Když Ratzinger v pondělí řekl, že "mít jasnou víru podle církevního kréda je dnes často označováno za fundamentalismus", jeho slova bezpochyby přijali náboženští konzervativci daleko mimo kruhy katolické církve. Lze si také představit, že se liberálové nejrůznějšího přesvědčení otřásli hrůzou.

Avšak pro mnoho kardinálů z třetího světa je bitva o relativismus daleko méně důležitá než chudoba, která postihuje většinu jejich oveček. Pro většinu z nich je boj proti utrpení a sociální nespravedlnosti součástí jejich života každý den.

Mnoho těchto kardinálů, a i někteří kardinálové z Evropy a z USA, považují za vysokou prioritu obnovené soutěžení křesťanství s islámem a naléhavost muslimsko-křesťanského dialogu. Není jasné, co se stane s tímto přístupem za Ratzingera.

Ratzinger je brilantní, tvrdý intelektuál, který začal jako relativně liberální a - obdobně jako mnoho amerických neokonzervativců - začal nedůvěřovat levici v důsledku studentské revolty v šedesátých letech. Jednou řekl, že "revoluce roku 1968" se proměnila v "radikální útok na lidskou svobodu a důstojnost a hluboce ohrozila všechno, co je lidské".

Za Jana Pavla II. hrál Ratzinger zlého policajta proti jakémukoliv dissentu. Jan Pavel II. si mohl dovolit hrát hodnějšího policajta.

Ratzinger nyní bude pokračovat ve své bitvě bez charismatické podporu svého přítele. Požaduje, aby církev učinila svým hlavním úkolem boj proti relativismu, jak se odráží v její doktríně.

Kompletní článek v angličtině ZDE