Se zájmem sleduji osudy svého bývalého pracoviště – AVČR – a také si velmi dobře pamatuji bitvu o jeho zachování po roce 1989, kdy ho tehdejší ministr kultury Milan Uhde označil za „socialistický krmník“. V roce 1990 byla hlavně díky drastickému snížení počtu pracovníků Akademie zachována a posléze byl zaveden systém grantů, jehož fungování také dosud není zcela jednoznačně pozitivní. Že tehdy odešly tzv. nomenklaturní kádry, bylo potěšující, ale do penze byli bohužel například posláni i badatelé, kteří byli na vrcholu svých tvůrčích sil, nijak se v totalitním režimu neangažovali a výsledky jejich práce byly uznávány i v zahraničí. Je otázka, zda se právě tento moment nebude v současné těžké chvíli zase opakovat.

Dovoluji si obracet se na Vás takto opakovaně čistě jen z důvodů neustávající naléhavosti situace. Současná krize kolem financování AV (která není beztak stále nijak systémově vyřešena a zažehnána) pouze odkryla pro vzdělanost, vědu a kulturu v ČR obecnější zhoubné trendy, které by byly v pohybu za jakýchkoli okolností.

Bez ohledu na probíhající jednání AV s vládou ohledně rozpočtu se stále (my všichni, kdo působíme ve vědě, bez ohledu na pracoviště) nacházíme v situaci, kdy aplikovanému podnikovému výzkumu (na úkor výzkumu základnímu) se již nyní dostává dvojnásobně více dotací než i v těch nejtechnologičtěji zaměřených zemích západní Evropy či Japonska, kdy normativy na studenty klesají (a počty studentů stoupají), kdy humanitní vědci musí (vinou absurdní metodiky hodnocení) vyprodukovat pro stejnou míru bodového ohodnocení třikrát více výsledků než vědci z přírodních a technických oborů a kdy tzv. reformy z pera pánů Jahna, Matějů, Blažky a potažmo ex-premiéra Topolánka vedou k další privatizace zdrojů na úkor veřejného prostoru a kdy reformní „étos“ (snižovaní institucionálního financování, jež ve svých důsledcích povede k ztrátě elementárního kariérní výhledu za horizont dvou let pro většinu pracovníků) směruje k postupné a zvyšující se proletarizaci vědecké práce. Je-li takováto situace vážná již nyní, je perspektivně z hlediska elementární integrity vědy, vzdělanosti a kulturnosti v ČR neudržitelná zcela.

Z oficiálních statistik vyplývá, že každý dvacátý pacient je v anglických nemocnicích v důsledku kouření. Kouření stojí britské státní zdravotnictví 5,2 miliard liber (156 miliard Kč) ročně.

V roce 2007/08 bylo přijato do anglických nemocnic 1,4 milionu pacientů nad 35 let na nemoci, způsobené kouřením. V letech 2007/08 zemřelo v důsledku kouření podle odhadů 83 900 osob - 18 procent úmrtí všech pacientů nad 35 let.

Procento kuřáků v Anglii mírně pokleslo z 22 procent r. 2006 na 21 procent r. 2007, avšak mnohé choroby vznikají dlouhá léta, takže se u řady pacientů teprve nyní projevují nemoci, které vznikly v důsledku vysokého kouření Britů v sedmdesátých a v osmdesátých letech.

Podle náměstkyně ministra zdravotnictví Gillian Merronové je smutnou skutečností, že se každoročně ocitá v nemocnici v důsledku kouření víc než milion lidí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Již tento pátek proběhne v Irsku referendum o Lisabonské smlouvě, ale zajímavější než samotný výsledek je především způsob, jakým jsou vedeny – často celkem neférově – jednotlivé kampaně. Nehodlám tedy hloubat nad tím, zdali by měli Irové hlasovat ano, nebo ne, ale pozastavím se nad některými bludy kampaní, které vyložení bijí do očí, napsal Jan Pillár.

Nepřátelé komunismu, nebo, chcete-li, postkomunističtí dezinterpreti šíří o komunismu řadu mýtů. Například že komunismus je utopie vhodná snad pro roboty či pro anděly, nikoli pro lidi. Jak ovšem dokazuje Michael Hauser, pro Marxe není komunismus "stav, který by měl být nastolen, ani ideál, podle něhož se má řídit skutečnost. Komunismem nazýváme skutečné hnutí, které překoná nynější stav."

