Došlo k tomu po třicetiletém vítězném tažení, když v roce 1975 byla ještě nejmenší stranou s necelými deseti procenty hlasy. Blocher, jehož rodinný majetek odhaduje hospodářský magazín "Bilanz" na 2,5 miliardy euro, měl hlavní podíl na jejím úspěchu, když jako populistický řečník spolu s finančními injekcemi proměnil malou německo-švýcarskou protestantskou stranu živnostníků a rolníků v největší nacionálně pravicovou stranu. V letech 1986 až 2003 byl současně prezidentem "Akce pro nezávislé Švýcarsko", založené odpůrci vstupu do OSN a Evropské unie. Rozhodujícího zlomu pak dosáhl před čtyřmi léty, kdy se mu podařilo těsným poměrem hlasů ve spolkovém shromáždění dostat se do sedmičlenné spolkové rady - ústřední vlády, odkud až do minulého týdne řídil švýcarskou justici a policejní departement.

Blocher se podle komentátorů stal "velkým polarizátorem Švýcarska", kolem kterého, jak napsal konzervativní "Neue Züricher Zeitung", se točí politika jako Země kolem Slunce. Na prvý pohled se pro neznalé vnitropolitických poměrů v alpské konfederaci může jevit jako typický dobře vypadající Švýcar. Ve skutečnosti však jde o politika, který kvůli angažování se proti cizincům vytěsnil ostatní problémy týkající se země. To vedlo k nebývalé polarizaci veřejného mínění před letošními volbami, kdy na hlavním plakátu jeho strany byly bílé ovce, které vyhazují ze švýcarské vlajky svou černou družku. Volič si mohl zahrát internetovou hru, kdy kozlík hájí hranice země a vykopává černé ovce, představující cizince. Na základě takové agitace, na kterou vydala více prostředků než ostatní strany dohromady, získala jeho strana SVP ve dvousetčlenné dolní komoře 62 poslanců, což bylo o sedm více než ve volbách v roce 2003. Posílila především na úkor sociálních demokratů, kteří ztratili devět poslanců a klesli na 43 mandátů, ale přesto si uhájili druhé místo. Jejich ztráty částečně zacelili Zelení celkem dvaceti křesly, ostatní dvě středové strany FDP a CVP získaly po 31 mandátech. Na ostatních sedm parlamentních stran zbylo 13 poslaneckých míst.

Vzhledem k tomu, že bylo třeba čekat ještě na dovolbu 46 členné horní komory - rady stavů, ve které každý kanton je zastoupen dvěma poslanci, volba spolkové rady mohla být provedena až ve středu 12. prosince. V těchto volbách však již nedošlo k žádné zásadní změně proti minulosti a nacionalistická SVP dokonce zde ztratila jeden mandát a se svými sedmi místy zaujala až čtvrté místo. První místo s 15 křesly již po třetí volební období uhájila křesťanská CVP před Svobodomyslnými s 12 a sociálními demokraty s devíti. Na zbývající strany připadly tři mandáty.

Před zahájením voleb do spolkové rady přislíbili jednotliví vůdci politických stran, že nechtějí narušit dosavadní systém a vládní místa budou obsazována podle dosavadního klíče. Až do desátého bodu zasedání spolkového shromáždění, složeného z obou komor, vše probíhalo podle zaběhnutých zásad. Postupně za členy vlády byli zvoleni ministr dopravy a energetiky Moritz Leuenberger za SP, Pascal Couchepin za FDP, Samuel Schmid za SVP a Micheline Calmy-Reyová za SP. Blocherovi však nestačilo 111 hlasů k znovuzvolení a o pět hlasů více obdržela Eveline Widmer - Schlumpfová, členka umírněného křídla jeho strany. V nastalém druhém kole pak její vítězství bylo ještě výraznější, když se na její stranu přidalo dalších devět poslanců. Vzhledem k tomu, že nebyla volbě přítomná, její zvolení až do případného složení přísahy bylo zatím nepravomocné. Blocherovi tak až do jejího čtvrtečního příchodu stále zůstávala jistá naděje, že v případě jejího odmítnutí by mohl vstoupit opět do hry. Marně se snažil představitel SVP , aby bylo přerušeno zasedání, ale poslanci jásající nad porážkou Blochera znovu zvolili ministrem financí za FDP Hanse-Rudolfa Merze a Doris Leuthardovou za CVP.

