Na Harvardské univerzitě v USA byl minulý týden předveden nový internetový vyhledávací systém jménem Wolfram Aplha. Podle komentátorů bude zřejmě vážným konkurentem vyhledávače Google - rozumí totiž normálním otázkám a reaguje jako člověk.

Kdybychom se dnes měli shodnout na slovu, jež nejlépe vystihuje kulturu šedesátých let, možná by to bylo přízvisko „alternativní“ – byla to éra hledání alternativ v politice, hudbě, filmu, výtvarném umění, osobní identitě, sexu. Právě tento výklad však možná jen naznačuje, jak silně jsme se šedesátým letům vzdálili. Slovo alternativa nás opájí možností výběru – čím více alternativ, tím jsme svobodnější. Kdo ale samotnou možnost výběru zajišťuje? V jakém rámci se uskutečňuje „svobodná volba“?

Na pražských billboardech je silně reklamně prosazován film dvacetiletého autora Tomáše Řehořka Proměny: autor ho sám natočil, režíroval i sestříhal. Podařilo se mu získat zahraničního koproducenta a od 30. dubna běží film v pražských kinech.

< odporný dílenský mistr

Australský premiér Kevin Rudd prosazuje ambiciózní zbrojní program - za dvacet let hodlá utratit až 72 miliard dolarů. Odvolává se přitom na růst čínské a zčásti také indické vojenské moci. Hodlá mimo jiné nakoupit stovku amerických letounů F-35, dvanáct útočných ponorek, čtyřicet šest bitevních vrtulníků Tiger a stovku obrněných vozidel. Další část investic má směřovat do prostředků elektronického a kybernetického boje. Sobotní zveřejnění stočtyřicetistránkové studie nazvané "Obrana Austrálie v asijsko-pacifickém století: Ozbrojené síly v roce 2030" ("Defending Australia in the Asia-Pacific Century: Force 2030") však v zemi vyvolalo silnou kontroverzi. Na straně premiéra stojí někteří bezpečnostní analytici, podle jejichž dobrozdání země tváří v tvář novým výzvám nemůže spoléhat na pomoc USA. Jiní však tvrdí, že se čínská hrozba přeceňuje a armáda neuvěřitelně plýtvá.

Elie Wiesel ho nazýval Pánbůh. Jeho investoři ho považovali za "génia". Ale jak se praví v té známé country and western písni, nikdy nevíte, co se děje za zavřenými dveřmi.

Podle našich médií a hlavně televize byla Plzeň v květnových dnech roku 1945 osvobozena americkou armádou. Skutečnost však byla trochu jiná. Pod vlivem událostí v Praze, kde obyvatelé již 4. května večer začali strhávat německé nápisy, došlo následujícího dne 5. května v Plzni v ranních hodinách k živelným lidovým akcím, které přerostly v povstání. Na ulicích začalo být rušno. Lidé přepadávali jednotlivé německé vojáky, aby se zmocnili jejich zbraní.  Hned ráno na náměstí Republiky strhli nacistickou propagační ceduli a z ochozu kostela sv. Bartoloměje spustili dlouhé prapory - československý, sovětský, americký a anglický. Shromáždění lidé pochodovali kolem náměstí a zpívali se slzami v očích státní hymnu. V oknech se začaly objevovat československé prapory. Nakonec se objevila vlajka i v oknech radnice.

Nelichotivý fakt, který v poslední době můžeme vidět v České republice i Východní Evropě je profesionalizace neonacistů v souvislosti s jejich sílícím politickým zázemím. Jejich vůdci oblékli saka a kravaty, osvojili si pseudoodborný slovník a vtěsnali své demagogické proslovy do mezí zákona, napsaly čtenářky, které se představily jako Kateřina Švidrnochová a Aňa Juránková.

Vzpomínky prvorepublikového policisty Michala Košútka:

zdroj:

Hrčková, Š. (1993): Michal Košútek (1902-1990). Krnovsko, II. ediční řada, 4. část, str. 32.

