V dnešním tržním prostředí si nedokážu představit, že by existoval výrobek, který je levnější než řada stávajících alternativ a přesto se neprosadil v širším měřítku. Těžko by někdo dokázal koncernu, jakým je např. VW, nařídit, že nesmí vyvíjet elektrický či hybridní pohon (mimochodem VW nevyšel v článku pana Brože příliš dobře, přesto, že vyrábí nejúspornější dieselový motor na světě a motory tohoto typu jsou jako jediné výrobcem schváleny pro provoz na bionaftu).

Podle mého názoru však problém tkví zejména v nejistotě. Výzkum alternativního pohonu je v podstatě sázkou do loterie. Stejně jako na burze je rizikem budoucí cena akcie a její kolísání, tak rizikem výzkumu motoru je cena pohonných hmot a její značné kolísání.

Investoři vědí, že je nesmysl kupovat dnes perspektivní akcii, která je evidentně podhodnocená, pokud to není názor většiny trhu. Tato akcie pak bude ještě dlouhý čas v portfoliu "viset" podhodnocená aniž by investorovi něco přinesla. A stejně by dopadl výrobce, který by měl vyvinutý elektrický pohon, který ale nikdo nekoupí kvůli vysokým nákladům na pořízení a provoz.

Dnes by se jim sice hodil, ale kdo mohl tušit, že ropa po období, kdy stála dokonce pod 10 USD/barel vystartuje během relativně krátkého období k 70 USD a více. A kdo si vsadí na další růst, když v minulosti jsme zaznamenali i výrazné poklesy? Možná je dnes situace trochu jiná, nejedná se o nabídkové šoky jako v minulosti, ale o poptávkové šoky, které asi neodezní ani ve střednědobém horizontu.

Přesto bylo až do současnosti riziko vývoje alternativního pohonu patrně pro většinu automobilek příliš vysoké. Ale co s tím? Měl bych jedno řešení, které není příliš lehké vyslovit. Vidím se už předem ukřižován zastánci co nejnižších a pokud možno rovných daní, i zastánci co nejnižších cen. Přesto tu kacířskou myšlenku vypustím, aniž bych ji měl promyšlenou do všech důsledků. Třeba jen k diskusi, aby ji někdo buď rozvinul, nebo ji případně zcela vyvrátil.

Nuže, zaveďme rovnou, minimální cenu benzinu (a nafty). Tím se odstraní jediná nejistota jak pro výrobce, tak pro spotřebitele při rozhodování o návratnosti budoucích investic.

A teď už jen pár argumentů, proč se mi tahle myšlenka nezdá ani v dnešním tržním prostředí jako naprostý úlet.

Cena by vycházela zhruba z dnešní ceny, rostla by, pokud by cena ropy převyšovala tu dnešní, ale neklesala by v případě poklesu cen ropy. Navíc by byla patrně indexovaná (rostla by s nějakým měřítkem inflace).

Benzin bude mít na všech čerpacích stanicích stejnou cenu. Když to jde u cigaret, neměl by to být zásadní problém ani u benzinu. Čerpací stanice si budou muset zákazníka přilákat jinými službami. Trochu větší problém mám s cenou z rafinerií. Ty by musely být regulovány (věcně usměrňovány) stejně jako dnes ceny monopolních prodejců energií (plynu, elektřiny) na základě cen vstupů a přiměřeného zisku. Případný rozdíl by samozřejmě ve formě pohyblivé daně připadl státu.

Opatření se nedá udělat na národní úrovni (tak jak si např. prof. Klaus představoval, že čeští zemědělci hrdinně bez dotací a na vlastní náklady převálcují dotovanou zahraniční konkurenci). Pokud by se však realizovalo na úrovni EU, nemělo by to nijak výrazně ovlivnit ani konkurenceschopnost Evropy vůči světu.

Zatím nemám představu, jaký dopad by opatření mělo na cenu ropy samotné. Na jedné straně by sice tento mechanismus nastartoval dlouhodobý a trvalý pokles poptávky po ropě v Evropě, ale pokud by se nepřidaly USA a Čína, není dopad na celkovou poptávku a cenovou tvorbu úplně jasný.

Souhlasné i nesouhlasné reakce vítány.