Pravda nevítězí
28. 9. 2023 / Wenzel Lischka
Že pravda vítězí, too je v našem obchodním věku vyloženou dezinformací. Snad to pořekadlo platilo u nás, na tom našem mizerném Západě, někdy v raném feudalismu, kdy se vedly spory a války na základě krve a cti, ale v průmyslovém věku získalo toto tvrzení další rozměr navíc, který jej zcela zpochybňuje.
Tou pravdou, která vítězí, je pravda, že vítězí lež. Mnohem starší východní kultura, než ta naše zoufalá kultura západní, dospěla k tomuto poznání již dávno před námi. Naše západní DNA není dosud dospělá a je zmítána pubertálními nápady. Odvolávám se zde tímto tvrzením na amerického geopolitika George Friemana (Příštích sto let, 2010, Argo, Dokořán).
Dobrým příkladem uvedené teze nám budiž Mistr Sun (544 – 496 př. n. l), který pravil, že válka je především uměním klamu. To znamená, že abychom ve válce zvítězili, musíme klamat, lhát a podvádět mnohem více, než jak to činí náš nepřítel.
Klamat, obelhávat a podvádět musíme především vlastní obyvatelstvo. Možná se to někomu jeví jaksi nečestné a nemorální, ale z hlediska taktiky vedení války je tomu tak zcela správně. Nepřítel pečlivě monitoruje naše média a veřejné mínění. Na základě rekognoskace tohoto terénu pak vytváří své reakce, kterými na nás zpětně útočí.
Ony reakce nepřítele budou pochopitelně chybné a budou se míjet účinkem, když reflektují mylný obraz našeho mediálního a veřejného prostředí. Proto je základní podmínkou našeho vítězství, abychom klamali, lhali a podváděli mnohem více než náš nepřítel. A občané loajální s naší svobodou a demokracií jednomyslně souhlasí s tím, že z nich politikové, odborníci, média, reklamy a propaganda činí úplné hlupáky.
Na hlouposti není nic špatného. Je to obecná lidská vlastnost, a vlastnost hlavně občanská. Na chytrost máme odborníky. Neměli bychom se tedy nijak frustrovat a rozčilovat nad tím, že z nás politikové, odborníci, média, reklamy a propaganda dělají naprosté blbce. Pokud jsme schopni vykonávat úkony denní hygieny, ovládat mobily, řídit automobily, nakupovat, chodit do zaměstnání atd., tak naše hloupost není dosud nijak kritická, a není potřeba ji nějak léčit.
Musíme si uvědomit dialektickou jednotu nepřátel. Totiž tu, že nepřátelé vlastně nejsou žádní nepřátelé, ale že jsou projevem jednoty, ze které se odlišili. Pokud to nechápeme, překročili jsme onu kritickou mez duševní normality, a naše medikace psychofarmaky je v tomto případě více než nutná.
Diskuse