Více než deset let po Sarajevu se vrátilo už jednou prožité téma. Schizma, které v současnosti prožívá nejsilnější vládní strana ODS, se už ani televizní moderátoři nebojí nazývat bez falešné korektnosti: jako rozpad. A čím více se lídři této strany snaží veřejnost přesvědčit, že ODS je homogenní, stálá a silná, tím víc vyplouvá na povrch její vnitřní diverzifikace. Nejenže z ODS odcházejí jednolité osobnosti či celé skupiny – objevují se na kandidátkách jiných stran či si dokonce zakládají strany nové. Odcházejí především sympatizanti a latentní voliči. První účet vystavili voliči ODS před půlrokem. Jejich zdrcující porážku v krajských a senátních volbách nezpůsobil nárůst voličů ČSSD, nýbrž dramatický pokles voličů ODS.

„Víš, že na tebe ještě myslím, když jdu večer spát? Vlastně už to, že k tobě mluvím, je důkaz, že jsem tě ze svýho života nevymazala, že s tebou pořád počítám. Sama se tomu divím.“

Povídka, která získala první cenu v soutěži na Festivalu spisovatelů 2008. Zadané téma bylo "Jak vnímají mladí Češi rok 1968"...

Od roku 1990 působím na vysoké škole jako pedagog v oboru filologických věd, konkrétně anglistiky. V několika porevolučních letech zažívaly jazykové katedry, a anglistika zvlášť, nebývalý boom, zájem uchazečů mnohonásobně převyšoval kapacity, bylo z čeho si vybírat a volba byla někdy skutečně těžká. Setkávali jsme se s uchazeči, kteří měli nejen velmi dobré znalosti a předpoklady ke studiu, ale také opravdový zápal pro obor, který chtěli studovat. Se studenty byla radost pracovat a s tím malým procentem těch, kteří si filologii spletli s vysokou školou jazykovou, jsme se mohli snadno a vzájemně v dobrém rozejít. Psaly se zajímavé diplomové práce, o místa v některých „nízkokapacitních“ seminářích se sváděly bitvy, píše čtenářka Bronislava Grygová.

Lidé většinou nemají vlastní názor. Nejeví zájem, je jim to lhostejné a bude jim to lhostejné, dokud nebudou zmírat hlady. Ti pak, kdo názor mají, buďto proces otevřeně vítají: „více takových příchozích, více“; a nebo se naopak vyznačují fašizujícími názory: „barevní a šikmoocí zvyšují kriminalitu a berou nám práci“ – nejsem si jist, který z těch postojů mě děsí víc. Jedno je jisté. Problém vnímají povrchně. Ani se nesnaží prohnat jej hlavou.

Problém masové imigrace má tu zvláštnost, že se za ním skrývají silné zájmy. Vůbec to není tak, že se sto tisíc Afričanů či milion Asiatů rozhodne sám od sebe přestěhovat přes půl zeměkoule…

Prasečí chřipka v Mexiku, v epicentru světové "krize", vyvrcholila a nyní oslabuje, uvedl mexický ministr zdravotnictví.

José Angel Cordova zdůraznil, že virus, na nějž v Mexiku podle BBC zemřelo nejméně 19 osob, v Mexiku vyvrcholil v období od 23. - 28. dubna.

Stíhačky gripeny z hangárů MO ČR budou deštníkem Pobaltí. Aktuální gripenový deštník (rusky se chřipka řekne „grip“) „bude připraven zasáhnout v případě vojenského ohrožení těchto států“. Odcházející ministryně a generalita NATO asi dobře znají reálné hrozby zemím Pobaltí.

