Norman Paech je profesor práva v důchodu a bývalý poslanec německého parlamentu. Byl na palubě té lodi, kdy izraelští vojáci usmrtili nejméně 9 aktivistů. Je mu 72 let a v úterý večer ve 22 hodin GMT poskytl po dlouhé cestě domů rozhlasové stanici BBC Radio Four rozhovor. Svědčil o tom, co se stalo na té lodi v pondělí v brzkých ranních hodinách:

Norman Paech: Najednou, ráno, asi o půl páté, jsem uslyšel obrovské výbuchy a exploze. Šel jsem k svým přátelům a ti řekli Jsou tady Izraelci. obklíčili naši loď. O několik minut později došlo k střelbě na horní palubě.

Reportérka: Takže vy jste slyšel střelbu na horní palubě. Izraelci tvrdí, že lidé na palubě té lodi stříleli první. Je to podle vás, co se stalo?

Hlavní, mimořádnou zprávou dne, zůstává v mezinárodních médiích bezprecedentní útok Izraele na humanitární konvoj v mezinárodních vodách Středozemního moře. Zde je pár útržků z průběžného zpravodajství listu Guardian:

Pozoruhodná reakce "Dr. Farmisala Subotky" (Přemysl Sobotka, ODS)

Zdroj ZDE

President of the Czech Senate, Dr. Farmisal Subotka, visited the Knesset on Wednesday and expressed unprecendented support for Israel regarding the Gaza flotilla. Subodka said it was a planned provation against Israel.

"Many in Europe agree with me but are afraid to voice their opinion," he added.

Předseda Senátu ČR, Dr. Farmisal Subotka, navštívil ve středu Knesset a vyjádřil bezprecedentní podporu pro Izrael v souvislosti s flotilou pro Gazu. Subodka (sic) řekl, že to byla plánovaná provokace proti Izraeli.

"Mnoho lidí v Evropě se mnou souhlasí, ale bojí se vyjádřit svůj názor," dodal.

Chucpe, napsal Ladislav Žák v Britských listech, komentovav příběh izraelského zásahu proti lodím s humanitární pomocí. Trochu se usmívám, když ten název těch lodí píšu, zase jsem si vzpomněl na humanitární bombardování… Všechno, co napsal, je logické a rozumné a zároveň to je jen jedna možnost. Už kolem Gazy jsem se tu zapletl do debaty, v níž se jednalo o týž problém. Kdybych byl stratégem Hamásu, jednal bych přesně tak, jako Hamás jedná: samozřejmě bych zřídil řadu radikálních skupin, které by útočily na Izrael (Ondřej Neff použil dobré, i když nepřesné přirovnání „Jak by se tvářili Češi, kdyby sudetští Němci ještě v roce 2010 tu a tam stříleli rakety na Domažlice a Tachov?“ Nespravedlnost se odehrála zhruba ve stejné době, nebyla „správně“ napravena, můžeme diskutovat o oprávněnosti vzniku českého/československého státu atd.) a tvrdil, že na ně moc nemám vliv, a každý sklad munice bych umístil v přízemí nemocnice nebo školy. Je to chucpe? Nebo jenom cynicky chytré?

V zásadě se ztotožňuji s názorem A. Koenigsmarka na zásah Izraele proti "humanitární pomoci" Gaze. Kdyby nebylo palestinských teroristů (nepopírám, že ti nespadli z nebe, ale Izrael si za ně může do jisté míry sám), mohli by obyčejní Palestinci žít v míru s židovským státem a ještě profitovat z jeho ekonomiky. Jakkoli cítím s obyvateli Gazy, považuji je především za rukojmí a nástroj Hamásu, kterého se bojí ne jen Izrael, ale i Egypt a umírněný Fatah.

