Svět se mění nenápadně, napsal kdysi můj jmenovec Jaroslav, a to zejména k lepšímu, dodávám já. Nicméně, jsou tu už první pěkné vlaštovky, které sice ještě nedělají jaro, ale na pokračující tuhé mrazy to už také není.

Už několik roků jezdím na zimu za dcerou z ČR do USA (CA). Mimo jiné zde mám věci, které doma postrádám: teplé počasí, internet a dost času. I doma se zajímám o informace, ale zde mám díky internetu širší záběr.

Doma dostupný tisk a veřejnoprávní média ve mne budila dojem, že kdo kritizuje stávající pořádky u nás, je hlupák, nebo zakuklený komunista. Jsem potěšen, že hlavně díky BL se necítím být se svými kritickými názory tak osamocen. Dovoluji si poslat Vám touto cestou jeden z textu, které jsem sestavil k 20. výročí naší "sametové revoluce", a které se snažím šířit mezi lidmi, píše čtenář Miroslav Šťovíček.

Dr. Margot Käßmannová byla jako mimořádná osobnost, jako biskupka a první předsedkyně Rady evangelické církve v Německu nejen členy své církve velice uznávána. To se asi také u většiny z nich nebude měnit po jejím odstoupení z funkce, jež bylo přímým následkem řízení auta pod vlivem 1,54 promile alkoholu. Dnes napíšu několiv slov o tom, že se opravdová veličina pozná nejen z neobvyklých a někdy i politováníhodných činů...

V nabité přednáškové síni Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů by bylo možno po celé dvě hodiny slyšet spadnout špendlík. Přednáška MUDr. Koukolíka v rámci předmětu Konflikty v mediální komunikaci, který vedu, na téma "Mocenská posedlost" byla stručným úvodem, tezemi k jeho nové, stejnojmenné knize. A jen šedinami zmoudřelý lékař umí zkombinovat exaktnost neurologie a neuropatologie s antropologickým kontextem sociální psychologie a humanistickými imperativy na domácí a mezinárodní politiku.

Neodvažoval jsem se moc polemizovat s Koukolíkovými definicemi. Snad proto, že jsem neměl důvod, neb mi hovořily z duše, i když postrádám jeho optimismus, zvláště týkající se uplatnění moci skutečně jen a pouze ve jménu člověka, nikoliv pro pocit slasti z moci samé či hmotných užitků moc provázejících. Tísnivá realita každodenní praxe zastíní po čase přímočarost a jiskřivost teorie a tak byla Koukolíkova přednáška pro mne pouze prchavým pohlazením - náhodnou psychoterapií humanistického optimismu. Autorovi knih Vzpoura deprivantů, Homo sapiens stupidus a Jak si lidé hrají? ten optimismus jen tiše závidím.

Abyste vy, kteří přijít nemohli, o nic nepřišli, přinášíme zvukový záznam včetně celé prezentace MUDr. Koukolíka. Příště to třeba vyjde a vysokou školu navštívíte, i když ji prozatím nestudujete či na ní nevyučujete. 16. 3. 2010 totiž přijede z Ostravy kontroverzní sociolog, profesor Jan Keller a od 11:30 bude přednášet podle jedné kapitoly z jeho nové, ještě nedokončené knihy - "Arogance financí aneb sociální stát ve službách zisku" . Přednáška bude samozřejmě také "nejen pro zvané"...

prezentace přednášky MUDr. Koukolíka - MS Powerpoint - 3,4 MB PPS

Prezident Ruskej federácie Dmitrij Medvedev pred pár dňami podpísal dokument, ktorý po tom základnom – Stratégia národnej bezpečnosti Ruskej federácie do roku 2020 (pozri SLOVO 21/2009) – definuje, s akým Ruskom máme či budeme mať v najbližších desaťročiach do činenia.

Jane Čulíku, myslím, že jste nakousl opravdu velké téma. Nejde tak ani o čipovou diagnostiku. Malárii je snadné diagnostikovat, ale o udržitelnou míru sobectví rozvinutého světa. Miliony dětí umírají na malárii, ale další miliony na banální onemocnění roznášené znečištěnou vodou, na následky podvýživy na onemocnění proti nimž je snadné a hlavně účinné očkování.

Karel Dolejší píše, že skutečnost bývá často barvitější než její úzce ideologicky vymezený obraz. S tím nelze, než souhlasit. Navzdory tomu patřím k těm, kteří nad ruční domácí výrobou látek doporučovanou Gandhím ohrnují nos.