To, že se nějací poslanci, a teď už je jedno jací, nechali chytit, jak za peníze jsou ochotni měnit zákony této země, není nic překvapivého. Už na podzim po volbách 2006 tehdejší premiér připustil, že poslanci jsou korumpovatelní. Psal jsem o tom v článku "Korumpujme a prostituujme se!" Co považuji ovšem za vrchol drzosti ze strany politiků, to je uvažování, jaké předvedl Vojtěch Filip v nedělních Otázkách V. Moravce, kdy základní problém v jednání obou svých stranických kolegů viděl v neprofesionalitě, s jakou se nechali chytit, nikoli v korupčním jednání samotném. Čili: korumpovat se může, jen se to musí umět.

KD│ Po půldenní tvrdé debatě včera finanční výbor amerického Senátu odmítl snahu liberálních Demokratů připojit k legislativě upravující zdravotní péči plán na zavedení státem garantované zdravotní péče. To znamená první oficiální pořážku myšlenky podporované mnoha Demokraty, včetně opatrné podpory prezidenta Obamy, informovaly The New York Times.

KD│ Evropským zemím se nechce platit za ruský plyn podle podmínek dlouhodobé smlouvy uzavřené se společností Gazprom. Evropská spotřeba se totiž v prvním pololetí v důsledku krize snížila asi o 30%, avšak podle smluvní zásady "ber nebo plať" by měla být zaplacena celá původně nasmlouvaná kvóta. Cenový rozdíl činí takřka 3 miliardy dolarů, informoval v Komsomolskoj pravdě Jevgenij Beljakov.

KD│ Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) přijalo v úterý večer rezoluci nazvanou "Válka mezi Gruzií a Ruskem: Rok poté", ve které odsoudilo počínání Moskvy a současně vyjádřilo nespokojenost s aktivitami vlád Abcházie a Jižní Osetie, informovala agentura Interfax.

KD│ Po porážce japonské Liberálně demokratické strany v posledních volbách Japonky doufají, že se podaří prolomit ledy a posunout kupředu témata, jež pro politiky, kteří v zemi vládli takřka celé poválečné období, neměla velkou prioritu. Dvacetiletá studentka Tokijské univerzity Eri Očiai například doufá, že se podaří lépe sloučit roli pracující ženy a matky. Její optimismus sdílejí i mnohé další ženy - a organizace hájící práva žen vybudovaly úzké kontakty s nyní vládní Demokratickou stranou Japonska (DPJ), informovala Mutsuko Murakamiová pro Inter Press Service.

KD│ Jordánsko kvůli nejasnému postoji možných partnerů - Izraele a Palestinské autonomie - samostatně vybuduje vodovod s kapacitou 310 milionů krychlových metrů ročně v hodnotě dvou miliard dolarů. Z tohoto množství obdrží 240 milionů odsolovací závod v přístavu Akaba na pobřeží Rudého moře, jemuž to umožní vyprodukovat 120 milionů krychlových metrů pitné vody ročně. Cílem projektu je zajistit nedostatkovou pitnou vodu pro Jordánsko a dále zachránit zbylou neodsolenou vodou Mrtvé moře, které jinak kolem roku 2050 zcela vyschne, informovala agentura AFP.

Na začátku září byly v Poslanecké sněmovně projednány dva návrhy, které významným způsobem zasáhnou do ochrany vlastnických práv. Poslanecká sněmovna první z nich přijala a druhý zamítla. Senátoři se nyní snaží spojit tyto dva návrhy dohromady a přijmout je oba. V platnost tak možná vstoupí další předpis, k němuž vydala vláda negativní stanovisko, odmítla ho Poslanecká sněmovna a jehož projednání v Senátu je hektické a nedostatečné.

Již tento pátek 2. října odstartuje z Nového Zélandu Světový pochod za mír a nenásilí, který během tří měsíců projde sto zeměmi s požadavkem ukončení válek, odstranění jaderných zbraní a násilí všech forem. K pochodu se připojilo přes 3000 organizací a tisíce osobností z celého světa, mezi nimi držitelé Nobelových cen, slavní umělci a sportovci, hlavy států, ale také samotné státy, regiony či města. K celosvětovým oslavám zahájení pochodu se také připojí nejrůznější akce v desítka českých měst.

Mladá fronta Dnes předvedla názorně nikoliv "investigativní", ale zpravodajsko-provokativní reportáž, ve které dvěma oslími můstky spojila tři osoby: lidovce Ladislava Šustra, který se nikdy netajil afinitou k Sazce a prosazováním zájmů hazardu (Kalouskovi lidovci měli ke zbrojení a hazardním hrám vždy blízko..., i Šustr v minulosti, dříve než pracoval za roční odměnu přes 900 000,- Kč pro Sazku, pracoval ve Zbrojovce Brno), moulovitého komunistu Čeňka Milotu, zabývajícího se ovšem profesionálně nejen provozní ekonomikou, ale i sponzoringem KSČM, a "nebezpečného liberála" Jiřího Dolejše. Ten nabourává stereotypní mediální vidění komunistů jako krvežíznivých mocichtivých sadistů stalinistického typu. Rozeberme si ale, jak jednání probíhala ve skutečnosti, co z nich redaktor vytvořil s nůžkami v ruce a co se dostalo na veřejnost.