Poslouchám zprávy o „mikrovzpouře“ designovaného premiéra Fischera, reakcích politiků na ni a něco se mi dere z podvědomí na displej. Pardon, na mysl. Když jsem byl malý, hrálo u nás rádio. Celý den. Stanice byly jen dvě. Československo I a Praha. Praha hrála více, ale někdy došlo k přeladění a na stanici Československo zněla trochu jiná řeč, kterou jsem ovládal docela slušně, protože jí hovořili mí tehdy ještě cikánští kamarádi z našeho údolí. Vzpomínám si, jak se z rádia linula libozvučná slovenština a jak hezky v ní zněly zprávy „zo sveta“. Hovořily občas o „bábkových režimoch“ a „bábkových vládách“. Byly v jihovýchodní Asii, afrických zemích, jihoamerické vojenské režimy byly též „bábkové“ a některé ostrovní režimy a vlády jakbysmet. Vracím se zpět do současnosti. Nikdy by mne nenapadlo, že i u nás má být znovu po dvaceti letech „bábkový“ režim. Jen bych rád upozornil na moudrost mých snědých kamarádů, kteří už tenkrát říkávali, že pro „bábkové“ divadlo je nejdůležitější dobrý „bábkár“… Ze zpráv, které ke mně z médií doléhají, se mi zdá, že „dobrého babkára nevidno“ a těm, co se do té role cpou jeden přes druhého, by se mohly zamotat nitě. Pardon, táhla…

Tak ještě jednou. To, co potřebuje „bábkové“ divadlo je „bábkár“ nikoliv „babrák.“ Ale nebojte se, milé děti, vážení občané, třeba tu „ujo bábkár“ někde je, přijde a „špektákel“ teprve začne…

KD│Obamův tým je prý přesvědčen, že rychlé vyřešení izraelsko-palestinského sporu na půdorysu obdobném někdejším Daytonským rozhovorům o ukončení konfliktu v bývalé Jugoslávii představuje nezbytný první článek k řešení dalších zahraničněpolitických výzev - izraelského územního sporu se Sýrií, upravení amerických vztahů s Íránem, ukončení násilí v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. Proto je Obama prvním americkým prezidentem po mnoha dekádách, který směřuje k oslabení nadstandardních vztahů s Izraelem. Židovskému státu údajně dokonce hrozí, že se z klíčového strategického spojence změní v regionální mocnost druhého či třetího řádu, bije na poplach server DEBKAfile (který v minulých dnech zveřejnil nepravděpodobné a jinde se neobjevivší zprávy o íránsko-americké spolupráci).

KD│Vztahy Rusko - NATO, které se zhoršily kvůli plánovanému květnovému cvičení Aliance v Gruzii, procházejí ještě vážnější krizí. Moskva připravuje sankce v reakci na odmítnutí akreditace dvou ruských diplomatů, Viktora Kočukova a Vasilije Čižova, které západní bezpečnostní služby podezírají z "činnosti neslučitelné s diplomacií". Taková věc se stala vůbec poprvé od navázání vztahů Moskvy s bruselskou centrálou v roce 1997. Podle velvyslance Dmitrije Rogozina se ruská odpověď potenciálně může dotknout i informačního centra NATO v Rusku nebo mise Aliance pro vojenské vztahy, napsal Vladimir Solovjov v deníku Kommersant.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí v prohlášení označilo odmítnutí akreditace obou diplomatů za hrubou provokaci založenou na "absolutně vymyšlené zámince, bez jakýchkoliv přijatelných vysvětlení". Podobné stanovisko zaujal i Rogozin, podle nějž mu informace byla sdělena za takových okolností a takovým způsobem, které znemožnily adekvátně na tento krok reagovat. Rusko se údajně nenechá vyprovokovat ke zpřetrhání vzájemných vztahů; velvyslanec odmítl pro Kommersant specifikovat ruskou reakci, avšak připomenul, že se na ruském území nachází informační centrum a mise Aliance.

Podrobnosti v ruštině zde: ZDE

Stále větší počet vědců je přesvědčen, že k prasečí chřipce nedošlo náhodou.Ne, argumentuje: tato globální pandemie - a všichni mrtví, jichž budeme svědky - je přímým důsledkem naší poptávky po levném mase, píše v deníku Independent Johann Hari. Je to jeden z více článků na toto téma v britském tisku.

