Obří britská zbrojovka BAE v pátek souhlasila, že zaplatí téměř 300 milionů liber pokuty, a přiznala, že se dopouštěla korupce. Přiznala, že vedla falešné účetnictví a že vydávala nepravdivá prohlášení.Toto přiznání učinila zároveň britskému státnímu Úřadu pro vyšetřování závažných podvodů a americkému ministerstvu spravedlnosti.

BAE přiznává, že ve snaze získat zbrojní kontrakty rozdávala úplatky státním úředníkům v Saúdské Arábii, v České republice a jinde ve střední Evropě. Zbrojovka BAE mimochodem prodala drahý vojenský radar ožebračené Tanzánii. Šlo o kontrakt, o němž se tehdější britská ministryně pro mezinárodní rozvoj vyjádřila, že "smrdí korupcí", kontrakt však premiér Tony Blair prosadil v kabinetě.

V neděli ve svém pořadu Otázky V. Moravec (zřejmě s trochou nadsázky) řekl, že Fischerova vláda klidně může vládnout ještě dlouho po letošních volbách.

Vlastně to není vůbec přehnané tvrzení, když si uvědomíme, co se stalo s volebním výsledkem 2006 a s jakou těsnou většinou se ustavil Špidlův kabinet v roce 2002.

Špidla to měl o to jednodušší, že Klausova ODS byla tehdy v izolaci a volby 2002 byly do jisté míry koncem Klausovy stranické éry (kdo by tehdy čekal, že se stane prezidentem ČR, a to dokonce dvakrát po sobě!).

Ochrana zločinnosti podnikatelů zákonnými prostředky se dostala na takovou úroveň, kterou lidé nepodnikající těžko rozeznávají. Ještě těžší je proti ní bojovat. Vyvolává totiž dojem, že když může beztrestně krást jedna strana, proč by při ústavou zaručené rovnoprávnosti nemohla beztrestně krást i strana druhá. Tím se zločinnost rozrůstá nebývalou měrou především v letošním roce.

Předchozí části tohoto seriálu ZDE ZDE ZDE

O tom, že cenzura řádí v Česku i 20 let po změně režimu, byla v BL napsána již řada článků, úvah a statí. Pravda, cenzura se dnes nevyhlašuje veřejně, neexistuje k tomu účelu žádný státní úřad či stranická komise. O to je však uplatňovaná cenzura zákeřnější. Lidé, kteří minulému režimu vyčítají, že cenzuroval, co se dalo i nedalo, sami neváhají stát se cenzory, když se jim zazdá, že umělecké dílo, či politický názor není totožný s jejich vlastním názorem.

An English version of this article is in

Izraelští vojáci v časných ranních hodinách vtrhli do Ramalláhu, na okupovaných palestinských územích Západního břehu Jordánu, a zatkli dvě aktivistky ze Španělska a Austrálie, pod záminkou vypršení platnosti povolení k pobytu. Tento zákrok je v rozporu s dohodami z Osla.

Již léta píšu rubriku pro Konkursní noviny. Sedm let se jmenovala "Evropa a úpadek" a od letošního roku jsem jí dal nové jméno "Lidé a úpadek". Důležitá je na tom skutečnost, že se ve svých textech často dotýkám otázek důvěry a jejího narušování ve vztahu k počínajícímu úpadku. V souvislosti s druhým letošním textem mne někteří mí pravidelní čtenáři upozornili na to, že v Britských listech vyšel článek Jana Čulíka „Prosperovat znamená důvěřovat“ a několik dalších, s tímto tématem souvisejících textů. Prý by nebylo nezajímavé, kdyby se tento můj text objevil v BL také. Musím se přiznat, že jsem tyto texty v BL nečetl, a když jsem se s nimi seznámil, řekl jsem si, že nebudu do svého textu psaného někdy v tom týdnu, kdy vyšly texty v BL, nikterak zasahovat. Článek vyšel v Konkursních novinách 3. 2. 2010 a já si ho dovoluji předložit i čtenářům Britských listů.

