Za prvé, asi nikde v žádné demokratické zemi na světě - kromě České republiky - nedovolují zákonodárcům suplovat práci historiků. A otázka, zda a v jaké míře se Václav Havel skutečně o tento stát zasloužil, je otázkou pro historiky, nikoliv pro partajnickou hlasovací mašinérii.

Za druhé, existuje hned několik důvodů, proč se domnívat, že se Václav Havel o český stát občas ani v nejmenším nezasloužil, spíše naopak. Když to velmi stručně a bez rozvíjení detailů shrnu, v mnoha svých zahraničněpolitických vyjádřeních, zejména po roce 1999, se Havel opíral o účelové zneužití a uplatňování dvojího metru u témat jako demokracie, lidská práva, či mezinárodní právo - a to ve prospěch zahraničních zájmů, jež zcela nepokrytě hájil. Jenomže pravidla v mezinárodních vztazích mohou ignorovat a zneužívat jen velmoci, a dokonce ani ty zdaleka ne vždy a trvale, kdežto malé země jako právě ČR naopak mohou prosperovat jedině tehdy, pokud je mezinárodní řád povětšině respektován. Kauzy kosovské či irácké intervence, v nichž se Havel tak vypjatě exponoval, tedy rozhodně zájmům tohoto státu nikterak neposloužily. A je tedy velikou otázkou, jaké zásluhy o stát případně exprezidentovi vůbec přiznat.

Za třetí, Václav Havel, ať už byl jakýkoliv, nepatřil rozhodně k příznivcům toho, co reprezentuje současná vláda - korupci, klientelismus, ždímání veřejných rozpočtů, mafiánské praktiky atd. nikdy neschvaloval. Je velice nepravděpodobné, že by si přál po smrti takový naprosto nedůstojný tyjátr, který ostatně není ničím jiným než vytloukáním politického kapitálu z jeho chladnoucí mrtvoly, a to jeho politickými protivníky.

Z uvedených důvodů pevně doufám, že zákon o "legálním nanebevzetí" exprezidenta Václava Havla parlamentem nakonec neprojde - nebo alespoň, že bude po příštích volbách novými zákonodárci okamžitě zrušen.