7. 5. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 5. 2010

Stratfor: Globální krize legitimity

Veřejnost, která je v takových věcech cynická, předpokládá, že elity pracovaly jen ve svůj vlastní prospěch. Ale zároveň existují meze pro chování, které veřejnost bude ještě tolerovat. Tento limit by mohl být definován, s připomínkou Adama Smitha, jako bod, kdy bohatství národa samo je ohroženo, tj., pokud systém generuje výsledky, které poškozují stát. V extrémní podobě mohou tyto krize delegitimizovat režimy. V nejextrémnější formě - a my vůbec nejsme v blízkosti tohoto bodu - vojenské elity typicky podnikají kroky k převzetí kontroly nad systémem.

KD│ Finanční paniky jsou nedílnou součástí kapitalismu. Stejně tak ekonomické recese. Systém je generuje a díky nim sílí. Jsou stejné jako lesní požáry, které bolí, když k nim dojde, ale bez nichž by les nemohl přežít. Ukládají disciplínu, trestají bezohledné a prospívají opatrným. Dělají to samozřejmě nedokonale, takže čas od času jsou odměněni bezohlední a opatrní penalizováni. Politické krize - na rozdíl od běžné finanční paniky - vznikají, když se zdá, že bezohlední těží z krize, kterou způsobili, zatímco zbytek společnosti nese břemeno jejich nedbalosti. V tom okamžiku krize přestane být krizí finanční nebo ekonomickou. Stává se krizí politickou.

Finanční a ekonomické systémy představují subsystémy v rámci širšího politického systému. Přesněji řečeno, považujme stát za složený ze tří základních systémů: politického, ekonomického a vojenského. Každý z těchto systémů má elity, které ho řídí. Všechny tři systémy se neustále navzájem ovlivňují - a ve zdravém politickém zřízení se vzájemně vyvažují, kompenzují nedostatky jednoho z nich, stejně jako využívají úspěchy ostatních. Každý stát obsahuje jinou konfiguraci těchto systémů samotných i mezi sebou navzájem. Relativní váha každého systému se liší, stejně jako význam jeho elit. Ale každý stát obsahuje tyto systémy, a nikde neexistuje pouze jeden systém bez obou dalších.

Investice s ručením omezeným

Vezměme kapitalistický ekonomický systém. Jeho moderní základ tvoří pojem korporace. Korporace je postavena na myšlence omezeného ručení investorů, na představě, že pokud si koupíte část podniku nebo podnik celý, vy sami neručíte za jeho dluhy nebo škody, které by to mohlo vyvolat. Vaše riziko se omezuje na vaše investice. Jinými slovy, můžete vlastnit celou korporaci nebo její část, ale nejste odpovědni za to, co dělá, nad rámec své investice. Vzhledem k tomu, že nabídka a poptávka existují ve všech dobách a na všech místech, pojem investování s ručením omezeným je pro moderní kapitalismus unikátní a vytváří dynamickou nabídku a poptávku.

Je to také politický vynález, a nikoliv ekonomický. Rozhodnutí o vytvoření korporací, které omezují svou odpovědnost, vyplývá z politických rozhodnutí a provádí se prostřednictvím právního subsystému politiky. Korporace vládnou i v Číně; i když pravidla odpovědnosti a definice kontroly se liší, princip, že stát a politika definují strukturu firemních rizik, zůstává neměnný.

V rámci přirozenější organizace trhu by vlastníci byli zcela zodpovědní za dluhy a závazky účetní jednotky, kterou vlastní. To by samozřejmě způsobilo nadměrné riziko, potlačení hospodářské činnosti. Takže politický systém v průběhu času přerozdělil riziko od majitelů firem věřitelům a zákazníkům, s tím, že umožní podnikům, aby zbankrotovaly, aniž by do procesu byly zataženi jejich vlastníci.

Přesné rozložení rizik v rámci ekonomického systému je politická záležitost vyjádřená prostřednictvím právního předpisu; stát od státu a v různých dobách se tyto úpravy liší. Ale v protikladu k myšlence, že existuje napětí mezi politickým a ekonomickým systémem, moderní ekonomický systém je bez výstřední, ale nezbytné politickoprávní lsti v podobě omezené odpovědnosti korporací nemyslitelný. V přesném a komplexním rozložení rizik a imunity nacházíme počátky moderního trhu. To jeden z důvodů toho, proč klasičtí ekonomové nikdy nehovořili o "ekonomii", ale vždy o "politické ekonomii."

