Ve svém nedávném projevu k valnému shromáždění Organizace spojených národů opakoval nový kanadský ministerský předseda Paul Martin svůj odpor proti umisťování zbraní na oběžnou dráhu kolem Země a nabádal lidstvo, aby tuto poslední "frontu" udržovalo zbraní prostou. Téměř ve stejnou dobu ale kanadský ministr národní obrany Bill Graham promlouval poněkud jinak na Královském kanadském vojenském ústavu, kde byli zastoupeni i členové Atlantického kanadského výboru a Kanadského ústavu pro strategická studia.

Zdůraznil, že má jako ministr národní obrany zodpovědnost za ochranu kanadských občanů, a tedy si myslí, že by se měla Kanada zúčastnit amerického plánu na vybudování raketové obrany severní Ameriky. Řekl, že jsou "naši američtí přátelé rozhodnuti takovou obranu vybudovat ať s kanadskou účastí nebo bez ní - a my si uvědomujeme nutnost chránit Kanadu a také udržovat úzké přátelské vztahy se svými sousedy". Dodal, že Kanada požaduje od Spojených států potvrzení, že se v tomto systému nebudou umisťovat zbraně do vesmíru.

Redakce novin The Ottawa Citizen okamžitě velice pochválila pana ministra, že konečně mluví rozumně, protože až dosud jsme byli příliš často svědky protiamerické nálady nejen u voličů ale i u kanadských vládních politiků. Stanovisko redakce ovšem nikoho nepřekvapilo, protože ta vystupuje za všech okolností mnohem konzervativněji než samotná kanadská Konzervativní strana. Nelze jí ale upřít zásluhu na tom, že uveřejnila rozbor Susan Rileyové, která obvykla zastává názory diametrálně odlišné od redakce.

Rileyová především připomněla, že si pan ministr pospíšil podpořit amerického prezidenta Bushe, ačkoliv není jisté, že ten vyhraje v listopadových prezidentských volbách. Je známo, že je demokratický kandidát John Kerry vůči tomuto obrannému plánu velice skeptický a prohlásil, že by jeho uskutečňování nemělo u jeho vlády žádnou prioritu. Proto byla věta v projevu kanadského ministra "ať bude americká vláda republikánská nebo demokratická, chceme, aby se nám mohli podívat do očí a potvrdit, že jsme jejich spojenci", poněkud neuvážená. Podobně byla věta o tom, že "naše neúčast by silně ohrozila naši suverenitu".

Na první pohled si názory ministerského předsedy a ministra obrany odporují, jestliže si uvědomíme to, co si skutečně mnoho Kanaďanů myslí, že totiž povede raketová obrana severní Ameriky k umístění zbraní do vesmíru a že ty zbraně budou nukleární. V počátečním stádiu má "štít" spočívat na sestřelování atomových i biologických raket mířících na severní Ameriku ze Severní Koreje a Íránu a také náhodně odpálených raket z Číny a Ruska. K tomu účelu mají být používány rakety umístěné na pevné zemi a na moři. Kdyby mělo skutečně dojít k �raketové přestřelce� a kdyby americké rakety skutečně úspěšně sestřelovaly ty nepřátelské, obojí by padaly na kanadské území a tato země by to �schytala� od obou nebo více protivníků. Taková vyhlídka kanadské občany nijak netěší.  V rozpočtu amerického prezidenta na rok 2005 je už pamatováno na předběžné zkoušky zbraní ve vesmíru a na ně by měly navazovat průmyslové zkoušky vesmírných zbraní. Zpráva z Pentagonu o případném vlivu zkoušek na životní prostředí upozorňuje, že by mohly střepiny z vesmírných zbraní neblaze ovlivňovat Mezinárodní vesmírnou stanici.

Utkvělou představu prezidenta Bushe, že právě tento "deštník" ochrání severní Ameriku, zatím nijak neovlivnil dosavadní vývoj ve válce proti terorismu, kdy skutečné odborníky více znervózňují zbraně, které by mohly být dopraveny do Spojených států po souši nebo po vodě než balistickými raketami přes severní pól.

