Rektoři univerzit varují, že navrhované škrty v rozpočtu na vědecký výzkum povedou k úpadku britského výzkumu

Britští vědci se chystají emigrovat. Odjíždějí z Británie na lépe financovaná místa v zahraničí. Čelní výzkumnící, včetně oxfordského profesora fyziky a vědce, který pracuje v oblasti výzkumu kmenových buněk na léčbě slepoty, se chystají odstěhovat se z Británie. Rektoři několika britských univerzit varovali, že navrhované rozpočtové škrty povedou k úpadku britského výzkumu.

Musím říci, že jsem se nad němým velkofilmem Svatý Václav upřímně bavil. Nad málokterou českou komedií propadám do takových výbuchů smíchu. Navíc mi maska Zdeňka Štěpánka pořád připomínala Romana Jocha.

Nicméně některých temných myšlenek je těžko se zbavit. Především těch širších konotací. Stačilo poslouchat před tím a potom zprávy a v ruce mít noviny, které u nás začínají tam, kde ostatní končí.

An English version of this article is in

Zpráva vyšetřovací komise Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro lidská práva (OHCHR) o izraelském útoku na aktivistickou flotilu směřující do Gazy zveřejněná minulý týden ukazuje, že americký občan Furkan Dohan a pět tureckých občanů byli příslušníky izraelských zvláštních jednotek popraveni.

Tuto neděli oficiálně skončí první světová válka. Německo totiž splatí poslední splátku reparací, kterou na ně po válce ve Versaille uvalili vítězní spojenci. Poslední platba 55 milionů euro znamená likvidaci obrovského dluhu, který byl cenou za jednu válku a položil základy nové válce.

Poražené Německo bylo ve Versailles r. 1919 donuceno zaplatit Belgii a Francii a vítězným spojencům obrovské reparace. Původně šlo o 226 miliard říšských marek, což bylo později sníženo na 123 miliard marek, v tehdejším přepočtu 22 miliard liber.

Ruská televize "Russia Today", vysílající globálně v angličtině (její program je v Británii, stejně jako program Al Džazíry v angličtině, volně přístupný na kabelu a satelitu) uvedla ve středu 29. září 2010 pěkný půlhodinový dokumentární film o září 1938, o mnichovské dohodě a o postojích a činech Čechů i sudetských Němců. Prezentovala nestranně a podrobně oba nesmiřitelné názory v historickém kontextu Mnichova, zdůraznila, že obě strany, Češi i sudetští Němci, se v různých historických etapách chovali vůči druhé straně zvířecky a brutálně, a na Šumavě na konkrétních příkladech dokázala, že mnoho Čechů dnes žije v domech, které původně vlastnili Němci, a nemají naprosto v úmyslu je vracet. Film v žádném případě není nakloněn Čechům, je přísně nestranný, ale divák má tak trochu dojem, že autoři mají spíš mírnou tendenci sympatizovat se sudetskými Němci.

Pořad s anglickým komentářem a interviewy v češtině (čeští historikové prostě anglicky neumějí, je to trapas), němčině a ruštině (překládanými do angličtiny) je k zhlédnutí ZDE Jeho závěrem je: "Zbrklá a necitlivá rozhodnutí politiků ničí životy. To je lekcí i pro dnešek." Film vyrobila tisková kancelář Novosti. (JČ)

An English version of this article is in

Posluchače britského rozhlasu BBC Radio Four vzrušila tento týden informace od jednoho posluchače, cestujícího vlakem, který vystoupil z vlaku o jednu stanici dřív a zřízenec na nádraží, kontrolující při odchodu jízdenky, po něm chtěl či doplatek pokutu 150 liber (4500 Kč). Argumentem bylo, že cestující měl jízdenku konkrétně na určitý den, vlak a hodinu a konkrétně z jednoho místa na jiné konkrétní místo. Většina cestujících si nyní v Británii kupuje předem jízdenky na internetu a při zakliknutí podmínek prodeje si mohli a měli přečíst, že součástí podmínek je, že cestující nevystoupí nikde jinde, než je na jízdence uvedeno. (Někdy jsou z důvodů, které zná jen železnice, levnější jízdenky na delší trasy než na trasy kratší.)

