Hudba a slova protestsongů se sice na krátkých vlnách často mixovaly se zvukem cirkulárky, vyluzovaným rušičkami, ale i tak člověka potěšilo, že mu odtamtud zdaleka, z velkého světa za zdí, takový velikán jako Kryl věnuje některý ze svých textů, které v ČSSR v žádné prodejně nemají. Onu mnichovskou poštovní schránku i vzkazy na druhém konci telefonního drátu vybírala ne "Jitka Brázdová", ale rádio Svobodná Evropa (RFE), a i tímto způsobem zprostředkovávala lidem necenzurované informace, ukazovala jim tak pestřejší, k životu přijatelnější svět a vtahovala je do dění.

Než se člověk v každodenní manipulaci od Televizních novin přes Rudé právo až po školu samostatně propracoval k názoru, že z Mnichova, a ne z Prahy se vysílá více pravdy, musel překonat řadu nástrah komunistické propagandy. A jak jsem postupně došel k poznání, že katyňský masakr skutečně neprovedli nacisté, ale sovětská armáda, že v 50. letech nebyli popraveni rafinovaní zločinci a strůjci 3. světové války, ale vesměs jen političtí odpůrci nebo úplně nevinní lidí, osvojil jsem si i názor, že v mnichovské RFE nepracují američtí agenti a bývalí fašisté, ale jen slušní lidé, kteří utekli a organizují tam zvenku lepší poměry.

Vždyť jak by mohli Američané zaměstnávat v RFE Ladislava Nižňanského, kdyby byl velitelem esesáckého komanda Edelweiss, a nechal kromě Slováků a židů popravit i západní účastníky Slovenského národního povstání, uklidňoval jsem se při prohlížení komunistických brožurek o "štvavé vysílačce" a Nižňanském s doličnými fotografiemi.

Ale běda. Logika, že notoričtí lháři lžou vždy a ve všem, neplatí. V případě Nižňanského předlistopadová propaganda sice zamlčela, že po roce 1945 pracoval Nižňanský pro komunistické služby, ale pak nad ním skutečně rozprostřela ochranná křídla CIA a vychytralý šéf esesáckých lovců lidí ve slovenských lesích potom pomáhal při hlásání svobody a demokracie z budovy RFE.

Mnichovský soud nedávno Nižňanskému konkrétní vraždu z období 1944-45 neprokázal, a tudíž ho osvobodil. Ukázal aspoň, že tajné služby umí ocenit tyhle ctižádostivé, inteligentní protřelé týpky, kteří mají vždy pro každého zajímavé informace. Gestapo, komunisté, nebo CIA, všecko jedno.

Nižňanský se uměl vždycky šikovně prodat, a tak si může dnes spokojeně užívat svých 88. let ve svém bytě na adrese München, Staudinger Strasse 57. Jak daleko je to asi od někdejší poštovní schránky "Jitky Brázdové", o níž jsem si kdysi naivně myslel, že ji vybírají jen samí slušní lidé?