Kdo byli za komunismu hrdinové?

9. 8. 2010

Hrdinou podle mne byl katolický duchovní, který byl v nebezpečných letech ochoten učit pár kluků a děvčat latinu, němčinu a mluvit s nimi o zásadních filozofických otázkách, stejně jako učitelka hudby, zdarma vyučující klavírní hru nás, kteří jsme jí nemohli zaplatit. Statečně a hrdinně se zachovali i kantoři, odhodlaní prosadit přijetí nadaného žáka ke středoškolskému a vysokoškolskému studiu, i když jeho původ ho směroval v nejlepším případě "do výroby".

Stručně řečeno: bylo mnoho čestných lidí, kteří pomáhali těm, na které dopadla režimní tvrdost. Mohu ocenit i lidi, kteří -- vědomi si nebezpeční, které hrozilo v případě prozrazení -- pomáhali opustit nelegálně stát lidem, pro které by setrvání v tehdejší republice mohlo být nebezpečné. I když mnozí byli prozrazeni a odsouzeni (převaděčství je, bylo a bude vždy trestným činem), zaslouží si úctu: k jejich činům je vedla snaha pomoci.

Představa, že by měli být vyznamenáváni a oceňováni teroristé, je však pro mne nepřijatelná. Žhářství, sabotáže, násilí a vraždy mohou snad být tolerovány ve vyhlášené válce. Jsou-li však vedeny jen nenávistí, nejsou ničím jiným, než zločiny. Je zvláštní, jak rozhodně se odsuzují sebevražedné atentáty Palestinců či násilnické aktivity Iránců. Oni jsou přece také přesvědčeni, že bojují za spravedlivou věc proti okupantům. Nebo mají páni komentátoři odvahu tvrdit, že jsou to jen násilníci, bojující proti demokracii a svobodě?

Interpretace historických událostí je vždy otázkou poznání a filozofického názoru. Neměla by chybět ani elementární etika.

Vytisknout