V neděli 12.9.2010 ve 20. hod. vysílala italská státní televize RAI3 svůj pravidelný pořad „Blob“, který byl tentokrát věnován (jako vždy bez jakéhokoliv komentáře) sestřihu ukázek, jak se italští politici hádají před kamerami televizí. K mému překvapení v jedné z ukázek jako moderátor vystupoval hlasatel a komentátor RAI3 Giuliano Giubilei. Tento starší šedovlasý elegán vyniká kultivovaným projevem a (pro ucho cizince) bezvadnou italštinou. V roli moderátora uváděl diskusní pořad s řadou politiků v přítomnosti velkého počtu diváků.

Jednou z podstatných vlastností historie je, že permanentně pohřbívá přítomnost. Ovšem i se všemi jejími přízraky a příšerami. Ještě pro generaci mých rodičů byla okupace Československa žhavou současností. Stanné právo, zákaz nočního vycházení, německé uniformy v ulicích, zprávy o popravách, informace o situaci na obou válečných frontách a další spousty útržků tehdejší reality.

Říkal jsem si, kdy na Klausovu propagaci tabákového průmyslu bude v Britských listech někdo reagovat. A konečně to udělal Petr Wagner, který končí slovy o Topolánkově chybném rozhodnutí dosadit do prezidentského křesla současného prezidenta.

Nejlepší na tom je, že Topolánek na to doplatil nejvíce sám a pád jeho druhé vlády, který znamenal počátek Topolánkova konce, proběhl v režii prezidenta.

Ale zpět k V. Klausovi. Že je schopen prakticky jakýchkoli výstřelků, to bylo předem známo z jeho srovnávání EU se Sovětským svazem, z jeho boje proti teorii o lidskou činností způsobeném oteplování světového klimatu, ale také z pohrdání soudní mocí.

Pan president Klaus se rád vyhraňuje. Leckdy až tak, že se zdá, že jeho názorové provokace na hranici absurdity už jsou to jediné, čím může zaujmout. Momentálně otevíral v Kutné Hoře továrnu na výrobu cigaret.

Jeho provokace jsou někdy inspirující, někdy úsměvné, někdy směšné, ale toto? Co přijde příště? Bude otevírat veřejný dům? Varnu pervitinu? Nebo co proboha ten nešťasník je ještě ochoten udělat, aby si ho lid obecný vůbec všiml?

V dnešním kontextu západního světa si nedokážu opravdu představit větší hloupost, než aby se prezident účastnil otevírání takovéto továrny! Kouřit v nemocnici v USA se rovná tomu chodit tam nahý, ale aby prezident se účastnil takové promo akce?

No nevím... co může ještě po tomto přijít. Pane Topolánku, vy se budete smažit v pekle, za to, že jste nám Klause zvolili prezidentem. To jste nám opravdu ale opravdu neměl dělat....

An English version of this article is in

Rušení přenosů světového mistrovství ve fotbale v arabské televizi Al Džazíra bylo vystopováno do Jordánska. Jordánsko se pokusilo pomstit za to, že se mu nepodařilo dojednat dohodu, podle níž měli mít fotbaloví fanoušci volný přístup k tomuto vysílání.

tisková zpráva

34 bývalých předních předsedů vlád, ministrů zahraničí či obrany a dalších politiků, diplomatů a vojenských představitelů vyzývá Alianci, aby využila připravovaného Strategického konceptu před lisabonským summitem NATO k aktivní podpoře pražské vize multilaterálního jaderného odzbrojení prezidenta Obamy a k nové snaze zapojit Ruskou federaci do diskuse o bezpečnostních problémech.

Rád bych se přidal k Josefovi Ludvíkovi a jeho podnětnému článku „Navrhuji založení interdisciplinární katedry trvalé udržitelnosti“. Doporučuji ovšem doplnit obsah činnosti takového pracoviště o problém samotného přežití. Tedy „Katedra přežití a trvalé udržitelnosti“, píše Petr Víšek.