Článek o malárii pranýřuje nehezkou manipulaci s údaji, jež má v posledku zlepšit diagnostiku této nemoci v Africe. Mladíci z chudé země předložili mazaný argument, jakým způsobem vymýcení malárie může pomoci ekonomii v Evropě. Pochopitelně, rádi by omezili dětskou úmrtnost ve své zemi.

• Protest
• Datum: 25. únor 2010
• Čas: 16:00 - 19:00
• Lokalita: Ulice 28. října, Praha

V jednom ze svých článků jsem napsala, že za největší paradox loňského roku považuji výrok „Nejsou lidi!“. Není to žádný nesmysl, některé firmy opravdu dlouho a někdy marně hledají některé profese. Tváří v tvář půlmilionové armádě občanů evidovaných na úřadech práce a dalšího nezjištěného množství lidí, kteří nejsou evidovaní ani na úřadech práce ani v pracovním procesu, se to zdá absurdní.

Předchozí části tohoto seriálu jsouZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Také jsem se jako Karel Dolejší zúčastnil výjimečného setkání s „kontroverzním“ americkým politologem a autorem Normanem Finkelsteinem v Casa Gelmi a byl celkem uhranut a mesmerizován tím, jak jednoduše by jeho slovy býval mohl být ukončen blízkovýchodní konflikt, který bezesporu ovlivňuje politické dění nejen v regionu, ale po celém světě. Jen kdyby ta vůle byla! Ta podle Finkelsteina, ale i řady dalších specialistů na toto palčivé téma chybí především na izraelské straně. Styděl jsem se, když „americký radikál“ Finkelstein vyjádřil bezelstný údiv nad tím, jak se k jeho osobě a výzkumu staví česká média, úřady a akademická obec, jak zde panuje jakýsi strach ohledně diskuse o izraelsko-palestinském konfliktu. Po zhlédnutí včerejších Událostí, komentářů, kam byl Finkelstein pozván, se můj stud ještě více prohloubil.

Během návštěvy Normana Finkelsteina v Praze jsem čekal leccos: Hysterickou antikampaň, obviňování ze spojenectví s nácky, žonglování povinnou úctou k obětem koncentráků, jež nedovoluje pronésti kritického slova ani za tisíc let. Že se však kromě podivně vedeného rozhovoru pro televizi v mainstreamových médiích neobjeví doslova vůbec, ale vůbec nic, to mě opravdu nenapadlo. A přece jsem nakonec svým způsobem za výsledek rád: Ukazuje totiž každému, kdo chce ještě vidět, názorně a nad veškerou pochybnost, že hlavní proud českých médií už vůbec neslouží informování veřejnosti o podstatných událostech - ale k tomu, aby manipuloval a bavil skandály celebrit, zatímco fakticky odřezává od reálného světa.

Mezinárodní studenti dokumentaristiky z Edinburgh College of Art natáčení pod vedením tamější studentky Dominiky Švecové krátký vědecký film o převratném vynálezu v oboru nanotechnologie, dokončovaném na katedrách elektroniky a parazitologie Glasgow University, který s využitím principů manipulace tekutin prostřednictvím magnetických vln v nanotechnologickém měřítku (je to technologie tzv. "lab on the chip") umožní rychlou a levnou diagnózu malárií nakažené krve.

Na malárii každoročně umírá v Africe přes milion dětí, zejména do věku pěti let, kdy ještě nemají vyvinutou imunitu. Malárie v Africe existuje dosud hlavně proto, že se africké země navzájem nedokážou dohodnout na koordinovaném postupu na likvidaci tohoto parazita tak, jak se to před časem radikálně provedlo v Evropě. Vnějši svět jim v tom nepomůže. Že umírají miliony dětí, nikoho moc nezajímá.

Pomáhal jsem studentům v úterý udělat rozhovory s dvěma vědeckými pracovníky z Afriky, jeden byl z Tanzánie, druhý z Keni. Ptal jsem se jich, proč by se měl svět vůbec o nějaké umírající děti v Africe zajímat. Od obou jsem dostal pozoruhodnou odpověď.

To, co považuje čtenář Petr Nachtmann za odpuzující na Britských listech, je, jak píše "žebrání o finanční příspěvky".

Jasně. V českém kontextu je nezvyklé, obracet se na veřejnost, aby si financovala vlastní nezávislý časopis. Je to vlastně trapas, požadovat od lidí, aby financovali, co čtou.

Avšak co nám zbývá. Časopis bohužel - už skoro patnáct let - vydáváme, většinou bez rozpočtu. Základní náklady však z něčeho uhradit musíme.

V současnosti nás čekají tyto jednorázové výdaje: účetnictví za rok 2009: 35 000 Kč. Nový redakční laptop: 20 000 Kč, nezbytné programovací úpravy: 20 000 Kč. Celkem: 75 000 Kč.

