Polemika na téma slušnost mezi občany České republiky vs. naše neslušnost je podle mého názoru zcela jasná v náš neprospěch.

Upřímně mě to velmi trápilo, protože jsem vyrůstal na ideálech "západních" zemí, ve kterých jsem se, snad bohudík, v dětství často pohyboval a procitnutí z nedávných let - z opaku, panujícím u v naší zemi - mě velmi zarazilo, zklamalo a znechutilo. Přemýšlel jsem nad důvodem, proč se naše země nedokáže vztahovat k ideálům, vlastním vyspělému národu, avšak odpověděl jsem si výše uvedeným tvrzením. Zároveň jsem se snažil si položit otázku, zda je tento stav trvalý nebo dočasný a podle mého názoru se jedná spíše o jev nevyspělosti národa, okupovaného nacistickým Německem od roku 1938, okupovaného sovětským Ruskem od roku 1968, rozkradeného podnikavci v letech devadesátých a zformovaného do podoby jednotného státu teprve v roce 1993.

Myslím si, že stejně jako děti si své názory a postoje tříbí na základě názorů svých rodičů (komunismus bude v ČR republice ještě dlouho přítomen), na základě své zkušenosti (podnikání není v ČR chápáno jako přínos , ale nezmar), tak stejně si bude tříbit své názory a postoje a z nich vyplývající hodnoty i Česká republika.