Nerouhejte se, je za to trest smrti

12. 1. 2011 / Miloš Kaláb

Patřím k lidem, kteří by v televizi i v denním tisku přivítali nějaké povzbudivé zprávy, třeba o tom, že byl v Turecku výkup fíků splněn na 110%, že byl dán na trh nový lék, které léčí Alzheimerovu, Parkinsonovu, Lou Gehrigovu i Huntingtonovu chorobu, nebo že bylo zajištěno trvalé ubytování pro všechny bezdomovce a těm nemocným byla poskytnuta zdravotní péče. Naději mám jen na fíky.

Místo ostatních nadějí jsou jen samé nepříjemné zprávy. Jakoby nebylo dost na přírodních katastrofách, lidé si sami způsobují velké potíže. V Mexiku už nejsou vraždy překupníků drog dostatečně odstrašující, takže tam začali jedni gangsteři svým konkurentům usekávat hlavy - a to ne někde v nepřístupné poušti, nýbrž přímo v oblíbeném turistickém středisku Acapulco. Patrně se dívám do nevhodné části novin. Je neděle, tedy rozevřu část s náboženstvím, abych nasytil svou duši úvahami o víře, etice a lásce k bližnímu. Ilustrační snímek je opravdu povzbudivý. Ukazuje tisíce japonských obchodníků modlících se o prvním pracovním dni letošního roku u svatyně Kanda Myojin v Tokiu za návrat lepší hospodářské situace. Tato svatyně se specializuje na byznys a lidí je na snímku opravdu plno. Možná se japonské hospodářství letos opravdu zlepší - přeji to celému světu, a tedy nejen Japoncům.

Odborníci na náboženství odpovídají na otázky veřejnosti. Ta dnešní se jich ptá, zdali Twitter a Facebook změnily situaci věřících jednotlivých církví. Jednoznačně povzbudivou odpověď dal ale jen pan Jack McLean za církev Bahá'i. Twitter mu umožňuje poučovat zájemce o tuto víru v Jižní Americe, Íránu i Kaledonii a filipínskou zájemkyni o členství odkázat na tamní obec nejbližší k jejímu bydlišti. Pan Rick Reed, starší pastor Metropolitní biblické církve, zná jiné pastory, kteří tweetují o novinkách členům své kongregace, ale on osobně radí svým věřícím, aby nemařili čas tweetováním a raději si četli v bibli a byli tak v přímém styku s Pánem Bohem místo zprostředkování přes Internet. Humanista a ateista Kevin Smith vítá sociální sítě, protože umožňují vzdělávat široký okruh zájemců, kteří se chtějí oprostit od pověr a církevních dogmat. V podstatě jsou všechny tyto informace povznášející, ale na velké straně novin je ještě jeden článek s neblahým titulkem: "Blasphemy law causes deep rifts in Pakistan" čili, že zákon o rouhání způsobuje v Pákistánu hluboké rozpory.

Neměl jsem ten článek číst, ale na základě úsloví, že sdělená radost je dvojnásobná radost, kdežto sdělená bolest je poloviční bolest, jsem se rozhodl o něm napsat čtenářům Britských listů. Sdělená bolest, i když bude poloviční, bude ještě velice veliká. Zpráva pochází od pana Alexe Rodrigueze z agentury McClatchy-Tribune News.

Muslimský klerik Muhammad Salim nemá nejmenší obavy, že by mohl buď soud nebo pákistánský prezident ušetřit život křesťanské matky 5 dětí v jeho obci, která byla odsouzena k trestu smrti za to, že se rouhala. I kdyby paní Asia Bibiová unikla oprátce kata, klerik Salim plně důvěřuje tomu, že ji zabije někdo jiný, protože ona si to zasluhuje. Usazen se zkříženýma nohama na slaměné rohoži v mešitě řekl, že kterýkoliv muslim, kterému se naskytne příležitost ji zabít, té příležitosti využije. "Vždyť za to bude odměněn na nebesích!" dodal. A nejen to, vždyť on sám není jediný člověk, který požaduje smrt ženy, která se rouhala. Nějaký klerik v Pešaváru nabídnul půl milionu rupií (6 000 dolarů) tomu, kdo paní Bibiovou zabije, kdyby nedošlo k úřední popravě. Jiní přísní klerici varují, že zmobilizují celostátní protesty proti vládě, jestliže by se pokusil prezident Asif Ali Zardari hříšnici omilostnit.

Případ paní Bibiové způsobil v Pákistánu hluboký rozkol ohledně zákona o rouhání. Jedni tento zákon vidí jako účinný nástroj v zájmu udržování víry, kdežto jiná část společnosti na něj hledí jako na nebezpečný nástroj, jehož lze velice snadno zneužívat proti jiným lidem ve společnosti, která je směsí různých etnik, náboženství a sekt.