K článku pana Koenigsmarka:

Nečetl jsem celý článek pana Neffa s "dobrým" přirovnáním:„Jak by se tvářili Češi, kdyby sudetští Němci ještě v roce 2010 tu a tam stříleli rakety na Domažlice a Tachov?“ Každé přirovnání kulhá, ale k danému bych ještě přidal:"...protože jim (Češi) nedovolí opravit jejich rozbombardovaný dům, obehnaný deset metrů vysokou zdí, v Deggendorfu, zničený dalekonosnými houfnicemi (české) armády," píše Emil Ruml.

V odpovědi na otázku pana Mašína, ano jedná se jednoznačně o únos, pirátství, banditismus a státní teror podniknutý ze strany Izraele. Jakési řeči o právu na preventivní blokádu i v mezinárodních vodách obhajují dnes jen dvě entity. A to tento nepokrytě "darebácky" konající stát a rovněž nikoliv zcela překvapivě "náš" velvyslanec Pojar, podle svého vyjádření pro úterní Právo, napsala čtenářka, kter8 se podepsala jako Sylvania Oddio.

V několika diskusích ke zprávám o izraelském útoku na aktivistický humanitární konvoj, k němuž došlo v pondělí v mezinárodních vodách, jsem poněkud překvapeně našel kategorické tvrzení, že přepadení, včetně těch zabitých, jsou "vrahové a zločinci", protože vůči vojákům použili násilí. Je zřejmě docela příznačné, že v poněkud jiném kontextu bývají mnozí autoři takových výroků často ochotni do krve hájit právo majitele domu namístě zastřelit přistiženého lupiče. Analogie ovšem tyto lidi nevede k tomu, aby hájili i právo nyní přepadených na sebeobranu - patrně proto, že jsou sami především fascinováni brutálním použitím síly a jeho vykonavateli, pro něž teprve až druhotně hledají nějaké věrohodné ospravedlnění.

Vážení čtenáři,

je nám to trapné a jsme si vědomi, že napínáme vaši trpělivost k prasknutí, nicméně stav finančních prostředků Občanského sdružení Britských listů je k dnešnímu dni 11 284,73 Kč. Nestačí na běžné provozní náklady listu a musíme se bohužel znovu obrátit na čtenáře, kteří pravidelně finančně nepřispívají, aby svůj list podpořili jakoukoliv minimální částkou. Musíme v blízké budoucnosti uhradit přibližně 30 000 Kč za vypracování účetnictví za rok 2009, máme nezaplacené účty za programování systému (v poslední době především dotazníku o postojích čtenářů k dnešnímu režimu a k režimu před rokem 1989; budeme muset hradit také jeho zpracování; provádíme průběžně i další nutné programátorské práce), zkolaboval nám redakční počítač, který jsme museli nahradit, zatím jsme ho nezaplatili; máme celou řadu dalších běžných provozních nákladů, bez nichž se provoz listu prostě neobejde.

Prosíme tedy čtenáře, kteří nepřispívají, o pravidelnější finanční příspěvek. Bohužel je smutnou skutečností, že se Britské listy úplně bez rozpočtu vydávat nedají.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Pro příznivce v zahraničí: Prosíme, neposílejte příspěvky bankovním převodem, české banky si za to účtují poplatek až 600 Kč. Máte-li úvěrovou kartu, pošlete příspěvek po jednoduché registraci pomocí systému www.paypal.com na adresu redakce@blisty.cz.

Bez finanční podpory čtenářů vycházet prostě nebudeme moci. Říkám vám to otevřeně, jak to je.

Děkujeme.

Jak víte, hospodaření Občanského sdružení Britské listy pravidelně zveřejňujeme.

Jan Čulík, šéfredaktor

O víkendu v Petrohradě zaútočil veřejně nejznámější ruský rockový zpěvák Jurij Ševčuk na premiéra Putina. Informovala o tom v úterý večer rozhlasová stanice BBC Radio Four. K energické výměně názorů došlo na dobročinné recepci. Natočila to a pak odvysílala ruská státní televize. Zde je pár ukázek:

Jurij Ševčuk: Včera mi telefonoval nějaký váš tajemník, nebo co. Řekl mi, abych vám nedával žádné tvrdé otázky. A hlavně abych se nebavil o politice.

