V pondělí 22. března prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu před Americko-izraelskou radou pro veřejné záležitosti (AIPAC), že „Jeruzalém není osada“ a pokračoval, že stejně jako nemůže být popřen historický vztah mezi židovským národem a Izraelem, nemůže být popřen ani mezi židovským národem a Jeruzalémem. V projevu dále řekl: „Židovský národ postavil Jeruzalém před 3 000 lety a židovský národ jej staví i nyní“, a dodal „Jeruzalém není osada, je to naše hlavní město“. Sedm a půl tisíc aplaudujících posluchačů Netanjahu ještě ujistil, že jen pokračuje v politice všech předchozích izraelských vlád od r. 1967, kdy Izrael zabral v sedmidenní válce Jeruzalém.

Hlavní americká proizraelská lobby mobilizuje poslance v americkém Kongresu ve snaze vyvinout nátlak na Bílý dům ve věci ostré konfrontace mezi Barackem Obamou a Binyaminem Netanyahuem, izraelským premiérem.

American Israel Public Affairs Committe (AIPAC) - Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti se snaží využívat neshod v Obamově vládě, která usiluje o to přimět v důsledku nynější krize ohledně další stavby izraelských příbytků na palestinském území v Jeruzalémě k tomu, aby Izrael udělal ústupky a začal s Palestinci vyjednávat.

AIPACu se podařilo přesvědčit více než tři čtvrtiny poslanců ve Sněmovně reprezentantů, aby podepsali dopis, který požaduje, aby americká vláda přestala veřejně kritizovat Izrael a aby Spojené státy "posílily" své styky se židovským státem. Případné neshody mezi oběma vládami by měl být podle AIPACU udržovány za zavřenými dveřmi.

Novinář z Práva Petr Kozelka se blýskl na Novinkách článkem, který svým obsahem i svou rétorikou jen dokládá, jak laciný je v Česku život vdaných žen. O nedostatku empatie k utrpení obětí ani nemluvě.

Vítám článek Dariny Martykánové „Domácí násilí v Česku aneb perly české žurnalistiky“, kterým upozornila na přetrvávající stereotypní popisování případů domácího násilí českými žurnalisty jako „hádky“, „sporu“ apod. U veřejnosti, k níž novináři patří, stále přetrvává dojem, že co se děje mezi manželi, je „hádkou“.

Pojmovým znakem hádky či sporu je však rovné (stejně silné) postavení mezi aktéry hádky. V případě domácího násilí je však postavení mezi aktéry konfliktu asymetrické, jeden určuje pravidla, druhý se podřizuje, jeden má z druhého strach, opačně to neplatí. Asymetrii vztahu, strach z druhého a nerovné role mezi „partnery“ konfliktu, resp. obětí a pachatelem, lze označit za poměrně spolehlivé indikátory domácího násilí (stejně jako třeba šikany, s níž má domácí násilí mnoho společného).

Bosnu a její poměry znám osobně a snažím se nebrat v potaz hlasy jedinců z obou extrémních táborů - jedni by nejraději okamžitě vyhlásili jeden stát se Srbskem (a snad i Ruskem, velkým to bratrem), druzí by nejraději zavedli režim podobající se Saúdské Arábii, píše Jan Čihák v reakci na polemiku Radka Mikuly.

Mezi tím je totiž obrovské množství obyčejných lidí, kteří mají dost svých starostí jak vůbec vyžít, kteří jsou si dobře vědomi toho, že všichni ti političtí křiklouni jsou ve skutečnosti jen prospěcháři a "privatizéři" (nechci použít slovo "zloději") na n-tou, a kteří s nostalgií vzpomínají na doby vlády dnes očerňovaného Tita, jehož režim jim ve skutečnosti zajistil nejlepší životní podmínky v jejich životě. Při srovnání s předválečnou érou je pro ně dnešek jen sociálním, společenským a ekonomickým živořením.

... "militaristických agitátorů ex post" si, pane Mikulo, zařaďte mimo jiné i Roberta Fiska, Johna Simpsona a vlastně každého, kdo:

• upozorňoval na utrpení obyvatel Gazy při poslední izraelské agresi,
• kritizoval zbytečná úmrtí civilistů při bombardování Srbska (píšu schválně zbytečná, protože při samotném bombardování byla zjevně dána přednost bezpečnosti vojáků NATO před civilisty - při útocích prováděných z menších výšek by byl počet civilních obětí nevyhnutelně nižší - takže Foldynova argumentace zas tak absurdní není),
• nesouhlasil s vůči civilistům veskrze bezohlednou operací Američanů ve Falúdže (a jinde v Iráku a Afghánistánu) a Rusů v Grozném (a jinde na Kavkaze)
• et cetera ad libitum.

