Environmentální důsledky těžby olova v zambijském Kabwe jsou dodnes citelným dopadem západního kolonialismu

20. 5. 2024 / Martin Vrba, Elfredah Kevin-Alerechi, Cindy Sipula

Jedná se globálně o jeden z vůbec nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších případů environmentálního znečištění dvacátého století: desetitisíce žen a dětí v zambijském městě Kabwe se podle všeho už před několika dekádami otrávili olověným prachem. 

O jejich situaci před čtyřiceti lety informovalo několik světových médií — mimo jiné proto, že k otravě mělo dojít v důsledku těžby olova v tamějším dolu známém jako Broken Hill, který vlastnila a řídila britská nadnárodní korporace Anglo-American až do roku 1974, kdy byl zambijský těžební průmysl znárodněn.

Přestože byl důl uzavřen už v roce 1994, podle místních následky těžby olova pociťují dodnes. Podle jejich svědectví na jejich situaci nezměnila nic ani půjčka od Světové banky, která v průběhu let vyčlenila 65,6 milionu dolarů na pětiletý projekt pro zambijskou vládu.

Jeho cílem bylo snížit zdravotní rizika v důsledku znečištěného životního prostředí v těžebních lokalitách. Projekt byl zaměřen zejména na obyvatele obcí Chingola, Kabwe, Kitwe a Mufulira, přičemž zvláštní pozornost byla v rámci projektu věnována právě řešení situace kolem otravy olovem v obci Kabwe.

Dlouhotrvající situace nakonec vedla k právním krokům: 23. srpna 2019 oznámily advokátní kanceláře Leigh Day a Mbuyisa Moleele se sídlem ve Spojeném království, respektive v Jihoafrické republice, svůj záměr podat hromadnou žalobu proti společnosti Anglo-American South Africa (AASA) jménem žen a dětí žijících v Kabwe, které utrpěly otravu olovem.

Ta má podle žalobců mimo jiné za následky trvalé poškození mozku a kognitivních funkcí především u nově narozených dětí.  Podle slov žaloby tato otrava historicky vznikla v důsledku nezodpovědného řízení olověného dolu Kabwe společností Anglo-American.

Ta obvinění odmítá s poukazem na to, že v době, kdy mělo ke zmíněné otravě olovem dojít, už znárodněný důl patřil zambijské vládě. Právník obětí Richard Meeran ale trvá na tom, že během svého dvacetiletého působení v Zambii způsobila korporace Anglo-American rozsáhlé škody na místním životním prostředí.

Přetrvávající dopady

Přestože k prvnímu incidentu došlo před čtyřiceti lety, pro obyvatele Kabwe se o dalekou minulost nejedná: následky totiž pociťují dodnes. Před necelými šesti lety byla dvojčatům Mumbi Derricka, která chodí do sedmé třídy, diagnostikována otrava olovem.

Jakkoliv ho taková nečekaná diagnóza šokovala, byl nemile překvapen i tím, že navzdory tomu, že šlo prokazatelně o otravu olovem z místního uzavřeného dolu, které stále prosakuje mimo jiné do spodních vod, nedostalo se mu žádné podpory od vlády, státu, ani místního zastupitelstva.

Podle jeho slov "vláda pro vyřešení situace neudělala nic; v médiích sice slyšíme zprávy o snaze dlouhodobý problém řešit, ale žádné výsledky zatím nevidíme.”

Situace je obzvlášť nebezpečná pro těhotné ženy. Precious Mwamba je jednou z místních žen, které jsou vystaveny kontaminaci olověným prachem v důsledku pokračující nelegální těžby. Pro Mwambu jako budoucí matku je životní prostředí prioritou, stejně jako dostatek pitné vody a zdravé potraviny.

Obává se ale, že množství olova ve zdejší půdě i podzemních vodách může vést k onemocnění i trvalým následkům, se kterými mají místní spoustu negativních zkušeností.

"Lidé tady většinou trpí chřipkou, kašlem a mají potíže s dýcháním v důsledku vdechování olověných emisí.” Podle Mwamby, která prodává zeleninu, každodenní nelegální přeprava olova kontaminovala i její produkty: “Můžete zeleninu umývat jak chcete, ale kontaminace olovem se tím nezbavíte.”

Damas Semechi se do Kabwe přestěhoval, když mu bylo 21 let, a podle jeho slov byla komunita v té době dobrým místem k životu. Semechi, který je nyní předsedou výboru pro rozvoj okrsku Waya, sdělil, že nejen voda, ale v podstatě všechno, co místní obyvatelé konzumují a s čím přicházejí do styku, je kontaminováno olovem.

"V současné době je v půdě velké množství olova. Je jím kontaminována i voda, kterou se zásobují lidé v oblastech Chowa a Waya. Stejně tak jsou znečistěna i všechna pole a zahrady, takže si děti na denní bázi hrají v silně toxickém prostředí.”

