Šlo převážně o příslušníky zemí střední a východní Evropy, kterým německá vláda a 16 velkých hospodářských podniků uložilo na nadační fond celkem 5 miliard eur. Stalo se tak teprve od roku 2000 po složitém jednání, které se nevyhnulo ani ostrým střetům. Podle míry utrpení bylo pak jednotlivcům vyplaceno odškodnění až do výše 7500 eur.

Horst Köhler při této příležitosti zdůraznil, že po celá desetiletí byli nuceně pracující zapomenutými oběťmi nacionálního socialismu. Protože jejich nároky na odškodnění nebyly po dlouhou dobu uznány, nebylo de facto uznáno ani jejich utrpení.

Hrabě Otto Lammbsdorf, který byl hlavním vyjednavačem spolkové vlády pro odškodnění nuceně pracujících nacistické éry, prohlásil, že bylo učiněno konečné finanční vyrovnání, ale "k morálnímu vyrovnání v této věci nemůže nikdy dojít".

Německý spolkový svaz pro informace a poradenství pronásledovaných nacisty vyzdvihl ukončení odškodnění jako důležitý příspěvek pro smír. Samozřejmě Německu zůstane navždy odpovědnost před dějinami, prohlásil zástupce vedoucího Svazu Jost Rebentisch a vyjádřil lítost, že z právních důvodů nebyli odškodněni též sovětští váleční zajatci a příslušníci italské armády, kteří byli internováni po zhroucení fašistického režimu.

Pokud jde o české oběti nacismu, dostaly z Německa odškodnění ve výši 230 milionů eur a z Rakouska dalších 30 milionů. Vyplývá to ze zprávy českého ministerstva zahraničních věcí, předložené k projednání českou vládou. Z nadace, kterou koordinoval Česko-německý fond budoucnosti, bylo 75 769 žadatelů vyplaceno 208 milionů eur, tedy 5,8 miliardy korun. V této kategorii jsou lidé z koncentračních táborů, věznic a pracovních táborů a nuceně nasazení. Z Německa šlo také o odškodnění za majetkové a pojistné škody, kdy 4 400 žadatelů byly vyplaceny kompenzace ve výši 17 milionů eur a přes Mezinárodní komisi pro pojistky bylo alespoň částečně uspokojeno dalších čtyři tisíce žadatelů. Nadace ze získaných prostředků také zřídila fond, kterým hradí různé sociální a zdravotní projekty pro postižené osoby.

Rovněž Rakousko založilo pro platby obětem nacismu Fond smíření, který spolupracoval s Českou radou pro oběti nacismu. Jejím prostřednictvím bylo odškodněno dalších 10 964 lidí, kteří dostali celkem 30 milionů eur a ve fondu ještě zůstaly finanční prostředky pro různé projekty.

Oběti nacistického bezpráví v Česku tak obdržely na 26O milionů eur, přičemž požadavky Československa na tzv. pařížské dohodě o reparacích v roce 1945 činily 11,6 miliard dolarů v předválečné hodnotě roku 1938. Z celkové částky bylo 73,2 miliardy předválečných československých korun odpočítáno jako protiúčet za zabavený sudetoněmecký majetek po II. světové válce. Z těchto čísel je patrno, že dosažené odškodnění se týkalo jen individuálních osob a nemohlo vzhledem k charakteru nadace "Připomínka, odpovědnost, budoucnost" zahrnovat ekonomické škody, které Československo utrpělo v důsledku nacistické agrese.

Kromě přímého odškodnění důležitou úlohu především pro budoucnost mají projekty, které jsou spolufinancovány z nadačních fondů pro oblast kultury. Správní rada českého fondu schválila jen na letošní rok 154 projektů v celkové hodnotě 16 milionů korun. Jde především o "Festival České sny v Německu", který je připraven za spolupráce dvaceti českých a německých měst. Němci se představí na "Ostravských dnech 2007"a Češi na kulturních dnech ve Výmaru, Augsburku a Freiburgu. V letních měsících se uskuteční XVI. ročník !

"Festivalu uprostřed Evropy, dále pak desítky školských a mládežnických výměn a krátkodobé studentské praxe. Přeshraniční spolupráce bude zastoupena v projektu setkání českých a německých starostů, kteří povedou dialog o ochraně kulturního dědictví.

Ministr Schwarzenberg využil i své účasti na zasedání Fondu budoucnosti a poděkoval jejím členům za vykonanou práci. Přislíbil zároveň podporu jejich úsilí při podpoře setkání české a německé mládeže, zaměřené na evropskou integraci a zdůraznil nutnost jejího rozšíření i pro dospělé osoby. Zvláštní poděkování pak vyjádřil členům českého vyjednávajícího týmu o odškodnění, Oldřichu Stránskému, Karlovi Růžičkovi, Walteru Beckovi, Karlu Holomkovi, šéfu Česko-německého fondu budoucnosti Tomáši Jelínkovi a jeho jmenovci, bývalému předsedovi Židovské náboženské obce.