Turecká policie objevila mrtvolu šestnáctileté dívky, kterou její rodina pohřbila zaživa jako trest za to, že hovořila s chlapci. Dívka byla nalezena pohřbená vsedě, se svázanýma rukama v dvoumetrové díře v zemi v Kahtě v provincii Adiyaman na jihovýchodě Turecka. Otec a dědeček dívky byli zatčeni a budou souzeni. Matka dívky byla také zatčena, ale později byla propuštěna. Pitva zjistila, že dívka má velké množství hlíny v plících a v žaludku. Znamená to, že byla živá a při vědomí, když ji zasypávali. Z oficiálních tureckých údajů vyplývá, že je každoročně usmrceno "kvůli cti" v Turecku 200 žen. Je to polovina všech vražd v té zemi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

K tomu dodává Darina Martykánová: K tomu dodává Darina Martykánová: Až 200 žen je zavražděno v Turecku svými rodinami v rámci vražd "na ochranu cti" (většinou zastřeleno, ubodáno či donuceno vypít jed), nikoli pohřbeno zaživa. Dochází k nim především v rámci kurdské komunity (na jihovýchodě Turecka, ale také mezi kurdskými přistěhovalci v Istanbulu a v Německu). V případě této dívky, Mediny Memi, k rozhodnutí ji zavraždit přispěl fakt, že dívka udala dědu na policii za to, že bil její matku.

Také stojí za zmínku, že v roce 2009 byl turecký trestní řád změněn ve smyslu, že zavádí povinný trest doživotního vězení nejen pro vraha "na ochranu cti" ale i pro členy rodiny, kteří se na rozhodnutí podíleli. Turecko je zemí, kde stát se zločiny "na ochranu cti" aktivně bojuje.

KD│ Rozprava o společenství, která se v uplynulých týdnech rozvinula v blogosféře zaměřené na ropný zlom, měla několik zajímavých rysů. Patrně nejzajímavější, alespoň pro mne, je jednomyslnost, s níž se tak mnoho hlasů z tolika různých perspektiv shodlo na tom, že role, kterou v kolapsu americké komunity sehráli obyčejní Američané, byla rolí pasivní oběti.

Asi před dvěma lety jsem dostal darem dávno zapomenutý španělský traktát z 19. století, který velmi originálním způsobem líčil legendární říši krále Jana. Autor v něm na základě rozboru biblických textů dospěl k názoru, že tento exotický svět stále existuje a dokonce v něm probíhají stejné události, které tvoří i dějiny Evropy.

Král Jan však na rozdíl od protestantsko-ateistické Evropy zachoval ve své říši pravou křesťanskou víru, a proto jeho poddaní zažívají tytéž děje úplně jinak. Skeptický k myšlence, že bychom mohli prožívat stejné a zároveň úplně odlišné příběhy jsem traktát s úsměvem odložil.

Brněnského programu Českého sociálního fóra jsem se nezúčastnil (pouze části programu pražského), takže k celkovému hodnocení této akce z pera Bohuslava Binky se nemohu ani nebudu vyjadřovat. Coby čtenáře "mluvčího kmenové aristokracie" Hérakleita, "otrokáře" Aristotela, "kulturního pesimisty" Rousseaua, "rasisty" Kanta, "pruského státního filosofa" Hegela a "německého nacionalisty" Marxe mne však zaujala Binkova zmínka o nevhodnosti nápadu "vycházet při promýšlení levicových alternativ z myšlenek konzervativně-náboženského myslitele M. Gándhího".

„Za několik dnů mi bude 49 a je to, chlapče, znát. Kolena mě bolí, hůře chodím a už se mi do ničeho nechce. Teď je řada na tobě, abys začal, kde já budu končit“. To je věta, kterou mi napsal otec v roce 1977 v jednom z dopisů na vojnu a přivedla mě k zamyšlení nad tím, jak to vypadá nyní s mou generací. Volně navážu na zajímavý text Muži v recesi, jakož i v depresi , v němž autor dochází k závěru, že muži mají tendenci vypořádat se s úzkostí a depresemi přílišným spoléháním na léky a alkohol. Dějiny prý v naprosté většině případů ukazují, že psychologická traumata zasahují muže (zejména od středního věku výše) tvrději než ženy.

< Newyorčanka ve věku 102 let. Jedna z četných obyvatel New Yorku, jimž je nad 100 let. Zdroj: televize BBC.