Guvernér pákistánské provincie Pandžáb, pan Salma Taseer, byl minulý týden zastřelen členem své ochranky, protože ten nesouhlasil s liberálním názorem guvernéra na zákon o rouhání. Vražda dále zhoršila vztahy mezi vzájemnými odpůrci a uvrhla Pákistán do chaosu. O případu paní Asie Bibiové se dnes ví ve všech koutech země, protože se jedná o trest smrti. Podobných případů nyní přibylo. Pan Imran Latif byl obžalován v Lahore, že spaloval stránky z koránu, ale byl propuštěn na svobodu na kauci poté, co se obvinění ukázalo jako pochybné. O 8 dní později ho zastřelili dva muži a policie se domnívá, že vražda měla souvislost s jeho "rouháním". O měsíc dříve byl zatčen v Hajdarabádu lékař, šiitský muslim, na základě udání, že znevažoval proroka Muhammada. Jakým způsobem? Vyhodil do koše navštívenku zástupce farmaceutické firmy, na níž bylo vytištěno jeho první jméno - Muhammad. Lékař patří k šiitské sektě známé jako "Ismailis".

Podle zákona jsou znevažující poznámky nebo urážky proroka Mohameda, koránu a islámské víry zločinem. Jednotlivé paragrafy zákona určují různé tresty a podle paragrafu, podle něhož byla souzena paní Asia Bibiová, je jediným trestem trest smrti.

Kritici zákona poukazují na to, že je možné zneužívat ho, a tak si "vyrovnávat účty" s odpůrci nebo pronásledovat menšiny. Ochránci lidských práv se zmiňují o tom, že ho často používají pákistánští občané, kteří se soudí o majetek, a také při utiskování křesťanů, ahmadů a jiných menšin. Důkazy o rouhání jsou ve většině případů velice slabé - kromě toho, co říká sám udavač.

Paní Asiu Bibiovou obvinily tři muslimské ženy, s nimiž pracovala při sklizni ovoce v poli blízko malé osady Ittanwali z hliněných chatrčí ve východním Pákistánu. Všechny ženy obědvaly 14. června 2009, když došlo k neshodě. Paní Asia Bibiová se rozhněvala a pronesla poznámku na adresu proroka Mohameda, k níž přidala, že "korán není knihou, kterou napsal Bůh, nýbrž lidé jako vy". O tom řekla paní Mafia Sattarová ve svém domě a ještě téhož večera tuto zprávu donesla její sestra manželce místního klerika Salima. O pět dní později přišla skupina vesničanů na pole a násilím odvedla paní Asiu Bibiovou ke klerikovi. Tam přiznala, že pronesla nevhodné poznámky, které později opakovala na policejní stanici v obci Nankana Sahib. Podle policejní zprávy tvrdila paní Bibiová, že je nevinná. Byla zatčena, uvězněna, usvědčena z rouhání a 8. listopadu odsouzena k trestu smrti.

Po jejím usvědčení dal prezident Zardari najevo, že by mohl využít svého ústavního práva a udělit jí milost. Než to ale mohl udělat, zasáhl vysoký soud v Lahore a zabránil mu v jednání, zatímco prý projednával odvolání, což ochránci lidských práv označují za protiústavní.

Dr. Nazir Bhatti, prezident Pákistánského křesťanského kongresu (PCC), prohlásil, že je neislámské aplikovat islámské zákony na křesťany. Připomenul "Medinskou dohodu" podepsanou samotným Prorokem (nechť odpočívá v pokoji), aby se islámské zákony nevztahovaly na židy a jiné náboženské menšiny. Zmínil se také o tom, že křesťané hlasovali ve prospěch Pákistánu a mají se podílet na zdrojích země. Na to Mufti Muneeb-ur-Rehman prohlásil v Karáčí koncem listopadu 2010, že jakékoliv pokusy o revizi zákona o rouhání budou zablokovány lidovou silou a že muslimové nedovolí, aby se tohoto zákona někdo dotýkal.

Bohužel se dnes nemohu vrátit k odpovědím odborníků na náboženské otázky, protože odpověď zástupce muslimů, pana Abdula Rashida, dnes zůstala v internetovém vydání novin a nebyla vytištěna. Vím ale z jeho dřívějších příspěvků, že je islám naprosto spravedlivé náboženství, které zakazuje zabíjet jiné lidi. Osobně bych měl problém, komu věřit v případě, že by se zdejší kongregace jeho souvěrců podstatně rozrostla, takže by začala ovlivňovat zdejší politické dění, zdali jemu nebo lidem jako jsou soudcové v Hyderabadu a v Lahore a klerik Salim, případně další ochránci víry...

Myslím, že si místo fíků půjdu koupit kyselé zelí - je "zelenější", má menší "uhlíkovou stopu", nedováží se, ale kvasí je čerstvé paní Monika v blízkém lahůdkářství.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.1. 2011