Podle Semechiho kromě znečištění olovem také místní nákladní doprava víří prach z nezpevněné silnice, což obyvatelům v blízkosti dolu způsobuje další zdravotní následky. Vysvětlil, že silnice používaná k přepravě prochází skrz obci, takže obyvatelé musí neustále zavírat okna, aby snížili množství emisí, které se dostane do jejich domácností. "Nákladní automobily projíždějící z černé hory [nelegálního dolu] znečišťují komunity Chowa a Waya zvýšenými emisemi a nadměrnou přepravou.” 

Podle svých slov dlouhodobě vyzývá vládu, aby začala pracovat na dlouhodobých řešeních. Zároveň s obavami poznamenal, že dosavadní praxe odběru vzorků pitné vody, které zkoumají její kvalitu, byla z neznámých důvodů ukončena.

Olovo, které má negativní dopady hned na několik tělesných funkcí, je kumulativní toxin se škodlivými důsledky zejména pro malé děti. Je jednou z deseti chemických látek, které Světová zdravotnická organizace (WHO) označila za závažné ohrožení veřejného zdraví. Riziko otravy takovými látkami vyžaduje, aby členské státy přijaly vhodná opatření na ochranu zdraví pracovníků, dětí a žen v reprodukčním věku.

Ze studií Světové zdravotnické organizace vyplývá, že neexistuje míra expozice olovem, která by neměla nepříznivé účinky. "Malé děti mohou trpět zásadními a trvalými zdravotními dopady a postižením, a to včetně vývoje mozku a nervového systému. Expozice těhotných žen olovem může způsobit potrat, porod mrtvého plodu, nebo předčasný porod.”

Historie otravy olovem a boj za spravedlnost

Právníky Richarda Meerana z Leigh Day a Mbuyisu Moleeleho kontaktovala Zambijská ekologická organizace kvůli otravě olovem v Kabwe už před více než dvaceti lety. Následný soudní spor byl veden proti společnosti Anglo American South Africa Limited, bývalé mateřské společnosti skupiny v době, kdy se Anglo American podílela na aktivitách dolu Kabwe.

Advokáti Leigh Day a Mbuyisa Moleele nakonec podali 20. října 2020 hromadnou žalobu u Nejvyššího soudu v Gautengu v Jihoafrické republice, v níž požadují odškodnění pro osoby postižené otravou olovem. V roce 2022 se k této žalobě proti připojily také agentury OSN a Amnesty International. Jihoafrický soud akceptoval tyto odborníky OSN jako amici curiae v žádosti o hromadnou žalobu.

Podanou žalobu proti těžební společnosti Anglo-American jménem 140 000 žen a dětí v Kabwe, které tvrdily, že byly otráveny olovem z jednoho z jejích dolů, ale 15. prosince 2023 jihoafrický soud zamítl. A to navzdory zmíněné podpoře případu ze strany Amnesty International, OSN a dalších mezinárodních organizací.

Ve 126 stránkovém rozsudku soudkyně Leonie Windell uvedla: "Žalobci se domáhají uplatnění neudržitelného nároku, který by vytvořil závažný precedens. Tímto precedentem je, že by firma mohla být činěna odpovědnou půl století po ukončení své činnosti, vůči generacím, které se ještě nenarodily, v důsledku toho, že byla souzena na základě budoucích znalostí a norem, které v té době ještě neexistovaly."

Korporace Anglo American odpovědnost za otravu olovem důrazně odmítá a veškeré žaloby požaduje za nepodložené. V e-mailové korespondenci uvedla, že se i nadále bude horlivě bránit, protože za situaci v Kabwe nenese žádnou zodpovědnost - jak podle jejího mluvčího nedávno potvrdil Vrchní soud v Jihoafrické republice v prosinci 2023.

Soud sice svým rozsudkem hromadnou žalobu zamítl, ale zároveň uznal, že představuje skutečně jediný schůdný prostředek, kterým se mohou oběti z Kabwe domoct spravedlnosti. Jak se v rozsudku uvádí: "Hromadná žaloba tohoto druhu je jedinou realistickou a vhodnou metodou pro rozhodování těchto sporů."

Společnost Anglo American dále uvedla, že podle ní ze soudních podání vyplývá, že se “nás společnost Leigh Day snaží přimět k odpovědnosti za důl, který, jak uznává, jsme v dané době už nevlastnili ani neprovozovali, a zkresluje tak fakta a ignoruje další subjekty, kteří důl vlastnili a v daném období provozovali. Od samého počátku jsme tvrdili, že tato žaloba je zcela chybně koncipovaná, a je zřejmé, že soud uznal její četné právní a faktické nedostatky a usoudil, že není v zájmu spravedlnosti, aby hromadná žaloba dále pokračovala.”