Nový ruský hlavní bojový tank (Main Battle Tank, MBT) T-95 by mohl být vystaven na letním zbrojařském veletrhu Russian Expo Arms 2010 v Nižném Tagilu, prohlásil zástupce podniku Uralvagonzavod, která tank pod prototypovým označením Objekt 195 vyvíjí a patrně bude i vyrábět. Vývoj nového tanku byl zahájen počátkem 90. let (původně Objekt 292, viz snímek níže) a podle neoficiálních zdrojů má mít větší palebnou sílu, manévrovatelnost a pancéřovou ochranu než stávající T-90 nebo srovnatelné zahraniční modely. Rusko by se mělo stát první zemí na světě, která zavede do výzbroje tank 5. poválečné generace.

Ani proměna celé země v jediný vojenský tábor v boji s extrémismem nezaručuje občanům bezpečnost. Poté, co sebevražené útoky atentátnic zabily v Moskvě takřka čtyřicet lidí, byla v Rusku značně zesílena bezpečnostní opatření. Zvláštní služby ve spolupráci v ministerstvem vnitra se pokoušejí změnit nejen hlavní město a Severní Kavkaz, ale doslova celou zemi v jediný protiteroristický tábor. Reakce je naprosto pochopitelná; otázkou ovšem zůstává, zda je k dispozici dost sil a prostředků - a jak dlouho může podobný režim fungovat, napsal v Nězavisimoj gazetě Vladimír Muchin.

S blížícími se oslavami 65. výročí vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem eskaluje v Rusku spor o osobu Josefa Stalina. Naposledy byl úřady odstraněn velký plakát v Kirově na západě země, oslavující diktátora, který podle listu „Rossijskaja Gazeta“ byl zde vyvěšen jedním podnikatelem. Přesto v řadě ruských měst, mezi nimiž poprvé po dlouhé době i při vítězné přehlídce v Moskvě 9. května, mají být ulice ozdobeny Stalinovými plakáty.

Šance, že baterie raket Patriot se v Polsku objeví podle plánu v polovině dubna, jsou minimální, dozvěděl se neoficiálně polský list Wprost. Důvodem skluzu jsou údajně zdlouhavé jednání o odzbrojovací dohodě START, která byla skončena minulý týden. Před měsícem mluvčí ministerstva obrany Janusz Diet informoval, že se Patrioty spolu se stovkami amerických vojáků v Morągu (vojvodství Warmińsko-mazurské) objeví v polovině dubna. Podle tohoto plánu mělo dojít k rozmístění raket mezi 10. a 15. dubnem. Nyní je ovšem dodržení oznámených termínů velice nepravděpodobné.

Tisíce českých heterosexuálních mladých mužů praktikují homosexuální prostituci. Vystavují se riziku nechráněného pohlavního styku často za pouhých 5000 Kč za pohlavní akt. Podle zprávy GlobalPost se Praha stala Mekkou homosexuálního porna. Zejména proto, že výjimečně čeští mladí muži jsou ochotni praktikovat sex bez kondomu.

V České republice v současnosti pracuje 24 hodin denně asi 50 filmových studií, které vyrábějí homosexuální pornografické filmy. Tyto filmy vznikají za třetinu nákladů, co by to stálo ve Spojených státech. Herci dostávají asi 3000 Kč za pohlavní styk bez ochrany před kamerou. Mladí muži dostávají viagru, anebo, což je horší, injekce Caverjectu, aby dostali okamžitou erekci.

Většina "herců" jsou místní policisté, hasiči, studenti. Jsou ujišťováni, že video nebude mít distribuci v České republice. Neuvědomují si, že se pornofilmy okamžitě objeví na internetu.

Zprávu převzala také televize CBS. Fabiano Golgo o věci píše podrobněji v anglické mutaci Britských listů Focus on the Czech Republic ZDE

Musím se jednoznačně přiklonit k názoru pana Erika Dohnálka. Jeho charakteristika Scio testů mi připomněla přijímačkový kolotoč, který jsem absolvoval s dcerou před dvěma roky, píše Ivan Koutník.

Původně její příprava spočívala v řešení příkladů ze sbírek, jichž mám jako učitel doma několik. Nechápal jsem, proč bychom měli investovat vysoké částky do školení firmy Scio, když testy jsou, jak tvrdí pan Kartous, obecné a "nenatrénovatelné".