Naše civilizace je potencionálně ohrožena řadou významných rizik, které mají celoplanetární, kontinentální nebo lokální dimenzi. K celoplanetárním patří například kosmický výron gama záření, střet s asteroidem, ale i ropný zlom, pandemie a pod.

„Bydlení je hra“, „domácnost je hra“. Takovéto proklamace, naší době hodně odpovídající hesla, nás provázejí na každém kroku. Příbuznost s nimi vykazuje i různou formou vyjadřovaný, ale stejně častý slogan: „Zde jsem člověk, zde nakupuji“.

Podobné reklamní výkřiky do tmy v mnohém přesně charakterizují dnes oblíbený pohled na přítomnost. Realita nemá být za každou cenu přítomnou přítomností, nýbrž prostorem, kde vážné věci nabývají rysů hry, kratochvíle, šprýmu.

Pane Levický, nemá smysl takto generalizovat. Vždycky jde o konkrétního lékaře a konkrétního člověka, píše Jan Kaňka. Mám zubařku, kde nečekám víc než 15 minut. Pokud dojde ke zpoždění, sestra vyjde z ordinace a omluví se s udáním důvodu zpoždění.

Naopak mám praktickou lékařku, která má stále plnou čekárnu. Už když se blížím k ordinaci, stoupá mi krevní tlak. Čekárnu má moje lékařka společnou s kolegyní. Bohužel vždycky patří nejméně 80% čekajících k "mojí" lékařce. Ano, mohl bych odejít jinam. Ale to už je jiný příběh.

Je mi líto pacientů, kteří čekají celé hodiny na vyšetření, přestože byli objednáni na určitou dobu, jak jsem četl v příspěvku pana Vladimíra Levického. Zpoždění chápu a omlouvám u praktických lékařů, ale moje zkušenost v Ottawě je s nejdelším čekáním 45 minut. U zubařů se ale čeká nejvýše 15 minut a to si vzpomínám na doby hluboko do minulosti.

Je-li nějaké právě vydané dílo, ať už se jedná o knihu, film nebo nějaký hudební počin, propíráno na veřejnosti na můj vkus až přespříliš, rozhodnu se počkat si a vychutnat jej v klidu, nerušen vřavou aktuálnosti, osvobozen od otázek typu „Tak co, viděls?“, které nutí člověka k rádoby duchaplným výtvorům mysli. Nejinak tomu bylo i u poslední hry Václava Havla, která budila pozdvižení ještě předtím, než si ji vůbec kdo přečetl. Po dvou letech jsem konečně, dalo by se říci natěšen, zasedl a pustil se do ní.

Jiná recenze Havlovy hry "Odcházení" - od Jana Čulíka - je v BL ZDE

K článku o Klausových cestopisných poznámkách jsem dostal několik dopisů. Dva mě usvědčují z toho, že mohu být příliš oddělen od české reality. Prý nemohu vědět, jestli president neletěl na denní výlet do Ithaky vládním či soukromým letadlem. To je pravda, ale podvědomě jsem předpokládal, že v době, kdy česká vláda usilovně škrtá, kde může, se i president přidá se svou troškou do pokladnice. Do Ithaky přece jel jako soukromá osoba. Doby, kdy se nechal Topolánek vysadit z vládního letadla na soukromou lyžovačku v Rakousku, jsou přece dávno pryč?

Nějaký čas jsem se domníval, že humbuk kolem Romana Jocha coby poradce premiéra pro lidská práva je přehnaný, ale pak jsem si přečetl tento článek – a pochopil jsem, píše Miloš Martínek.

Ruský prezident Dmitrij Medveděv v úterý 28. září odvolal moskevského starostu Jurije Lužkova - muže, který dal městu novou tvář, ale obohatil přitom značně konto vlastní ženy a v době letošních ochromujících požárů zůstal na dovolené mimo město.

Saze. Když jsem jako dítě potkával na ulici kominíka, vždy jsem si na kabátě nezapomněl chytit nějaký ten knoflík. Pro štěstí. Občas jsem si i něco přál. Ani nevím, zda se mi přání plnila. Nejspíš nikoliv. Měl jsem ten okamžik rád, protože dětská touha, že vám někdo splnil nějaké přání, patří k těm časům dětství, v němž přítomnost byla méně zářivá, než jak se s odstupem času jeví při vyvolávání vzpomínky.