Je pravda, že během historie se viry vždycky měnily a někdy nabývaly ničivé formy, která usmrtila velké množství lidí. Avšak z vědeckých důkazů stále více vyplývá, že jsme nevědomky vytvořili umělý způsob, jak urychlovat evoluci těchto smrtících virů a rozšiřovat je po světě. Tento způsob se jmenuje tovární farmy. Ty vyrábějí maso za levné peníze a k tomu jako přílohu soubor virů.

Rok poté, co cyklon Nargis zdevastoval jižní část Myanmaru (Barmy), zůstává za mřížemi 21 lidí, kteří se zúčastnili záchranných prací. Všichni byli uvězněni za distribuci humanitární pomoci a další záchranné aktivity, Amnesty International proto žádá jejich okamžité propuštění.

CRI│AP│ Poradce amerického prezidenta odpovědný za záležitosti zbraní hromadného ničení Gary Samore řekl 1. 5. v Washingtonu , že ruské obavy z amerického protiraketového plánu jsou odůvodněné.

Podle dvou posledních kroků designovaného premiéra Fischera a výroku prezidenta Klause to vypadá, že žádné mimořádné volby nebudou. Poslanci jsou nespokojeni, že nebyli přepraseni *) (pamatujete, jak se dělilo Československo?) a skončili třeba na šestnáctém místě kandidátek. Jistota, že splatí dluhy a splní své závazky, se rozplývá se zvětšujícím se číslem pořadí a zmenšující se šancí na hvězdný výsledek strany. Že ODS díky Topolánkovi, Langerovi a Julínkovi volby velmi dlouho nevyhraje, je prakticky jisté. Že se Bursíkovi Zelení nedostanou do sněmovny, je také skoro jisté. Že se tam nedostanou ani "demokratické" zelené odštěpky bez jakékoliv minulosti, je také jisté. Rozpad KDU-ČSL je za dveřmi. Dvě křesťanské strany na tak málo křesťanů je také mnoho a pět procent nehrozí žádné z nich. Poslanci stávající sněmovny nemají tudíž zájem schválit zákon o zkrácení volebního období a není nikdo, kdo by je k tomu mohl donutit. Ani předseda jejich strany. Šestnácté místo na kandidátce se rovná rozsudku ukončení kariéry, tak jakýpak předseda... A premiér Fischer, přijímající vládu nad Českem z rukou Václava Klause, ví, co má dělat. Evidentně nechce být "úřednickou" loutkou v náručí Topolánka a Paroubka v tiché opoziční koalici... Vítězem vlády Dne vítězství je prezident.

Jméno bývalého britského premiéra Neville Chamberlaina je dnes synonymem výrazu "zbabělý blb". Když však tuto osobu transformujeme v nadávku, dopouštíme se přece jen jisté nespravedlnosti. Tento "blb" nejenže vyšel vstříc britskému veřejnému mínění, ale především bral bez širšího kontextu vážně tehdejší požadavky Adolfa Hitlera, jehož považoval za nového Bismarcka. Evropa po I. světové válce byla postavena na právu národů na sebeurčení, a jakmile už nešlo přehlížet, že sudetští Němci nemluví "československy", nešlo v tehdejší logice ani dost dobře oponovat požadavku, aby území jimi obývaná připadla Německu. Když se Hitler tvářil přívětivě a dušoval se, že je to jeho úplně poslední územní požadavek, kromě nepopulárního Churchilla mu skoro všichni Britové věřili, že jeho záměry jsou "reálpoliticky" omezené. Šest let starý nacistický režim ještě nastavoval světu lidumilnou tvář a hrál si na pravidla; britští politikové nečetli Mein Kampf a rozhodli se tedy diktátorovi gentlemansky poskytnout "benefit of the doubt". Výsledek známe. Chce si to snad někdo zopakovat?

◄ Adolf Hitler s dcerou Josepha Goebbelse.

V celé řadě zemí došlo k střetům mezi demonstranty a policií. Odbory využily tradičních prvomájových demonstrací k protestům proti tomu, jak vlády "řeší" ekonomickou krizi.