Jedním z dlouhodobě fungujících projektů Evropské unie, které za předpokladu dobrého využití mohou mít příznivý dopad na rozvoj regionů, je Capitale européenne de la Culture, tedy Evropské hlavní město kultury. Pro rok 2015 byl vybrán belgický Mons, vedle kterého se o tuto pozici uchází také jedno ze dvou měst České republiky – Ostrava nebo Plzeň. (Jen pro zajímavost, slovenské Košice si tuto svou roli užijí v roce 2013, spolu s jihofrancouzskou Marseillí.)

Pohled na svět kolem nás se může lišit podle stanoviska, které pozorovatel zaujímá. To samé platí i pro matematiku. Je docela určitě zajímavé si poslechnout poradní hlas obyvatele Jamajky, jak si počínat na pobřeží Grónska. Nebezpečné to začne být až v okamžiku, kdy tento hlas, je hlasem jediným, a to proto, že k různým tvrzením neexistuje korektiv. Článek "Zoufale malá míra reflexe současného stavu" je z podobného kadlubu. "Příčiny" jinak skutečně žalostného stavu matematiky na všech stupních škol, především však středních tak, jak jsou popsány, jsou dojmy (= smyšlenky a polopravdy).

Evropské úřady povolily německé firmě vařit pivo a vyrábět oblečení pod značkou "Fucking Hell". Jakkoliv název v angličtině zní děsivě, "Hell" může v němčině označovat světlý bavorský nebo rakouský ležák - a Fucking je vesnice v Rakousku. Zda bude toto pivo vařeno právě zde je ovšem jiná otázka.

Na devět údajných členů "křesťanské miliční skupiny Hutaree" připravující se k boji s Antikristem byl vydán zatykač kvůli podezření z přípravy útoku na policistu a následného bombového útoku na pohřeb. Skupina chtěla útoky spáchat v naději, že vyvolají povstání proti americké vládě.

KD│ Prudký pokles počtu amerických - a již nejen amerických - včel během přezimování, který byl zaznamenán poprvé v roce 2006, letos pokračoval. Vědci ani včelaři přitom stále nenalezli "tu jednu odstranitelnou" příčinu katastrofálního vymírání známého jako "colony collapse disorder". Podle amerického ministerstva zemědělství počet včelstev v USA během zimy na přelomu let 2006-2007 poklesl o 32%, o rok později o 36% a v roce 2009 o 29%. Na práci včel přitom kvůli potřebě opylení závisí úroda v ceně kolem 15 miliard dolarů. Dosavadní výzkumy naznačují, že vymírání je patrně způsobeno kombinací více faktorů, ale že výraznou roli může hrát zvýšené používání pesticidů v zemědělství - s cílem dosáhnout větší úrody...

Při nedělní Partii na televizi Prima uvedl pozoruhodný důkaz svého matematického vzdělání. Kupodivu v této logické chybě čile pokračovala i paní poslankyně Šojdrová a moderátor, vzděláním ekonom, to nezaregistroval.

Podíl osob nezaměstnaných 1 rok a déle na celkovém počtu nezaměstnaných ve věku 15 - 64 let činí pro EU 27 průměr 33%. V České republice je to 28%. V Belgii 44%, Řecku 41%, Německu, 45%, Francii 36%, Estonsku 28%, Španělsku 24%, ale třeba v Dánsku nebo na Kypru 8% (viz statistika ČSÚ), píše Lucie Bottaro.

Třeba pan Nečas neumí počítat, ale neuvést, že jsme alespoň statisticky pod průměrem EU 27, je spíše vypočítavé.

V českých médiích se občas objeví, že čeští vědci objevili to či ono protinádorové léčivo. Když si pak člověk najde na veřejně dostupné databázi (všeobecně a nejběžněji používané v biomedicínských oborech) "pubmed" informace o údajném objeviteli, zjistí, že daný výzkum buď vůbec nedospěl do stádia klinických testů (není tedy relevantní pro pacienty) nebo že čeští autoři ve skutečnosti představují jenom zlomek objevitelského týmu.

"Jsou to jednoduše zvířata - nezáleží na tom, jaké motivy sledovali - to, co dělají, je trestné podle každých právních předpisů a každého systému hodnot. Najdeme je a zničíme," prohlásil ruský prezident Mědveděv, když pokládal květiny na stanici metra Lubljanka v centru Moskvy, jež se v pondělí 29. března během ranní dopravní špičky ráno stala jedním ze dvou terčů bombových útoků.