Někdo tomu říká mlha života, v níž splývá minulost s přítomností a chvěje se počínající budoucností; ta mlha nakonec ze všeho člověka vyviňuje. Přesto se ale i dnes – tu a tam – každý z nás otře o nějakou tu sazi, co nás z mlhy překvapivě vyvádí.

FBI a ministerstvo práce USA vyšetřují odborářského lídra Andyho Sterna kvůli podezření z korupce v jeho svazu zaměstnanců ve službách Service Employees International Union (SEIU). Odhalili to dva svědkové vyslýchaní federálními agenty. Úřady odmítají případ jakkoliv komentovat.

Před deseti lety, ve středu 27. září 2000, zaplnily české noviny následující titulky: A taková byla válka o Prahu (Blesk), Odpůrci MMF vyhlásili válku (Metro), Násilí v ulicích (Lidové noviny), Radikálové zvrátili protest v pusté násilí (Právo), Bitky a hořící barikády v ulicích města (Špígl), Vyděšení podnikatelé raději zavřeli živnosti (Zemské noviny), Odpůrci rozpoutali v Praze válku (Večerní Praha), V ulicích Prahy propukla válka (MF Dnes) či V Praze hořely barikády (Rovnost). Druhý den už MF Dnes psala, že „Je klid, policie opanovala Prahu“.

Tento snímek byl pořízen 22. 9. 2010 přibližně v 19:15 v podzemních garážích nákupního centra Nový Anděl. Luxusní sportovní auto parkuje na místě vyhrazeném pro invalidy, přičemž nebylo, což na fotografii zachyceno není, označeno požadovaným způsobem. Nebylo to poprvé, kdy jsem se s podobným případem setkal. Zajímavé na tom je, že se vždy jednalo o auta dokazující, jak dobře situovaný jejich majitel je.

Mám malou poznámku k článku "Beďar vs. Hemoroid" v Komerční bance". Jak víte, odmítám gerontofobii a automatické spojování nemocí a úpadku se stářím. Je nicméně pravda, že v povaze života je úpadek a smrt, a to už od okamžiku početí. Uvažujeme-li o stáří jako o postupném úpadku tělesných i duševních sil, je to realistická úvaha. Proč by ale takový úpadek měl být něco pohrdání hodného? Proč by nemoc měla být předmět výsměchu a společenského deklasování a proč by mládí mělo být automaticky nahlíženo jako bez nemocí, plné síly a schopností?

Upozorňuji na gerontofóbní reklamu Komerční banky, uváděnou pod titulem "Beďar vs. Hemoroid" s dodatkem "Po třicítce jsi v řiti" (rádoby vtipně tak inzerát odkazuje na věkový limit pro studentské konto). Tato vulgární reklama založená na mezigenerační nenávisti je ke zhlédnutí např. ZDE . Je překvapivé, že ani bankovní instituce, které by snad měly pěstovat svůj image, se neštítí vézt se na vlně podobných trendů, míní Tomáš Peltan

Necelé tři měsíce vládnutí panské koalice přineslo zatím jediný viditelný výsledek, a to rychlou polarizaci české společnosti. Společnost se láme na sociální kry, sociální nůžky se rozevírají a ostří. Vláda svou škrtací politikou neřeší zadluženost státu, placení veřejného deficitu jen přenáší na sociálně slabé občany a střední třídu, a tím obě skupiny ještě více ožebračuje a oslabuje. Vláda svými plány ochraňuje jen zájmy bohatých, a podněcuje tak sociální napětí a akceleruje štěpení ve společnosti. Soudržnost společnosti mizí a sociální smír, který zde 20 let fungoval a který byl základem prosperity této země a předpokladem stability demokracie, se rozkládá a demokracie se destabilizuje.

V srpnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 216 osob celkovou částkou 32867.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.8. 2010 částku 265 591.45 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 2101,20 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.