Jan Sova se ve svém příspěvku dopustil briskního postřehu, neboť narozdíl od mnohých, kteří popustili uzdu svých emocí již po slově úplatek či KSČM, on se zamyslel i nad samotnou částkou hozené návnady. Rovněž já mám potřebu, i když stimulovanou asi jen prodlouženým víkendem, se k ní ještě vrátit a to pro osvěžení přesycených diváků ještě z úplně jiného úhlu.

Mám kamaráda v NDR a teď už bezmála dvacet let ve sjednoceném Německu. Kromě mnoha jiných řečí umí i slušně česky. Občas čte Britské listy a napsal mi česky následující poznámku k německému volebnímu víkendu. Prošla mou jazykovou úpravou a omlouvám se, pokud je to vidět, ale její text mi připadl zajímavý a rád bych se o něj podělil se čtenáři Britských listů. Snad si ho přečte i někdo v Lidovém domě.

Vyrůstat v reálsocialistickém bezčasí znamenalo periodicky čelit nejrůznějším politickým rituálům. Rutinizované pracovní dny skládaly dohromady týdny a měsíce; po oslavě Vítězného února přicházelo květnové výročí osvobození, pak útoky plechové kavalerie na kombajnech, srpnové SNP, počátkem října den ČSLA a v listopadu lampionové šílenství VŘSR. Rytmizované roky tvořily periody od sjezdu do sjezdu, od spartakiády do spartakiády, od pětiletky k pětiletce. A veškeré rituály politického náboženství dohromady odkazovaly na hlavní mýtus Lepší budoucnosti, jíž se sice zaostávající sovětská gubernie rok od roku stále více vzdalovala, přesto však - jakožto mýtus - tato fiktivní budoucnost stále vytyčovala údajný společný směr všemu hemžení a vystupovala coby univerzální zdroj smyslu. Provinční zemička jakoby důsledně odříznutá od hlavního proudu světového dění se ve výsledku stále více stávala objektem vytěsňovaných událostí, které se odehrávaly kdesi docela jinde. Od okamžiku, kdy začalo být zřejmé generální selhávání české polistopadové politiky, se k této době svého dětství chtě nechtě musím stále častěji vracet. Tak jako na konci minulého režimu, i nyní žijeme ve vyprázdněném čase; link na vektor prosperity je z nouze a setrvačně uplatňován ještě v okamžiku, kdy už je takřka všem zřejmé, že nejobvyklejší náplň našich životů budou nadále tvořit veřejné i soukromé škrty v plánech i výdajích.

Irakli Alasania, mladý Gruzínec, o němž by mnozí na Západě chtěli, aby nahradil současného gruzínského prezidenta Mihkelia Saakashviliho, navštívil nedávno Londýn a vyjadřoval se trpce o diplomatické impotenci své země, píše v deníku Guardian Neal Ascherson.

Alasania ve věku 34 let je zkušeným politikem s globálními styky, zejména v USA, kde Obamova vláda projevuje netrpělivost se Saakašviliho tvrdohlavostí. Více než rok po katastrofální válce s Ruskem ohledně Jižní Osetie trvá Gruzie stále ještě na své "územní celistvosti", i když de fakto nezávislost Abcházie a Jižní Osetie je už realitou 16 let.

KD│ Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) v dokumentu nazvaném "Válka mezi Gruzií a Ruskem: Rok poté", který bude dnes zveřejněn, vyzývá Ruskou federaci, aby do konce tohoto roku zajistila neomezený přístup mezinárodních pozorovatelů do Jižní Osetie a Abcházie, informovala agentura RIA Novosti.

KD│ V "Othellovi" je scéna, kdy Maur je natolik posedlý žárlivostí a hněvem, že ztratí veškerou řečnickou působivost a poetičnost, které ho činily nejvýmluvnějším mužem v Benátkách. Krátce předtím, než zavraždí Desdemonu, se obrací k publiku a křičí: "Kozlové a opice!" Othello propadne divokému sebeklamu a nekontrolovanému hněvu, a jeho slova se změní v pouhá klišé. Znehodnocení řeči, o němž Shakespeare věděl, že bývá předehrou k násilí, představuje kletbu modernosti. Přestali jsme komunikovat, dokonce i sami se sebou. A důsledky budou stejně extrémní jako v shakespearovské tragédii, píše Chris Hedges na serveru Truthdig.