Tento dokumentární film jsem viděl, a proto jej doporučuji všem shlédnout. Je nejen o americké společnosti, lobbingu, nadnárodních korporacích a penězích, které mizí v nenávratnu, píše Ruda Vondřich.

Film (USA, 2009, 127 min) se promítá v ČR od 4.2. 2010 pouze ve čtyřech kopiích v omezeném počtu kin, většinou pouze jednou denně. Film v současné době ještě hrají v následujících kinech ZDE.

Britské listy referovaly o kontroverzních verdiktech někdejšího ministra sociálních věcí Petra Nečase. ZDE ZDE. Ty odpíraly invalidní důchod lidem, kteří celý život pracovali a poté je zradil jejich zdravotní stav.

Jsem přesvědčen, že Petr Nečas nemohl situaci těchto lidí rozumět. Problematice se před svým ministerským angažmá nevěnoval a neměl ani osobní zkušenost se situací lidí, kteří se soustavně živí normální prací.

Petra Nečase po většinu jeho dosavadního života živila jeho rodina a stát. Normálnímu zaměstnání se věnoval jen zhruba 3 roky. Zároveň musel nejpozději od roku 1979 soustavně přežvykovat ideologické poučky, nejprve komunistické, později v duchu ODS.

KD│ Vítejte v antropocénu - "lidské epoše". Geologický čas se může jevit coby vytesaný do kamene, a určitě tomu tak bylo (pokud jsme ho tak definovali) během posledních 12 000 let holocénu. Ale relativně stabilní meziledové klima holocénu, tak pohostinné, že dovolilo vznik lidské civilizace, se zřejmě blíží svému závěru, napsala Alison Hawkesová pro server Terra Daily.

"Jak k tomu mohlo dojít?" ptá se jeden z kladný hrdinů filmu Hotel Rwanda jiného stejně kladného hrdiny. Ten se dlouze zamyslí a odpoví. "Nevím. Snad nenávist? Šílenství...?" Považuji za šokující, že toto je vše, co se divák z filmu dozví o kořenech jednoho z nejkrvavějších konfliktů po konci studené války.

Šokující ovšem neznamená neobvyklé. Minulý týden jsem navštívil vzpomínkové shromáždění, jehož účastníci si před srbským velvyslanectvím připomněli počátek útoku na Jugoslávii před jedenácti lety. V projevech řečníků mě nepotěšil srcervoucí patos připomínající civilní oběti války. Zvláště aktivní byl v tomto smyslu Jaroslav Foldyna, který vzpomínal na první dětskou oběť bombardování, Milici Rakičovou. Proč mi to tak vadilo? Dvacáté století přineslo takový rozvoj vojenské techniky, že její důsledky začaly, zvláště v souvislosti s pokrokem letectva a raketových technologií, ohrožovat nejen bojující vojska ale také civilisty.

Karel Dolejší reaguje na moji polemiku mimo jiné:

Jako kdyby se roztrhl teď pytel s články kolem integrity papeže Benedikta XVI., ať už tuto integritu nějak zpochybňují (nejednou vtažením problematických činů některých duchovních pod jeho pravomocí ještě jako arcibiskupa Ratzingera), anebo naopak důrazem na fakt, že k těm politováníhodným a nemálo medializovaným činům přece došlo již za předchozího pontifikátu, kdy byl papežem nemálo populární Jan Pavel II. („Subito – Santo!“; tj. zrovna ten, jehož by katolíci rádi viděli co nejdříve mezi světci církve). Také na této svérázné prezentaci je možné ilustrovat, jak se teď běžné vedou polemiky. Vytírat lidem oči (ale i ohlušovat uši), zcela mimo onu příslovečnou „mísu“. Kupodivu často na obou stranách rozvířeného sporu.

Pana Kyslingera mohu ujistit, že studentka z mého předchozího příspěvku se mnou opravdu seděla v jedné třídě (posléze úspěšně vystudovala vysokou školu technického směru), a že pokud se jí podhodil příklad s jen mírně obměněnými daty zadání, tak se vesměs nechytala, to si studenti ve třídě "otestují". Oni si také "otestují" i toho profesora, píše Jan Šimůnek.