Přesně ve dvanáct hodin byla vzata pod přísahu nová spolková kancléřka rétorománka Corina Casanova a čtvrt hodiny poté byl zvolen Couchepin spolkovým prezidentem. Tato funkce je spojena s vládní a rotačním systémem po jednom roce je střídána dalšími členy spolkové rady. Teprve poté bylo v 12,20 zasedání přerušeno, a to až do příchodu 51leté rétorománky Schlumpfové, která se nacházela mimo zemi a zvolením byla zaskočena. Po svém příjezdu v následný den prohlásila, že považuje za velkou čest být zvolena do spolkové rady za svůj kanton a stranu SVP, ve které je představitelkou umírněného křídla. "Pověřili jste mne velkým úkolem, velkou odpovědností a tu mohu převzít jedině s vaší podporou", řekla při své přísaze tleskajícím poslancům. V rozhovoru pro "Neue Züricher Zeitung" prohlásila, že se nechala zvolit proto, aby si její strana SVP zachovala místo ve vládě, protože 125 hlasů, které obdržela, by Blocher nedostal. Vycházela jsem z toho, že se poté situace uklidní, ale zřejmě jsem se v tomto bodu zmýlila.

Christoph Blocher vzhledem k vzniklé situaci ale oznámil, že tím končí konkordance, vylučuje ze strany dva ministry, kteří převzali úřad, takže strana není tedy zastoupena ve vládě a přechází do tvrdé opozice. Ta bude doprovázena referendy odmítajícími návrhy současných vládních stran na všech úrovních. "Konečně mám volné ruce a mohu říkat, co chci" , prohlásil zřetelně zhrzený miliardář. Jaká však nyní vznikne situace v parlamentě, je nejasné. Eveline Widmer - Schlumpfová již v rozhovoru oznámila, že nebude v politice destruktivně postupovat a nepodpoří zamítnutí rozpočtu. Liberální stanovisko bude zaujímat v proticizineckém zákonodárství a asistovaném úmrtí. Podle jejího názoru současný legislativní stav je dostačující a je nutno jej pouze správně uplatňovat.

Komentátoři poukazují, že její názory v SVP nejsou ojedinělé a list Tageszeitung napsal, že nadešla "hvězdná hodina demokracie ve Švýcarsku". Slušné občanské a konzervativní strany se nenechaly zastrašit hrozbami nacionalistického vedení SVP, že když nezvolí Blochera, tak půjde do opozice a pokud Schlumpfová zůstane ve vládě, bude to mít dalekosáhlé následky pro současný politický systém. Zřejmě se nacionalisté rozpadnou a umírněné křídlo SVP se spojí s křesťanskou lidovou stranou. Známý švýcarský dramatik Martin Suter v rozhovoru pro "Der Spiegel" hodnotí vzniklou situaci jako návrat k švýcarskému standardu, protože situace v posledních letech byla nenormální. Švýcarsko udělalo dobrou zkušenost s vládou čtyř největších stran, ale není možné vládnout a současně dělat opoziční politiku. Nově zvolený parlament hned v prvních dnech potvrdil. že se chce osvobodit z pout pravicových populistů a utvořit koalici, která zemi posune kupředu. V těchto dnech parlament znovu nabyl svou hrdost a zavrhl rezignaci, prohlásil Suter. Basler Zeitung k současnému vývoji situace připomíná, že bude nyní třeba švýcarskou politiku zkoncipovat znovu od začátku.

Podle politických analytiků lze sice očekávat, že nacionální konzervativci již překročili svůj politický zenit. Nutno však počítat s tím, že na blížících se komunálních volbách bude chtít Blocher profitovat ze svého "mučednického postavení". Jeho strana je naprosto nešvýcarská a má k dispozici profesionální volební mašinérii se silným finančním zázemím pod vedením silného politického vůdce. Zakotvena v politickém systému bude kolem sebe slepě kopat, a to ke škodě země, poznamenává NZZ. Jeho stoupenci, jak oznamuje tisková služba SVP, hromadně demonstrativně vstupují do strany a v dvaceti čtyř hodinách jich údajně bylo 2500. Blocher prohlásil, že parlament sice může odvolat lidi z vlády, ale nikoliv ze svých řad. Opozice má nástroje prostřednictvím referend a iniciativ, které, jak oznámil, bude nadále finančně podporovat a pokračovat s plnou silou ve svém kurzu i v opozici. Poslanec jeho strany Oskar Freysinger výhružně prohlásil : "Ode dneška se bude střílet, střílet ostrými". Frankfurter Allgemeine Zeitung k současné situaci poznamenal, že Blocher zavlekl stranu na kluzký led .