K deprimujícímu článku Jana Paula o tom, jak se jeho otec vzdal života už v 49 letech, se chci zmínit o včerejším filmu televize BBC ve známém vědeckopopulárním seriálu Horizon "Don't grow old (Nestárněte)". Film shrnul na prostoru 58 minut nejnovější vědecký výzkum z oblasti lidského stárnutí. Jedním z nejzajímavějších zjištění byl experiment provedený na Harvardské univerzitě, kdy byla na týden skupina pětasedmdesátníků převedena do prostředí, kdy jim bylo o dvacet let méně, a s nemocnými a starými muži se začalo zacházet, jako by jim bylo pětapadesát. Museli se starat sami o sebe. Pozoruhodné bylo, že se jim zvýšila jejich zručnost, poznávací schopnosti, stouplo jim IG, zlepšil se jim zrak i sluch. Někteří z nich odhodli hole. Žili prostě, jako by byli o dvacet let mladší. Experiment vyvolal celou řadu dalšího zkoumání, z něhož vyplynulo, že mentální postoje mají obrovský vliv na naše zdraví i na to, jak staří či mladí jsme. Stručně řečeno: Člověk je tak starý či mladý, jak se cítí. Kdo se vzdal života v pětatřiceti, lepší už to s ním nebude... Závisí to na mentálních postojích.

Jenom krátkou odpověď panu Baťovi, píše Věra Stejskalová.

Setkala jsem se s pravým opakem toho, co líčí pan Baťa, na MU na Praze 3, píše Věra Stejskalová. V našem domě bydlí 6 důchdců s nízkým příjmem. Protože nájem dosáhl 60% procent důchodu, s velkým pocitem marnosti a hlavně studu jsme se odhodlali jít na Městský úřad zažadat o příspěvek na bydlení.

Nikdy bych nevěřila, s jakou ochotou nám bylo vše vysvětleno, jedná se o lidi kolem osmdesáti let; vypsaly nám všechno níže uvedené pracovnice, takže na nás zbylo jen sehnat si razítko od majitele domu.

Během chvilky byla věc vyřízena a chci jim poděkovat. Díky, paní Novotná, Černá, Adamcová a za mě paní Gemblová.

Jenom na vysvětlení, proč tolik jmen. Každá úřednice má svoje abecedně zařazené takzvané socky, to je hanlivé jméno pro nás, co jsme celý život pracovali a dnes chodíme na sociální odbor na všech diskusích. Neměli jsme všichni stejný start do té demokracie a věřte, že před dvaceti lety bychom ještě možná na ty byty hypotéku dostali. Bohužel, nikdo nám ji nenabídl. Hlavně se nejedná o byty. Největší má 44 metrů. Stěhovat se není kam. Jména svých sousedů ráda uvedu, bude-li třeba, mají Britské listy denně na tabuli.

Možná Vás toto nebude zajímat, ale je to značná nespravedlnost vydané vyhlášky 372/2001, která mě nutí se o to s někým podělit a upozornit na to, jak je vydaná vyhláška naprosto nespravedlivá v některých svých paragrafech, píše Jiří Fukar.

Jedná se o následující paragrafy, které stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a ohřev teplé vody podle vyhlášky 372/2001.

Ve svém článku "O nespravedlnosti při platbách za vytápění bytů" uvádí pan Fukar některé "nespravedlnosti", unikají mu však některé souvislosti. Předně je argumentace přetápěním relativně neprůkazná, při průměrné venkovní teplotě v otopném období 5 stupňů Celsia znamená 40 procentní rozdíl vztestup teploty z průměrných (např.) 22 stupňů na 34 stupňů, což nezní příliš reálně.

Možná další vysvětlení jsou:

Rád bych krátce reagoval na článek pana Michala Krčmy, Byli jsme nemocnější než před 20 lety? píše Pavel Trunda.

Pan Krčma má poměrně přesvědčivé argumenty, přesto by situace s nemocenskou zasloužila hlubší analýzu (možná už jiněkdo provedl?). Proti názoru o zneužívání stojí osobní zkušenosti (lépe řečeno zkušenosti mých přátel), kdy místo nemocenské čerpají raději dovolenou a častokrát ani nejdou k lékaři.

Nedávno jsem se v  Britských listech dočetl o úsměvném případu studentky, která ve své diplomové práci s nějakou ekonomickou tématikou i přes doporučení konzultanta odmítla zmínit postoj Karla Marxe. Vcelku nicneříkající, až banální situace se stává vskutku úsměvnou teprve v kontextu článku Polistopadové změny?, ve kterém pan Petr Tuček, na něhož se studentka s diplomkou právě obrátila s žádostí o konzultaci, vidí tuto epizodu z vysokoškolského života jako čirý důsledek negativního vlivu polistopadových změn, které s sebou přinesly podle něj jen další šíření strachu, deformaci lidských vztahů, deprimující atmosféru mezi českým obyvatelstvem a dalších pekelností, dobře známých z levicové repertoáru pojmů, napsal Michal Jendrišák.

1.