Zatímco prvomájově naladěných komunistů se sešly 1. května na Výstaviště necelé dvě tisícovky (a antikomunistických provokatérů slabých dvacet), tisícovka lidí vítala mítink ČSSD na Žofíně. Rudé bylo pomálu a nahradila ji dechovka, oranžová byla precizně organizovaná. Ale projevy politiků splývaly. Nikdo z nich nepřipomenul památku chicagských dělníků a anarchistů, První máj všichni pojali jako předvolební mítink svých stran. Paroubek vyčítal komunistům neschopnost v minulosti, komunisté sociálním demokratům zase nedůslednost v přítomnosti i nedávné minulosti... Snad už to tak dokonce i lidé chápou... Antifašistický večer na smíchovské Císařské louce byl ale jiný. May Day 09 se proměnil v jednu největších alternativních akcí v Praze za posledních několik let (hned po MMM 2008). Kultura zde byla jiným jazykem politiky a politika se stala kulturou. Na šest tisíc mladých lidí, desítky muzikantů a DJ's, desítky stánků s nahrávkami kapel z celé Evropy, triček, nášivek a placek, přednášky i promítání filmů, zaplnily prostranství tak, že už moc místa nezbylo.. Vše prosté poplatků OSA a jiných vyděračských organizací. Přišly i mámy s malými dětmi v kočárcích, celé rodiny. Free kultura si udělala svátek na podporu netolerance vůči neonacismu a neonacionalismu. A těch šest tisíc lidí se zde free cítilo a chovalo.

V Plzni se slaví 1. máj již několik let stejným způsobem, takže ani není třeba nějak zvlášť upozorňovat publikum, které prvomájové akce pravidelně navštěvuje.

Zešíleli jsme. Dva Britové onemocněli (velmi mírnou) chřipkou, píše známý britský komentátor Simon Jenkins. "Tato krize možná opravdu bude explodovat," varuje dramaticky reportér v televizi BBC. "Varování Londýnu: Je to tady!" křičí list Evening Standard. Strach se prý šíří "jako mexická tsunami".

KD│Guruové Obamovy zahraniční politiky jsou zmateni anarchickým chaosem, jenž zasáhl jednu z osmi světových jaderných velmocí - Pákistán. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že má potíže pochopit, proč pákistánská armáda nezasáhne proti povstalcům z Talibánu, kteří se blíží k hlavnímu městu Islámábádu, napsal pro UPI Arnaud De Borchgrave.

Po šesti dekádách nezávislosti - polovinu z toho strávil pod vládou vojenské diktatury - je Pákistán stále převážně feudální společností, v níž Talibán zahájil povstání proti pozemkovým vlastníkům podporujícím neschopnou vládu prezidenta Asífa Zardárího. Je těžké si představit, že by se během účtování nemajetných Pákistánců s bohatými vláda těšila velké podpoře. Prezident říká, že Pákistán je ve válečném stavu bez toho, aby definoval nepřítele. Pro Talibán a milióny pákistánských bezzemků je nepřítelem politický establishment a feudální stav, který vláda chrání.

Konrád Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění, vyšlo v edici 21. století, nakl. Academia, Praha, 2008 (originál vyšel poprvé ve Vídni v roce 2006).

Pod politickou nálepkou „společnosti vědění“ je ukryta společnost nevzdělanosti, tvrdí ve své knize rakouský humanitní vědec Konrad P. Liessmann.

Vědění jako svobodné potýkání s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého „tržně neperspektivního vzdělávacího produktu“. Univerzity reformované jako podniky řízené manažery vědění. Univerzitní učitelé jako plně mobilní a internacionalizovaní projektoví manažeři, schopní zejména v oblasti získávání peněz z externích zdrojů. Studenti jako klienti masově vzdělávacího systému, navyšujícího ke spokojenosti politicko-mediálního dozoru stavy absolventů vysokých škol v populaci. Masa nevzdělanců s vysokoškolským glejtem a vedle nich elitní centra uzavírající se ve svém výjimečném postavení a posléze ve svém specifickém jazyce. Koncept kvantifikační evaluace v oblasti hodnocení kvality, zoufalá snaha vykázat vyšší procento „vědeckého poznání“ ve vzdělávací bilanci, proměna univerzity v úřad rozdělující zakázky a tituly.

