Palestinský chlapec: Já si nalhávám, že přežiju
10. 11. 2023
čas čtení
5 minut
Čtrnáctiletý chlapec, anglicky: "Snažím
se uklidnit slovy jako Jsem ještě mladý a mám před sebou ještě
budoucnost a nechci umřít. Neustále si opakuji tato slova, abych se
uklidnil. V podstatě lžu sám sobě. Všechno je tu terčem bombardování. Na
žádném místě není bezpečno.
Život,
stejně jako u každého dítěte na světě, by měl být bezpečný. Mám právo
si hrát, mám právo na bezpečný život, mám právo prožít dětství jako
každé jiné dítě. Všichni jsme si rovni a nakonec jsme všichni lidé."
Moderátor Channel 4 News z Jeruzaléma, 9. 11. 2023, 19 hodin: Brutální
útoky Hamásu zde v Izraeli ze 7. října a následný útok izraelských sil
na Gazu rozvrátily rodiny na obou stranách. Jak jsme sami viděli, rozsah
smrti a utrpení je tak obrovský, že je často upřímně řečeno docela
těžké ho pochopit. Náš zahraniční zpravodaj Sekunder Kermani nám nyní
přináší příběhy dvou rodin z obou stran, jejichž životy byly v uplynulém
měsíci rozvráceny, a upozorňujeme, že i v této reportáži jsou znepokojivé
záběry.
Zdroj od minuty 8:
Reportér: Zběsilé pátrání po přeživších. Prach, trosky, panika, která následuje po izraelských leteckých úderech v Gaze, nyní zničujícím způsobem známé nám všem.
Toto býval dům rodiny Abu Shamala v Chán Junisu před 26. říjnem. Samotný počet lidí zabitých v Gaze si lze jen těžko představit. Zde je pohled na bolest způsobenou tímto jediným úderem.
Mezi oběťmi byly i čtyři děti tohoto muže. Mezi nimi byla i dvacetiletá studentka Aya. Desetiletý Chad. Bratři Mahmúd a Mohammed. Jeho manželka, bratr a synovci byli také zabiti. Bylo zabito více než 20 lidí. Nejmladšímu dítěti se nic nestalo.
Muž hovoří o své dceři: Bylo jí deset let, měla naději na světlou budoucnost, že se bude učit a studovat a žít ve spravedlivé společnosti. Ale izraelské bezpráví a bombardování ji o to připravilo.
Reportér: Izrael tvrdí, že terčem jsou pouze bojovníci Hamásu, ale nikde v Gaze se nezdá být bezpečno. Velká část rozvětvené rodiny sem uprchla poté, co jí bylo nařízeno vyklidit domovy jinde.
Teď se mě ptá můj syn Ibrahim. Co nám zbývá?
Reportér: Na druhé straně tohoto konfliktu v Izraeli jsou také rozvrácené rodiny. Tento muž a jeho žena spolu byli od mládí. Jeli na hudební festival Supernova, ráno 7. října, kdy útok začal, nechali svého dvouletého syna s prarodiči, když přijeli, útok začal.
Toto video zachycuje, jak se schovávají v protiatomovém krytu. Nálada se zpočátku zdá být relativně klidná. Bojovníci Hamásu však úkryt najdou a hodí do něj granáty. Střílejí na každého, kdo se snaží utéct. Mnoho lidí bylo zabito, ale po těle toho muže nebylo ani stopy.
Bratr zmizelého muže: Opravdu jsem ta videa musel procházet, snímek po snímku, skoro jako posedlý.
Reportér: Jeho bratr Michael pátral na internetu po známkách toho, že je stále naživu. Pak přišel telefonát od vlády, který rodině sdělil, že byl odvezen do Gazy.
Reportér: Jak se daří jeho synovi?
Bratr: Není to snadné. Není to snadné. Jsou mu teprve dva roky, ale neustále volá matce a otci. Máme ho rádi a pořád ho objímáme, ale není to stejné. Není to jako jeho máma a táta.
Reportér: Ví, že je jeho matka mrtvá?
Bratr: Ještě ne. Jak se tomu dvouletému klukovi dá říct, když chce maminku? Jen doufáme, že se jeho otec jednoho dne vrátí. To je to, co právě teď dělám. Dělám všechno, co je v mých silách, aby se jeho otec vrátil. Abychom měli alespoň jednoho rodiče.
Reportér: Zpátky v Chán Júnisu Abdulláh a jeho otec, rovněž členové rozvětvené rodiny Abú Šamaly, procházejí po zničené čtvrti. Kdo by se tady nebál žít?
Čtrnáctiletý chlapec, anglicky: Snažím se uklidnit slovy jako Jsem ještě mladý a mám před sebou ještě budoucnost a nechci umřít. Neustále si opakuji tato slova, abych se uklidnil. V podstatě lžu sám sobě. Všechno je terčem bombardování. Na žádném místě není bezpečno.
Reportér: Válka tu připravila o život tisíce dětí. A mnoha dalším ničí dětství.
Čtrnáctiletý chlapec: Život, stejně jako u každého dítěte na světě, by měl být bezpečný. Mám právo si hrát, mám právo na bezpečný život, mám právo prožít dětství jako každé jiné dítě. Všichni jsme si rovni a nakonec jsme všichni lidé.
2756
Diskuse