Stát vynalezl princip korporace a definoval podmínky, za nichž korporace může vzniknout. Stát definuje strukturu rizik a závazků, a zajišťuje, že zákony jsou vynucovány. Morální režim vzniká z této složité situace a odůvodňuje ji. Ochrana před ručením sebou nese břemeno: Špatná rozhodnutí budou penalizována ztrátami, zatímco moudrá rozhodnutí odměněna větším bohatstvím. Proto společnost jako celek bude prospívat. Celý systém je navržen za účelem zvýšení, slovy Adama Smithe, "bohatství národů" prostřednictvím omezení odpovědnosti, což zvyšuje ochotu podstoupit riziko, ukládá pokutu za špatný úsudek a odměnuje moudré rozhodnutí. Nicméně není věcí systému, zda jednotlivci prosperují, ale zda prostřednictvím čerpání výhod zvětšují bohatství národa.

Největší systémové riziko tedy není ekonomický pojem, ale politický. Systémové riziko se objeví, když se zdá, že politická a právní ochrana poskytnutá ekonomickým subjektům, a zejména členům ekonomické elity, byla použita k podvrácení záměru systému. Jinými slovy, krize nastane, když se zdá, že ekonomická elita využívá právo rozdělovat riziko pro vlastní obohacení způsoby, které podkopaly bohatství národa. Ještě jinak řečeno, krize nastane, když se zdá, že finanční elita využívá politickoprávní strukturu k vlastnímu obohacení prostřednictvím systematicky nerozvážného chování, zatímco ti, kdo se chovali obezřetně, byli poškozeni, a politické elity zřejmě nepřijaly žádné opatření na ochranu obětí.

V moderní veřejnoprávní korporaci akcionáři - její vlastníci - jen zřídkakdy kontrolují management. Jménem akcionářů na správu vlastnictví technicky dohlíží správní rada. V krizi roku 2008 jsme viděli chování, které zničilo hodnoty držené akcionáři, zatímco se zdá, že obohatilo management - zaměstnance korporace. V tomto případě se ochrana poskytnutá akcionářům korporací obrátila proti nim, když byli nuceni zaplatit za nerozvážnost zaměstnanců - manažerů, jejichž zájmy nejsou se zájmy akcionářů sladěny. Manažeři v mnoha případech osobně prostřednictvím systému náhrad profitují z činností, které zájmům akcionářů škodí. Nyní tedy máme před sebou politickou, nikoliv ekonomickou krizi, a to ze dvou důvodů. Za prvé, krize kvalitativně překročila hranice cyklické události. Za druhé, tato krize koření v politickoprávní definici rozdělení podnikových rizik a v právně vymezených vztazích mezi managementem a akcionáři. Jestliže necháme akcionáře nést odpovědnost za jednání managementu, ale neposkytneme jim už kontrolu umožňující omezit riskování managerů, pak problém nespočívá v trhu, ale v politickém systému, který společnost s ručením omezeným vynalezl a řídí.

Finanční paniky, které se objevují přírozeně a ohrožují finanční elity, nemusejí nutně vytvořit politickou krizí. Finanční panika, která je zřejmě výsledkem záměrné manipulace rozdělení rizik podle zákona, a ze které finanční elita jako celek zřejmě profitovala, i když akcionáři a veřejnost byly poškozeni, však nevyhnutelně způsobila politickou krizi. V případě roku 2008 a událostí, které následovaly, máme před sebou paradox. V roce 2008 krize nebyla bez precedentu, ani federální finanční výpomoc. Viděli jsme podobné věci během krize komunálních dluhopisů ze 70. let, během dluhové krize Třetího světa a během spořitelní a úvěrové krize let 80. Ani recese, která následovala, nebyla anomální. Přišla sedm let po recesi předchozí, a ve srovnání se 70. a začátkem 80. let, kdy nezaměstnanost dosáhla více než 10% a inflace a hypotéky byly na více než 20%, nová byla bolestivá, ale také v mezích očekávaného chování.

Krize vzešla z toho, že se zdá být způsobena nikoliv chováním maloměstských bank nebo zemí třetího světa, ale globální finanční elitou, která využila složitosti právních předpisů k obohacení sebe sama namísto akcionářů a klientů, přičemž věc byla původně zamýšlena tak, že právě vůči nim nese elita primární svěřeneckou odpovědnost.

Jedná se tedy o politickou krizi, nikoli ekonomickou. Politická elita je odpovědná za korporátní elity unikátním způsobem: Korporace byla politickým vynálezem, takže její chování samozřejmě závisí na politickém systému. Ale v hlubším slova smyslu je krizí politických i korporátních elit, vznikla z pocitu, že z opomenutí nebo záměrně jednaly ruku v ruce - vědomě zrežírovaly výsledek. V jistém smyslu nezáleží na tom, zda se to skutečně takto odehrálo. To, že je široce rozšířena víra, že právě toto se stalo, je samo o sobě důvodem krize. To vytváří politickou krizi, která zase přechází v útok na ekonomický systém.

