Je zajímavé, že vůle k prezentaci scénářů k nevíře těm některým nahoře zůstala. Už dávno nejde o to, že bychom se stali "národem akcionářů". Taky nějaká ta voda uplynula od časů prý nevinné "bamberské selanky". Když byl před časem vsazen do svérázné hry o důvěru nezúčastněných potenciálních kibiců jeden byt a jeden dům, nezdálo se, že by se mělo na obloze popularity dlouhodobě jednoho z nejpopulárnějších politiků současnosti zamračit k možné bouři nelibosti jisté části veřejnosti. Meteorologii té nejdřív jen opatrně se blížící bouře není třeba popisovat. Průtrž je tady.

Snad stojí za zmínku i to, jak málem odjakživa míval lid k těm nahoře neskonalou důvěru; především v to, co všechno mohou. Jak nás v našem zájmu vedou. Co všechno dopředu vědí, že nás čeká, a co buďto naservírují (že si to zasloužíme), anebo co od nás odvrátí (protože jsou našimi spolehlivými ochránci). Málem jako bohy na nebesích je vnímáme. Říkat jen, že to jsou "celebrity", je málo. To může být i herec nebo zpěvák. Ale politik, to je neomylný, stále bdící, stále obětavý a rozhodný strážce majáku země, anebo kapitán státního korábu. Takový politik ví, co čeká jeho národ za rok, za pět let; a hlásá odpovídající "program" k takové plavbě. Potom překvapuje, že politik nedomyslí, co jej může čekat osobně. Zvláště když je navíc školeným právníkem.

Přitom se taková "věc" přihodí v citlivém čase zkoušek. Ve straně skoro ze všech stran ostřelovaného politika nedávno bylo zemětřesení. V době, kdy taková "jednota strany" může být poukázkou na příští zacelení ran, máme v největší vládní straně nejen rozmanité proudy, ale také hned dva možné pretendenty na stranický trůn. Místo toho, že by takto navenek strana pozitivně inzerovala, jakou ctí je "pluralita názorů", nešťastně "praská ve švech" tolik potřebné akční jednoty. A pokud teď zní od Lidového domu hlas, že tam premiérovo vysvětlení naprosto stačí, ta zdrcující opačná ozvěna z jednoho průzkumu veřejného mínění je toho varovnou ozvěnou. (Také to vysvětlení bývalého šéfa strany Zemana kolem jednoho už jakoby v nepaměti podpisu v ceně možných stamilionů za vysouzený Lidový dům je nadmíru zarážející, ne-li nevěrohodné a taky podezřelé. Nezkoumejme teď dál, co v té další kauze jsou vlastně ty zase znovu teď zveřejňované "dobré mravy".)

Pokud se udržela křehká vládní koalice zatím u moci, pak paradoxně teď ta její křehkost musí být její "silou"; neboť už si vrabci na střechách cvrlikají, že po příštích parlamentních volbách budou "karty" voličské přízně rozdány zcela jinak. Čili: premiéra teď spíše než vlastní nejednou vrtkaví straníci spolehlivě chrání koaliční partneři. A taky trochu řada dalších potenciálních nositelů onoho příznačného "másílka na hlavě" napříč politickým spektrem. Aspoň že mlčí. Neboť tohle v té aktuální kauze rozvrtávat se moc nehodí; zvláště když se svými osobními zájmy nehodlají potrefení chodit na trh. Přece je třeba mít ohled na to, co chtějí či nechtějí další nějak zúčastněné osoby zveřejňovat! Už tak je dost delikátní, že se do téhle veřejné hry s miliony diváků dostala nechtíc majitelka jednoho veřejného domu se svými zárukami a fondy (bez záruky, že je "veřejný", totiž ten dům).

Nejeden z těch velebených tam nahoře hlásá blaho pro "největší počet" spoluobčanů. Že by některým z těch nejlepších z nás jen nedopatřením šlo spíše a nenápadně o vlastní kapsu? Nechce se věřit. Kolik desítek milionů stála nedávno ta inzerce důvěryhodnosti! Přitom s mizerným efektem ve volbách. Ty peníze by se měly teď připsat k náhradě viníkovi ztráty té důvěry, která je ještě větší než dřív, a navíc adresně osobní. A kde na to vzít? Copak se v tomto státě krade?