrovražedného boje a zrádcovství.

KD│ Americká vláda dnes zveřejnila informaci o poklesu zahraniční poptávky po obligacích emitovaných ministerstvem financí. Zájem investorů v prosinci rekordně klesl, když jen samotná Čína se zbavila obligací v hodnotě 34,2 miliardy dolarů.

Všimnu si teď jen dvou titulků ze včerejších Lidových novin. Ne kvůli tomu, abych je kritizoval, ale abychom si mohli společně všimnout naší mateřštiny a obdivovat její zákruty. (Neměli bychom říci spíše „zatáček“? Jenže kromě slovenského výrazu „zákruta“ existuje taky mužského rodu v češtině „zákrut“! Vizme na internetu např. „Jazykovou příručku“ Ústavu pro jazyk český AV ČR [vzniklou ve spolupráci s Fakultou informatiky MU], pokud si v něčem nejsme jisti.)

ŠOK│ V rámci předmětu Konflikty v mediální komunikaci na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha uslyšíte neuropatologa, spisovatele a publicistu, spolupracovníka Britských listů a Českého rozhlasu Leonardo, autora knih Vzpoura deprivantů, Homo sapiens stupidus a Jak si lidé hrají?

MUDr. František Koukolík, DrSc.
Mocenská posedlost

v úterý 23. 2. 2010 11:30-13:05

František Koukolík, Český rozhlas Leonardo: Dejà vu ZDE

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.