Tento ekologický program schválila britská Konzervativní i Liberálně demokratická strana.

V programovém prohlášení nové britské vlády se praví toto o životním prostředí:

Obě politické strany souhlasí, že realizují plný program opatření ve snaze splnit naše společné úsilí o vznik nízkouhlíkové a ekologicky přátelské ekonomiky, včetně:

Jan Drakohoupil z univerzity v Mannheimu recenzuje v anglické mutaci Britských listů Focus on the Czech Republic sociologickou analýzu české společnosti od Jiřího Večerníka Czech Society in the 2000s: A Report on Socio-Economic Policies and Structures. Prague: Academia, 2009.

Večerník uvádí tyto tři skutečnosti:

• že i když se po pádu komunismu zlepšila životní úroveň většiny obyvatelstva, skutečný prospěch z postkomunistického kapitalismu má v ČR jen úzká vrstvička "vyšší třídy". Velmi slabé je v ČR postavení středních vrstev, které financovaly růst bohatství velmi bohatých občanů a zároveň chránily nižší vrstvy.
• Česká republika zavedla velkomyslný systém sociální ochrany. Nepomáhá však rodinám s dětmi a příliš mnoho pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným.
• Zavedení rovné daně r. 2007 překvapivě jen prohloubilo už existující progresivní vývoj v systému přerozdělování státních prostředků, i když největší prospěch z reforem r. 2008 mělo jen 1,5 procent nejbohatších občanů, celkově má z postkomunistického hospodářského vývoje výrazný prospěch jen asi 5 procent českého obyvatelstva.

Slabá střední vrstva v ČR není v současnosti dostatečně angažovaná na podpoře sociálního systému, protože z něho nemá sama prospěch, hlavně proto, že kvalita veřejných služeb je v ČR nízká. Především vadí, že Česká republika patří k těm zemím v EU, které financují své školství ze státních zdrojů co nejméně, české střední vrstvy proto budou zřejmě podporovat soukromé školství.

Kompletní recenze Jana Drahokoupila v angličtině ZDE

Během návštěvy Portugalska papež Benedikt XVI. včera otevřeně připustil, že za tím, co Vatikán označuje jako persekuční kampaň zdůrazňující případy sexuálního zneužívání dětí, nestojí žádná vnější organizace, ale v prvé řadě hříchy církve samotné.

Po úterní rezignaci labouristického premiéra Gordona Browna se stal novým britským premiérem David Cameron (43). Je to nejmladší britský premiér za posledních 200 let. Cameron stojí v čele první britské koaliční vlády za 70 let. Druhými členy koalice jsou britští liberální demokraté. Šéf liberálních demokratů Nick Clegg se stal náměstkem ministerského předsedy.

Projev, který přednesl nový britský konzervativní premiér David Cameron v úterý večer spatra před svou rezidencí v londýnské Downing Street č.10.

Její Veličenstvo paní královna mě právě požádala, abych utvořil novou vládu. A já jsem to přijal.

Než budu hovořit o nové vládě, dovolte mi říct něco o té, která právě skončila. Ve srovnání s dobou před deseti lety je tato země otevřenější doma a slitovnější v zahraničí, a to je něco, za co bychom všichni měli být vděčni. A jménem celé země bych chtěl vyslovit poctu odcházejícímu panu premiérovi za jeho dlouhou a oddanou službu veřejnosti.

Mluvčí strany britských Liberálních demokratů vydal toto prohlášení:

Je jasné, že Labouristická strana nikdy nebrala vážně vyhlídky na vytvoření pokrokové, reformátorské vlády s liberálními demokraty. Klíčoví členové labouristického vyjednavačského týmu budili silně dojem, že chtějí, aby vyjednáváno selhalo, a Labouristická strana se vůbec nepokusila dohodnout se o společném postupu s liberálními demokraty v otázkách, jako je spravedlivější financování škol pro nejvíce sociálně deprivované žáky a o tom, aby byly lidem s nízými příjmy zrušeny daně.