„Co koukáte jako stádo hovězího?! Zhasněte - už je vidět! Na rozhazování nemám!“ To Jiří Drobný organizoval pracovní směnu. Dělal to s opravdovou náruživostí majitele výrobny.

Do 7. února, kdy Ukrajinci ve druhém kole voleb rozhodnou, kdo v prezidentském paláci vystřídá nepopulárního Viktora Juščenka, už zbývají jen dva dny. Že to bude jeden ze dvojice Viktor Janukovyč, expremiér a lídr Strany regionů, anebo premiérka Julie Tymošenková, bylo jasné už nejméně rok. V 1. kole 17. ledna získal Janukovyč 35,32 % a Tymošenková 25,05 %. První triumfoval na rusky mluvícím jihu a východě Ukrajiny, druhá na nacionalistickém západě země. Teď přichází „hodina pravdy“.

K reakci Terezy Hendlové na článek v Respektu 2/2010 z okupované Palestiny bych poznamenal následující.

1.Článek skutečně pomíjí historický a zčásti i přítomný kontext popisované situace. Podle mého názoru autor předpokládal, že čtenáři Respektu tento kontext znají. Možná se mýlil. Pokud ne, pak může být lepší, když novinář neopakuje stokrát řečené a nechá čtenáře, ať o souvislostech popřemýšlí sám. Tohle často vadí lidem, kteří mají ve věci jasno a nehodlají je zpochybňovat nežádoucím myšlením.

1. Stručná rekapitulace východisek

Určitě tím prvním, co by mělo být předmětem historických zkoumání nebo jejich analýzy, jsou ovšem fakta. Těmi nikdy nemůžeme disponovat v jejich úplnosti, ani před námi nevystupují v podobě „čistých faktů“. Citový vztah k předmětné tématice také nelze opomíjet. Že je paradoxně vnímáno jako proměnlivé jak to, co se nějak odehrálo („res gestae“), tak také toho všeho jeho registrátoři a posuzovatelé, bylo tu rovněž zmíněno. Jde o nějak jedinečné jevy a procesy, které připouštějí subjektivně různé postoje a hodnocení. Dění je pak znovu „přepisováno“; z řady důvodů, jako svérázné dědictví vnímané v čase proměnlivou.optikou.

obracím se na Vás jako zástupce petiční iniciativy "Za bezpečnější dopravu v Horoměřicích a Středočeském kraji" usilující zejména o omezení nákladní a kamionové dopravy na silnicích II. a III. třídy v severozápadním okolí Prahy (všechny informace o nás na webu: www.dopravahoro.estranky.cz).

Úvod

Nejdříve si musíme vysvětlit jednu věc. Nevím, proč tolik lidí předpokládá, že když se někdo zmíní o nějaké problematice a chce o ní diskutovat, že to automaticky znamená, že dotyčný fňuká, místo aby něco dělal.

Tento seriál rozhodně není o fňukání, ale jeho úkolem je zobrazit skutečnou problematiku na trhu práce a společně se čtenáři hledat řešení. Já rozhodně nejsem z těch, kdo doma sedí u televize, brečí, jak je život těžký, a obviňuje celou společnost kromě sebe.

Předchozí části tohoto seriálu ZDE ZDE

Lékařští odborníci zjistili prostřednictvím skenování mozku, že oběti úrazů, které utrpěly vážné mozkové trauma a neprojevují navenek žádné známky, že by byly při vědomí, dokáží rozumět tomu, co jim lidé říkají, a umějí také odpovídat na jednoduché otázky. Tito pacienti byli schopni odpovídat "ano" a "ne" na jednoduché otázky týkající se jejich životopisu.

Po 11. září 2001 a ještě více po 20.3.2003 se často hovoří o střetu civilizací, v našem případě islámské a euroamerické. V úvodu je nutno definovat civilizaci, rozlišit střety civilizací od střetů uvnitř civilizací, uvést současné a zaniklé civilizace, a případně zvolit území a jeho obyvatele, jejichž sledováním by bylo možno předvídat možnost a vývoj globálního střetu civilizací v budoucnosti, napsal Miloš Kužvart starší.

Nástropní malba v kuřácké místnosti. Zaslal Uwe Ladwig.