Vojenský komentátor agentury RIA Novosti Ilja Kramnik rozhodně není prvním autorem, který si povšiml, že v oblasti vývoje americké vojenské technologie je něco v nepořádku. Sám Kramnik zmiňuje příklady vyvíjeného letounu páté poválečné generace F-35 Lightning II (na snímku vpravo) či útočné ponorky s jaderným pohonem třídy SSN Seawolf (viz obrázek níže) a cituje studii Aerospace Industries Association (AIA) věnovanou důsledkům úpadku americké průmyslové základny pro obranyschopnost země. Zrovna tak by si ovšem mohl vybrat deset jiných příkladů či odkázat na pět jiných amerických nebo izraelských studií. Závěr, že technologický vývoj zbraní zdaleka nejen v USA se nachází ve slepé uličce, je značně rozšířen - liší se pouze názory na to, zda - případně jak - lze zmíněnou "technologickou bariéru" vůbec překonat.

Během několikaleté epizody, kdy se americký prezident George Bush snažil postavit radar v Brdech, se prozápadní politikové a aktivisté utěšovali, že prý existuje jakýsi "mimořádně přátelský vztah" mezi Spojenými státy a Českou republikou. Tu představu před několika měsíci brutálně zničil v rozhovoru s Českou televizí Zbigniew Brzezinski.

Pane Vrabec, to, co jste napsal, plně charakterizuje úroveň tzv. pravicové strany ODS. Asi jste jejím členem nebo voličem. Pak má ve Vás kvalitního člena, který, není-li něco podle toho, co strana a nejlépe jednobarevná vláda ODS káže a určuje (ale fůůůj, to už tady snad kdysi bylo!), je naprosto nepříčetný, míní čtenářka J. Poslová.

David Gelertnter je profesor počítačové vědy na Yale University a chief scientist v Mirror Worlds Technologies. Primárně se zabývá managementem informací, paralelním programováním a umělou inteligenci. Je taky autorem několika knih a esejů. (Nejznámější je patrně The Second Coming -- a Manifesto.) Toto je výňatek z jeho nového eseje Time To Start Taking The Internet Seriously. Celý text v angličtíně je ZDE, píše Jiří Drašnar.

Právě v čase Velikonoc, svátků jara, života a připomínky zmrtvýchvstání Krista, nadchází jedno smutné výročí. Je to již 18 let od počátku jedné z nejděsivějších událostí evropských dějin, kterou bylo obléhání bosenského hlavního města Sarajeva. Osmnáct let, doba, během níž se lidský tvor narodí, vyroste, dospěje a dostane právo celkem svobodně nakládat se svým životem. Osmnáct let, které pro mnohé lidi žijící v Evropě na počátku 21. století znamenají i utrpení, bídu, zapomnění a zavržení ze strany „vyspělé“ a blahobytné části světa, píše Jan Čihák.

Okupace Sarajeva začala v noci z 4. na 5. dubna 1992, kdy jednotky Jugoslávské lidové armády a bosenských Srbů obsadily sarajevské letiště Butmir. Skončila 29.2.1996 stažením agresorských sil v souladu s ustanoveními Daytonských mírových dohod.

Zpráva o tom, že jedna z největších evropských řek Rýn neměří 1320, ale pouhých 1230 km a že za nesprávným údajem je zřejmě nezachycený překlep z období před půl stoletím mne přivedl k zamyšlení, zda by takový překlep prošel a udržel se tak dlouho v učebnicích a encyklopediích, kdyby byl v jeho důsledku Rýn kratší a nikoliv delší. Zdá se, že my lidé jsme natolik lační pozitivních informací, že se nad jejich pravdivostí pozastavujeme daleko méně než nad pravdivostí informací, které mají nějaký negativní náboj. Ostatně, říkat lidem to, co chtějí slyšet, je základem nejen politiky a předvolebních kampaní zvláště, ale i podvodného chování a manipulací všeho druhu.