Položil jsem si otázku, čeho že je to vlastně den, když je to Den české státnosti. Jakou hodnotu si to máme připomenout a jak to máme vůbec udělat?!? Máme něco cítit nebo nám to má někdo říci?!? O hodnotách se toho u nás v poslední době mnoho nenamluví, debata je spíše o cenách. Minulý víkend hovořil v Čechách o hodnotách především papež a česká státnost posloužila jen k většímu lesku jeho jinak pastorační návštěvy. Rozhodně jsem nezaznamenal za celý víkend nic, co by mi pomohlo se v otázce hodnot, které představuje česká státnost nějak lépe zorientovat nebo dokonce se na nich shodnout s většinou bližních.

KD│ Donedávna velkokoaličně vládní německá sociální demokracie po prohře ve víkendových volbách nejspíš zformuje ve Spolkové radě neformální opoziční uskupení - společně s Die Linke a Zelenými. Hlavní roli by měl přitom sehrát bývalý člen SPD a zakladatel Die Linke Oskar Lafontaine, informuje Björn Hengst na serveru Spiegel Online. Vládní koalici sestaví CDU/CSU spolu s liberální FDP.

Když jsem se dočetl investigativní reportáž iDnes.cz, kde se domlouvá "pozměňování" (či ovlivňuje přijetí) zákona o hazardu s poslanci za KSČM (Jiří Dolejš) a TOP09 (Ladislav Šustr) za "utopený" sponzorský dar jeden milion korun, udělalo se mi hodně mdlo.

Čína, nejstarší a nejlidnatější stát světa, se v současnosti dostává do centra pozornosti především díky tomu, že její ekonomika vykazuje po tři desetiletí neuvěřitelný růst. Ekonomické reformy jsou ovšem neoddělitelné od vítězství komunistů v občanské válce a vyhlášení Čínské lidové republiky právě před šedesáti lety.

Zaměstnání mi umožňuje několikrát do roka provázet moravské poutníky do mariánského místa v Lurdech. Proslulé francouzské městečko v podhůří Pyrenejí už navštívily tisíce mých spoluobčanů. Lurdy loni navštívil také papež, neboť křesťanská Mekka slavila 150 let od zjevení Panny Marie chudému děvčátku Bernadettě Soubirouxové. Třebaže její tělo spočívá v klášteře v Nevers, kousek pod Paříží, poutníci si plní životní sen – poznat Lurdy, vykoupat se v tamní „zázračné“ vodě, vypít pár doušků vody, prožít sounáležitost s ostatními věřícími během mše v podzemní bazilice nebo přímo u jeskyně, kde se božská bytost zjevila Bernadettě.

"Nejde nemyslet na její rodiče, kterým doma v Otrokovicích po složení přijímacích zkoušek na matematicko-fyzikální fakultu v Praze oznámila, že odchází do kláštera," píše Miroslav Štěrba. Pro rodiče, kteří třeba nesdílejí mystický prožitek své dcery, je její rozhodnutí odejít do kláštera (a ještě k tomu tuplem v "cizí" Francii, kam se jí musí vozit český chleba - jako by středoevropský chleba neprodávali skoro v každých delikatesách pod názvem "ruský chleba" nebo "židovský chleba") jistě velkým zklamáním.

Ad sestra Gabriela: údiv a zděšení Miroslava Štěrby, jeho bezradnost nad dobrovolným vzdáním se televize (to dnes dělají i mnozí "normální lidé" mého věku), svobodného procházení se po městě, studia na prestižní fakultě atd. (dříve lidi šokoval zejména závazek sexuální abstinence) je nádhernou reakcí na klášterní život.

Pod titulkem "Nesmyslný výzkum je klíčem k evoluci" jsem našel v BL komentář Davida Mitchella, který končí tvrzením, že kdyby býval v minulosti akademický výzkum vždycky cenzurován z hlediska, zda je ekonomicky výhodný, nevznikla by letadla ani iPhony, měli bychom dodneška jen pasti na mamuty. To se krásně čte, ale tím se Mitchell dostal ale asi právě do té jmenované pasti. K zvěcnění té diskuse, probíhající v ČR i v Británii, o svobodě vědeckého bádání a vlivu politiků...

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 771.45 Kč, příjem z reklamy byl 3000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 8. 2009 částku 7846.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a € 511.25.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.