Hodnota lidského života
12. 11. 2026 / Martina Sejkorová
Naše společnost dokáže krásně mluvit o solidaritě k bližním, když ale narazí na člověka, který tuto pomoc opravdu potřebuje, rychle od něj dává ruce pryč. Kdysi ve škole nás učili, že všichni bez výjimky jsou si rovni. Jaká je ale skutečnost? Lidé dobře zajištění s dobrou prací asi tyto věci neřeší. Neznají nouzi, netuší, jak ponižující je žádat kohokoli o pomoc, když i úředníci před nimi zavírají dveře. Spousta obyvatel této chudnoucí země doslova ryje hubou v zemi, což však mocipány moc nezajímá. Hlavně zbrojit, zbrojit a zbrojit.
Copak neviděli záběry z Gazy, opravdu hrůzostrašné výjevy, kdy syn vytahuje torzo těla svého otce ze sutin, obrázky rodičů, kteří nosí své mrtvé děti v náručí? Myslím, že kdyby tito jedinci přišli na frontu, okamžitě by si cvrkli do trikotu. Kde je tu lidskost, soucit a ochota pomoci? Dá se ve válečných oblastech vůbec měřit hodnota života? Má padlý voják větší cenu než invalidní důchodce, pro kterého je přežití každého dne válkou samo o sobě? Děsí mě ty rozdíly ve společnosti.
Nyní se dělíme na boháče, střední třídu a pak na ty chudé. Má snad život chudšího člověka menší hodnotu? Dá se lidský život vyčíslit penězi? Už tato otázka je pro mě děsivá. Jak boháč, tak chuďas jsou si rovni. A na tom trvám. Lidský život je neměřitelný, není to jen číslo v tabulce pro úřady, ale skutečná živá bytost. Proč je těm, kteří tu pomoc opravdu potřebují, neustále odpírána? Vždyť kvalita společnosti se měří podle toho, jak se dokáže postarat o ty nejslabší, a v tom tedy těžce selháváme.
Člověk má právo na pomoc a důstojné zacházení, ať už se narodil v Čechách, Indii nebo Afghánistánu. Pro mě stále platí to, že všichni jsou si rovni. A smrt každého je tragédie sama o sobě. Stejně se topíme všichni, někdo pomaleji, jiný rychleji. V době, kdy nám reálně hrozí takové šílenosti jako použití jaderných hlavic a světu vládnou psychopati, bych očekávala více lidskosti. Bohužel však sleduji jen nárůst nenávisti a agrese.
Jak se tedy měří hodnota lidského života? Nijak, protože ta hodnota je u všech stejná, ať už je příčina smrti jakákoli, vždy je to ztráta. Lidský život je nesmírně křehký, někdy se ani nenadějete a jste na druhém břehu. Nebylo by lepší si lidského života vážit, a ne ho měřit jen tím, jestli je to doktor, nebo pán, který se najednou třese zimou na lavičce v parku? Ne, lidský život je jedinečný a penězi nevyčíslitelný. Já říkám, že všichni jsme si rovni, a stejně tak rovni si budeme i po smrti.
Diskuse