|
30. 3. 2006
Jak vidím Britské listyPoté, co jsem si přestal kupovat noviny jsem se stal pravidelným čtenářem Britských listů. Přestože je už čtu pravidelně asi 5 měsíců, nemohu říci, že jsou nějak jednostranně zaměřené. Samozřejmě si pečlivě všímám všech námitek proti jejich obsahu a bohužel jsem nucen konstatovat, že tito čtenáři (kterým se obsah BL nelíbí) jsou buď skrytí nebo veřejní obdivovatelé totalismu v duchu "soudruha Stalina" (co to je, pravicovost nebo levicovost?) i když používají vůči panu Č. výrazy jako ty "zmrde komunistickej". Jsem přesvědčen, že tito lidé: 1. vůbec neví co to komunismus je, 2. vůbec neví, že v ČSR a ČSSR nikdy žádný komunismus nebyl, 3. že komunistická strana vyhrála volby v roce 1946 přesně podle předpisu: ti první mě zklamali a teď budu volit opozici, míní Jiří Kopal a pokračuje: |
|
Protože si občas přečtu různé diskuse k novinovým článkům, jsem často otřesen tím, co ti anonymové do nich napíší. Myslím si, že je jasné, že pokud by tito lidé museli povinně napsat své pravé jméno a adresu, nikdy by to nenapsali, jsou to to v podstatě lidé, kteří chtějí napadat, a nikoliv diskutovat, na diskusi přece nemají argumenty. Pane Čulíku, nemusím s vámi třeba souhlasit, ale musím uznat, že BL jsou jediné noviny, které se snaží hledat objektivní názor. Souhlasím s kritikou denního tisku, která se před nedávnem objevila v BL, stejně jako s televizním přiblblým hlasováním "komu více věříte". P.S. Sloupek pana Čulíka jsem si přečetl poté, co jsem vám poslal svůj mail. To co jste tam, pane Čulíku, napsal, je přesně to, co jsem zažil v práci koncem 1989 a 1990. Lidé, kteří se chovali zamlkle, najednou dostali křídla a okolí se nestačilo divit. A nejlepší byl ten člen KSČ, který dělal náměstka na ČPK (ovčákům začal hned pochlebovat), a nakonec se stal majitelem (nebo spolumajitelem) firmy, která letos otrávila ryby v Labi. |
