Svatý Martin, váleční veteráni a marketing

11. 11. 2026 / Boris Cvek

 

Kdyby si Masaryk v roce 1900 dělal průzkum veřejného mínění, aby podle něho jednal, kázal by národu, že židé jedí křesťanskou krev a Hilsner vraždil, protože chtěl tuto krev. Kdyby si Adenauer dělal po roce 1945 průzkum veřejného mínění, aby se jím řídil, musel by se přihlásit k nacismu a odmítnout jako něco vnuceného nepřáteli demokracii. 

Marketing v politice, vědě, kultuře vede k Trumpovi, který plácne kdeco, a experti a novináři to pak analyzují, poučeně tvrdí, že je nepredikovatelný (jako by třeba někdy hájil zelenou nebo lgbt agendu nebo Ukrajinu), že mluví podle toho, s kým zrovna mluvil atd. Politický marketing je východisko ruské propagandy. Ta nechce tvrdit, že je něco pravda – jak chtěli ještě komunisté, kteří dělali s fyzickou realitou šílené megalomanské věci, aby dokázali, že mají pravdu – ale chce přesně ve smyslu politického marketingu, abychom na pravdu rezignovali. Aby se všechno rozplynulo v názorech, fandění, přítomnosti, která nemá minulost ani budoucnost.

Pozor, já nejsem proti názorům. Naopak názorová žurnalistika je základem svobodné společnosti od dob Addisona (se Steelem založili v roce 1715 Spectator) a vzniku Spojených států. Jenže střet názorů, vyhraněných, kritických, sarkastických, dokonce radikálních a revolučních, má smysl jedině tehdy, pokud cílem není marketing, ale jednání v realitě s reálnými výsledky.

Typickým názorovým střetem svobodné společnosti není střet založený na marketingu, ale na akutním pocitu bezpráví, křivdy, hlouposti, které se reálně dějí. Na základě toho se pak hledá a upřesňuje, co se stalo, na základě toho se vytvářejí příznivci a oponenti. Na základě toho může dojít ke společenské změně a pokroku, jaké dosáhli Masaryk nebo Adenauer.

Také bych se zastal postmoderní filozofie a kultury, které jsou často viněny ze ztráty smyslu pro realitu. Postmoderna reaguje právě ve jménu reality proti falšování dějin, proti víře v rozum jako něco univerzálního a objektivního. Akutní problém postmoderny je v tom, jak filozoficky uchopit smysl pro realitu, který se vzdá víry v takový rozum. Celkový trend, jak se mi zdá, hledání této odpovědi vede k dědictví amerického pragmatismu, což je přesně ten způsob myšlení, který názorový střet váže k praktické, konkrétní realitě.

Vítězství marketingu v politice, kultuře, vědě není dědictvím filozofie nebo kultury, ale jejich popřením. Je popřením vědy ve jménu počítání citací, článků, h-indexů. Je popřením dokonce úplně bazálního smyslu pro realitu, který musí mít každý, kdo zachází s materiálním světem, třeba v nejprostších řemeslech. Tím se vracíme zpátky k byznysu. Marketing má upozornit v byznysu na kvalitní produkt, nemůže nahradit jeho kvalitu, jeho fyzické vlastnosti. Není možné přistoupit na to, že koupené auto nejezdí, ale je dobré, protože mělo dobrou reklamu.

Mimochodem reklama se stala dávno něčím děsivým. Myji si zuby a utíkám s kartáčkem v ústech k rádiu, abych přeladil, když je reklama. Cítím čirou nenávist. Lidi chodí, když je v televizi reklama, na záchod nebo do lednice. A dokonce, což potvrzuje děsivost reklamy nejvíce, obecně, objektivně, si běžně můžete zakoupit třeba na Youtube, ale jinde, že nebudete při sledování videí vystaveni reklamě.  

Svatého Martina a válečné veterány spojuje to, že jsou opakem marketingu. Jednali. Nejednali proto, aby je někdo pochválil, aby si někdo dal na jejich počest červený kvítek do klopy, aby se na ně vzpomínalo nebo o nich mluvilo. Byli by rádi, kdybychom si připomněli, že jejich jednání mělo smysl a že smysl je v tom jednání samotném, ne v jeho oslavách.