Z nočního jednání o stabilitě eura máme nejen informaci o tom, jaký rámec byl v Bruselu dohodnutý, ale zejména informaci nejdůležitější: Zase se nás to nedotkne...!!! To je zpráva dne. Je poněkud obtížné si odpovědět na otázku, co že se nás to vlastně nedotkne, ale zdá se, že jde o to nejdůležitější - zase nemusíme nic platit.

Američtí velitelé znepokojení rostoucím násilím následujícím po sporných iráckých volbách znova přehodnocují plán, podle nějž by značná část jejich jednotek měla zemi opustit letos v létě. Očekává se, že redukce počtu z 92 000 na 50 000 bude z 31. srpna posunuta nejméně o další měsíc.

Díky nezištným aktivitám jedné nepolitické organizace jsme se dozvěděli, že osoby, které nikdy nepoznaly jiný než současný režim (které tudíž nemají možnost srovnávat) a které jsou podle konsensu odborníků smutnými aktéry a oběťmi prudkého poklesu úrovně vzdělání, se nejjednoznačněji ze všech sledovaných skupin vyslovují pro pravicovou politiku.

TOP 09 se snaží tímto krokem být buďto vtipná, nebo originální. Ale občané to mohou vidět poněkud jinak a chápat tak, že se tímto prezentují jako Bohové Olympu, kteří vědí a mohou všechno! Jeden moudřejší druhého, jeden větší darebák než druhý. A to se vyjadřuje hóóódně zdrženlivě. Složenku, kterou nám občanům vystavuje ekonomický ministr zeměkoule a blízkého vesmíru je důkaz jeho politické pokleslosti a opovrhování občany ČR. Ano, víme už dávno, že stát má dluhy, že při výpočtu na hlavu, tedy jednoho každého občana včetně dětí a starců je to cca tolik, kolik nám pan Kalousek (zmíněnou složenkou) sděluje. To nám už prostřednictvím médi bylo sděleno tisíckrát, to není pro nás novinka, Ta složenka je totiž projev arogance, amorálnosti, drzosti a neomalenosti, výsměch do obličeje všem poctivým pracujícím i (z jejich přičiněním dnes) nepracujícím, všem, kteří poctivě odváděli daně, platili zdravotní a sociální pojištění, všem, kteří věřili v poctivost a morální kvality poslanců, když jim dali své hlasy, všem, kteří nad svou naivitou (bohužel) dnes zalamují ruce a bědují, co za vši si nasadili do kožichu.

Česká televize se dopustila stěží omluvitelných zpravodajských poklesků při krytí  přehlídky z Moskvy.

Čtenáři namítají, jak víme, že ruští vojáci znásilňovali ženy. Jde o skutečnost dávno a notoricky známou, potvrzenou četnými publikacemi a interviewy s postiženými ženami. V odkazech pod článkem Fabiana Golga je mj. tato recenze. Vzhledem k tomu, že si jí někteří čtenáři zřejmě nejsou schopni všimnout, publikujeme tento text z června r. 2002 znovu.

V nové knize The Fall of Berlin 1945 (Pád Berlína 1945) (Viking, 490 str., 29.95 dolarů) líčí britský historik Antony Beevor dramatické týdny ukončení druhé světové války jako "příběh plný krveprolévání, hrdinství a zbabělství, loajality a zrady, který byl už mnohokrát vyprávěn z vojenského a politického hlediska, z pohledu Velkých Dějin." Jenže nová kniha Antony Beevora obsahuje kromě tradičního líčení těchto událostí i něco podstatně nového. Jak na to poukázal recenzent deníku Washington Post, autor silně využívá dobových interview, deníků a dosud nepublikovaných osobních svědectví. Popisuje hrůzné násilí, spáchané v Berlíně na civilistech. Jeho pachateli byla převážně, nikoliv však výlučně, Rudá armáda. Hlavním námětem knihy The Fall of Berlin 1945 je sexuální násilí.