Prasečí chřipka je tématem dne. Všude se o tom dá slyšet a číst. Následkem je něco mezi možná málo překvapující, ale zatím nevčasnou panikou, a podivnou odbornou ignorancí…

Reportáž o nově odhaleném památníku ukrajinského básníka Tarase Ševčenka v Reportérech ČT z 30. března 2009 ukázala kromě debaty o opodstatněnosti tohoto památníku především zaujatost a místy až nenávist vůči ukrajinské menšině v ČR. Je až zarážející, jak velký prostor dostali v této investigativní reportáži názory obyvatel městské části Prahy 5, jejichž nesouhlas s památníkem byl vyjadřován pomocí asociace s Ruskem, nepřímo Sovětským svazem a zašlými časy bratrské družby. V neposlední řadě pak bylo otevřeně řečeno, zdali je dobrá myšlenka mít sochu ukrajinského básníka v místech, kde stával sovětský tank č. 23.

Nejdříve bych asi měl odkázat na 23 stran firemních údajů pro předepsání léku. Anebo raději jen zmínit výchozí přehled na stručnějších 5 stránkách informací pro pacienta (bez závažných varování)?. Většina údajů ke zlověstným formám chřipkové nákazy uvádí zatím především informace o ptačí chřipce, protože ta se zatím jevila v posledních několika letech nejaktuálnější.. Jako příslovečného šafránu zájemce najde spolehlivé rady týkající se jednotlivých potenciálně maximálně ohrožených věkových skupin obyvatelstva. Zvláště důležité je vědět, pro které typy chřipky jsou obranné prostředky a jaká je případná rezistence vůči zatím globálně inzerovaným lékům . Rozlišují se kmeny A, B, C; u kmene A s : velkou řadou podskupin.

Volba ředitele České televize je jako vyhlášení války. Ačkoliv, jak vždy zdůrazňuje radní Dobromil Dvořák, ředitel ČT se nevolí, ale rada ho jmenuje. Slovo „volba“ vyloženě nemá rád. Nicméně je pravda, že ředitel se vybírá z kandidátů hlasováním, takže je to … volba. I když na závěr i jméno padne. Někdy padne i ředitel. Po místě tentokrát touží 19 lidí (řti museli vyřadit, neboť nedodali požadované dokumenty) a je nač si brousit zuby.

Televize je funkční, nezadlužená, digitalizovaná. Plní veřejnou službu... Nedemonstruje a nestávkuje už skoro osm let. No neberte to.

Dnešní média v Česku i ve světě jsou plná hysterických reakcí o hrozbě pandemie nového kmene "mexické" či "prasečí" chřipky. Informace českého vědce, že nový "prasečí" kmen má v sobě jak předešlou "ptačí", tak i "starou" "lidskou" chřipku, v nich prakticky zapadla. Téměř nepovšimnuta zůstala i zvláštní událost, která předcházela informacím o prvním výskytu nového smrtícího kmene: americká armádní laboratoř na základně Fort Derick ve státě Maryland potvrdila informaci, že z jejího komplexu zmizely ampule s velmi nebezpečným virem.

Kdyby se snad měla scházet nějaká rada odborníků, nedej bože vládní nebo parlamentní komise napříč politickým spektrem, na to, jak postupovat proti neonacismu všeho druhu, pak doporučuji, aby bylo v případě neonacismu postupováno stejně jako v kauze s novou prasečí mexickou chřipkou. Kdyby se náš stát a média věnovaly nákaze neonacismu stejně intenzivně a efektivně jako epidemii-pandemii chřipky, tak by bylo brzy po hnědé chřipce a zavládl by klid. Představte si to drama v televizi, když by hlásili, že se tři potenciální neonacisté pozorují v Praze a jeden v Ostravě.