Veřejnost, která je v takových věcech cynická, předpokládá, že elity pracovaly jen ve svůj vlastní prospěch. Ale zároveň existují meze pro chování, které veřejnost bude ještě tolerovat. Tento limit by mohl být definován, s připomínkou Adama Smitha, jako bod, kdy bohatství národa samo je ohroženo, tj., pokud systém generuje výsledky, které poškozují stát. V extrémní podobě mohou tyto krize delegitimizovat režimy. V nejextrémnější formě - a my vůbec nejsme v blízkosti tohoto bodu - vojenské elity typicky podnikají kroky k převzetí kontroly nad systémem.

To rozhodně není něco, co je nějak omezeno na Spojené státy, i když část této analýzy je navržena tak, aby vysvětlila, proč Obamova administrativa musí jít po bankách Goldman Sachs, Lehman Brothers a dalších. Symbol Goldmana Sachse těžícího z akcí, které devastují národní bohatství, nebo managementu Lehmana, který zlikvidoval hodnoty akcionářů, zatímco si sám pomohl, vytváří krizi důvěry v politické a finanční systémy. S krizí legitimity, která se ani po téměř dvou letech neusadila, jsou reakce politického systému předvídatelné. Posvětí symbolické zlosyny a předefinuje strukturu rizika a odpovědnosti ve finančních institucích. Cílem není něčeho dosáhnout, ale vytvořit dojem, že má být něčeho dosaženo, jinými slovy, aby politický systém předvedl, že je připraven ke kontrole subjektů, jež vytvořil.

Celý článek v angličtině: ZDE

                 
Obsah vydání       7. 5. 2010
9. 5. 2010 Znak bolševiků a nechutné pocity Boris  Cvek
9. 5. 2010 Rusko vidí svět jinak… Ladislav  Žák
9. 5. 2010 Britští vojáci se v neděli účastnili přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě
9. 5. 2010 Uctění památky rudoarmějců na Den vítězství Štěpán  Kotrba
9. 5. 2010 Zvláštní oslavy osvobození v Česku Milan  Daniel
8. 5. 2010 Šéfové EU budou bránit evropskou měnu částkou 70 miliard euro
8. 5. 2010 Evropská finanční krize se šíří do celého světa
8. 5. 2010 Jiný kraj, jiný mrav?
8. 5. 2010 Mádl, Issová, Zelenka a "deteritorializovaná kultura"
8. 5. 2010 Zneužitá Kmetíněveská výzva Zdeněk  Jemelík
7. 5. 2010 Británie bude mít nerozhodný parlament s konzervativci jako největší stranou
6. 5. 2010 Multikulturní volby ve Velké Británii
9. 5. 2010 V Plzni vnikli neonacisté do gruzínského občerstvení
8. 5. 2010 Osvobození jednoho města na východě ČR Aleš  Uhlíř
7. 5. 2010 Marihuanovou zahradou Evropy zatím nejsme...
8. 5. 2010 Máchův Máj v překladu pro facebookovou generaci
8. 5. 2010 Putin odmítl vpustit Joea Bidena a prince Charlese na nedělní vojenskou přehlídku v Moskvě
8. 5. 2010 День Победы
7. 5. 2010 Stratfor: Globální krize legitimity
7. 5. 2010 Nejsem senior, důchodce, ani klient zdravotníků. Jsem jenom starý Stanislav A. Hošek
7. 5. 2010 Podívejte se, koho volit Milan  Daniel
7. 5. 2010 Vole, či nevole? A volíc, i nevolíce, neztrácíme jasné líce? Miloš  Dokulil
7. 5. 2010 Digitální materiály o české kultuře, historii, filmu a literatuře na serveru britských univerzit
7. 5. 2010 Cui prodest? Aneb k problému efektivnosti a prospěchu Jan  Mertl
7. 5. 2010 Karel Hvížďala: Politici mají právo se postavit mínění většiny Daniel  Veselý
7. 5. 2010 Politik má právo činit rozhodnutí proti přání veřejnosti František  Marčík
7. 5. 2010 Němci a uzený… Ladislav  Žák
7. 5. 2010 Pražské povstání Petr  Jánský
7. 5. 2010 Re pražské povstání: Věcné chyby Petra Jánského Leopold  Kyslinger
6. 5. 2010 Janáčkův Brouček v opeře v Glasgow
7. 5. 2010 Drahá válka s rostlinnou hmotou Lukáš  Zádrapa
7. 5. 2010 Ondřej Liška: Špičkou pardubické kandidátky je Lucie Horváthová Pavel  Pečínka
7. 5. 2010 Poznámka k „nacistické“ okupaci František  Řezáč
6. 5. 2010 Velká výzva: Jak dělat propagandu pro generaci Y? Bohumil  Kartous
6. 5. 2010 Dějiny jako nástroj předvolební propagandy Miloslav  Štěrba
6. 5. 2010 "Měli bychom si všichni vzít příklad z toho Řecka" Jan  Čulík
6. 5. 2010 Zeman opět na scéně Petr  Jánský
6. 5. 2010 Což takhle „zabíjení po německu“? František  Nevařil
6. 5. 2010 Československo okupovali nacisté, ne "Němci" Jan  Čulík
6. 5. 2010 Říci, že nás okupovali r. 1968 Rusové, je pitomost Boris  Cvek
6. 5. 2010 Argumenty proti přijetí eura Adam  Votruba
6. 5. 2010 Je čas promluvit Petr  Wagner
6. 5. 2010 Budeme pořád míchat a rozdávat falešné karty, nebo vyměníme balíček?
6. 5. 2010 Budeme se učit odvaze Václav  Novotný
5. 5. 2010 V ČR neexistuje pravice, ale korupce Jan  Čulík
5. 5. 2010 Česká média usilují o pravicovou diktaturu Jan  Vnouček
5. 5. 2010 Nečisté volby nanečisto
5. 5. 2010 Liberalizace poštovního trhu v roce 2013: bruselská hloupost v rukách českých hujerů… Ladislav  Žák
5. 5. 2010 Obscénní pozadí jednoho antikatolíka
5. 5. 2010 Naděje je ve společnosti vždy přítomná Tomáš  Hradil
5. 5. 2010 Jaké poučení si může Česká republika vzít z "Cleggománie"? Karel  Dolejší
4. 5. 2010 Jan Čulík v ČT o Británii, České republice a českých médiích
2. 5. 2010 Hospodaření OSBL za duben 2010