"Vraťte se do Brazílie - tam ty vaše sračky možná bude i někdo číst a děkovat Vám za ně," píše čtenář Pavel Blaheta. Není to jediná, hodně politováníhodná reakce.

Nelze než konstatovat, že úroveň demokratické tolerance a respektování nejen jiných názorů, ale v tomto případě čistých fakt, je u některých čtenářů zatraceně nízká. Zvlášť ostudné je skandalizovat autora, který publikuje fakta či názory, s nimiž nesouhlasím, jako někoho nemorálního či nečestného.

Jaký je rozdíl mezi pravicovými komsomolci na fórech IDnes či Lidovek a některými čtenáři Britských listů, kteří se chovají úplně stejně bigotně. Jaký je rozdíl mezi Mádlem a Issovou, kteří pohrdají staršími lidmi, protože podle nich s nimi nezastávají jejich politické názory, a čtenáři, kteří posílají Fabiana Golga "zpět do Brazílie", anebo obviňují Borise Cveka z údajného "morálního úpadku"? A to jen proto, že poukázali na nesporná a dávno známá a prokázaná historická fakta?

Chtějí se tedy v České republice opájet ideologickými nesmysly nejen někteří "pravičáci", ale i někteří "levičáci"? Není rozumnější vnímat skutečnost nepředpojatě a nedělat z ní ideologický mariáš, kde se snaží jedna strana nesmyslně emocionálně zkreslenými fakty přetrumfnout druhou?

ať jsou "pravicové", nebo "levicové". Jsem upřímně řečeno překvapen čtenářskými reakcemi na příspěvek Borise Cveka, které zpochybňují historická fakta. Je pravda, že Sovětský svaz přispěl k porážce německého nacismu obrovskou měrou a že v Rusku zahynuly miliony lidí. Je zároveň také pravda, že souboj mezi Hitlerem a Stalinem byl soubojem dvou diktatur, které používaly velmi podobné metody. Imperiální, středověký Sovětský svaz pak učinil Československo svou kolonií na dalších čtyřicet let. Je nespornou skutečností, že československý stát po září r. 1938 a pak znovu v letech 1945-1948 vykazoval fašistoidní tendence, a zřejmě i proto se tak rychle mohl proměnit v komunistickou diktaturu. Je nesporný fakt, že sovětští vojáci na jaře 1945 po milionech znásilňovali v osvobozených zemích všechny ženy, které našli, a to nejen Němky, ale třeba i Rusky a Ukrajinky, které byly v Německu na nucených pracích.

Nechápu, proč by si chtěl někdo tyto nesporné skutečnosti zakrývat.

Není možno měnit fakta jen proto, že se nám to nějak emocionálně či ideologicky hodí do krámu.

Jsem zdrcen některými názory, které se teď, okolo 65. výročí konce druhé světové války, objevují. Mám pocit, že stále ještě pracuje Reichspropagandaleitung NSDAP.

"Stalin poslal vojáky Československo kolonizovat, nikoliv ho osvobodit... Sověti porazili Hitlera jen náhodou (Stalin Churchillovi plakal do telefonu, jak byl překvapen nacistickým útokem - pak musel veškerý průmysl stěhovat za Ural, kde by ho postavil rovnou, kdyby agresi předvídal), za vydatné západní pomoci... Gino Hašler... že nacisté se během války k jeho rodině chovali lépe než komunisté po válce... že sovětští vojáci na jaře 1945 po milionech(!) znásilňovali v osvobozených zemích všechny ženy..." Jenom drobná poznámka k Hašlerovi; i kat se chová k popravovanému většinou ohleduplně.