(Všechny případy prasečí chřipky např. v Británii byly dosud velmi mírné, takže těžko říct, proč všechna ta hysterie, pozn. JČ)

Před několika dny v televizi opět běžel film Hotel Rwanda, který nám poskytl hollywoodský pohled na to, co se ve Rwandě počátkem devadesátých let dělo. Dalším filmem na toto téma byl např. snímek Někdy v dubnu (Sometimes in April). Bohužel oba filmy jsou jednostranné a zkreslující. Vojáci RPF (Rwanda Patriotic Front) v nich vystupují jako hrdinové a osvoboditelé, zatímco Hutuové jsou vybarveni jako krvelačné zrůdy. Film nemluví o tom, že vojáci RPF ve Rwandě byli celou tu dobu předcházející duben 1994.

Představte si, že jdete svojí cestou a někdo, aniž by vám vysvětlil proč, vás tahá za rukáv a stále něco chce. Jednoduše obtěžuje a zdržuje. Přesně takový mám pocit z tebe, milý státe, respektive s těmi, co vytvářejí tvůj systém a to, čemu tak vzletně říkáte zákony. Ve svém tupo-liberálním klausismu devadesátých let, jehož zahnívající zbytky jsou roztroušeny po celé vlasti a ještě dlouho budou zapáchat, ses hrdě bil v prsa a vykuleného občana, který se ještě ani nestačil vrátit z Václaváku, otcovsky moralizoval: Nebudu tě vodit za ručičku!

Když jsem si dnes přečetl informaci o hlasování o trestním kodexu a o novele komunistických poslankyň, která chce vrátit trestní odpovědnost zpět na 14 let kvůli sexu dětí, trochu jsem se zamyslel.

Především dítě je biologicko-medicínský pojem. Jsou to lidé mezi narozením a 18ti lety. Pokud si myslí někdo, že jejich sexuální život se řídí zákonem, tak jednoznačně jako lékař musím prohlásit, že ne. Řídí se hormonálními hladinami a udělat s tím příliš mnoho jednak nejde a za druhé to nemá smysl.

Hranice "legálního" sexu se pohybují cca v diferenci několika let po světě. Někde je legální ve 13, jinde v 16, jinde je to jedno a nikdo rodné číslo nezkoumá.

KD│Je zřejmé, že opozice proti omezování změn klimatu se stáhla na novou obrannou linii: Tvrdí teď, že snažit se omezit emise skleníkových plynů by bylo neuvěřitelně drahé. Ale i velmi důkladné výzkumy, jako velká studie MIT o návrzích Kongresu, zjistily pouze mírné náklady. Toho si nevšímejte, říkají kritici, konstatuje v blogu na New York Times Paul Krugman.

Prostřednictvím Peta Davise jsem získal poslední článek Roberta Samuelsona, o němž si Davis myslí, že byl úžasný; ale vše, co k tomu mohu říci, je — opravdu?

Tady je klíčový odstavec, v němž se Samuelson snaží popřít výsledky studií:

Uplynulo čtvrt roku od triumfálního nástupu Baracka Obamy na prezidentský stolec Spojených států. Nechci psát o nenaplněných nadějích či částečně splněných slibech, o to se jistě vydatně postarají jiní komentátoři. Chci vynechat řeči o tom, že Obama nemůže vše splnit hned, že mu musíme nechat sdostatek času, jelikož čelí ekonomické krizi atd. Je třeba mu měřit stejně jako každému vrcholnému politikovi, který především nese největší zodpovědnost za činy své země, ať již jde o Spojené státy nebo Írán. Chceme po ostatních, aby dodržovali jakási pravidla v rámci práva „mezinárodního společenství“, tj. zemí dodržujících lidská práva a vyzvedávajících svobodu slova, vyznání, jednání – zemí požívajících veškerých výsad svobodného světa.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.