Ekonomický propad v Číně bude pokračovat

8. 3. 2024

Mnoho západních učenců a politiků považuje tuto krizi za známku bankrotu čínského vedení a ekonomického systému. Podobá se však spíše cyklickým dluhovým krizím, které sužovaly kapitalistické země v průběhu dějin. Výstižným srovnáním je japonská krize z roku 1989, která ukončila desetiletí vysokého růstu a rostoucích cen aktiv, živených nafukující se dluhovou bublinou. Japonský akciový index Nikkei dosáhl vrcholu na konci roku 1989 a během následujících 13 let klesl téměř o 80 %. Ceny nemovitostí klesaly dvě desetiletí, počínaje rokem 1991. Ani jedna z těchto hlavních tříd aktiv od té doby nepřekročila předkrizový cenový vrchol. Japonsko se v letech 1954-73 změnilo z nejrychleji rostoucí velké ekonomiky, která obvykle rostla o více než 10 % ročně, na nejpomalejší, s průměrným růstem pouhých 1,75 % ročně od roku 1981 do roku 2023. Podobně vleklým potížím může čelit i Čína.

Ohromující vzestup Číny byl poháněn ještě větší expanzí dluhu, která následovala po Teng Siao-pchingových tržně orientovaných "čtyřech modernizacích" na konci 70. let. Podobně jako v případě Japonska během poválečného "hospodářského zázraku" byl i čínský růst tažen exportním a realitním boomem. Za méně než půl století se Čína změnila ze zbídačené centrálně plánované ekonomiky s minimálním mezinárodním obchodem na předního světového exportéra a v počtu miliardářů je těsně na druhém místě za USA.

Konečné splasknutí čínské bubliny bylo vždy nevyhnutelné. Všechny hospodářské cykly vzestupu a propadu musí skončit, protože rychlá expanze dluhu vytváří protichůdné zájmy. Býčí developeři v Číně dnes chtějí stále rostoucí hypoteční úvěry, takže ceny nemovitostí nadále rostou. Medvědí věřitelé – většinou velké banky a vlastníci dluhopisů – se však obávají, že cenová inflace snižuje hodnotu jejich dluhových aktiv.

Bublina už praská. Čínští věřitelé nyní omezili nové půjčky a zvýšili úrokové sazby, a to v souladu s vládními pokyny vyhlášenými jako "tři červené čáry". Vzhledem k tomu, že nejzadluženější čínští býci bankrotují nebo v panice prodávají, aby splatili své půjčky, ceny dále klesají, protože jejich medvědí protějšky naskakují zpět a nakupují aktiva za výprodejové ceny. To nakonec zmírní cenový kolaps, ale také to rychle přerozděluje bohatství od dlužníků k věřitelům. Medvědi hodují na býcích při každém nárazu.

V případě Číny je tu ještě jedna komplikace. Většina provinčních a místních vlád profituje a získává prestiž financováním rozvoje nemovitostí v masivním měřítku – ekonomové Goldman Sachs odhadují toto číslo na 8,4 bilionu dolarů, neboli téměř 50% HDP. Místní samosprávy profitují podobně jako developeři. Centrální vláda v Pekingu se však stále více přiklání na stranu medvědů, protože se obává o hodnotu jüanu, který v září dosáhl šestnáctiletého minima. Peking intervenoval, aby zabránil příliš rychlému pádu čínské měny prodejem devizových rezerv a nákupem jüanu. Ačkoliv má dostatečné devizové rezervy, pokud by realitní boom pokračoval nekontrolovaně, ty by se nakonec zmenšily.

Politické dilema Pekingu je intenzivní. Rostoucí ceny nemovitostí zpomalily spotřebitelskou poptávku, zejména mladé lidi, kteří doufají, že si koupí svůj první dům. To je jeden z důvodů nedávného strmého poklesu sňatečnosti a porodnosti. Kamenné podniky trápí vysoké náklady na nemovitosti, které stále více podniků přivádějí na internet. Na druhou stranu klesající ceny postihují všechny, kteří si koupili nemovitost s hypotečním dluhem, ať už jde o majitele domů, spekulanty nebo podnikatele. Mohou se ocitnout pod vodou, když hodnota jejich majetku klesne pod jejich nesplacený dluh.

Velkou vinu za zapříčinění této krize nese čínská vláda, ale rozsah krachu je z velké části založen na soukromých pobídkách půjčovat si a zadlužovat se. Když se zdálo, že je ekonomika nadměrně přehřátá, Peking v srpnu 2020 medvědům skutečně pomohl svou politikou tří červených linií. Tato úvěrová omezení byla pro býky drakonická, vzhledem k enormnímu nadměrnému rozmachu mnoha největších čínských realitních společností i milionů individuálních investorů. Jakmile ceny začnou stagnovat a poté klesat, poptávka spekulantů se vypaří. Spotřebitelé možná budou muset kupovat nemovitosti k užívání, ale spekulativní investoři chtějí nakupovat pouze tehdy, pokud jsou přesvědčeni, že ceny budou i nadále růst. Současný propad je vítězstvím medvědů, nikoli selháním politiky.

Propad v dohledné době neskončí, ale vláda by mohla ztráty alespoň přerozdělit. Zastavit pokles cen je obtížné kvůli masivní zásobě neprodaných nebo částečně postavených bytů. Rozumné odhady počtu prázdných bytových jednotek (mnoho nedokončených) se pohybují od 50 do více než 100 milionů. I kdyby nebyly postaveny žádné další domy, využití stávajícího inventáře by mohlo trvat deset let nebo déle. V poslední době se Peking snaží zachovat pracovní místa stavebních dělníků tím, že tlačí na státní banky, aby obnovily půjčky na dokončení stavebních projektů, které byly zastaveny, když jejich developeři ztratili úvěruschopnost, ale tato politika zvýší nabídku neprodaných jednotek, což zintenzivní propad cen.

Pokud je vláda rozhodnuta nechat ceny nadále klesat, dokud spotřebitelé a spekulanti nezačnou věřit, že jsou "dostatečně nízké", bude nalezeno cenové dno, ale toto dno může být příliš nízké a prodeje příliš pomalé na to, aby umožnily developerům a investorům splácet půjčky vypůjčené na výstavbu nebo nákup těchto jednotek. To může přivést mnoho lidí k bankrotu. Taková vlna bankrotů by ohrozila čínskou finanční soustavu, zejména neregulované "stínové banky", které agresivně investovaly do čínské bubliny na trhu nemovitostí.

Mnozí experti obviňují vlády, kdykoli se ekonomiky zhroutí, ale skutečnou příčinou propadu Číny je dlouhé období rychlého růstu, které nahromadilo zranitelné a neudržitelné dluhy. Čím výše letí, tím tvrději padají.

Zdroj v angličtině: ZDE