Naštěstí to není tak horentní částka jako na podzim, kdy bylo nutno obnovit naše servery, které nevyhovovaly intenzivnímu provozu, a čtenáři nám - překvapivě a zavazujícím způsobem - rychle potřebně finanční prostředky poskytli.

Nicméně jsme nyní nuceni se znovu obrátit na čtenáře s - krátkodobým -. apelem, aby mírně zvýšili finanční příspěvky na Britské listy, máme-li být schopni časopis provozovat i nadále - což znamená schopnost platit provozní poplatky..Potřebujeme je minimálně zvýšit aspoň o třetinu, tedy o cca 10-15 000 Kč měsíčně. Kdyby věnovalo pravidelnou stovku měsíčně dalších cca 100 - 150 lidí, pomohlo by to vydatně. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Jan Čulík, šéfredaktor

Českou veřejnost čím dál víc znepokojuje, jakým způsobem je již po nějakou dobu zacházeno s mnoha českými občany nejenom přímo na česko-bavorských a česko-saských hranicích, ale dokonce i po ujetí několika desítek kilometrů v německém vnitrozemí. Bývají velmi často a hlavně bezdůvodně obtěžováni potupnými kontrolami a nezáleží přitom, cestují-li hromadnými dopravními prostředky nebo individuálně, vlastními automobily. Kontroly navíc většinou neprovádějí ani uniformovaní policisté nebo celníci, ale převážně muži v civilu, bez jakéhokoli zřetelného označení.

Pozor, to není poplašná zpráva - také proto, že o tom ví dosud jen velmi málo lidí. Konkrétně, dvě poslankyně a čtyři poslanci, jakož i členové organizačního výboru sněmovny, kteří schválili cestu této šestice. Kam? No do Peru, protože tam, na této služební cestě, bude tato delegace zjišťovat, jak předcházet tomuto druhu nepokojů.

Naše střední a starší generace má představu o novinářích a žurnalistice pořád ještě lehounce podbarvenu tradičním obrázkem dobrého a poctivého řemesla nacházejícího se někde v předpokoji literární tvorby. Důstojní pánové u psacích stolů, pod rozžatými lampičkami a s dýmkami v ústech rychle a pouhým perem dopisují svůj fejeton. Kolem nich pobíhají poslíčci s čerstvými obtahy novinových stran a posledními rukopisy, se kterými za okamžik poběží za sazeči, z nichž u rámusících linotypů teče pot. A nad tím vším bdí přísné oko pana šéfredaktora, úctyhodné osobnosti, jejíž slovo platí, jak by bylo vytesáno do kamene.

Tento článek byl původně publikován neúplný, autorovi i čtenářům se omlouváme.

Opravdu velice nerad pokračuji tímto titulkem, ale musím konstatovat, že dnes jsem dostal od svého drahého státu opět hoprdoks a tentokrát snad i s rozběhem. Přečetl jsem si totiž v denním tisku prohlášení představitelů AČR a mluvčí ministerstva obrany, že vzhledem k tomu, že by se na obrněný transportér Pandur za 134 miliónů Kč kousek mohlo v Afganistánu, nedej Bože, střílet, tak se musí těch pár kousků, co jim to hrozí, za pár miliónů dozbrojit a hlavně doobrnit.

Štkaní. Stěžovat si na kritiku vždy patřilo ke zvláštnímu druhu intelektuální obsese. Důvody jsou povětšinou dvojího druhu, v závislosti na sociálním statutu jmenovaného: pokud jde o tvůrce, snaží se tím často vracet kritice ve stylu „oko za oko“, jde-li o samotné kritiky, převážně si tím snaží upevnit svou kritickou pozici.

Polská ekonomika předstihne německou. Pod tímto titulem Zeit Online informuje o vědecké studii bruselské skupiny expertů z Centra pro evropská politická studia (Centre for European Policy Studies). Ve Spiegelu Online zase zájem čtenářů přitáhla jiná, ale také provokativní zpráva s titulkem 'Německo je staré, syté a pohodlné'. O smyslu dlouhodobých předpovědí vědců tedy něco v této poznámce...

Ze všech stran slyším, že tuhle hospodářskou krizi zavinili bankéři. Myslím si, že to není pravda. Banky a bankéři (i když jsou nenasytní) nadále dělají to, co vždycky - okrádají. To je jediná náplň jejich práce, dělají to už od pradávna, a jsou naprosto bez viny, neb dělají pouze to, co dovolují zákony. Banky se těší pořád dobrému zdraví, ty žádnou krizi nemohly zavinit. Bankovnictví je jediný obor lidské činnosti, který bezvadně funguje nejenom dnes, ale už po tisíciletí.