KD│ Pojem 'interregnum' byl původně užíván k označení časové proluky dělící smrt jednoho královského panovníka od nastolení následníka, přičemž zmíněné intervaly byly tou hlavní příležitostí, při níž minulé generace zakoušely (a ze zvyku očekávaly) trhlinu v jinak tupé, monotónní kontinuitě vládnutí, zákona a sociálního pořádku. Římské právo tomuto chápání výrazu (a jeho referentu) vtisklo pečeť oficiality spojením interregna s vyhlášením justicia, to jest (jak nám připomněl Giorgio Agamben ve studii z roku 2003 nazvané Lo stato di eccezione) přechodného období, během nějž zákony platné za vlády zesnulého vládce jsou suspendovány (nepochybně pouze dočasně), podle všeho v očekávání, že nový panovník vyhlásí zákony nové a jiné. Gramsci nicméně naplnil pojem 'interregnum' novým významem zahrnujícím širší úsek společensko-politicko-právního řádu, přičemž současně postihl hlubší sociokulturní skutečnosti ležící v jeho pozadí. Nebo spíše (po vzoru Leninovy pamětihodné definice 'revoluční situace' coby podmínek, za nichž vládcové již nemohou dále vládnout starými způsoby, zatímco ovládaní už nechtějí být takto ovládáni) Gramsci oddělil ideu 'interregna' od dobově posvátného spojení s mezihrou během rutinního předávání dědičné či volené moci. Misto toho ji spojil s výjimečnými stavy: S dobami, v nichž dosud existující legální rámec sociálního řádu ztrácí svou vládu a nemůže již dál následovat kypící sociální život, kdežto nový rámec, vytvořený na míru nově vznikajícím podmínkám zodpovědným za znehodnocení starého rámce, je dosud ve stavu zrodu, nebyl zcela dotvořen, nebo dost nezesílil na to, aby byl vynucen a zaveden, napsal v jedné z kapitol připravované knihy '44 Letters From the Liquid Modern World' (Čtyřicet čtyři listů ze světa tekuté modernity) polský sociolog Zygmunt Bauman.

Britská rozvědka zahájila rozsáhlé propouštění. Jeho cílem je výrazně zlepšit počítačovou gramotnost agentů. Rozvědka sice dostala větší rozpočet, ale propouští existující špiony a chce najmout zaměstnance, kteří budou lépe zvládat počítačovou technologii. Staří špioni nevědí, co je Twitter a nerozumějí mentalitě Facebooku.

Řada lidí dnes žije v představě, že ono stačí jakýkoliv výrobek nakreslit a potom vyrobit a že v tom vlastně není nic těžkého. Jenže pokud se rozhlédneme kolem sebe, ani netušíme, že drtivá většina předmětů kolem nás je výsledkem práce celého týmu odborníků, skládajícího se z designéra, výpočtáře, projektantů, konstruktérů, technologů, dělníků a řady dalších profesí, píše Karel Kameník. A že matematika hraje v celém procesu vzniku téměř většiny výrobků zcela zásadní roli.

V kázání na začátku velikonočního Svatého týdne dal papež Benedikt XVI najevo, že se nenechá zastrašit svými kritiky ohledně pokračujícího skandálu sexuálního zneužívání dětí, který ohrožuje jeho církev.

ŠOK│ V rámci předmětu Psychologie na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha uslyšíte vysokoškolského pedagoga z Glasgow University, bohemistu, publicistu a šéfredaktora Britských listů, mj. editora a spoluautora knih Jak Češi jednají, Jak Češi myslí a Jak Češi bojují.

Dr. Jan Čulík
Psychologie moci

In the Loop

ve středu 31. 3. 2010 15:00-19:00

Ústav východoevropských a slavistických studií Filosofické fakulty UK si Vás u příležitosti 42. výročí volby prezidenta Ludvíka Svobody dovoluje pozvat na promítání dokumentu Spřízněni volbou režiséra K. Vachka.

Účinkují generál Ludvík Svoboda, předseda vlády Oldřich Černík, generální tajemník KSČ Alexander Dubček, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, ekonom Ota Šik, literáti Jan Procházka, Pavel Kohout, Jan Skácel, Karel Ptáčník, Milan Jariš, Jan Otčenášek, politici Josef Špaček, Gustáv Husák, Marie Švermová, Miroslav Galuška, , Drahomír Kolder, Ludvík Černý, Bohuslav Laštovička, Jozef Lenárt, Zdeněk Fierlinger, Marie Miková, Josef Borůvka, Josef Plojhar, Karel Poláček, Vasil Bil'ak, Jan Piller, Julius Dolanský, Jiří Hendrych, Martin Vaculík a vědci Radoslav Selucký, Karel Kosík a Eduard Goldstücker.

Po projekci bude následovat beseda, které se zúčastní Čestmír Císař, Zoe Klusáková – Svobodová, Michael Hauser a Karel Vachek.

Sejdeme se ve středu 31. března v 17: 30 v budově FF UK na Palachově náměstí 1 v místnosti č. 217.

V únoru 2010 přispělo finančně na Britské listy 205 osob celkovou částkou 57 833.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 28.2. 2010 částku 69 402.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.