■ ■ ■
29. 9. 2006 / Sylvia Rychlá
Na ceste do Nórska v norkovom kožuchu počúvaš ska. V podmorskej ponorke stretol si Noru, jedného Nóra nočnú moru. Vášnivo ponoril si sa do Nory, okolo plávali podmorské pot...
29. 9. 2006 / Sylvia Rychlá
Na ceste do Nórska v norkovom kožuchu počúvaš ska. V podmorskej ponorke stretol si Noru, jedného Nóra nočnú moru. Vášnivo ponoril si sa do Nory, okolo plávali podmorské pot...
27. 9. 2006 / Karel Lišaj
milovníci tradice utečou v panice až jednou opice posunou nám hranice objevíme znovu krásu disputací ve větvích dizertační práce budou samý pláč a samý smích tlup...
26. 9. 2006 / Kateřina Komorádová
nechci žádný nahý ráno jen s růžovou šálou kolem krku protože se budím sama postel vedle je zase prázdná nechci žádnou hvězdu co ráno klouže lidem do oken protože na spadlý ...
25. 9. 2006 / Karel Toman
Můj bratr dooral a vypřáh koně. A jak se stmívá, věrnému druhu hlavu do hřívy položil tiše, pohladil mu šíji a zaposlouchal se, co mluví kraj. Zní zvony z dálky tichým sv...
22. 9. 2006 / Štěpán Kotrba
Ostnatým řezem tmu slunce rozpáralo světlo se rozlilo v kalužích i když za plotem stopy vsáknou cestu už známe k sobě Ze sbírky Tma natržená ránem, 1996
21. 9. 2006 / Viki Shock
Klášter je bolestné místo k seznámení zvláště nemáte-li s sebou chleba s máslem a salám Peggy dnes snědla třináct hambugrů a nebylo jí vůbec špatně ...
20. 9. 2006 / Martin Reiner
Pod větvemi křivých stromů vadne ostrá tráva. Od kostela kráčí muž v konopné košili, za ním se vleče jeho vyčerpaná družka. Bublavá mluva. Z hrnce šíleného hrdla valí se pěna p...
19. 9. 2006 / Kateřina Komorádová
vzduchem se mihne černý stín - jeden dva pět sedm pleskot křídel znásilní noční ticho kapky vody roztříštěné o bleděmodrý sen vrážejí své ostny do otazníku na mém dně voní horkým asfaltem ...
18. 9. 2006 / Josef Václav Sládek
Hroby pusté, rozvalené, bez kříže a bez kamene. Od hrobů se růvek dělí, smutnější jste neviděli. Matku jinde pochovali, dítě tady zanechali. Do vypráhlé sypké hlíny vrý...
15. 9. 2006 / Bohuslav Reynek
Blázen jsem ve své vsi, znají mne smutní psi, bílí psi ospalí, plynoucí do dáli, žádný z nich neštěká: těší mne zdaleka, jsou to psi oblaka, beží a nekvílí. Smutkem jsme opilí, ...