Leigh Day a Mbuyisa Moleele ale tvrdí, že zkreslování fakt se naopak dopouští společnost Anglo American a ignoruje svou vlastní historickou roli v Kabwe. Jak k tomu dodává právní zástupce Meeran: "Společnost Anglo American sice tvrdí, že za situaci v Kabwe nenese odpovědnost, protože nebyla většinovým vlastníkem dolu a byla pouze 'menším investorem', ale příslušný precedent jasně říká, že pro existenci povinnosti péče podle zákona o nedbalosti je relevantní kontrola a řízení, nikoli většinový podíl."

Leigh Day a Mbuyisa Moleele nicméně v lednu 2024 oznámili, že právníci zastupující oběti podali žádost o podání odvolání proti prosincovému rozsudku jihoafrického soudu. Meeran považuje rozsudek z prosince 2023 za "zásadně chybný a proti rozhodnutí bylo podáno odvolání. Hlavním problémem, na němž rozsudek stojí, je přesvědčení, že tento sporný případ stojí na slabém zdůvodnění, s čímž rozhodně nesouhlasíme; ve skutečnosti se domníváme, že podklady, se kterými pracujeme, jsou zásadní.”

Otázkou také zůstává, zda a do jaké míry společnost Anglo American věděla o škodlivém dopadu olověného dolu na místní komunity. Jeden ze svědků, Dr. Ian Lawrence, který byl zaměstnán společností Anglo American South Africa jako důlní lékař v dole Kabwe, v přísežné výpovědi tvrdil, že společnost si byla vědoma nebezpečí otravy olovem v Kabwe již v roce 1970.

Podle Meerana doktor Lawrence, který znečištěné oblasti v Kabwe navštívil v roce 1969, doporučil společnosti Anglo American, aby provedla různá nápravná opatření, jako je pokrytí půdy vrstvou ornice a přemístění komunit. Společnost ale tehdy uvedla, že by se jednalo o příliš nákladné řešení, a místo toho přemístila pouze své zaměstnance.

Kam se poděly peníze od Světové banky?

Situace je ale pro obyvatele Kabwe komplikovaná i ve vztahu k vlastním politickým institucím. V roce 2016 se totiž zambijská vláda a Světová banka podle všeho dohodly na půjčce ve výši 65,6 milionu dolarů, která zahrnovala mimo jiné i opatření na snížení znečištění olovem v lokalitě Kabwe. Tento několikaletý projekt má aktuálně skončit 28. června letošního roku.

Podle Světové banky se projekt skládá ze čtyř částí. Jak se tvrdí v oficiální dokumentaci: ”První část, sanace kontaminovaných ohnisek a zlepšení environmentální infrastruktury, bude financovat konkrétní sanační činnosti a související environmentální infrastrukturu v oblast Kabwe."

Navzdory této půjčce od Světové banky, jejímž deklarovaným cílem je řešení situace v Kabwe, ale místní tvrdí, že se jim dosud nedostalo žádné vládní pomoci. Půda je stále znečištěná olovem, k žádným plošným opatřením nikdy nedošlo a prašné silnice jsou i nadále ve špatném stavu, což přispívá ke zdravotním problémům lidí žijících v blízkosti dolu.

Kromě toho další šetření odhalilo, že vláda utratila více než 292 tisíc dolarů z půjčky Světové banky za automobily, jejichž účel je neznámý. Z údajů o zadávání veřejných zakázek vyplývá, že v září 2020 byla uzavřena smlouva na 44 tisíc dolarů na pořízení "motorových vozidel pro Kabwe", jak Světová banka uvádí na svých webových stránkách.

Na e-mail s žádostí o vyjádření k hodnocení projektu a k tomu, zda probíhají další jednání vzhledem k faktu, že datum ukončení projektu je 28. června 2024, zástupci Světové banky neodpověděli. Na žádost o vyjádření k celé situaci podobně reagovalo i zambijské Ministerstvo pro ekologickou ekonomiku a životní prostředí, které je součástí výboru, jenž má být zodpovědný za sanaci dolu v Kabwe. Ministerstvo pouze opakovaně uvedlo, že odpovědný ministr není k dispozici, aby odpověděl na připomínky.

Na obyvatelé Kabwe tak zatím příliš růžová budoucnost nečeká: dosavadní pokus o alespoň částečnou nápravu škod soudní cestou nesklidil úspěch ani s pomocí Amnesty International, mezinárodního právního týmu a podpory institucí OSN. Stejně tak se podle přímých svědectví místních se neukazuje, že by finanční prostředky, které měla zambijská vláda dostat k dispozici od Světové banky, měly jakýkoliv významnější pozitivní dopad na život zdejších komunit.

 

Projekt vznikl s finanční podporou nadace Journalismfund Europe