Stalo se, že jako uvědomělý občan jsem s tímto úmyslem navštívil v místě trvalého bydliště, v Holešově, svůj MÚ (městský úřad) s cílem zaregistrovat (a zpoplatnit) naši milou půlroční fenku Kessy. Poznamenávám, že jsem tuto instituci navštívil den první toho týdne, tedy v pondělí, což je podle všech úředních pravidel den „úřední“. Jak probíhala má návštěva, popíši níže. Než tak učiním, zmíním podstatu tohoto článku. S návštěvou jsem byl nejen nespokojen (nic jsem nevyřídil), ale i překvapen reakcí představitelů MÚ, když jsem si na neúspěšnou návštěvu státního orgánu veřejné správy formou „podání“ (v souladu se zák.č. 128/2004 Sb. Zákona o obcích) stěžoval. Podáním mám na mysli „stížnost“ na průběh a skutečnosti zjištěné v době mé návštěvy MÚ.

V článku pana doktora Wagnera mě zaujala úvaha nad klesajícím počtem dnů pracovní neschopnosti, leč domnívám se, že se věci mají poněkud jinak. Od r. 1990 do r. 2003 stoupala míra pracovní neschopnosti z původních necelých 5% na ohromujících téměř 7%, zatímco se v téže době zlepšoval zdravotní stav populace, měřený ať už průměrnou délkou života, nebo počtem dnů prostonaných v nemocnici.

KD│ Oznámení o rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy nezúčastnit se plánovaného květnového summitu USA-EU v Madridu je v Evropě považováno za urážku. Kromě toho je v něm spatřován příznak toho, že předvolební slib ohledně překonání bushovského unilateralismu je fakticky přebit aktuálními domácími obavami. Podle Washingtonu je naopak Obama frustrován nejasnostmi ohledně řízení Unie, která má v současnosti vlastně hned tři hlavy - předsedu Evropské rady, předsedu Evropské komise a šéfa šestiměsíčního národního předsednictví. Květnový summit měl být přitom symbolem úzké spolupráce USA s Evropou a Brusel si od něj sliboval zvýšení mezinárodní prestiže EU po ukončení ratifikace Lisabonské smlouvy, informovali Ewen MacAskill a Nicholas Watt pro Guardian.

Pane Hušku, můžete se rozčilovat donekonečna nad tím, jak "špatné" názory mají vaši spoluobčané, ale těžko s tím něco naděláte. 80 procent Čechů si podle průzkumu organizace STEM myslí, že politikové před rokem 1989 byli poctivější, než jsou politikové dnešní.

Můžete zdůrazňovat tragický případ Milady Horákové, jak chcete, ale své spoluobčany asi jaksi už nepřesvědčíte. Na to měli antikomunisté dvacet let.

Přitom, samozřejmě objektivní realita může být něco naprosto jiného, než co si "myslí" lidi. Jenže, neměli by politikové a sdělovací prostředky lidem v demokracii naslouchat? A projevovat zájem o jejich názory a dotazovat se, třeba, proč si myslí 80 procent národa, že politikové byli za komunismu poctivější?

Pokud se názory občanů budou ignorovat, není vyloučeno, že časem dojde k revoluci. Politikové na Západě tohle většinou vědí a víceméně podle toho jednají.

Mám za to, že čas BL se schýlil ke konci. Prostě vypršel. Na můj vkus a zažívání je tu příliš mnoho článku typu " oni ti komunisti nebyli vlastně tak špatní".

Nejsem tak starý abych si nepamatoval jakým způsobem "ONI" všechny sjednotili. Jednoduše. Všem sebrali všechno, bez rozdílu. Pak chytré lidí nahnali na manuální práce a tupci začali o všem rozhodovat. Republiku obehnali ostnatým drátem nabitým elektřinou, tak jak slyšeli, že se to dělalo v koncentračních táborech. To byly ty doby kdy z tramvajáka byl za dva roky velvyslanec ve Frankfurtu n/M a z náměstka ředitele v úspěšně firmě, asfaltér. Ne všechny případy byly tak drastické jako Milada Horáková, ale o to jich bylo více.

V Německu je nacistická strana naprosto zakázána. Jak je možné, že strana která má na svědomí minimálně deset krať tolik mrtvých (nemluvě o tisíce víc zničených životech) a to v době míru!!!, (Čína, Cambodia, Korea, South America, Vietnam, Europe), může mít ještě jakékoli rozhodování?

Myslel jsem si, že na BL se dočtu, to co se v ČR nedovím. Poslední dobou o tom pochybuji, píše Jiří Hušek z Písku.

Vidím, že sem do BL, píší neuvěřitelně eloquentni dopisovatelé, ale pokud budou psát jen o teoriích a svých pocitech, tak je to jen jakási mentální masturbace a v žádném případě to nepřidá k informovanosti a morálnímu růstu tohoto národa. Vím, že se snažíte pěstovat něco hodně dobrého, ale půjde to jenom tam, kde je úrodná půda.