O posledním válečném roce vyšla také kniha Maxe Hastingse Armageddon a v ní se uvádí pohled prostých lidí ze všech stran - vojáci USA, Velké Británie, Německa i Sovětského svazu; němečtí civilisté postižení přechodem východní i západní fronty. Autor popisuje brutální chování příslušníků Rudé amády, ale také se snaží pochopit jejich motivaci. Na druhé straně naprosto otevřeně přiznává, že rabovali a znásilňovali i příslušníci západních armád a že i tito vojáci vraždili válečné zajatce, píše Michal Kolář.

Je pravda, že oficiální propagandistické instituce tehdejšího SSSR v okamžiku, kdy Rudá armáda vstoupila na území Východního Pruska, povzbuzovaly vojáky k bezohlednému chování vůči veškerému civilnímu obyvatelstvu; a je také pravda, že už bez takovýchto iniciativ shora se podobné věci děly občas i jinde.

"Naprostá většina ztrát Wehrmacht byla zaznamenána na východní frontě a poznámkami o tom, že Němci byli poraženi jen náhodou, se Boris Cvek zase jednou nenapravitelně zesměšnil...", píše Karel Dolejší.

Poznamenává Boris Cvek: Jistěže byli :-) . Kdyby Hitler nechal rozhodovat generalitu a nacisté by šli na jih Ruska, ovládli ropu a udělali si zde zázemí, SSSR by nepochybně padl. Stejně jako by padla Británie v letecké válce, kdyby Hitler nezasáhl a nenechal bombardovat Londýn. Válku nacistům vlastně prohrál Hitler.

Ještě mne včera napadlo o tom vyhlazování Čechů Němci... asi by to tak dopadlo, je třeba však podotknout, že za protektorátu - až na heydrichiádu, která byla indukována z Londýna atentátem - Češi žili celkem v klidu a masově s nacisty kolaborovali. Už za druhé republiky česká elita byla silně antisemitská a požadovala protižidovské zákony (aby židé nemohli vykonávat jisté prestižní profese).

Jinak, "vděčnost za přežití" národa není důvod k zaslepenosti. Sověti to nedělali proto, že by nás chtěli zachránit a pomáhat nám. (Podobně jako cílem americké politiky není "pomáhat Čechům", ale prosazovat své vlastní zájmy, pozn. JČ)" Je to jako když vděčíte za přežití obru, který vás zachránil před jiným obrem jen proto, že vás chce zotročit. Podle mého k ocenění nějakého činu je zásadní zhodnotit úmysl, který jím byl sledován.

Sára (17 let) má tři bratry a tři sestry. Studuje Střední odbornou školu managementu a práva v Brně. Ráda zpívá a po studiích by chtěla začít podnikat. Několik týdnů pobývala na studijně-vzdělávací stáži v USA, odkud si přinesla zkušenosti a nápady, které chce využít v práci s dětmi v romské komunitě. Zkrátka mladá inteligentní holka, která má našlápnuto. Mimochodem, je Romka.

Zajímalo by mě, kdo konkrétně v ČT určil, anebo dopustil, že připomínka 65 let od konce 2.sv. v. prostřednictvím oficiálního memoriálního aktu s mezinárodní účastí, takto přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, místo aby ze strany moderátora a "komentátorů" byla spíše mlčenlivá, uctivá, prostě lidská a pietní, jak si po právu, minimálně z hlediska prosté slušnosti, zaslouží, bude jako ve většině jiných předchozích "nezávislých", ale bohužel podobně tendenčních, neobjektivních zpravodajských a publicistických pořadech, také povinně financovaných občany (poplatky ČT), naprosto zjevně propagandisticky zneužita k prosazování negativních konstruktů – názorů a nálad proti Rusku? ptá se Alena Vránová.

Tolik čtenářů Britských listů si stěžovalo na to, jak Česká televize pojednala o pompézní vojenské přehlídce v Moskvě na Den vítězství. Údajně chyběl vysílání České televize respekt anebo neukázala významnou roli sovětských vojáků při osvobozování Československa. Tito lidé chtějí mít pocit jako v minulosti, kdy sledovali takovéto oslavy s respektem, který jim byl vštěpován (nebo vnucen) jejich velkými sovětskými bratry, kteří tahali za loutky v místní politice a naplnili život v Československu sovětskými zvyklostmi.