Letošní, tzv. bilderbergská schůzka tajnůstkářské plutokratické skupiny mocných tohoto světa, se bude konat ve španělském letovisku Sitges v Katalánsku. Avšak na rozdíl od předchozích tajných setkání bude zřejmě toto setkání mediálním cirkusem. Média už o něm totiž píší zcela otevřeně, viz tento článek v dnešním Guardianu.

Federální vláda USA v úterý oznámila zahájení kriminálního i civilního vyšetřování dosud pokračující katastrofy plovoucí ropné plošiny Deep Water Horizon v Mexickém zálivu. Pracovníci BP se vzpamatovávají z důsledků několik týdnů trvajícího marného pokusu zastavit únik toxické suroviny a z informace, že nejnovější opatření i v případě úspěchu věci nejprve ještě zhorší. To vše vedlo k výraznému poklesu akcií zmíněné těžařské firmy.

Jak to, že se nikdo z komentátorů Britských listů nepozastaví nad tím, že v ČR se sestavuje koalice poražených, píše jeden známý český novinář, který se nechce podepsat. Je to koalice stran, které nezískaly k vládnutí mandát. Přesto všichni nad tím jásají.

Podstatou demokracie je, že se respektuje vítěz. Podstatou bolševismu je, že hledáš cestičky, jak vítěze převálcovat.

Když 6. května 2010 prohráli v Británii labouristé volby, vznikl obrovský poprask, když krátkodobě začali uvažovat o koalici poražených s liberálními demokraty. Rychle se té představy vzdali.

Žádná z poražených stran, které nyní v ČR chtějí vytvořit vládu, nedeklarovala, že půjde po volbách do koalice. Férové by bylo tedy nechat, aby vládu utvořil vítěz voleb, tedy sociální demokracie, vypsat předčasné volby, v nichž by si to pravicové strany rozdaly se sociální demokracií jako blok.

Rychlá rezignace sociální demokracie na vládu je děsivou neúctou k voličům, co jim dali hlas.

Pro známého nepodepsaného novináře: Vzhledem k tomu, že vůbec nikomu z českých novinářů (a pravděpodobně ani veřejnosti) nepřišlo divné, že volební program TOP09 je od svojí 7. strany prezentován ve formě programového prohlášení vlády (sic!) - viz ZDE nepřijde mi vůbec divné, že nikoho nepřekvapuje sestavování "koalice poražených", píše Petr Furmánek.

Petr Benda se údajně vyjádřil tak, že „Jiří Paroubek již lituje svého rozhodnutí odejít z čela ČSSD“. Není to pravda. Jiří Paroubek má oblíbenou píseň Édith Piaf „Non, je ne regrette rien“ (Ne, ničeho nelituji!). Ničeho tedy nelituje. Ani svého rozhodnutí odejít, ani posledních pěti let v čele vlády a ČSSD.

Petr Dimun, vedoucí sekce PR a marketingu ČSSD

Že politika natočí kamera, jak přijímá úplatek a on neopustí politickou scénu, to samo už je známkou nezralých demokratických instinktů voličů. Ale když je legitimizován tím, že je mu umožněno, aby se vyjadřoval o volebních výsledcích, to je neetické, protože názor takového politika je názorem zaujaté strany, člověka, který se podílí na procesu, k němuž se vyjadřuje. To je příliš cynické. Anebo je to absence zralého uvědomění, že žádná seriozní společnost nemůže dovolit politikovi, kterého zaznamenala kamera, jak přijímá úplatek, aby ho neostrakizovaly seriozní kruhy a média. Britské listy by měly dávat prostor nezávislým komentátorům, jejichž názory nejsou zatíženy oportunistickými zájmy.

