Většina z nás tuší, že jediná pravda neexistuje a že skutečnost je vždy složitější
5. 7. 2015
/
Kryštof Kozák
čas čtení
8 minut
„Postremo, studia humanitatis impigro labore culturos et
provecturos, non sordidi lucri causa,
nec ad vanam gloriam captandam, sed ut
veritas propagetur et lux eius, qua salus generis humani continetur,
clarius effulgeat.“ (to není „cut and
paste“, některé věci je dobré vědět i o půlnoci hned).
Znamená to, že každý magistr na rozdíl od bakalářů slibuje, že se bude s neúnavnou pílí věnovat poznávání věcí lidských, ne pro špinavý zisk, ani pro získávání prázdné slávy, ale aby se šířila pravda a aby její světlo, v němž spočívá blaho [ale i
“spása”!] lidského rodu, jasněji zářilo.
Je to
1) apel na poznávání sebe sama i člověka jako takového, humanitas v
širokém slova smyslu;
2) světské věci ti naplnění nepřinesou, budeš-li věrný tomuto slibu, musíš
být vždy tak trochu disidentem;
3) pravda jako svrchovaná hodnota, jež ukazuje cestu.
Problém je, že dnes lidé na univerzitě studují magisterské obory
především „sordidi lucri causa“ (pro špinavý zisk), případně pro „venam
captandam gloriam“ (prázdnou slávu).