-
13. 3. 2011
/
Europoslankyně Roithová prosadila oficiální stížnost Evropského parlamentu na zavedení vízové povinnosti Kanadou pro občany ČR
7. 3. 2011 /Proč nemohu podepsat Výzvu na obranu knih
1. 1. 2011 /Protestuji proti zneužití básníka Viktora Dyka v novoročním projevu prezidenta ČR
10. 12. 2010 /Stávka přece není drzostí!
1. 12. 2010 /Čím se mohou po roce pochlubit čeští europoslanci?
9. 11. 2010 /S Maďary a Poláky snad v EU dosáhneme víc
8. 11. 2010 /Ke snahám změnit Lisabonskou smlouvu již pouhý rok po jejím podepsání
8. 11. 2010 /Na cestu "odcházejícím" českým lékařům
3. 11. 2010 /Povídky Emila Hrušky vyšly německy
26. 10. 2010 /EU kritizovat se znalostí věci a tam, kde je to na místě
V roce 1968 emigroval do SRN, v roce 1975 založil v Mnichově nakladatelství Poezie mimo domov, ve kterém do roku 1996 vydal zhruba dvě stě titulů českých a slovenských spisovatelů a básníků. Vydával také (1981 - 1990) významný exilový kulturněpolitický časopis Obrys. Za svou exilovou literární a vydavatelskou činnost byl r. 1981 zbaven čs. občanství. Na základě rodinného původu mu bylo následně uděleno německé.
V letech 1995 až 2004 byl komentátorem komunistických Haló novin, protože jeho kritické články byly jinde "demokratickým tiskem" odmítány. Je čestným předsedou Unie českých spisovatelů. Založil a sponzoroval Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, od podzimu 1995 byl zakladatelem a vedoucím redaktorem týdeníku Obrys-Kmen (spolu s Karlem Sýsem). Na jaře 2014 vydávání tohoto časopisu ukončil.
V roce 2004 byl tehdy ještě pod pod jménem Franz Stros[1] coby cizinec na kandidátce KSČM zvolen do Evropského parlamentu, kde zasedal ve Výboru pro právní záležitosti a byl náhradníkem ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. V Bruselu pak po několik let také připravoval a řídil čtvrtletník Evropa zleva, vycházející v mnohatisícovém nákladu a informující českou veřejnost o práci europoslanců. Závěrem svého působení v EP byl vyhodnocen (spolu se Zuzanou Roithovou) nejagilnějším poslancem české delegace. Za přínos k přijetí Bulharska do EU obdržel (2007) stříbrnou plaketu bulharského parlamentu. V roce 2009 už svůj post v EP neobhajoval a odešel do důchodu.
Strožovy články lze nalézt především v internetových Britských listech Jana Čulíka (www.blisty.cz), básně potom v Divokém víně Ludvíka Hesse (www.divokevino.cz)
Je ženatý a má dvě děti.
Reference
Externí odkazy
- Daniel Strož - profil na stránkách KSČM
- Daniel Strož - ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Vladislav Černík: Daniel Strož, muž současnosti, Britské listy, 6. 8. 2008
- Jiří Peňás: Skromné stvoření Strož, Lidové noviny 31. července 2010
- Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Strož