V souvislosti s kritikou Fabiana Golga, že jsme neměli publikovat článek Jiřího Dolejše, protože ho zaznamenala loni v září kamera při jednání o úplatku, uvažuji nad argumentací Johna Simpsona, nestora britských televizních novinářů, o tom, zda BBC měla za druhé světové války "vysílat názory Adolfa Hitlera, mít v nacistickém Berlíně reportéra:

K článku Jana Čulíka "Měla BBC za války vysílat názory Adolfa Hitlera?"

Anglický překlad Hitlerovy knihy Mein Kampf vyšel během války v USA v Bostonu r.1943. Známá je úvaha pruského generála Carla von Clausewitze, že válka je „Pokračováním politiky jinými prostředky“. To znamená, že i válečné zpravodajství musí vzít v úvahu tvrzení nepřítele a obyvatele s ním seznámit, motivovat ho k účasti ve válce. Jakými technickými prostředky se to učiní, je dáno možnostmi v dané době. Navíc fakta bývají zkreslena propagandou, vytvářením ďábelského obrazu nepřítele. Bohužel to může vést k podcenění nepřítele, následkem čehož je krach a historie je plná takových omylů, píše Ivan Sommer.

Snad největším podceněním všech dob bylo vyhodnocení stavu Rudé armády a možností Sovětského svazu německým generálním štábem před 2. světovou válkou. V současnosti nepřátelské linie překonává internet. Bylo by nesmyslné to nerespektovat a v médiích zatajovat zprávy.

Lid hrdě povstane, volbou nových stran a preferencemi setne hlavy okoukaným a nenažraným politickým dinosaurům a díky tomu si s obnovenou důvěrou v nové panstvo konečně radostně utáhne své opasky. Takový v pravdě cimrmanovský mýtus vévodil letošním volbám. Nezapomeňme ovšem, že Jára Cimrman byl vlastně mistrem slepých uliček a že ten lid díky své sociální inteligenci možná pochopí, kdyby v téhle uličce utahování opasků zůstal zase sám.

Tak už máme co jsme chtěli. Do sněmovny okázale a s velkou pompou vstoupily dvě pozoruhodná uskupení: Věci veřejné, (coby symbol mediokracie) a TOP 09 (coby symbol marketingu). Tzv.„dinosauři“ byli poraženi (jak by bylo jednoduché, kdyby se problémy daly řešit pouhou výměnou zkažené staré gardy za nezkaženou mladou gardu). Co na tom, že hlavními oběťmi pětiprocentní vstupní klauzule se staly poslední dvě strany (zelení a lidovci), které si čistý štít - uprostřed všeobecné korupce – v podstatě zachovaly? píše Tomáš Bílek.

Není druhé místo v republice tak plodné na osobnosti ovlivňující život proletářů jako je Zlínský kraj. Na Valašsku hájil zájmy sociálních demokratů i T. G. Masaryk. V prvomájovém průvodu kráčel v první řadě Tomáš Baťa, jehož nadstranické volební heslo „Lidem myšlení, strojům dřinu“ dlouho nemizelo z tovární zdi. A můj obdiv má velký šéf za výrok: „Až obujeme svět, vyletíme raketou do vesmíru, obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.“^[1]

Shromáždění se koná ve středu 2.6.2010, 20.00, na Václavském náměstí (před budovou Muzea).

Facebooková stránka věnovaná akci ZDE

Jan Keller vyjmenoval několik důvodů, proč by se levice měla z výsledku voleb radovat. Zpřehlední se situace a pravicová vláda se nebude mít na koho vymlouvat, poučení voliči příště povolají k moci levici.

Hezké vyprávění, útěšné, logické a nepravdivé. Voliči zvolili dvakrát George Bushe jr. a katastrofické výsledky ekonomické a sociální politiky Margaret Thatcherové nerozhodly o pádu Konzervativní strany, labouristé dokázali prohrát volby ještě v roce 1992. I když to se už museli opravdu snažit. Ostatně v České republice se vyskytl zatím jediný ministr financí, který zcela vědomě předložil Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu s pětinásobně podceněným deficitem v porovnání s tím, co jeho úřad oficiálně odhadoval. Ten schválený deficit byl nakonec překročen ne pětkrát, ale sedmkrát, a ten ministr byl ovšem Miroslav Kalousek; přesto dnes právě Kalousek představuje v českém veřejném mínění skálu, na které bude stát pevná vláda rozpočtové odpovědnosti.

