Kdo „vrazil zemi nůž do zad“? Dva izraelští filmaři s hipsterským vzhledem, Yuval Abraham a Rachel Szor, kteří natočili dokument „NAZA“, zkoumající izraelské válečné zločiny v Gaze během války, při níž zahynulo odhadem více než 70 000 Palestinců, včetně asi 20 000 dětí.

Stejně jako drtivá většina Izraelců jsem tento film ještě neviděl, konstatuje autor, protože v Izraeli není k dispozici. Ačkoli důkazy v něm uvedené mohou být mimořádné, izraelská reakce na něj je velmi běžná. Pokaždé, když nějaký film odhalí izraelské činy proti Palestincům – od každodenní reality okupace na Západním břehu až po genocidní válku v Gaze –, izraelský mainstream propukne v pobouření a stylizuje se do role oběti „krvavých pomluv“.

Zpravodajství hlavního proudu o filmu „NAZA“ v Izraeli se soustředilo na popření obvinění ze strany IDF, přičemž účastníci diskusí opakovali stále stejná varování ohledně poškození image Izraele v zahraničí. Samotná obvinění však nezískala žádnou pozornost.

Film „NAZA“ nicméně Izraelcům nabídl vzácný okamžik jednoty. Když Netanjahuův ministr kultury Miki Zohar – který by raději byl komisařem – slíbil, že odnebere tvůrcům filmu izraelské občanství, levicový herec Yossi Marshak ho pokáral za to, že to pokazil: „Proč to kazíte? Konečně se nám podařilo se na jednu minutu sjednotit.“

Šest týdnů před volbami tato jednota odhalila rozkol v izraelské společnosti, který sahá mnohem hlouběji než rozkol ohledně Netanjahua.

Mnozí v protinetanjahuovském bloku zuřivě popírají masakry Palestinců, k nimž dochází od útoku 7. října. Zároveň s nimi mnoho lidí v pronetanjahuovském bloku nemá žádný problém, přičemž jeho vůdci v reálném čase vychvalují „vyhlazení“ Gazy. Společně tvoří široký mainstream sjednocený v odmítání jakéhokoli zúčtování s činy Izraele. Čelí pouze nepatrné menšině, která masové vraždění uznává a odmítá to přejít mlčením.

Tento okamžik jednoty také vrhá světlo na spiknutí mlčení, které tuto zemi pohltilo. Reakce na film odhaluje tradici, sahající až k založení Izraele, spočívající v utajování násilí proti Palestincům, ať už v době války, nebo v klidnějších obdobích.

Nečekejte, že dojde k celonárodnímu zúčtování ohledně zničení Gazy. Stačí se zeptat, kolik Izraelců vůbec ví, co nakba vlastně je.

Téměř tři roky po 7. říjnu zůstávají Izraelci uvězněni v traumatu a hrůze toho dne a nejsou ochotni čelit tomu, co jejich vlastní země způsobila v reakci na tyto události. Tím, že v souvislosti s filmem jako „NAZA“ křičí o „zkresleních“, Netanjahu a jeho soupeři aktivně zkreslují realitu konfliktu, který formoval životy Izraelců, a to jak před 7. říjnem, tak i od té doby. Otázka nyní jde daleko za to, jak dlouho může společnost popírat vlastní masakr desítek tisíc nevinných lidí: jde o to, jaký druh společnosti toto popírání zanechává za sebou.

Zdroj v angličtině ZDE