Nejlepší kultura v Evropě

7. 9. 2009 / Tomáš Koloc, Jan Čulík

Tomovi Lottovi, který uvažuje o britské národní totožnosti takto: "Naši dramatikové, naši umělci, naši filmaři a naši spisovatelé jsou nejméně tak zajímaví - a většinou lepší - než umělci z jakéhokoliv jiného evropského národa." bych poradil, aby se naučil pár jazyků evropských národů. Za příklad by mu mohl posloužit americký spisovatel Greg Evans, který v rozhovoru pro Britské listy nedávno prohlásil, že se do České republiky vydal, protože "se mu nechtělo být monolingvním Američanem". Jinak s jeho názorem o nebývalé inspirovanosti britské kultury mohu jedině souhlasit. Z britských umělců, kteří ovlivnili můj život si vážím především G. B. Shawa (původem z Irska), George Mikese (z Maďarska), Freddieho Mercuryho (ze Zanzibaru), Terryho Gilliama (ze Spojených států), Harolda Pintera a Neila Gaimana (původem z Polska) a Toma Stopparda (z České republiky:-)V tomto ohledu byl nejvýznamnějším spisovatelem, který kdy vlastnil československé občanství, německý expresionista Heinrich Mann...

Pozn. JČ: Právě. Ale to je na tom to nejlepší, že se přistěhovalci z druhé nebo třetí generace stávají ministry či vrcholnými zjevy britské kultury, a ta se z nich raduje. Dneska svět takový prostě je. Dovedete si představit, že by se Češi takovýmto způsobem radovali z mezinárodního úspěchu českého Vietnamce, nebo Němce či Američana? Nebo že by se Rom stal ministerským předsedou? Bývalý šéf britské Konzervativní strany v letech 2003-2005 Michael Howard je synem rumunského otce, majitele obchůdku Bernarda Hechta. Když bylo malému Michaelovi šest let, rodiče změnili jeho příjmení z "Hecht" na "Howard". Mohl by být šéfem ODS Vietnamec? To je právě ta unity in diversity, jednota v mnohosti.

Kolem roku 2000 natočil v ČR velmi zajímavý český film islandský režisér Borkur Gunnarson Silný kafe (recenze ZDE). Většina diváků ho odmítla, že je to prý "takové cizí".

Vytisknout