Překvapení. Ne, toto nechce být žádný unavený povolební sloupek, který bude plakat nad rozlitým mlíkem uplynulého víkendu. Zajímavé ale je, kromě samotného faktu, že (ne) vyhrála levice, také skutečnost, že se mýlily všechny průzkumy. O důvod více myslet si, že žijeme dvojí život. Ale jsou mezi námi tací, kteří jich žijí ještě více, a nikdo se nediví…

Povolební euforie sice opadla, nastává však jiné exponované období existenčního vyjednávání mezi vítěznými stranami. První prohlášení představitelů tří stran, které participují na složení vlády, se opatrně, až lakonicky vyjadřují k možnostem, kým které ministerské posty budou obsazeny. Nicméně přece jen prosakují kudy tudy jisté náznaky, kdo by kde měl, pokud dojde ke shodě, která ovšem není zdaleka jistá, to které křeslo obsadit.

Poslední české volby jsem začal sledovat v Kanadě a prožil mezi přáteli v Praze. Výsledek voleb bývá považován za hlas rozumu. V Česku ale značně otupeného propagandou sdělovacích prostředků.

Je pravda, že od pravicových médií lze těžko očekávat byť jen náznak objektivity, novináři prostě zpívají píseň chlebodárce. Je tu ovšem veřejnoprávní ČT, která mohla udělat to, co třeba kanadská CBC – tak zvaný reality check, tedy podložení či vyvrácení politických hesel fakty.

Jakožto zodpovědný občan a rozvážný volič chci varovat pomalu vznikající vládu rozpočtové odpovědnosti. Nenechte se ukolébat nejvýraznějším volebním vítězstvím v historii české republiky. Ani poměr 118 ku 82 neznamená, v co doufáte. Nenechte se ovlivnit jásajícími novinovými titulky, že si voliči masivně vybrali pravicové ekonomické recepty. Že si odhlasovali utahování opasků. Že souhlasí s plošným šetřením na svůj úkor. Reálně jste ve volbách vyhráli, to ano. Ale nezvítězili jste jako představitelé pravice. To si prosím uvědomte!

Vzpoura voličů! Hlásal velký titulek na první stránce jednoho z nejčtenějších deníků. Kupodivu měl pravdu! Jenže zúčastněné obyvatelstvo se z většiny nevzbouřilo proti pokořené levici. Jak spočítal Jiří Pehe, rozložení volebních preferencí pravice x levice zůstalo přibližně vyrovnané.

Izrael se stal terčem obrovské vlny globálního odsouzení poté, co jeho vojenská komanda provedla neúspěšný útok na flotilu humanitární pomoci určenou pro pásmo Gaza. Útok skončil masakrem a diplomatickou krizí, kterou řeší Rada bezpečnosti OSN.

Nejméně devět propalestinských aktivistů bylo usmrceno, když izraelská námořní komanda zaútočila na největší loď v konvoji, na níž byli cestující. Desítky dalších osob byly zraněny a evauovány vrtulníky do pobřežních nemocnic v Izraeli.

Izrael uvedl, že v bitvě, která začala v pondělí ráno v mezinárodních vodách asi 64 km od izraelského pobřeží bylo více než 10 jeho vojáků zraněno, dva z nich vážně.