Paní Rileyová zde upozorňuje, že současné tvrzení o nutnosti raketové obrany a požadavek, aby se zbraně neumisťovaly na oběžnou dráhu svědčí o naivním nebo nečestném uvažování. Vždyť kanadská Konzervativní strana, která obecně podporuje Bushovy vojenské ambice, přiznává jejich spojení. Tak například její kritik národní obrany pan Gordon O'Connor požaduje ve svém otevřeném dopise, aby se spojitost mezi raketovou obranou a umisťováním zbraní do vesmíru projednávala kanadskou vládou i parlamentem.

Náhlá přeměna pana ministra Grahama na jestřába ho staví do opozice vůči dřívějšímu ministrovi zahraničních věcí Grahamovi (tedy jemu samotnému) a ukazuje na úzkočnost liberální politiky. Ve své dřívější vládní funkci byl pan ministr Graham mnohem méně nadchnutý pro raketovou obranu a jednou se o ní zmínil jako o "fantazii podle Julese Verna", kdy by se jednou kulkou měla sestřelit jiná. Tehdy - ano, to bylo "tehdy" - pan ministr pochyboval o tom, zdali je to technicky možné. Dnes ale obrátil a řekl: "Můžete namítat, že toho dnes není možné dosáhnout, ale nevíme, zdali to bude nemožné i za deset roků".

Paní Rileyová upozornila, že byla v srpnu ve vší tichosti doplněna smlouva o NORADu, která umožňuje kanadsko-americké sledování raketové obrany, což vypadá na to, že vlastně byla mlčky taková obrana schválena. A potom jsou tu fámy o úžasných vojenských zakázkách pro kanadské firmy!

Nejsilnějším argumentem kanadského ministerského předsedy je údajná starost o kanadskou suverenitu. Prezident Bush, který může být znova zvolen, ale ukázal, že jedná naprosto jednostranně, když se domnívá, že je ohrožena americká bezpečnost. Kanadské odmítnutí účastnit se by tedy nemělo skoro žádný vojenský vliv, jenom by se na Kanadu ve Washingtonu hledělo ještě hůř. Pan Martin se zmínil o možnosti, že by byla nad kanadským územím sestřelena napřátelská raketa aniž by o tom byla Kanada uvědoměna - pochopitelně, takové věci se dějí rychle a není při nich čas na konzultace.

Co by se tedy stalo, kdyby se Kanada nezúčastnila? Paní Rileová se domnívá, že by se ochladily diplomatické vztahy. A kdyby se zúčastnila - mají snad Američani přichystánu nějakou odměnu? "Ne", odpovídá si reportérka, "žádná americká vláda nemá tu nejmenší tendenci a dokonce ani schopnost skončit se zastrašováním kanadských výrobců řeziva nebo znova otevřít společné hranice pro volný tržní pohyb kanadského hovězího dobytka odměnou za případnou kanadskou účast na uvedeném vojenském megaprojektu". Vyslovila naději, že se bude o všech těchto problémech jednat v kanadském parlamentu, ale výsledek nelze předpovědět. Konzervativní strana prohlašuje, že "zatím" není rozhodnuta přijmout ani odmítnout kanadskou účast. Noví demokraté, Quebecký blok a mnoho poslanců menšinové liberální vlády jsou proti účasti. Přes to je ale nesnadné představit si opatrnického ministerského předsedu Martina, že by měl takovou odvahu jako předešlý ministerský předseda Jean Chrétien a řekl "ne". I kdyby řekl "ano" z vlastního přesvědčení, bylo by to lepší než jeho obojaké jednání, které se ukazuje jako jeho charakteristický rys. Takže jeho ministr říká "ano" zatímco on předstírá, že říká "ne".

Zatím redakční komentář velice chválí ministra obrany, že se zbavil "infekce slabosti", kterou se nakazil, když byl dříve ministrem zahraničních věcí a "konečně začal jednat správně". Těsně vedle článku paní Rileové tvrdí redakce, že varování pana Martina před umisťováním zbraní do vesmíru v žádném případě nebrání ministru obrany velice správně podporovat účast na americkém obranném štítu. Oba dva politici si prý podle redakce uvědomují, že nemohou dovolit, aby byly přátelské vojenské vztahy Kanady a Spojených států ohrožovány lidmi, jejichž nedostatečná láska k prezidentovi Bushovi jim zamlžuje obzory dlouhodobýcjh kanadských zájmů.