An English version of this article is in

Nevím, z čího pera jsou ty velkorysé plány ODS, které nám jsou prezentovány v propagandistickém plátku ODS s názvem „JASNĚ“, ale podle konstatování pana Nečase je či by to mělo být všechno jasné! Tedy abychom si rozuměli, jasné je podle něho všechno špatné, co předkládá a hodlá učinit ČSSD po volbách. A také je mu jasné, že jedině on a ODS může tuto republiku spasit. ODS = živá voda!

Tak se mi ulevilo. O Němcích se povídaly nepěkné věci, třeba že chtěli kolonie jako Británie a nebo Francie, neměli rádi Čechy, Slovany vůbec a ještě méně Židy. O Rusech se taky mluvilo dost ošklivě, ale ty dva národy nebyly Stalin, Hitler, nacisti a nebo komunisti. Ostatně Češi rovněž nebyli jeden třetí odbojník vedle druhého.

Dělnická strana sociální spravedlnosti sice tvrdí, že Věci veřejné si myšlenku vypůjčily od ní (kupodivu, u této strany nevzbudily hlídky zvláštní pozornost).

Pokud by to byla pravda, musel by už tento fakt budit oprávněně podezření. Ale ať je nápad odkudkoliv, hlídky VV musejí vyvolávat víc než pouhé podezření. <úp>

První zpráva o nich mně - pamětníkovi - připomněla leta třicáta s obrázky a titulky o "pořádkových silách" NSDAP v Německu. Také SA začínaly, pokud se nemýlím, bez legálního oprávnění (slabá výmarská demokracie to přehlížela). Druhá vzpomínka - úsměvnější -: pomocníci VB. Jejich pomoc ovšem byla tak matná, že patrně sotvakdo si je dnes připomene.

Stáří není pro ty mladší "sexy". Tak to prostě je, míní čtenářka Lucie Divišová.

Až zemřou zbývající pamětníci, dochovanou dokumentaci budou mít pod kontrolou vládnoucí mafie, které ji svěří svým institucím. Dříve to byly ústavy Marxismu-leninismu, nyní Ústav pro výzkum totalitních režimů, píše Jiří Košek.

Historici, novináři a média byli vždy pod tlakem vládnoucí vrstvy, záleží však na tom, v jaké míře a počtu se mu podvolí.

Ochotu přizpůsobit své názory, hodnocení dějin, dokonce umění a kultury, potřebám vládnoucí politické mafie, považuji u historiků a novinářů za obzvláště odpornou vlastnost.

Otevřený dopis prezidentu Václavu Klausovi ke Dni matek 2010

Pane prezidente Václave Klausi,

jste pevných a neměnných zásad, proto jsem v kontextu Vašich předcházejících výroků směřovaných k problematice státního rozpočtu ani neočekávala, že podepíšete rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR vrátit výši peněžité pomoci v mateřství na loňskou úroveň, píše Rút Kolínská.

Srbská vláda v pondělí potvrdila, že byl objeven hromadný hrob, obsahující 250 mrtvol etnických Albánců, které vyvraždili v Kosovu příslušníci Miloševičova srbského režimu.

Srbský prokurátor pro válečné zločiny Vladimir Vukčevič uvedl, že hrob byl objeven ve vesnici Rudnica, několik kilometrů od severní hranice Kosova. Mrtvoly byly pohřbeny pod budovou a pod parkovištěm.

Glosa Borise Cveka o tom, že nelze žít s komunisty zkreslenou verzí historie" obsahuje logický rozpor. Na jedné straně odmítá perspektivu pamětníků jako zaujatou a proti ní staví perspektivu (kritické) historie (jako vědy). Jenže právě tuto perspektivu opouští v pointě svého příspěvku, když píše: "Účast Britů, Němců, Američanů a Francouzů na těchto oslavách chápu jako uzavření studené války a snahu o to najít s Moskvou novou úroveň vztahů. Čech, Polák, Slovák, Rumun atd. však účastí na takové oslavě jen pošlapává a retušuje svou historii, možná ze strachu o dodávky plynu..."