Rozhodně ne podle předvolebních slibů a programových prohlášení několika významnějších stran, jak si můžeme ilustrovat na několika konkrétních číslech:

Volby skončily a pravice slaví. Strany pravého středu ODS, TOP 09 a VV získaly většinu, a to většinu velmi pohodlnou. Obrovské ztráty zaznamenaly největší politické strany, zatímco na pravici však nedošlo k propadu, protože hlasy odpadlíků od ODS zachytila TOP 09, ČSSD obraly o hlasy SPOZ expremiéra Zemana a zčásti také Suverenita Jany Bobošíkové, které se však do sněmovny těsně nedostaly. Přiznám se, že jsem nakonec volil ČSSD, byť s velkou nechutí. Volil jsem ji z tradice, považoval ji za nejmenší zlo ze stran, které měly reálnou šanci překročit 5% hranici nutnou pro vstup do parlamentu. A bylo to také ze solidarity se stranou, na kterou bylo před těmito volbami mnoho útoků. Ale zdá se mi, byť nikoho z představitelů ČSSD osobně neznám, že je tam málo chytrých lidí. A ti, co chytří jsou, mi zase přijdou takoví bezpáteřní. Je to problém nejen ČSSD, ale celé politické scény v ČR, že chytrých a zároveň charakterních lidí je jako šafránu.

An English version of this article is in

A politici dělají další nesmyslné chyby, díky nimž jsou pro smích veřejnosti. Bohuslav Sobotka, který zůstal na čele ČSSD po odstoupení silného lídra Jiřího Paroubka jako jakési slepé střevo, chce být "podle zvyklostí" prezidentem pověřen vyjednávat s ostatními stranami o vládě, v níž by měla ČSSD svou účast. Vláda spojená s ODS či TOP09 by však byla plivnutím na voliče, kteří dali sociální demokracii své hlasy.

Sdružení KohoVolit.eu se před volbami zeptalo kandidujících stran na 56 otázek ohledně plánů na příští 4 roky. Na základě odpovědí jsme zpracovali internetový test (dohromady si naše testy zkusilo asi 1/4 milionu lidí). Odpovědi stran ale teď také umožňují podívat se, co by ČR měla od Sněmovny očekávat. V době "hledání programových průsečíků" to může být zajímavý pohled i pro lidi. KohoVolit.eu bude průběžně sledovat, zda zvolení poslanci hlasují dle toho, jak slíbili svým voličům před volbami.

Některé zajímavé otázky zde vybíráme:

An English version of this article is in

Pokud jde o politický odkaz Jiřího Paroubka, škodolibá poznámka jistého přívržence pravice, že kdo se údajně zastává potřebných, přinejmenším by nemusel být až takový panděras, má zajisté cosi do sebe. To však není ani zdaleka vše - pokud se potvrdí informace, že expředseda po sobě zanechal osmisetmiliónový dluh, bude to pro ČSSD představovat ohromnou zátěž, a to hned ve dvojím ohledu.

An English version of this article is in

Sotvakdo popře,že tato země prochází krizí – hospodářskou i politickou (o jiných nemluvě). O hospodářskékrizi teď mluvit nehodlám, kromě toho se politická zdá bezprostřednější, protože výsledky voleb, které ji dokládají, ještě nedozněly – dokonce nás budou provázet (lépe řečeno budou na nás dopadat) po celé čtyři roky (ve skrytu můžeme doufat, že ne déle).

Volby skončily a jak se zdá, velká část levice nepochopila, že dopadly v zásadě na výbornou. Vládu nyní sestaví výhradně pravicové strany a za veškeré dění v příštích několika letech budou odpovídat právě ony a pouze ony. To je mnohem lepší, než kdyby další patová situace umožnila každému vymlouvat se na toho druhého, jak jsme toho byli svědky doposud. Z výsledků svého vládnutí se nyní již pravice tak snadno nevykroutí.

An English version of this article is in

Podle interních informací od spolehlivého zdroje Britských listů z vedení ČSSD, který nechtěl být jmenován, oficiálně ovšem nepotvrzených, zůstaly po Paroubkovi, Dimunovi a Tvrdíkovi za sérii voleb od roku 2006, kdy se Paroubkův tým ujal vlády ve straně (parlamentní 2006, komunální 2006, senátní 2008, evropské 2009, předčasně zrušené parlamentní 2009 a parlamentní 2010) dluhy ve výši přibližně 800 milionů Kč.

