Prigožinova smrt zanechává trvalou stopu v ruské armádě a elitě

24. 8. 2023

čas čtení 5 minut


Už od nezdařeného puče se spekulovalo, že Jevgenij Prigožin žije  ve vypůjčeném čase

Když šéf nechvalně proslulé skupiny Wagner zahájil historické povstání a způsobil největší krizi za 23 let vlády Vladimira Putina, mnozí si kladli otázku, jak ruský vůdce zareaguje, píše Pjotr Sauer

Během vzpoury Prigožinova skupina žoldáků sestřelila nejméně dva vrtulníky a zabila asi 15 příslušníků ruských služeb, z nichž mnozí byli letci. Pro Putina bylo ještě významnější, že Prigožinova vzpoura, která se dostala až na předměstí Moskvy, odhalila křehkost režimu, který mnozí považovali za stabilní.

 
Příčina středeční havárie, při níž zahynulo všech 10 lidí na palubě - mezi nimiž podle úředníků figuroval i Prigožin - nebyla bezprostředně jasná, ale dlouhodobý spor vůdce Wagnera s armádou a ozbrojené povstání, které v červnu vedl, by ruskému státu poskytly dostatečný motiv k pomstě.

Putin nesnáší zradu  a je známo, že ty, kdo se mu postaví, dělí na dvě kategorie: nepřátele a zrádce. Prigožinova vzpoura ho nepochybně zařadila do druhé kategorie.

Putinova prvotní reakce na vzpouru však mnohé zanechala v nejistotě. Přestože Putin v televizním projevu k národu slíbil "zlikvidovat zrádce", avšak dovolil Prigožinovi uzavřít dohodu s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem a odjet z Ruska do exilu.

Neobvykle několik týdnů po vzpouře Kreml uvedl, že Putin měl několik dní po vzpouře tříhodinové setkání s Prigožinem a veliteli skupiny Wagner.

Putin také pozoruhodně přiznal, že během schůzky usiloval o výměnu Prigožina ve funkci vůdce Wagnerových bojovníků na Ukrajině, což se mu nepodařilo.

Poté, co Prigožin původně odjel do Běloruska, kde si jeho Wagnerovy jednotky zřídily tábor a cvičily místní bezpečnostní síly, byl viděn, jak se volně pohybuje mezi Moskvou a svým domovským Petrohradem a údajně si vyzvedává hromady peněz a zlatých prutů, které drží ve svých honosných sídlech.

Nedlouho poté byl Prigožin spatřen na okraj významného rusko-afrického summitu v Petrohradě, kde se v hotelu, který vlastnil, setkal s africkými představiteli.

Ti, kdo Prigožina znali, nebyli překvapeni, protože se domnívali, že válečník v určitém okamžiku dostane účet za svůj vpád do revoluční politiky. Bývalý restaurační magnát, který se stal vůdcem žoldnéřů, Prigožin vždycky rád riskoval a nebyl z těch, kteří by seděli ve vyhnanství v Bělorusku, zatímco jeho žoldnéřská armáda by byla rozebrána.

Ve snaze vysvětlit Putinovo nesmělé chování analytici tvrdili, že ruský vůdce, který dříve nečelil nesouhlasu ultranacionalistického křídla, se snaží svého bývalého spojence spíše pacifikovat než zničit.

Podle západních představitelů však Prigožinovo nestoudné chování zanechalo v mnoha elitách otázku, zda Putin stále má zemi pod kontrolou.

"Pro mnoho Rusů, kteří to sledovali a byli zvyklí na obraz Putina jako arbitra pořádku, vyvstala otázka: 'Nemá císař žádné šaty? Nebo přinejmenším: 'Proč mu trvá tak dlouho, než se oblékne?'" ptali se. Ředitel CIA William Burns řekl na začátku tohoto měsíce.

Naposledy byl Prigožin spatřen na začátku tohoto týdne, kdy zveřejnil video, v němž tvrdil, že je v Africe, kam se jeho žoldáci přesunuli po neúspěšném povstání.
 
Vzhledem k tomu, že se spekuluje o Putinově roli v této havárii, vyvolá Prigožinova smrt jistě napětí v ruské armádě. Přestože jeho povstání bylo ozbrojenými silami do značné míry odsouzeno, zůstal oblíbenou postavou mezi některými složkami vojska, které sympatizovaly s jeho kritikou ruského vojenského establishmentu a ochabující války.

"Jestli je opravdu mrtvý, [vezmu si] svoje věci, tuhle zasranou válku nepotřebujeme," napsal krátce poté, co se objevila zpráva o Prigožinově smrti, ruský voják Jegor Guzenko, který vede blog pod volacím znakem "Třináctý".

"Měli bychom zabíjet naše nepřátele, ne vlastní lidi," napsal Sergej Markov, populární blogger a bývalý poradce Kremlu. "Všichni naši nepřátelé slaví... Smrt Prigožina je největším úspěchem Ukrajiny v tomto roce."

Havárie Prigožinova letadla se rovněž stala v den, kdy se objevily zprávy naznačující, že Moskva zbavila generála Sergeje Surovikina velení ruských vzdušných a kosmických sil, což je zatím nejvyšší propuštění vojenského velitele po Prigožinově vzpouře.

Prigožinova veřejná podpora Surovikina, velitele-veterána, který byl na ruském ministerstvu obrany považován za spojence Wagnerovy domobrany, vyvolala otázky, zda on nebo další vysocí velitelé vzpouře nepomáhali nebo alespoň předem nevěděli o Prigožinových plánech.

Zatímco jeho spojenci byli dramatickými záběry z havárie šokováni, někteří členové ruského establishmentu již dříve naznačili, že Putin Prigožinovu zradu nenechá jen tak.

V dřívějším rozhovoru jeden ze zasvěcenců z Kremlu uvedl, že "za půl roku nebo za rok novičok Prigožina dožene", což byla narážka na otravu opozičního předáka Alexeje Navalného v roce 2020.

"Nemyslím si, že mu bude snadno odpuštěno... Možná ne hned, ale za nějaký čas ho v nejlepších tradicích novičok navštíví. Asi by si měl dávat pozor na spodky," dodal zdroj.

Zdá se však, že Putin pracoval podle zrychleného harmonogramu.

Zdá se být jisté, že si lidé z politické elity vezmou z bouřlivého léta 2023 jedno zásadní poučení: "Chcete-li střílet na cara, nesmíte se netrefit."

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3246

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2023