Nad nedělními značně odbornými a nesrozumitelnými Otázkami V. Moravce, v nichž se stále hovořilo o číslech, rozpočtu, ekonomice, nezaměstnanosti, mně napadlo, že všichni zúčastnění (Pilip, Janota, Zelený i šéf největší odborové centrály) vlastně hájí požadavky středních až vyšších vrstev.

Jako před každými volbami kdekoli v naší části světa, i letos jsou nejdůležitější pro další směřování společnosti ty skutečnosti a děje, o nichž se mlčí nebo jejichž hlasatelé nemají dost síly, aby je bylo slyšet.

Kniha Vojtěcha Filipa s názvem „Umím žít i jinak“ je jednou z těch, o kterých se říká, že je čtenář přečte na jediný zátah. Nebo že se od knihy odtrhne teprve až na poslední stránce. Pětapadesátiletý předseda Komunistické strany Čech a Moravy se tu vyhýbá veškerým propagandistickým frázím a s velkou porcí otevřenosti vypovídá o svém dosavadním osobním životě.

Milý pane Kalábe,

mnoho lidí reagovalo na mou noticku a Vy jste jediný, na kterého budu reagovat. Jste o tři roky mladší než můj otec (Dušan Cvek, 8. června 1926) a mohu Vás ujistit o tom, že o druhé světové válce u nás, o pobytu Rudé armády zde atd. znám leccos z vyprávění (a nejen mého otce). Váš názor je jeden z mnoha a je jako názor všech, kteří něco přímo prožili v dané době, zaujatý. Nepochybuji o tom, že většina Čechů Sověty vítala, o čemž svědčí i to, že v roce 1946 v Čechách vyhráli volby komunisté. Nepochybuji ani o tom, že nacisté chtěli český národ vyhladit a že jsme porážce Třetí říše vděčni za svou existenci. Když se však řekne "A", mělo by se říci i "B". Mělo by se mluvit o uměle vyvolaných hladomorech na Ukrajině (víc obětí nhež celý holokaust), o stalinských stěhováních národů, o gulazích a o 40 letech zotročení mnoha evropských národů sovětským režimem.

Příznivci náhradního náboženství zvaného optimismus mohou oslavovat, neboť vývoj ke stále vyšším stádiím byl opět nade vší pochybnost prokázán: Globální ekonomická krize, která vypukla na podzim roku 2008, pokračuje další, čerstvou, mnohem novější a podle všeho výkonnější verzí. Po mnoha měsících masírování veřejnosti pečlivě vybíranými či upravovanými zprávami o tom, jak se údajně situace na trzích významně zlepšuje, je konečně jasné, kolik uhodilo. Stručně si zopakujme řetězec příčin a následků: Jednotliví spotřebitelé byli po selhání poválečného západního modelu rozvoje zhruba po tři dekády povzbuzováni, aby žili nad své poměry; obrovská suma špatných individuálních dluhů, v niž to vyústilo, nakonec těžce zasáhla realitní a finanční trh, na němž některé subjekty ve velkém zopakovaly situaci neúspěšných individuálních klientů; konečně nyní problém vystoupil o další úroveň výše a zasáhl celé státy donedávna "zachraňující" finančníky před důsledky jejich činů.

Je rozdíl mezi tím, jaký byl skutečně život v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-45 a nějakým filmem, který by tu dobu chtěl dnešním lidem třeba i nezkresleně ukázat. Z Protektorátu se po dvou hodinách neposílaly známým esemesky, jaké to bylo úžasné drama, tam se lidé báli zvonku u dveří, za nimiž by stáli dva muži v kožených kabátech. Poslouchal se Londýn a na mapách se sledoval vývoj na frontách. Mohu ujistit Borise Cveka, že by se jako Čech tehdy také nemohl dočkat, aby co nejdříve přijeli vojáci s tou "nechutnou" sovětskou rudou hvězdou se srpem a kladivem na čapkách.