An English version of this article is in

ČSSD vyhrála volby. Sluší se jí gratulovat. Zapšklá, nabubřelá rétorika národního socialisty Paroubka znechutila víc než půl miliónu voličů ČSSD, takže volební vítězství bylo Pyrrhovo. Sociální demokracie, která se nedokázala z vlastní ideové neznalosti a zbabělosti svých elit zbavit nafoukaného egomaniaka Paroubka, získala namísto zisku pouze ztráty. Nevytvořila si koaliční potenciál a nechala vyrůst řadu vůči ní agresivně opozičních uskupení. Odradila značnou část mladých voličů a nechala je volit proti domnělému rudému čertu na zdi. Střední generaci, která už pociťuje zodpovědnost alespoň za své nejbližší okolí, vyděsily móresy některých mafiánů v ČSSD tak, že podpořila jiné mafiány za slib, že "zatočí s korupcí".

Teoretici ropného zlomu předvídají konečný pokles světové ropné produkce, kdy nebude dostupný žádný dostatečný alternativní zdroj či technologie, které by nahradily ropu jakožto páteřní zdroj průmyslové společnosti. Namísto nekonečných debat, zda mají teoretici ropného zlomu pravdu či nikoli, položme si prostou otázku, co by se stalo, pokud by pravdu měli. Na základě historických případových studií zde dokládám, že v různých částech světa budou reakce různé - od vojenské agrese přes autoritářské restrikce k mobilizaci lokálních sil.

Na počátku následujícího myšlenkového experimentu stojí středně optimistický předpoklad, že ČR, stejně jako ostatní státy světa, bude s vyvrcholením světové produkce krve moderní ekonomiky, tedy ropy, tak či onak konfrontována kdykoli v blízké budoucnosti, nejpozději však během následujících dvaceti let. (Radikální analýzy tvrdí, že k ropnému zlomu, tedy k vyčerpání poloviny efektivně vytěžitelných světových zásob, došlo již v roce 2008 - a probíhající ekonomická krize je už současně také počátečním stádiem terminální krize fosilní energetiky.) Kdo věří v technologické zázraky typu auta jezdícího na vodu, kapesního fúzního reaktoru za pět let, či dokonce v nekonečnou energii neviditelné ruky trhu, ten ovšem ani s umírněným východiskem souhlasit nebude a nemá žádný smysl, aby v četbě pokračoval.

Cizoložný ženich a dvě bohaté nevěsty. Která má kapavku a která AIDS? A stejně jako šišlavý dědečk z reklamy na půjčku Komerční banky volá ODS: "Mě si všichni volí pro peníze"... I takto cynicky by bylo možné soudit námluvy ODS, TOP09 a VV. Shodnu se nejspíše s mnoha politology, že křesťan Kalousek, upír Šťáva a zbrojař Háva v pozadí senilnějícího knížete z Orlíku na jedné straně a pseudoinvestigativní Radek John s soukromými špionážními firmami, smečkou hladových podnikatelů a americkými lobbisty v pozadí je pro dominantní podnikatelskou lobby ODS větší koaliční riziko, než pokračování jakési pseudoúřednické vlády obdobné té, co povstala z kabinetu Jana Fischera či dokonce přímá "státotvorná" koalice ODS s ČSSD. Voliči rozhodli tak, jak rozhodli. V ODS ovšem i o buranském Topolánkovi, hloupém Julínkovi, militantním Langerovi nebo siláckém Štěpánkovi. V ČSSD o buranském Paroubkovi. Teď by ale po emocionálně vyostřené kampani měl přijít rozum. Tato republika nepotřebuje vychylovat kyvadlo dál doprava a rozdělovat občany "strašením". Potřebuje stabilitu středového "řešení". Byť na půdorysu pragmatismu.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.