Expremiér Topolánek, za ČSSR snaživý student střední vojenské školy, stárne. V médiích vystupuje zásadně nevrle, ublíženě, agresivně. Permanentně se špatně ovládá (zřejmě pro nedostatečné preference ODS a osobní problémy), ale v nedělní televizní besídce, při potlachu na růžku „U Moravce“, to tak jednoznačné nebylo. Pojednou si i dosti notoval s jiným odkecaným politikem. (Levicově) populistickým Milošem Zemanem, který, zmítán závistmi a nenávistmi, též předstírá, že ve věcech veřejných neskončil. Prostořeký poživačný muž z lidu zkrátka našel cestu k hubatému poživačnému (pseudo)intelektuálovi. Koneckonců, vždyť nepřítel je oběma stejný.

Bývaly v české kotlině časy - a trvaly dost dlouho, i když jsou na štěstí už za námi - kdy pro veřejné promluvy všeho druhu platilo jedno základní pravidlo: Nesměl se za žádných okolností kritizovat jistý stát. Kdokoliv se byť jen náznakem pokusil, na hlavu se mu snesla smršť obvinění, že naplil na hroby osvoboditelů, spřáhl se s krvelačnými bestiemi za hranicí a chce otáčet kolem dějin zpět. Ovšemže spojení imperiální politiky nedotknutelného státu s takřka půldruhou stovkou tisíc mrtvých osvoboditelů bylo časem stále obtížněji doložitelné, ani všechny krvelačné bestie světa by neměly dost peněz na podplacení každého nespokojence, a mnozí z kritiků si ve skutečnosti přáli kolo dějin především uvolnit. Nyní se zdá, že ostalgie světem vládne, a zřejmě proto se (někteří?) čeští občané touží k popsanému stavu opět vrátit.

Vedení Akademie věd ČR se rozhodla NEumožnit konání semináře s dr. Normanem Finkelsteinem a dalšími přednášejícími "Současná situace a možnosti řešení izraelsko-palestinského konfliktu: Goldstoneova zpráva OSN ke Gaze", který se měl konat v budově Akademie věd ČR (Národní 3, Praha 1) 23. 2. 2010 od 10:00 a který organizovalo Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy v Praze. Tuto zprávu dostali pozvaní hosté v průběhu dnešního odpoledne. Pořadatelé "zkoumají zatím neoficiální informace, proč došlo k neumožnění semináře".

Podle interních informací Britských listů byl krok Akademie věd, která dle svých slov "provádí koncepční politiku vědy a výzkumu", způsoben telefonicky z úřadu premiéra Fischera. Jinými, daleko upřímnějšími slovy: Předsednictvo Akademické rady Akademie věd se poněkud zaleklo..

Pokud se budeme snažit stále dál a dál prodlužovat stávající pojetí ekonomického úspěchu finančním ziskem a konsumním způsobem života, dojde zákonitě ke katastrofě, proti níž jsou současné přírodní pohromy pouhou lokální odyseou.

Kapitalismus volné soutěže a neviditelné ruky trhu vede ke stále většímu zvyšování nezaměstnanosti a ve svém důsledku ke zbídačování lidí schopných a ochotných pracovat.

Neznám politika, který by veřejně přiznal, že demokracie, zákony, pravidla a občan jsou přesně ty čtyři pojmy, bez kterých by se po volbách, jsa již pevně usazen v křesle, obešel. U prvních tří není pochyb. S občanem bude svízel. Občan je totiž užitečný jako výrobce a spotřebitel a demokracie z něj dokonce učinila obávaný pojem. Občan produkuje hodnoty a politika živí. K občanovi se volá, na občana se přísahá, na jeho blaho se myslí a jeho starostmi se trápí (tedy politik).

Fotograf Bob Patefield natočil na vlastní videokameru okamžik, kdy mu policie zabránila natáčet loni před Vánocemi centrum městečka Accríngton v Lancasteru. Tvrdila, že jeho natáčené je "podezřelé" a že je "antisociálním chováním".

Patefield s kamarádem natáčeli vánoční výzdobu a vánoční oslavy v městečku dne 19. prosince 2009. Poslední záběry na jeho kameře, než byl zatčen policií, jsou záběry Santa Clause, lidí v kostýmech a dudácké kapely procházející městem.

Předseda Konference německého episkopátu arcibiskup Robert Zollitsch se podle informace Spiegelu online omluvil obětem pohlavního zneužívání v institucích katolické církve. Že je tahle na první pohled asi opravdu potěšitelná akce z hlediska jazykového a také psychologickéo dost zajímavá, o tom něco v téhle poznámce...

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.