Podobně jako František Nevařil jsem Protektorát prožil - a přežil. Mého otce zatklo gestapo - nikoliv německé, nýbrž nacistické a nikoliv německý, nýbrž nacistický soud ho odsoudil k trestu smrti.

Sovětský svaz vskutku vyhrál válku, o tom nemůže být pochyb. Cesta kterou přitom použil, jistě nebyla snadná a vždy zcela ideální, ale poznámka Borise Cveka skví se mnoha zažitými úzy, které vyplývají z neznalosti věci a nepochopení toho, že zahraničně politická rozhodnutí i vazby jsou podstatně složitější než jsou stávající proklamovaná klišé. Nic na tom nemění fakt, že Sovětský svaz byl fakticky vždy mimo kratičkého období veden vším možným, jen ne levicovou politickou silou, ale naopak, jak píše Trockij, pravicovým thermidorem, který byl ostatně tak dobře brán v salonech západních vládců (mimo právě krátkého období po občanské válce).

Stále se vracející debaty na stále živé (jak pro koho a asi také trochu jde o to, kdy a kdo s tím začne) téma sudetských Němců, v něčem logicky připomínají i diskuzi o tzv. muslimském terorismu. Totiž otázku, v čem jsou spoluviníky terorismu i „umírnění“ muslimové. Ne všichni muslimové jsou teroristé, zní to úsloví, ale všichni teroristé jsou muslimové – a výjimky zde jen příslovečně potvrzují pravidlo.

Ovšemže všichni Němci nebyli nacisté. Ovšemže se našlo i několik nacistů, kteří nebyli Němci, ale například Rakušané, Lotyši et cetera.

Německý spolkový prezident Horst Köhler a berlínský vrchní starosta Klaus Wowereit otevřeli dokumentační centrum nacionálního socialismu nazvaného „Topografie teroru“. „Po prvé po 65 letech od konce druhé světové války bylo tak v Německu přímo na místě činu proti lidskosti otevřeno ústřední muzeum. Žádné jiné místo nebylo tak spojeno se zločiny nacionálního socialismu,“ konstatoval ve svém projevu Köhler. Stalo se tak po 17 letech, kdy byly zahájeny práce na tomto projektu, jehož smyslem je ukázat, že po zkušenostech s nacistickými zločiny není svoboda, lidská důstojnost, tolerance a demokracie samozřejmostí. Podle nejvyššího představitele Německa musí být současně zachována historická odpovědnost země za tuto éru. Jeho projevu předcházelo interview spolkové kancléřky Angely Merkelové k výročí konce války. Varovala v něm před nebezpečím štvaní proti cizincům. „Antisemitismus již jen v náznaku musíme potírat, protože jde o celospolečenské téma,“ prohlásila v rozhovoru se „Süddeutschen Zeitung“.

Hodlám se v tomto článku zabývat činností pražského magistrátu, který si najímá soukromou detektivní kancelář, aby mu obstarala informace o občanech, v tomto případě o nájemcích bytů, které pražský magistrát spravuje. A aby bylo hned na počátku jasné, aby mi to nemuseli moji četní „příznivci“, projevující až hysterický nesouhlas se vším, co o bydlení zde napíši, připomínat, prohlašuji rovnou:

• Souhlasím s tím, že pronajímatel má právo mít přiměřené informace o tom, co se v jeho domě děje, jak se zde chovají nájemci bytů.
• Uznávám, že uzavírání nájemních smluv na dobu určitou je vhodnou ochranou pronajímatele proti neřádným nájemcům, pokud ovšem po uplynutí času má řádný nájemce právo na opakování doby nájmu za stejných podmínek, tedy na jeho přiměřené prodloužení.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.