Globalizace RSS 2.0      Historie >
7. 5. 2010 Stratfor: Globální krize legitimity   
30. 3. 2010 Pan Urban v lednu na jahodách, aneb Kde jsou ty časy Karel  Dolejší
29. 3. 2010 Interregnum   
2. 3. 2010 Immanuel Wallerstein: Čí je to malér – Řecka, Evropy, Západu, celého světa? Immanuel  Wallerstein
12. 1. 2010 Tak kde to praskne? Karel  Dolejší
10. 11. 2009 Geopolitika a energie: pohled na globalizaci bez liberálních předsudků Oskar  Krejčí
4. 4. 2009 G20 aneb udržitelné dynamické ekvilibrium ohněm a mečem Daniel  Solis
9. 3. 2009 Kongres alterglobalizačního hnutí ATTAC v Berlíně: Dialektika úspěchu   
6. 3. 2009 Panarinova katastrofická předpověď Štěpán  Kotrba
19. 1. 2009 Barack Obama a meze americké moci Karel  Dolejší
29. 12. 2008 Bylo, je a bude - aneb šťastný nový rok Josef  Mikovec
21. 12. 2008 Současné Rusko: Ano konzumu, ne moderně Karel  Dolejší
11. 11. 2008 Rozpory globálního kapitalismu: analýza, kritika a náprava Martin  Brabec
28. 8. 2008 Gruzií skončil unipolární svět   
3. 4. 2008 Immanuel Wallerstein: „Wall Street je opravdu založen na chamtivosti“ Immanuel  Wallerstein

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
8. 5. 2010 Evropská finanční krize se šíří do celého světa   
8. 5. 2010 Šéfové EU budou bránit evropskou měnu částkou 70 miliard euro   
7. 5. 2010 Stratfor: Globální krize legitimity   
5. 5. 2010 Jaké poučení si může Česká republika vzít z "Cleggománie"? Karel  Dolejší
30. 4. 2010 Hogo fogo Homolka Jiří  Baťa
28. 4. 2010 Evropská dluhová krize se prohlubuje, rozšířila se i do Portugalska   
27. 4. 2010 Obamova finanční reforma čelí problémům v Senátu   
27. 4. 2010 Ceny ropy se loni zdvojnásobily, benzín nejdražší za půldruhého roku   
21. 4. 2010 Od Exit strategií k Change strategiím - nebo ještě dál? Miroslav  Tejkl
21. 4. 2010 Dlouhé erupce na Islandu by ohrozily vyhlídky evropské ekonomiky   
1. 4. 2010 Agentura Moody's snížila rating pěti řeckých bank   
29. 3. 2010 Interregnum   
26. 3. 2010 Hra ODS na předvolebního otloukánka Karel  Dolejší
26. 3. 2010 Eurozóna odsouhlasila plán pomoci Řecku   
22. 3. 2010 Konference Alternativa k pravicovému extremismu v dobách sociální a ekologické krize