V předvolební atmosféře v Británii naleznete na stránkách mydavidcameron.com četné parodie na předvolební plakát šéfa britských konzervativců Davida Camerona.

V úvodním článku jsem psala, že z 80 nabídek práce se ve 12 případech jednalo o falešné konkurzy. Jedná se o případy, kdy se mi podařilo zjistit, že firma, která vyhlásila konkurz, vůbec neměla v úmyslu nového zaměstnance přijímat, nebo ještě neměla rozmyšleno, co vlastně chce. Těch případů je mnohem více, neboť každou nabídku práce nelze prověřit.

Dvacet let po pádu vlády KSČ se zamýšlíme nad cestou od listopadu '89 bez nostalgie po starých časech ale také bez euforie a bez přitakání současnému režimu. Dosavadní vývoj v politice, ve společnosti a v hospodářství nám koneckonců dává více důvodů k protestu než k oslavám Neuspokojuje nás krotká kritika nedostatků dnešního politického života proklamovaná iniciativou Inventura demokracie, byť s mnohými myšlenkami jejího prohlášení souhlasíme. Tak jako nepořádáme diskuze s osobami podezřelými z válečných zločinů, tak nehodláme sepisovat supliky k politickým představitelům, kterým nevěříme. Dílčí požadavky sice mohou vést k určitým praktickým zlepšením, zároveň ale legitimizují stávající poměry v jejich podstatě. Samy právě proběhnuvší oslavy, které se soustřeďovaly spíše na kritiku či zesměšňování minulého režimu než na věcný rozbor současného úpadku politického a společenského života, považujeme za promarněnou příležitost k celonárodní sebereflexi.

Mnohé z toho, co se odehrávalo v předlistopadovém období a o čem každodenně hovoří či píší současná česká média a kupodivu i autoři v Britských listech, jsem prožíval a vnímal jinak. Nemohu se pustit do diskuzí o tom, jaký byl v porovnání se současností „socialismus“, nemám odbornou kvalifikaci ani dostatečné množství autentických svědectví. Mohu jen vyprávět, jak jsem to viděl a prožil a jak to ovlivňovalo můj život a život mých blízkých. Možná, že osobní svědectví mohou být pro mladé čtenáře zajímavá - a tak se pokusím přispět do širokého vějíře různorodých pohledů na minulost svými zážitky. Nehodnotím, vzpomínám. Už to, že mi (snad) Britské listy umožní tyto neretušované autentické historky zveřejnit ,je nepochybně pokrok proti předlistopadové epoše. Tenkrát by je asi nikdo nepublikoval. Ale zase naopak, Britské listy jsou dnes jedním z opravdu mála periodik, kterým se to odvažuji nabídnout a (snad) uspěji. Většina by to i dnes nepřijala. Z velmi podobných důvodů, jako před třiceti lety.

Video připojené k článku Michala Štůska na Aktuálně.cz zachycuje mimo jiné okamžik, kdy údajný neplatič vyděšený zásahem vymahačské jednotky NTZ vzal do ruky zbraň a ukončil svůj život. Jiná zpráva zase hovoří o tom, že komanda, jejichž příslušníky policie obvinila z vydírání dlužníků, procházela kurzem přežití výmluvně naznačujícím, co se od nich v práci očekává. Součástí výcviku byla ostrá střelba, zabíjení slepic, simulace zajetí. Soukromá vymahačská armáda energetické společnosti ČEZ operující mimo rámec zákona se s nikým nepáře. Jste podezřelí z černého odběru elektřiny? Připravte se na to, že vás doma navštíví pár ostrých hochů, namíří na vás pistole a pěkně si vás podají, abyste zaplatili - ať už by zákon shledal požadavky oprávněnými, nebo ne.

Information in English about this matter is

Vždy se můžeme ptát tím oblíbeným starořímským „Cui prodest?“ Tedy: „Komu to poslouží?“ Nebo: „Kdo z toho bude mít prospěch?“ V českém parlamentu probíhá teď doslova válka. V ní se ovšem zdá, že taktikou (s omezenou účinností) se prezentuje ODS, zatímco ČSSD zjevně vsadila na (dlouhodobější a účinnější) strategii. Stať chce lehce připomenout, co nakonec ten nerovný zápas podmiňuje. A proč asi lze již teď očekávat, jak se ty vzájemné spory dvou hlavních politických rivalů rozuzlí.

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.