Tři dny je příliš dlouhá doba na to, abychom ji strávili v obchodu se suvenýry. V centru Londýna míjíte obchody se zbožím, které by si žádný britský občan nikdy nekoupil: magnety na ledničku ve tvaru červených telefonních budek, příslušníků královské gardy, obrázky královny, suvenýry země, v jaké nebydlíme. Skutečné symboly britského národa - domy se zahrádkou, školní uniformy, všude rozházené odpadky a cédéčka naší originální lidové kultury - ty by se turistům, kupujícím suvenýry, neprodávaly.

Ale po tři dny nyní už trvá intenzivní, trapné úsilí prodávat nám předražené suvenýry ze světa, který už neexistuje, pokud kdy vůbec existoval. To, že zemřela bývalá královna, ve věku téměř 102 let, stojí za komentář. Taková událost by nás měla vést k tomu, abychom se více zamysleli nad všemi ostatními našimi občany, jimž je nad sto let a abychom se o ně zajímali trochu více, neboť jejich životní zkušenosti by nás měly fascinovat. Kdyby královna matka někdy něco napsala o svých historických životních zkušenostech, nebo poskytla pár rozhovorů, mohla nám dokonce zanechat i pozoruhodné nové historické informace. Bohužel se raději zajímala o dostihy a o lorda Wyatta z Weefordu.

Nakazuje se nám, abychom o ní uvažovali, jako kdyby to byla téměř světice, anglikánská Matka Tereza, která však ovšem neměla tentýž znepokojující fetiš touhy pomáhat chudým. Ve zpravodajství se o ní dá jedním dechem hovořit jako o pozoruhodně "hodné" paní, a zároveň o její schopnosti nenávidět (nenáviděla Wallis Simpsonovou). Nevzpomínám si, že by přikázání "Miluj bližního svého" bylo doplněno dodatkem "s výjimkou rozvedených Američanek" (jaká si vzala pretendenta anglického trůnu, pozn. JČ)

(...)

Pocta od prince Charlese své babičce je bezpochyby upřímná. A taky dojemná. Ale země, která se líčí v novinách, v televizi a v rozhlase, to není pravda. To je pitomá parodie. Tato reakce nemá nic společného s republikánstvím. Jde o to, kým ve skutečnosti jsme. Monarchie není velmi důležitá. My jsme tuto starou paní nepovažovali za matku národa.

Všechno to má ještě méně společného se skutečným světem než články v novinách o erotických skandálech nějakého fotbalisty. Jakási žena napsala včera do novin dopis a začala svůj útok proti královské rodině slovy "Jsem sociální pracovnice" a pak informovala všechny čtenáře, rozčileně (a znepokojujícím způsobem), že "jí je naprosto jedno, že tato rozmazlená 101 let stará osoba je mrtvá". Byla zrcadlovým obrazem přežitých obránců monarchie. Zřejmě vidí Británii jako zemi drsných třídních protikladů.

Není divu, že BBC informovala o úmrtí královny matky "špatně". Nebylo možné, aby to BBC udělala "dobře". Mohli si snad pozvat do studia nějakého čelného ústavního odborníka a dovědět se v rozhovoru s ním, že tato smrt nemá žádný ústavní význam? Měli zorganizovat živé vysílání od Buckinghamského paláce, jen aby zjistili, že se žádné truchlící davy nedostavily? Měli postavit před kameru svého prvního královského korespondenta a ten měl říct, že jde o zcela okrajovou, možná mírně zajímavou událost? Měli se reportéři vydat do škol, pokusit se zeptat se žactva, co si myslí o úmrtí královny matky, a setkat se tam s pobavením? Měli se reportéři ptát na ulicích britských občanů "Co pro vás znamenala královna matka" a dočkat se odpovědi "Nic moc"?

(...)

V době nynější smrti královny matky se octla BBC na rozhraní mezi pohádkovým světem Narnie a skutečnou Británií. Britský bulvární tisk dal přednost pohádkové Narnii. BBC se stala terčem útoků ve většině novin. Napsaly, že prý veřejnost nesouhlasí, že BBC projevila britské monarchii nyní "nedostatek respektu". Bulvární list The Sun nalezl jedinou 69 letou ženu, rozčilenou na BBC. Komentátorka listu The Mail Tara Conlanová si víc vymýšlela. Národ propadl "rozhořčení", tvrdila, "přišla vlna stížností". Skutečnost je taková, že do BBC telefonovalo 500 lidí. Není jasné, kolik z nich si na něco stěžovalo. Tara si to prostě celé vymyslela.

(...)

BBC už nemohla dál předstírat. Nemohla naplnit vysílání absurdními fantasiemi, nemohla předstírat, že její novináři a reportéři nevědí, nevědí, že se diváci o smrt královny matky zajímají jen zcela okrajově. BBC nemohla už předstírat, že je Británie zemí vesnických kostelů, plných věřících. BBC už ztratila schopnost tohle všechno předstírat přesvědčivě. Ne, že by se o to nesnažila, Bůh je mi svědkem, že se snažila. Zaměřila své kamery intenzivně na několik osob, které přišly k Buckinghamskému paláci.

A proč? Jakému účelu to všechno slouží? Proč máme předstírat, že jsme něčím z minulosti, čím už vůbec nejsme? Proč titíž lidé, kteří zásadně zobrazují moderní Británii jako peklo plné zločinnosti, divočinu injekčních stříkaček a použitých prezervativů, v níž žijí divošští pubescenti, také trvají na vytváření obrazu paralelní země, která je údajně plná poslušných, homogenních vlastenců?

Myslím, že jsou tito lidé poněkud šílení.